Vatra r. 5 č. 1 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1) LIST LIGY LESNÍ MOUDROSTI Z OBSAHU: Náčelník Sťmz'nols/fých Indiánů,- Seton.-Liga Lesní Moudrosti,- Gíč-í o-kok_— ohů; F. Kro/1: Jak si děti hrají,- Krása pu- penů; zWíla: Obrázek,- Karcl Čapek: U vim-)“,- Dr. H iibner; Bílé ticho,- Kurs Ligy L. Wl. v New Yorku; Načrtávání v přírodě; Míla: S důvěrou do budoucna,- Sůva: Hry,- R. ]. Mott; Žívol; A1. M. Thompson: Válka; Zprá— vy z náčelnictva, z ciziny, z kmenů. VYC HÁZÍ ŠESTKRÁT ROČNŘ ROČNÍK PÁTÝ 2) VATRU Lesní Moudrosti vydává za redakce Frant. Kupky, učitele, Praha VII., Plynární 1274, Legie malých: Československá Liga Lesní Moudrosti (Junácká obec Psohlavců a Hor. chlapců), Praha II., Petrské nábř., Skautský domov. Náčelnictvo: Jar. Šimsa, náčelník, Praha II., Václavská ul. 6. Eugen Schart, jednatel, Praha II., Jerusalemská ul. 6. Míla Vavrda, zahran. zpravodaj, Praha-Zižkov, Karlova 27. Členem se stává, kdo se přihlásí do kmene, nebo není-li v místě, přímo jednateli a kdo zachovává ustanovení Ligy. Přihlášení jednotlivci jsou „strážemi“. Příspěvky (roční) do 14. let 16 Kč, do 18 let 22 Kč, nad 18 let 26 Kč, v čemž je zahrnuto i předplatné na Vatru. Sama Vatra stojí ročně 19 Kč. Kdo souhlasí s naším směrem, podporuj naše snahy a náš tisk tím, že si sám předplatíš a získáš nové předplatitele Vatry nebo pošleš nám adresy svých známých, kterým bychom mohli Vatru poslat na ukázku.

Administrace Vatry: Jan Vorel, Praha VII., V háji 1204.

 

The Woodcraft League of Czechoslovakia. Jar. Šimsa, President and Chief, Praha II., Václavská 6. Eugen Schart, executive secretary, Praha II., Jerusalemská 6. Míla Vavrda, International Recorder, Praha-Žižkov, Karlova 27.

 

THE FIRE OF WOODCRAFT No 1. Seton: The League of Woodcraft, F. Krch: The Games of our childern, The beauty of the buds, Míla: A little picture, Charles Čapek: Camp Fire, Dr. Hübner: White stilness, Cours of the Woodcraft League at New-York, Woodcrafter's sketches, Sůva: Games, Míla: Our work in the Future, R. J. Mott: The Life, A. M. Thompson: The War, How do we live, From the Headquarters of the Woodcraft League.

 

Z NÁČELNICTVA LIGY

Usneseno rozvířiti velikou akci při vyjití 1. čísla V. ročníku Vatry. Každý junák, který se přičiní o rozšíření Vatry bude odměněn podle zásluhy orlím perem i knihami.

V roce 1927 bude se pracovat na ustavení žup. Župy uspořádají na jaře své sněmy a v létě stále župní tábory, jichž zúčastní se členové Náčelnictva.

Sněm Ligy bude se konat v roce 1928. Uvažuje se již o sněmovišti a organisaci sněmu.

Vůdcovská škola Chautauqua v Praze koná se každou sobotu. Soustřeďuje zástupce všech pražských kmenů. Na poslední besedě bylo 39 junáků. Sůva dokončil svůj výklad o ideových směrnicích woodcraftu. Zel. Les předvedl svůj tanec domýšlivého indiána a pokračoval v učení kanadské, gaskoňské a anglické písničky. Buk přišel s novým tancem posla. Hlasatel Chautauquy se právě rozesílá.

Náčelnictvo kooptovalo br. Grünwalda - Zeleného Lesa, který navštěvoval Setonův vých. woodcrafterský kurs v Americe do svého středu.

1. lednem 1927 vstoupil v platnost nový finanční plán Ligy. Musí býti přesně dodržován, neboť podle něho budou kmeny registrovány. Strážím bude zaslán zvláštní poukaz. Vojáci jsou od placení příspěvků osvobozeni. Vatra se jim zasílá zdarma.

Br. Picka v dopise Náčelnictvu sděluje, že rozhodl se pro směr nynějšího vedení a těší se na spolupráci.

Br. Janovský z Plzně píše, že ač neschvaluje postup ISAWU, setrvá mimo Ligu. Je vázán jako člověk charakterní pocitem solidarity. Spolupráce ve Vatře se nezříká.

Br. písmák a tajemník navštívili o Novém roce Hradec, Červ. Kostelec a Náchod. V Hradci se zúčastnili založení východočeské župy.

Náčelník promluvil v poslední době o našem programu v „Jeronýmu”, spolku evangelických akademiků; také navštívil a promluvil v mládeži Svobodného Bratrstva.

Hlasatel č. 3. a hlasatel tajemníka č. 2, byl zaslán všem kmenům a strážím. Pročtěte jej řádně a neotálejte s činem.

Náčelnictvo koná své schůze každý druhý pátek v měsíci o 20. hod. ve Skautském domově.

E. Schart.

3) ČERNÝ OREL NÁČELNÍK SEMINOLÚ SETON: LIGA LESNÍ MOUDROSTI Dávno už sbíral jsem statistiku chlapců, kteří šli špatně, t. j. kteří klesli ve svém životě. Pět set 2 tisíce jsem jich napočetl z do- brých pramenů. Pomyslete, polovička mladých lidí je určena ke zkáze! Proč? Bylo jejich zrození špatné? Věda říká, že pouze 1 ze 2 tisíc je narozením zvrácený, degenerovaný. Proč tedy polo- vička zkazí svůj život? Čím? Bezpochyby porušením Zdravých pudů, skoro vždy zakřiknutím přirozené jich touhy po trochu radostech, tím, že na Bohem vští- pené budující pudy plemenné razí se pečeť zločinu. ' To jsou myšlenky a zkušenosti, které vedly k utvoření Indiánů Lesní Moudrosti v roce 1902, z nichž se organicky vyvinula dnešní Liga Lesní Moudrosti (Woodcraft League). Šli jsme směrem ži- vota v: přírodě a her, uznávajíce pudy člověka jako sílu, která může býti nanejvýš tvořivá za dobrého vedení;am-nohý

  • hoch, jenž byl zřejmě předurčen žaláři svou di-

4) vokou žádostí bujných vyražení, dostal vše, čím pud jeho ho sžíral a přece stal se ryzím občanem. Hnutí rostlo prudce. Potřeboval jsem pomoci rádců. Tak na vyzvání dr. Luther H. Gulick, E. M. Robinson z Y. M. C. A., james E. Sullivan, od- borník tělocvičný, dr. Henry van Dyke a jiní se připojili ke 'mně. Hnutí zcela přijali za své Chautauqua a tábory chlapecké i dívčí. R. 1904 šel jsem s věci do Anglie, avšak s malým úspěchem. Bylo třeba ji přizpůsobiti anglickému pro- s t ř e d i. R. 1906 setkal jsem se tam s generálem Baden-Powellem a ten přijal místo mezi mými rádci. Od počátku velmi se zajímal a hleděl přizpůsobiti hnutí britským podmínkám. 31. října 1906 Baden-Powell poslal mi předběžnou zprávu o Boy Scouts, které mínil rozšířiti v Anglii, a dodal: „Uvidíte, že zásady naše se jeví prakticky totožny, leda že mě nevyžadují nutně své vlastní organisace.“ 24. června 1908 psal: „Pokračujeme podle mého schematu, podobně jako vaši Indiáni Lesní Moudrosti.“ Woodcrafterská myšlenka byla zavržena, zavedeno vojenské značení a organisace místo kmenového zřízení, a světu předložena r. 1908 jako The Boy Scouts. Mám toto za podstatné: každé výchovné zří— zení musí. uznati, že cílem jeho jest harmonic- ký rozvoj těla, mozku, ducha a služby. Jest snadno nalézti zřízení, jež se snažila rozvinouti jednu nebo druhou z těchto složek. Ale nedosáhla nikdy ničeho, pokud neroz- šířila svou základní ideu. Svatí muži egyptských pouští starali se o své tělo, byli učení, se zápalem hledali Boha; avšak zanedbávali svých povinností společenských a tak zašli. Byly řády rytířské, založené úplně na službě; zašly. Gymnasia řecká a římská měla za účel pouze vypěstiti tělo. Kam se poděla? Silně založený člověk jest čtverhranný: vynecháme-li jeden z úhelných kamenů základních, stavíme čtverhrannou věž na tři pilíře. Dříve či později jistě se sesuje. Poznání této skutečnosti jest základní myšlenkou Lesní M ou- drosti, jež jest pravým plánem výchovným a cestou života. Podle ní výchova jest vypěstěním nikoIi učenosti, ale Iidství ; to jest , “harmonického rozvoje těla, rozumu, ducha a služby. Umožňuje jednotlivému dítěti projití stručně týmiž stupni, jak se vyvíjelo lidstvo, staví program vhodný pro tyto stupně. Poně- vadž instinkty jsou zděděnou moudrostí plemennou, která nás chrání a vyvíjí, snaží se pro každý instinkt najíti vlastní půdu, opatrujíc tyto nevykořenitelné popudy, takže se stávají tvořivými, a ne aby je potlačovalo a tím je učinilo rušivými. Tak myšlenka zálesácká poskytuje plán vývoje obou pohlaví a všech věků. Umožňuje trvalý rozvoj jednotlivého dítěte podle směrnic souběžných se vzrůstem naším jako plemene. Nemůže býti o tom žádné pochyby, že první opravdu společen— ' ská lidská jednotka povstala u ohně. V kruhu kolem ohně vyrostly všechny společenské zvyky, vy- vinula se řeč, umění, vědy a zrodila se Vláda. To bylo pravé ohnisko 2 5) lidského života a zájmu. A tajemství ohně, ochrana, bezpečnos't, vedla lidi k myšlence olVelkém Tajemství nade vším, a to byl počátek náboženství. ' , Ve smyslu této historie shromažď ujeme vždycky své mladé lidi v okruhu kolem ohně a vedeme je k tomu, aby se vždy řídili 4 zákony: ' S i 1 a: Buď odvážný, mlčelivý a poslouchej. K r á s a: Buď čistý, silný, ochraňuj přirozený život vždy. _ P ravda: Mluv pravdu, buď zbožný, jednej poctivě, když se o něco snažíš. L á sk a: Buď laskav, ochotný, rád, že jsi na světě. “MNVVWVWNVV GIČ-ÍvO-KOK-O-HÚ (INDIÁNSKÁ LEGENDA PODLE E. TH. SETONA) Naposledy stvořil Veliký Duch Gič-í O-kok-o—hú. Vypadal jako sova, ale byl mnohem větší než všichni ostatní tvorové. Jeho hlas hřímal jako vodní peřeje. Byl tak veliký, že si myslil, že on sám všechno stvořil. I nadýmal se pýchou. Dudek, dareba, je velmi chytrý a rád poučuje. Jednoho dne hromoval Gič-í O-kok—o-hú nad lesy. Když ztichl, přiletěl k němu Dudek a řekl: „Hmhm, Gič-í—O-kok-o-hú, myslíš si, že máš silný hlas? Měl bys slyšet Niagaru! To bys už víc ani nepípí“ Niagara byla poslední z věcí, které Manitú tvořil. Niagara ne- ustále opakuje poslední slovo, jež vyslovil Veliký Duch tvoře ji: „Věčně! Věčně! Věčně!“ Ale Gič-í O-kok-o-hú se urazil, že Dudek řekl, že by „nepípa1“. Proto odpověděl: „Niagara, Niagara! Už se mi zhnusilo slyšet ne- ustále o Niagaře. Poletím a umlčím Niagaru na věky.“ Tedy letěl k Niagaře. Dudek si mu sedl na záda a smál se v duchu, jakou to bude mít zábavu. ' '

  • Už z dálky slyšeli hučící vodopád a když doletěli, burácela ohlu-

šující Niagara jako hrom, který se valí věčně. Když se Gič-í O-kok- o—hú rozkřikl, nebylo ho ani slyšet. Proto sebral všechny své síly a zavolal: „Va-va-va.“ Ale vy- držel sotva minutu. _ „VA—VA-VA,“ hovořila řeka, vytrvale, lehce a bez přestání. „Va-va-va,“„zaskřehotal ještě jednou Gič-ífO-kok-o-hú ; byl ale tak zaražen, že se ani sám neslyšel a tu pojednou cítil, že je velmi, velmi malým proti Niagaře. A neustále se cítil menším a menším a ve chvíli byl malinký jako vrabec. Jeho hlas, který dříve burácel jako bouře, zněl nyní jako kapající voda: tink — tank — tink, tink — tank — tink. Proto nazývají Indiáni tuto nejmenší sovu „sova, která ukapuje vody“. . Přeložil Zelený Les. 6) CHALOUPKY DĚTÍ z DOMU DĚTSTVÍ V KRNSKU F. KRCH: JAK SI DĚTI HRAJÍ ÚVAHA „ NAD MATERIÁLEM VĚTŠINOU ZE ŠKOLY NÁRODNÍ ' Podle přednášky zapsal Míla V 1. třídě před vyučováním děti si nejraději hrály na zvěřinec, který pak na mé přání změnily na kapelu tím, že každý napodobil zvuky některého nástroje. Často pořádaly ptačí a zvířecí koncert. Děti touží po pohybu a křiku, my po klidu. Popřejme dětem pohybu a smíchu, odstraňujme překážky, které by jim mohly kazit radost. Ale nehýčkejme jich, nemají toho rády a není jim to ani zdrávo. Milují mnoho pohybu. Napo- dobují rády zvířata a podobná „barbarství“. Je to tělocvik smíchu. Ohlasem dnešní školy jsou tělocvičné hry a cviky — bezduchý mechanism. Děti si vždy hrají „na něco“, na př. dělají hodiny. Rytmické tik-tak provázejí komiháním a tím cvičí samy tělo. Nic ne- chtějí provádět otrocky. Viděl jsem, jak dítě nalezlo brambor, podobný děcku. Uchopilo jej, zvolalo radostně „jeje“ — a pak přivinuvši jej k ňadrům, zla- dilo hlas na „mimi“. (Rozdíl tónu a myšlenky.) Děti provázívají řeč gestikulací. Mluví-li se 0 kole, které se točí, otáčejí rukou. Některé dítě, když něco vypravuje, jde přímo z lavice, chce vyprávěti celým tělem — nestačí mu už lavice. Má se mu v tom bránit? Velmi rády děti dramatisují. Dramatické improvisování pohá- dek, povídek a všeho, co slyšely, je nejhlubší tvůrčí schopnost dětí. Máme právo zasahovat v dětskou hru a jak? 4 7) Jde nám přece o tělesnou výchovu a ne o probírání tělesných cviků. Děti nežily po svém. Byly vyučovány, ale my, kteří jsme je učili, měli jsme se učiti od nich. Záleží velmi na tom, jak sami před dětmi žijeme. Všechny vady i ctnosti rodičů vidí učitel jako na talíři. Ve hrách na školu jsou zase všechny vady učitelovy. Pozorujte veselou tvořivost dětí v těchto originelních hrách: HRA NA DŘÍVÍ » Někdo si chce vystavět chaloupku, ale chce zdravé a silné dřív1 u lesníka. , — Co si vyberete, to budete mít, povídá lesník. Pantáta tedy jde do lesa. Les šumí, hučí, větvičky píchají, včely bzučí. Ustanoví se, kdo je zelený strom a kdo suchý. Pak si pantáta stromy uřízne a odveze. Lesník mu pomáhá, zdvihají kmeny jako klády a staví. Naznačují zatloukání klád do země. Nyní najednou se jedna kláda, když už stála, svalí na pantátu, protože byla ze suchého stromu. Pantáta hledí— zoufalý kolem a povídá: — Máme krásnou chaloupku — a najednou se vše sesune. ZAHRÁDKA s KYTIČKAMI Děvčata řekla hochům: udělejte nám plot, vypadáte spíše jako kolíky. Udělali plot, ale byl vysoký, proto si hoši klekli. Pak přišly květiny. Nejprve se zasází a pak se zvedají. Sází je podle pentlí ve vlasech. Zavře se brána -— skřížené ruce —— a zahrádka je zamčena. Zahradník si sedne a usne. Kytičky zatím rostou a největší vyroste růže. Kytičky pěkně stojí. Zahradník se probudí a jak se raduje, plot se trhá. Vše spadne až na vrátka. Povzdychne si, „že mu aspoň ta vrátka zůstala“ a v tom spadnou i vrátka. Jakmile dítě nalezne ve hře potěšení, p ř e m ě ň u j e h r y, , fantasií uneseno, skládá básně, věci smyšlené. Dvouletá Jarmila sedí u táty, dívá se na sebe a povídá: „Tatí, Jarmila nemá nohy“ (schovala je pod sukni). „Opravdu, a kam jsi je dala?“ „Pes je má v boudě.“ . Táta zdvihá Jarmilu se země, ale děvče usilovně přikrčuje nožky. Chce jen posadit. „Musíš tedy jen sedět.“ Táta odnese děcko do kouta a vrací se k své práci. Jarmila se najednou škrábe z kouta a rozpustile dupe. Ale zase tvrdí, že nemá nohy a začíná hru, kterou si sama vymyslela, opakovat od počátku. Umíte vy vidět ve hře krásu? 8) KRÁSA PUPENÚ z DENÍKU JUNÁKA KMENE ŽELVY ul- 158 21499 Nekonečná jsou zelená vlnění stromů na stráních, v lukách, polích i zahradách. A jak bohatý je jednotlivý strom. Celou kyticí větví rozprostírá se slunci vstříc, zatím co i nejmenší větvičky jeho raší hnědými, lesklými pupenci, jež všechny se rozvírají, aby se rozvil z nich zázrak: zeleňoučký, hebký, chlupatý lísteček nebo světélko květu. co se tu děje věcí každou chvilkou. Za jedinou předjarní či jarní noc — co tu ohromné činnosti a síly, která tím vším hýbe. Tolik života a vzrůstu v jediném prchavém oka- mžiku. , Obyčejná košatá hrušeň stojí u cesty, u hromady smetí a střepů, přec však celá tvůrčí sláva jara rozhořela se na jejich větvích. Jsou to právě pupence, které začnou nabotnávati a tloust— nout, sotva se ohlásí jaro. Chodíce denně kolem, cítíte, že pupence jsou'uvnitř plny tajemného vzruchu a že denně jsou větší. Lze téměř poslouchat, jak rostou, neboť jednou několik jich praskne. Kupka už je novému životu tuze těsná. Tehdy do jarního světla'jemně vystřikne nejprve zelené, zeleňoučké chmýří, pak křehoučké' špičky lístků. nesměle, jen tak okouk- nou, jakže je na světě. A slunce že hřeje den ze dne víc, začnou růst a růst, zatím co už se klu- bou i z ostatních pupen- ců nové a nové. A je tu teď najednou plno chvatu a růstu. Z každého maličkého pupence vyklube se list, z těch velkých pak vybalí se z prostředku pou- pata květů. A tu, když rozkvetou svou bílou krásou a navoní veselý větřík, je krásně i u šedých zdí, i u hromady střepů. Stojí to za to všimnout si třeba jen jediného stromu a jeho života na jaře, jeho pupenců a jejich rozvíjení. Je to dobré a velké studium. 9) MÍLA: OBRÁZEK Myslíte asi, co to je, že? Tedy žertem mu také občas řeknou Kar- fiólek, ale je to takový baculatý chlapeček, který vyrostl v samých zahradách. Již první jeho hlásek— slyšely vlaštovky pod střechou, a pěnkavy a kosi se zvědavě dívali do ' okna, jak asi ten klouček vypadá. A první krůčky, které udělal, byly se schodů na trávu, kde se radostí převaloval v „plném slunci. Když se . píchl o trn růže a tekla krev, nikdy

nekřičel a nevolal pomoc. Ani ká- 

f— men mu nebyl nepřítelem a sblížil ' se i s jeho tvrdostí. Jednou ráno vidí, jak starší bratřík Vlastík leze po čtyrech. Hned je na zemi, souká se po čtyrech a nemotorně si přišlapuje zástěrku. Vyráží hu hu a prská. “ Klopýtne, posadí se. Tak ' ho to překvapilo, až ho to rozesmálo. _ Vtom vběhne kočka a leze po zídce na verandě. Bez rozmýšlení za ní. Po čtyrech jako ona vyškrabal se a drápe se na zídku s rozkoší a necítí závrati. Ještě že přišla mamka a snesla ho. To bylo vřískotu. Ale za chvíli se už zase široce usmívá a leze pod stolem a židlemi. V poledne přijde táta, ' „Tak co děláš, ty kulihrášku?“ „Ty kujihášku, ty kujihášku,“ opakuje si vesele. „Ty karfiólkul“ „Ty kafiójku.“ „Ty človíčkuf' „Ty čoíčkůu, hé. Což mohl Karfiolek “odpovídat o svém kočičím pochodu na zídku. Musil se smát, až vlnky smíchu zářily jak barevné míče a padaly na tátu, přivolaly mámu i skoro celé sousedstvo. A kouzlo dětství rozlilo se všude kolem vyvolávajíc jako odezvu světlo lás- ky, obdivu a důvěry v život. 10) KAREL ČAPEK: U VATRY Už zapadá slunce; musíš je provázet očima, jak se dotýká tam té hory, ne, jak je přeříznuto v půli, ne, jak čouhá jen zlatým skrojkem přes modrý kraj světa. Ale vždyť tam vůbec není slunce, jen se tam rozlilo jantarové světlo, jen zmodraly hory, jen zavál chlad z dlouhých údolí. Což neslyšíš mírný zvon na krku krávy, neslyšíš klekání stádce? Buď. pozdravena, hodino sou- mraku. Ohýnku, ohni, rozdělaná hranice, planoucí vatro! ohnivý keři, ohnivý sloupe, ohnivý jazyku, ohni prvních lidí, první pďchodni! jací jsme to uctívači ohně, my lidé, jaký je to prastarý bůh, ten vysoký plamen, tančící, luskající ohnivými prsty, potřásající kšticí, vyskakující v šíleném vytržení! Už tomu dobře neroz- umíme, my dnešní lidé; kdybychom tomu rozuměli, počali by- chom i my tančit a skákat kolem ohně; místo toho stojíme, jako očarováni a koukáme do ohně v údivu a oslněni. Heleďte na ty jiskry, slyšte, jak vyráží s hukotem nový trs plamenů, jak se řeřavě hroutí polena, jak to žije, jak to bláznivě žije! Ano, i my bychom mohli... i my bychom mohli zaplanout strašným pla- menem; ale my lidé jsme z jiného dřeva; nám jést hořeti pomalu jako vztyčené svíci; dlouho, velmi dlouho musíme nést svůj pla- men, ale i my bychom mohli . . . Jaké dobrodružství je oheň! I my mohli bychom jej rozpoutat, ale budiž: tichý a pomalý je oheň života, jenž osvěcuje. I ty jsi tu, kravko velkých očí se zvoncem na krku; i ty si's vzpomněla na jakési velmi dávné doby's ohni pastevců řeřavějí- cími po celou noc; i ty jsi kdysi putovala za ohnivým sloupem. Dívá se do ohně a zapomíná žvýkat; pak zavrtí hlavou, zabimbá hlubokým zvoncem a pase se dál; ale byla to chvíle, kdy se cítila jedním z nás. Tak vida: nikdy nepostihneš, odkud přichází tma, ani oka- mžik, kdy začala; ale je tu, všestranná a obsáhlá, tak velká, že lidé jsou najednou menší, jsou docela maličcí na pozadí tmy; a že je tma, sesednou se blíž k bělovlasému hospodáři a povídají tišeji; že je tma, i oheň zrudl a slehl se a dýchá důvěrným teplem. Už to není tančící a divý bůh; je to oheň rodiny; je to červený ohýnek, který vykrojil nás, sedící u něho, z nesmírného světa tmy a učinil z nás lidi patřící k sobě. Jak bychom se drželi za ruce. Jako by nebylo ničeho, s čím běháme po světě každý jinou cestou. Kolik lidí by tu ještě mělo být, aby náš kruh byl úplný! Kdyby tu tak pod touto planou hruškou, kolem toho řeřavého ohniska bylo místo pro miliony nás! Všichni bychom se dotýkali rameny a velmi vážně, velmi zamyšleně bychom se dívali do toho jediného a společného ohýnku . . . Děti, už je noc. Pokoj s námi. Děkujeme vám, hospodáři, za tu vatru. (S dovolením spisovatelovým přetisknuto z „Lid. Novin“.) 8 11) Bílo a bílo! Cesty nedotčeny, smrčky zachumlány, les je mrtvý. Ale slunce poráží mraky, oráň daleké stráně, prosvítá v průseku a po chvilce rozžehne se jas třpytivého úbělu až oči bolí. Modré stíny položeny do svítící běli. Tam na pasece tiché srny bloudí. Pomalu kladou útlé nožky do sněhu a obrací stále zraky po neznámém chodci. Lesní rokle přivedla ho k řece, kde se vrby sklánějí nad rychlými vodami. Nad nimi smaragd led- ňáčkův přeletí. Dojemný tichý rybář-samotář, který se vyhýbá člověku! Na čerstvě napadlém sněhu mlu'ví stopy. Zaječí stopy jsou dosud osamoceny a vedou k dubovému mlází. Na kraji lesa sta kraličích stop, kde jsou nory desítky let zde žijící kolonie. V- příkopu na louce stopa lasice mizí v myších děrách, ubíhá pří- kopy do polí. Kolikráte inačí krví zdařený lup! Jinde kočka „označila svoji noční toulku. Taky veverka hledala ve sněhu spadlou šišku a zde se toulají bažanti za jitra. Dr. H ůbnet. 12) 'KURS LIGY L. M. V. NEW YORKU Vzpomínka Zeleného Lesa na Setona Hned po válce jsem měl to štěstí, že jsem mohl odjet na čas do Ameriky. Tam jsem se stal brzy assistent—scoutmaster B. S. A. Rok jsem své skauty vedl. V lednu 1922 dostal jsem jako graduovaný student Columbia University v Novém Yorku pozvání, abych se zúčastnil kursu pro vůdce, který pořádala The Woodcraft League of America. Protože jsem už byl nadšeným žákem profesorů De- weye, Killpatricka a Coe-a, dal jsem se s radostí zapsat. Byla to pro mne škola pedagogie. Kurs vedl Philip D. Fagans, tehdejší výkonný tajemník Ligy. Velmi oddaný práci, specialisoval se úplně ve Woodcraftu a pro- váděl a prosazoval každou věc s veškerou svou energií. Naučil nás mnoha hrám a zpěvům a vykládal zákony a výchovné methody Ligy. Jeho učitel-ský talent je veliký. Každý, kdo kurs prodělal, dovedl vésti vlastní kmen zajímavým způsobem. Kurs nemohl, žel, být uspořádán v přírodě, neboť cesta za město New York je drahá a trvá dlouho. Proto se konal v klubovně Ligy, v 13. čísle západní poloviny 29. ulice. Společně jsme si vyšli jen jednou. Klubovna, jak znalci New Yorku už poznali (29. ulice je velmi slušná, nízké číslo západní části ulice ukazuje na blízkost páté aveny, nejlepší třídy města) je v pěkném domě, se zvláštním vchodem pro wood- craftery. Všude jsou parkety a čisto, že si dáte učení po americku „ na zemi i klobouk a kabát a nic se neušpiní. Že se na zemi i sedá, - je samozřejmé. Zdi zdobí kolem dokola samé úlovky a indiánské originály tomahawků, totemů, mokasinů, koberců, nádobí. Tedy prostředí je velmi teplé a sugestivní. Jako ve všech schůzích Ligy v Americe dbá se i zde velmi na pořádek, na důstojnost, slušnost, čistotu, laskavost, skutečnou práci všech a o zábavu. V kursu nás bylo asi 25, většinou studenti, učitelé a profesoři. Program byl vždy přesně zachován zahájení sněmu, rozžehnutí ohně třením dřev, kreslení symbolu zákonů,'hlášení vůdců, písmá— kova zpráva o předešlém sněmu, pokladníkova zpráva, vyřizování věcí sněmu, zprávy a úlovky zvědů, návrhy pro dobro kmenů, udělování poct, přijímání nových členů, zkoušky nově přijatých (musí ukázat přede všemi „z jakého dřeva vyrostli“), zápasy, zpěv, hry, zakončení modlitbou kmene Omaha a prohlášení náčel- níkovo, že „náš sněm se skončil“. Na žádném večeru kursu jsem se ani vteřinu nenudil. Mr. Fagans vypracoval totiž program každého sněmu vždy_ předem do nejmenších podrobností, takže jsme měli neustále co dělat. (To je velmi důležité!) Veliký důraz se kladl na důstojnost sněmu. Seton sám si vůbec velmi přeje, aby všichni členové Ligy vždycky vystupovali vážně a důstojně. Důstojnost sněmu vyžaduje, aby se nikdo zbytečně 5 místa nehýbal. Jen předsedající náčelník, ohniVec a jednající (hrající) se pohybují v prostoru sněmovního kruhu. Místo ano se říká „hau“ a na místo ne „vó“. Náčelník sedící na sněmovní skále jest oslovován „náčelníku“. Chce-li kdo pro- 10 13) mluvit, vstane, zvedne pravici k pozdravu Ligy, řekne „náčel— níku !“ a čeká až mu dá předsedající náčelník slovo pohybem ruky nebo vyzváním. Tím dostává dotyčný výhradní právo mluvit. Bě- hem sněmu se nešeptá, ani se nikdo nesměje, projednávají-li se právě vážné věci, nikdo se zbytečně neohlíží, ani nehlomozí, ani nejí, ani se neslušně nepovaluje, ani se neohlédne, přišel-li kdo pozdě. Řečníka béře vždy vážně, neboť tak to vyžaduje dobrý mrav. Chce-li někdo řečníka doplnit nebo opravit nebo vyvrátit, udělá tak slušně a důstojně. Aby soustředění a vážnost byly naprosté, trvají obřady a věci sněmu většinou krátce. Za to při hrách jsme se opět věnovali cele zábavě. Hra je jako povaha — čistá. Junáci jsou zdraví, proto nei mohou hráti prohnile. Nízkost, neláska, hádky, závist se vůbec nesmí vyskytnout. Junák je příliš hrdý a příliš miluje pravdu. Proto udržuje sebe, svou společnost a své okolí v čistotě. Hry, které jsme hráli v kursu, vyjmenuje náčelník Sova ve svém Vele- tuctu her. Mohu tedy jen povědět, které z nich jsme hráli nej- raději: bzz, němohry, zápasy a „Tanec domýšlivého mladíka“. Ten jsme protancovali tak, že třebas šest nás tancovalo najednou, jeden za druhým. Kdo h'rál nejlépe, dostal první cenu. Systém cen byl vůbec na denním pořádku. Každý umí něco lépe než druhý a hoši a děvčata si musí zvyknout nejenom vy- nikat a sklízet ceny sami, ale i vidět, jak druzí vynikají a sklízejí cenu zase za něco jiného. Aby nevznikla závist, dá dobrý náčelník každému příležitost k vyznamenání. Američané málo zpívají. Proto je chce Seton naučit i více zpívat. V kursu jsme zpívali hodně, hlavně písně mající vztah k ži- votu v přírodě. Některé z písní jsem už v Praze nacvičil. Nejvíce se nám v Novém Yorku i tu v Praze líbila píseň kanadských zá— lesáků „Alouette“. 12. kurs mi připravil velmi krásné chvíle a vzhledem k tomu, že jsem se na něm opravdu seznámil a přátelsky sblížil se sku- tečně vzácnými Američany, je mi i velmi radostnou. vzpomínkou na Nový Svět. ' Seton pro nutnou práci, kterou měl v Kanadě jako naturalista provincie Manitoba, se kursu nemohl zúčastnit. Ale měl jsem přece štěstí. Po skončení kursu jsem vedl v New Yorku vlastní družinu a tak jsem jednou musil v organisační věci do Hlavního stanu v 29. ulici. Už v přední místnosti mi pověděli, že je tam Seton. Seděl u stolu. Já jako cizinec-woodcrafter jsem ho mohl velmi lehce oslovit. Ale neudělal jsem tak. Díval jsem se na něj mlčky. Nemohl jsem jinak. Tělo štíhlé, pohyby určité, čistě, anglicky oblečen. Vlasy se mu volně vlní na hlavě. Krátký anglický „kartáček“, jehož špičky jsou lehce zvednuty vzhůru. Nos jemný, pravidelný. Výraz tváře je velmi bystrý. Má ostrost zvířete, jehož jméno nosí. Obrátil se a podíval se na mně. Vidím jeho klidné, pevně utkvíw vající oči ještě dnes. Říkají mi, že Černý Vlk je veliký člověk. 11 14) NAČRTÁVÁNÍ V PŘÍRODĚ z POZNÁMEK A OBRÁZKÚ JUNÁKA z „ČERNÝCH VLKÚ“ Prohlédněte si jednou podrobně obrázky, jež maloval Seton po stranách textu svých knih a rozeberte je. Jak nabity jsou vý- razem, životem! Vidíte: veverčátko sedí v sebe schouleno s mla- dýma, vyvalenýma očima. Cítíte, jak se cele vnitřně rozevírají slávě tajemství života a světla i jak při tom cítí blaženost tepla svých vzájemně k sobě přitisknutých kožíšků. A přece je to jen několik čar. Ba mnohdy jsou to jen čárečky a ani nejsou vždy souvislé, spojené. N'evábí tě cosi zkusit totéž? Opravdu! Jak to, že jsem dosud nemaloval? Což na mne život nevolal, což se mi svět nelíbí, nemám jej rád? Jak radostná síla je ve mně a jak mocně chce na světlo! Chci život hluboký a krásný a pro něj budu studovat život, nejen jej žít, ale i pozorovat a za- chytávat. Zachytím, co se jednou ve vteřině stane a zachovám krásu jedné vteřiny, abych poznal, jaké bohatství jsem hnětl ve svých rukách, když žil jsem roky a roky. 0, umět několika čarami vylovit z toho mohutného proudu života a pro věky zachránit cosi, co by jinak zhaslo nenávratně. Ale jak začít? Kde se poradit? Bílé Lišce v Anglii říkával jeden vynikající americký malíř: „Velký umělec je velký pozorovate1“. Jakým já jsem pozorovatelem? Nuž, nakreslí něco, co denně vidíváš po mnoho chvil v klidu a budeš překvapen! Jaké samozřejmé věci, důležitá spojení jednotlivostí jsi vůbec neviděl. Musíš se dívati znovu a znovu a co náhodou „trefíš“, na to nechceš přísahat. Je pravdou, co říká Bílá Liška: „Kreslení z devíti desetin znamená správně pozorovati“? Už asi ano. Je nutno mít bystrý, rychle po- střehující zrak. Proto hrej mnoho Setonovu i Kimovu hru a vše- chny, jež vyžadují rychlý postřeh a cvičí představivost. Dobře, ale jak načrtávat? „ Načrtávej jen v obrysech, nestínuj. Stínem můžeš vše zkazit. Crtej jen věci podstatné, které dávají charakter zvířete či věci. Později si všimni, kterak máš postavit jednotlivosti, aby náčrt vy- volal dojem pohybu, útěku a pod., pak konečně se můžeš pokusit načrtnout výraz radosti, úděsu a pod. Ale to už budeš mistrem a budeš mít devítidesetinové oči. Uč se na všem. V lese čekáš, nic nejde, ale stromy jsou zajímavé, každý je jiný. Doma máš kočku, psa, kanárka a pod., i to vše je výborná příležitost. Jen nepovol. 12 15) Využij svých očí, dívej se na vše. Kresli usilovně a buď vesel, říkali Bílé Lišce a co on dnes umí? Těžké je načrtnout zvíře v pohybu a výraz jeho tváře i celým tělem náladu jeho. Tu opravdu se vyplatí mít zvyk: jen nejdůle- žitější čáry! Vidíš, zajíc vyskočil a letí, či vlastně plove nad zemí. Jak krásný je pohyb, vlnění pružného těla. Uvidíte ale jen polohu zadního běháku vysoko nahoře a oblouk hřbetu. A už načrtáváte; První čára: křivka hřbetu, zadní nohy a přední. Snad jste zahlédli i uši, ale jistě víc nic! Ale to také stačí. V tom je celý život, krása skoku! Ostatní snadno dokreslíte několika škrty v klidu podle mrtvého zajíce či obrázku a pod. Kreslete všude vše, co vidíte mrtvého. Už víte proč. Dělejte si nad mrtvými či vycpanými zví- řaty náčrty detailů, hlavy, zobáku, uší, nohou, drápů. Také si zvíře různě — pokud se dá — stavte a kreslete. Naučíte se vidět, sku- tečně vidět. Několik obrázků v článku jsou přepsané skizy, ale nijak neopra- vené. Vidíte srnce, který má jen 2. nohy. Tak jsem ho v rychlosti viděl. Mám za to přesnou představu, ostatní snadno bych vám kdykoliv dokreslil. Ani vy neopravujte skizy. Udělejte raději ně- kolik jiných a pak teprve je porovnejte. Nekreslete však pořád! Jsou jedinečné chvíle, jež si ničím nekazte. Kreslit chtějte nejméně jako Indián. Ten vše pověděl kresbou. Co ty dokážeš, když ti za- vrou ústa? Nejsi ubohý? Fotoaparát je lepší, řekne Kolda a Buk. Někdy jistě, ale foto— grafuj za šera krásný moment! Jak jsi odvislý na osvětlení, des- kách, financích a mnoha činitelích, za něž vůbec nemůžeš ručit! Načrtávat můžeš všude a nic tě to téměř nestojí. Naopak naučí tě to mnohem více než fotografování. A jak tě to i vychová. Naučíš se postřehovat hlavní věci rychle, posuzovat, třídit, hodnotit. N edáš se pak ošálit, neošálíš se sám slabostí svého postřehu. Tvoje slovo bude mít vždy váhu, bud-e přesné, dobudeš úcty. A život, jejž jsi' zachytil a naučil se vidět v jeho podstatě, rozsvítí svou září tvoje zraky. Budeš bohat a po celý život 'pln toho, co nutilo Jana ze Sandhilského jelena, aby zpíval, když jiní mrzli a malomyslněli: „Totot' jsou mé zlaté dny.“ Těm pak, s kterými se setkáváš, bude žádoucí tvé přátelství, tvá rada. Budeš bratříčkem vítaným všem,

plk/__, „ ! , „ <:; _) !|

ll / L  „"> „Ok 

řy/7"'/A (Já Í/ gama“ 13 16)

MÍLA: S DŮVĚROU DO BUDOUCNA

Již je tomu tak: blesku nechytíš a kdo se chce hodně dozvědět, toho nezadržíš. A protože woodcraft vznikl v Americe, hledali jsme přirozeně oporu a posilu v jeho vůdci, spisovateli Ernest Thompson Setonovi.

Definitivně jsme navázali styky dopisem (prvým) poslaným dne 7. prosince 1925 přímo E. T. Setonovi. Dopis obsahoval ocenění Setonovy práce s hlediska světové moderní výchovy a zdravici Čsl. Ligy k jeho 65. narozeninám, návrhy na utvoření jednotné Světové Ligy L. M. se Setonem v čele a s mezinárodní kanceláří, pravidelnými konferencemi, časopisem a pod. Odpověď Setonova byla částečně otištěna ve IV. roč. Vatry. Následovaly pak dopisy přímo Lize a pak zase Setonovi, na něž bylo vždy odpověděno. Počáteční zdrženlivost Americké Ligy je dnes zcela překonána. Posloužily tomu pěkné fotografie z táborů 1926.

Presidentem Americké Ligy je z knížky „Duch lesů“ známý Philip D. Fagans a sekretářem Roger H. Motten, který nyní vyřizuje naši korespondenci.

Jsme tedy přímým členem Ligy Setonovy jako dříve anebo ještě úžeji než dříve. Seton je naším hlavním náčelníkem a my jdeme přímo jeho stopou.

67 let, kterých se dožije letos 10. srpna, jsou nám i vší mládeži světa radostným povzbuzením. Těším se, že udělám Vám radost slovy vyňatými z posledního jeho dopisu:

… obdivuji bohatost Vašich lesů. Jaké máte skvělé podmínky pro táboření a primitivní život v přírodě!

Vzkazuji všem, kteří jsou zapsáni v Lize, že cesta woodcraftu je cestou k silnému tělu, silné duši a tak posléze cestou k silnému národu. Nezapomeňte nikdy, že je stopou čtyř ohňů.

Přeji Vám všech radostí modré oblohy a srdečně Vás pozdravuji.

Váš Ernest Thompson Seton.

Tím, že jsme se úzce přimkli k svým bratřím za oceánem, spějeme k vytvoření mezinárodní woodcrafterské organisace, která by určovala hlavní pracovní směrnice pro všechny zastoupené Ligy, pečovala o vnitřní prohloubení programu, stanovila společnou stupnici orlích per, pořádala výchovné konference, zájezdy, dbala o vhodnou propagaci woodcraftu, upravila svůj poměr k stávajícím hnutím mládeže atd.

Černý Vlk projevil již přání, že by nás rád navštívil. Nemohli bychom si více přáti! A jistě by nebylo jediného našeho chlapce, jenž by nezajásal nad těmito slovy!

Až se zájezd uskuteční, který asi bude to kmen, který uctí Setona ve své klubovničce, předvede vzornou besedu, národní tance a zpěvy, sehraje vlastní divadélko a ukáže bohatou výstavku junáckých prací? 17) SÚVA: HRY Vsadil jsem se, že seberu a ve „Vatře“ otisknu veletucet her a hádanek. Začal jsem ve třetím ročníku a skončím v pátém. Od šestého do osmého, dá-li Pán Bůh zdraví, otisknu druhý vele— tucet; doufám v pomoc vás všech, zvláště Zeleného Lesa, muže nad jiné zkušeného.

82. Zvěřinec. V kruhu náčelník zahájí: „Tak jsem vám byl ve zvěřinci (v pražské zoologické zahradě).“ Soused napravo: „Cos tam viděl?“ Náčelník: „Viděl jsem *bobraf' Soused: „A já byl taky ve zvěřinci.“ Náčelník: Cos tamividěIP“ Soused: „Bobra a lva.“ Atd.: Bobra a lva a velblouda a nosorožce a kobru a šimpanze a slona až donekonečna. Každý musí opakovat všechno; zmýlí-li se, dá zástavu. Vítězí, kdo má zástav nejméně; zástavy se pak vy- plácejí. *“ T 83. Číslice („na města“). Sedí se v kruhu. Každý si zvolí číslo 1, 2, 3 atd., nebo jméno města. Slepá bába, stojící uprostřed, jmenuje dvě číslice nebo dvě jména měst: úkol hráčů je proměnit si místa tak, aby nebyli chyceni slepou babou. Chycený hráč bábu vylstřídá. 84. Biograf. Dvě skupiny závodí v předvedení scény (němc— hry), kterou si samy vymyslí. Tříčlenná jury posoudí, která z obou skupin zosnovala a sehrála lepší kus. 85. Bzzz. Zápas vosy a dvou indiánských bojovníků: Vosa, stojíc rozkročmo s čapkou (třeba z novin) na hlavě bzučí a škádlí bojovníky, kteří stojí po jejím boku také rozkročmo, dotýkajíce se jednou nohou nohy vosí. Bojovník po levém boku má levou ruku na pravé tváři dlaní proti vose, bojovník po pravém boku pravou ruku na levé tváři. Vosa dává jim do dlaně žahadlo; bojovníci, jakmile dostanou žahadlo, snaží se srazit vose hlavičku. Za sraženou čapku po píchnutí 2 body bojovníkovi; za píchnutí 1 bod vose; za sraženou čapku bez píchnutí 2 body vose; hraje se před soudcem, až dosáhne vosa nebo jeden z bojovníků 16 bodů. Zápas v Praze velmi oblíbený. 86. Pimprlata. Několik junáků napodobuje hlasem a pohyby hru loutek; sehrají třeba něco z Kopeckého, „Oldřicha a Boženu aneb posvícení v Hudlicích“. Mnoho smíchu. 87. Závody vyprávěčů. Vždy dva a dva chlapci připraví si dvouminutové vyprávění bajky, legendy, pověsti nebo vlastního nějakého příběhu. Hlasováním se zjistí, kdo z nich lépe vyprávěl. Na konec závodí mezi sebou vítězi. Vítěz závodů je vyprávěčem kmene. Dobrá vyprávění se odmění osvědčeními, po případě orlím perem. 88; Stínohra. Za napiatým plátnem se hraje hra, osoby jsou od zadu prudce osvětleny. Diváci hádají, z čeho je vzat námět, nebo co hra znamená. 15 18) Aleš! Kdo by při tom nevzpomněl na sta a sta malých obrázků, _nad nimiž už v nejútlejším mládí maminka říkávala: „Vidíš, za-. jíc,“ zatím co ty, pln kouzla, opakovals sladce; „Ijíš, dajc.“ — Několik smělých, ale prostých čar a jak nás rozechví. Všeho nej- krásnějšího v nás se dotknou a proniknou nás proudem světla. ]aká to moc! Moc velikého umění. M oc člověka, jenž nesmírně jemně viděl, úžasně miloval a byl hrdinou, který se nezpronevěříl své stopě, ani když mu bylo nejhůře. Nemůžeš jít kolem Alšova obrázku nikdy bez účasti. Musíš mít Alše kolem sebe, vždy u sebe. Cítíš, že tě přítomnost jeho zvedá, že ti připomíná, abys nezapo— mněl křídel, jež máš. Máš jistě jeho cyklus Zivly, věnovaný Indiá- nům. ]istě toužíš po tom, mít v krásné důstojné výpravě jeho cyklus 14 kreseb: „Vlas't“, písni to o hrdinovi. Nuže, „Odkaz“, Praha I., Pernštýn 11, ji vydal na krásných pohlednicích. Zmen— šenou ukázkou je náš obrázek „Stráže na pomezí“. — Ostatně, o Alšovi četls už G a m m o v y „B e s e d y“, vydané u Kočího & v „Brázdě uměním“. Každému našemu junáku Aleš je drahým a velkým učitelem. A. M. T h o na p s o n: „Válka zhyne, až lidé pochopí, že loupež není ani čestná, ba ani prospěšná ať ji provádí Napoleon nebo sprostý zločinec... Na neštěstí je sotva pravděpodobno, že se tomu lidé naučí, pokud všechno vyučování ve školách bude stále věnováno velebení války.“ '

NINMMMAVWW R. ]. M 0 t t v knížce „Výzvy k mládeži“: „Život každého z nás musí být charakterisován duchem ji- stoty. Praví vůdcové musí znáti cestu. Všichni mužové, kterí byh „ „. , , - . v. . , . , v v v , v cele nejakeho hnut1, byli muzr jasneho a s1lneho presvedcen1.“ 16 a, 19) ,.. „w—w— cun—W na. !!!“-“W VAŠE KNIHOVNA NENÍ ÚPLNÁ neníJi v ní dosud zařazena KNIHOVNA WALDEN již jest nejkrásnějí vypravenou a při tom velmí levnou, umělecky i literárně vysoce hodnotnou českou edicí. Naleznrte v ní především bohatě ilustrovaná díla slavného přírodopisce, malíře a spisovatele ERNEST THOMPSON SETONA, jakož i nejslavnější díla světové litera- tury, věnovaná životu v přírodě & všemu, co s tím souvisí a co dnešního člověka přímo živelně zajímá. 1. E. T. Seton: DĚTI DIVOČINY. Příběhy zvířat. . . . . Kč 20.— 11. E. T. Seton- o VEVEŘICI. Románek šedé veverky. . . . Kč 12.— 111. E. T. Seton: DOMINO. Románek stříbrné lišky. . Kč 12.— IV. E T. Seton: ÚSVIT NA CEDROVÉ HOŘE. Román : amerického západu. . . . . Kč 24.— V. E. T. Seton: MONARCHA. Románek šedého medvěda. . . Kč 12.— VI. H. D. Thoreau: VVALDEN či ŽIVOT V LESÍCH. Nesmrtelné dílo amerického filosofa. . Kč 23.— VII. E. T. Seton: DĚTI DIVOČINY DOlWA. Příběhy lvířat ve volné ' kanadské přírodě Kč 20.— VIII. E. T. Seton: ARKTICKOU PRÉRlÍ. Cestopis líčící cestu canoí po kanadských řekách . Kč 23.-— 1x. E. T. Seton. ROLF ZÁLESÁK. Dobrodruhtví zálesáka Rolfa, In- - diana Quonaba a psa Skůkuma v kanadské divočině Kč 25.— X. E. T. Seton: ZA SANDIIILLSKÝM JELENEM. Románek jelena. Kč 8.—- xx. M. H. Burr“ U PRAVĚKÝCH OHNÚ Román z pravěku.. . Kč 20.— XII. E. T. Seton: WAHB. Příběhy grízzlyho. . . . . . . Kč 10.— XIII. E. T. Seton: ZVÍŘATA HRDINOVÉ. Příběhy ze života zvířecích reků . Kč 21.— XIV) J'. H. Fabuš: ŽIVOT PAVOUKA. Jedinečné dílo světové literatury, provázené Maeterlinckovou předmluvou. . Kč 20.— XV._ E. T. Seton: DVA DIVOŠI.Př1'hody dvou chlapců kteří žili jako Indiáni . . . . . Kč ZS.“— XVI. E. T. Seton: DĚ l'I PU STIN. Příběhy zvířat. . . . . . Kč 20.— XVII. E. T. Seton: BINGO. . . . . Kč 14.— xvm. E. T. Seton. PTAČÍ PŘÍBĚHY. . . Kč.14._ Dr. A. C. Fletscher: INDIÁNSKÉ ZKAZKY A PÍSNĚ( (snotami) . . Kč 12.— DALEKÉ CESTY . . . . . . . Kč 45— Všecka díla jsou k dostání rovněž vázaná za příplatek Kč 13. -. Desky Kč 8.—. Vydává KNIHOVNA WALDEN (Vydavatel B. Z. Nekovařík) Praha ]. čp. 3 IO. 20) Každý woodcrafter myslí na svou budoucnost. Klidnou mysl zajistí si pojištěním u akc. pojišťovna v Praze II., Revoluční 12. v ; Provádí veškeré druhy životní/zo a živelního pojištem. KAŽDÝ UČITEL A JUNÁCKÝ VÚDCE „, . must czstz T. G. MASARYK: JAK PRACOVAT Knížečku plnou znamenitých rad & podnětů ku vzdělávání jiných' 1 k sebevzdělání, jak už o tom svedčí názvy některých kapitol: Práce duševní atělesná; romantism a práce drobná; romantism mučednictví; theorie & praxe; jak číst?; o knihách; o zápiscích; o cestování; o samotě; město a venkov; o zkoužkách popularisace umění a vědy; o sebevzdělání; o vzdělání politickém & sociálním; o kompromisu. CENA KC 750. JUNÁCIAPACIFISTÉ kteří se chtějí poučiti o dějinách mírového hnutí adnešním úsilí o sbratření lidstva čtou: J. KOUDELKA: ZENEVSEŠY PROTOKOL, IDEA-A ORGANISACE S.VETOVEHO MÍRU ' Poclěno cenou Chelčického mírové společnosti. JAR. NEČAS: SPOJENÉ STÁTY EVROPSKÉ OBĚKNIHY PO KČ27'—. Žádejte je v naší administraci, která Vám také zdarma pošle seznam knih „ČINU“ TISKOVÉHO A NAKLADATELSKÉHO DRUŽSTVA ČS. LEGIONÁŘÚ V PRAZE II., VOJTĚŠSKÁ 14 V ADMINISTRACI VATRY 935393313? dostanete všechny potřebné knihy o junáctví a spisy Setonovy. Zvláště doporučujeme Vaší pozornosti: E. T. SETON: DUCH LESÚ (Setonův životopis historie a podstata Woodcraftu zajímavé články a hry s portretém Setonovým) Přel M. Seifert. č 5“— VATRA LESNI MOUDROSTI, ročníky I. (20 Kč), II. (15 Kč) III. a IV. (po 12 Kč. ) Mnoho námětů pro práci s dětmi a vedení ]unáckého kmene, pro studium přírody, ruční práce Vybraná četba. S ilustracemi Indiánské banky. Veletucet her. M. SEIFERT: KMENOVE ZŘIŽENÍ (Poučeni o organisací igy Lesní Moudrosti. ) Za 2 Kč. FREDERIK VAN č:EEDEN OTEVŘENÝ LIST HOLANDSK M SKAUTUM. (Kritika skau- tingu.) Za4. Pohlednice: MIKULÁŠ ALEŠ: ŽIVLY. „Manitú a „Voda“) po 50 haléřích. Objednejte plostřednictvím svého knihkupce nebo přímo. Doporučujte náš list. Vyžádejte si úplný seznam. 21) MÍLA: Z CIZINY Z ANGLIE: J ak jsme již oznámili, konala se V Anglii v lednu Woodcrafterská kon- ference, které se měli zůčastniti i cizí státy. Amerika odřekla účast a i my nemohli jsme se prozatím odvážiti jízdy do Anglie pro nedostatek peněz. Sjezd je přípravou k tuhé organi- saci spolupráce všech woodcrafterských skupin na světě. Nejzajímavějším tematem kon- ference, jejíž předsedou je Mrs. E. Lowe, bude referát Mrs. Charles Trevelyan: v „Woodcraft jako důležitá složka výchovy“ Rád lesního rytířstva, pořadatel konference, dostal pro své členy (Wayfarers), kteří navštívili Londýn, aby byli přítomni výchovné konferenci, dovolení tábořiti v krá ovských botanických zahradách a Regenťs parku. Výb or pro udílení poct v Anglii (předseda Velký Medvěd) přisoudil jednotlivým junákům tyto pocty: siláka, besedníka, farmáře, hospodáře a hudebníka. Pocty farmáře dosáhl Cech bratr G. Brhlík, který žije v Godshillu vAnglii a s nímž si dopisujeme. Přejeme mu hodně dalších orlích per! BUK:ORLÍPÉRA UDĚLENÁ A SCHVÁLENÁ NÁČELNICTVEM „. LEDNA 1927. Kunčičky „Blesků“: V. Vaďurová: 4.0 indián. značek, Betka J.: znalost 16 travin, igut M. znalost 16 travin, Pustke Old. skok dal. z místa 195 cm, Kolase J. 25 zn. totem ísma. . „ P Kmen „Tolsíého“ Praha: Silhavý Jan za vzornou podsadu stanu, kamenné, pomalo- vané sněmovní sedadlo, zhotovení (postav., vyřezání, ozdobení, omalování) totemu v tá- boře, vedení ranního tělocviku v táboře. Pudil Joe za podsadu, za kamenné pomalov. se- dadlo. Malý Sona za podsadu, za kamenné pomal. sedadlo, za naučení se signalis. několika způsoby, znalost Mors. značek, za hru na klarinet v táboře. Brzobohatý Josef za zro- bení vodního kola s mlýnkem. Pechač Josef za podsadu, za dvě kamenná pomalovaná sedadla, za lavičku z lesního materiálu, Hřebíková Vlasta: podsada vlast. stanu, kamenné pomalované sedadlo. Brno: Dr, Hubner za 8 črt a kreseb z tábora (krajinky), Kmen „Stříbrné |uny“, Praha: Bukovanský Sůča za kamenné pomalov. sedadlo. za chýši z les. materiálu, v níž přespal, za podsadu vl. stanu, za postavení vlastní radiosta- nice na krystal, na níž poslouchal dobře v táboře Prahu (40 km), za 7 m dl. pletenou síť na valybol, za znalost 5 druhů ohňů, které připravil, postavil a prakticky ukázal jak hoří, za přesný model vl. stanu 1:10, za vyšívanou čelenku (Rudý oblak), za pěknou rohož na vlastním stavu utkanou. Pivoňka Jarka za 55 dní života ve stálém táboře, za přesné povětrnostní zprávy (5x denně) po celou dobu tábora znamenané. Vorel Jan za tá- borová kamna (7 týdnů používaná), za podsadu vl. stanu, za kamenné sedadlo, za sbírání léč. byliny, 2 kg usnšeného diviznového květu, usušil, dodal do domácnosti, za znalost a provádění zkoušek životnosti, za dokonalý a přesný plán tábora (na výstavce), za vzorné hospodaření 5 týdny ve stál. táboře (statistiky), za mimořádnou péči o hospodářské a technické zajištění tábora před jeho provedením. __ _„Sůvy'“ Praha: Sůva ' za znalost a provádění zkoušek životnosti v táboře. Šedý Bobr za táborový her r 60 druhů rostlin), sbírání léčivých bylin, _usušení, ode- vzdání do domácnosti. Schart Eugen vzorná podsada vl. stanu, za pěkné, pomalované kamenné sedadlo, za pevný a dokonalý můstek 5 m dlouhý. Míťa Morkovín za bezvadný a pečlivý úřad ohnivce tábora, za naučení se a znalost signalisování několika způsoby podle Morsea. JAK ŽIJEME. ŽUPY znamenají pro ligu krajové soustředění kmenů. Teprve nyní nabývají svého smyslu. SKELM povídá všecko: S-přátelené K—meny L-esní M-oudrosti. SKELM zna- mená v Lize ohnisko práce a snahy jako Velké Náčelnictvo. , SKELM STŘEDNI vznikl na stálém táboře kmenů Pražských & soustředil tu po- stupně všecky vůdce kmenů i družin. Tábor trval 7 týdnů a byl bohat na nové zkušenosti, nová přátelství. Druhým úkazem bylo semknutí se na radě důvěrníků, jejíž vyřešením byl dán klidný, ale mimořádně pilný směr společného snažení kmenů v Praze. Kmen 22) Tolstého pěkně seskupil se kol svého starého vůdce bra Masa-Ěobaa vesele hledí životu vstříc. Pořádal koncert Bakulových zpěváčků. Kmen Střílšřríé luny po celoročním úzkém přátelství s chlapci & dívkami Tolstého kmene usídlil se opět v Praze. Dívčí kmen Boroviček rozdělil se: starší dívky do svého původního kmene Tolstého, mladší dívky do kmene Stříbrné luny. Kmen Prager Neupfadfinder má nový domov ve Straš- nicích. Však vy víte, co dá práce zařízení domova, aby v něm bylo útulno. Scházejí se tam v sobotu a ve středu mají schůzku ve Skaut. domově. Jejich náčelník br. Vogl -VVu- číček byl nedávno prohlášen doktorem lékařství. Nyní hodlají získati novou mládež.Vydají si německé letáky. O vánocíchvprožili v horách svůj Winterlager. Soví kmen se velmi rozšířil a jeho časopis „Stopa Cerného Vlka“ stoupá od čísla. k číslu - na obzoru je právě číslo. 4.. V kmeni se stále pracuje. Družina Podgerova má se čile k životu. Urobili si mokasiny a stoličky, Nyní pracují každý na své čelence. Nedávno prozkoumali jeskyni v Troji. Míla má nový kmen v Praze VII. a tak brzo začne samostatně pracovat. Kmen vSoví i kmen Stříbrné luny chystají své sněmy. Oba slibují přinésti nová překva— pení. Ze budou rozdílná, dá se čekat, neboť náčelníci Sůva a Buk vydali již sněmovní hesla. Chautauqua - vůdcovská škola se pěkně rozvíjí. Uskutečněno již 6 večerů tak zajímavých, že každý se již na další nedočkavě těší. Vyšlo první číslo časopisu „Chautau— qual', které překvapilo obsahem a mnohými obrázky. Br. Zelený Les zařizuje si svůj kmen. Počet kmenů Středního Skelmu stoupá a jistě dojde na jaře ke společnému velkému odniku. P SKELM VÝCHODNÍ založen byl v Hradci Králové 0 Novém roce, kamž přijeli tajemník, písmák a archivář náčelnictva ligy. Konal se v YMCE za účasti 19 chlapců. Sněm tento byl velice pěkný a utvořil hranici župy: od Vrchlabí po zemské hranici až k Poličce, po toku Loučné k Pardubicům, po Labi až k Poděbradům, podle Cidliny přes Bydžov na Jičín & Vrchlabí. Má znamenitá tábořiště a krajiny, řeky a hory. Zahrnuje 7 kmenů a 2 stráže: lnkové a Mohykáni v Hradci Králové, Ohně v Kolíně, Bratrstva v Červ. Kostelci, N. Bydžov, Náchod, Ustí n. Orlicí, Pardubice a Trutnov. Náčelníkem zvolen UN C AS, druhým náčelníkem br. Píša st. První měsíc bude propagační; výstavky a přednášky po celém kraji.- Odpoledne řídil Buk l. Chautauqu pro VYCHODN! SKELM7 ke které se sešlo na 4.0 lidí a podařilo se dokonale vyčerpati program souběžně v Praze provedený. Bylo to mnoho nových a zajímavých věcí. Potom navštívili bři z náčelníctva Náchodské a pak Kostelecké, kde odevzdali bru Vaňkovi zasloužené orlí pero. Kmen Svobodného Bratrství V Praze účastní se nyní Chautauqy. Těšíme se nyní na jejich spolupráci v župě a hlavně na besedě v březnu t. r, Počne nyní prakticky uskutečňovat woodcraft ve svém kmeni. v . Kmen Zeleného Lesa založen v Praze-Zižkově br. Gríínwaldem, koná své schůzky přesně podle zvyku am. woodcrafterů. Br. Zelený Les ukázal nám v Chautauquě mnoho nových věcí, které se naučil v kursu amer. Ligy v New Yorku. „„ Pražská župa pracuje na veliké woodcrafterské representační besedě koncem března v Praze. Organisuje se již stálý letní župní tábor, Kmen Plzeň V. hovořil na svých schůzkách o posledních událostech v Lize. Stojí za novým náčelnictvem a woodcraftem. Ve své klubovně stále na něčem pracují. Kmen Svantovitův Plzeň schází se denně ve své klubovně ke hrám a pracím. čVelmi pilně hrají ping-pong. Podali Náčelnictvu žádost o řadu orlích per. Vedou si ile. Kmen Hraníčářů ve Znojmě je velmi pořádný. Již v prosinci měl zaplaceny příspěvky na rok 1927. Pracují denně ve své klubovně a připravují se na tábor. Tá- bořiště získali již v Podyjí. Kmen Ohně V Kolíně není početný, ale vykazuje pěknou činnost. Počínají stavět vlastní klubovnu. V Příbrami se poznovu zorganisovali a zvolili nové náčelnictvo. Slavnou woodcraf- terskou tradici svého kmene si uchovají. V Bratislavě pořádají nyní školu pro výchovu vůdců, obdobně organisovanou jako v Praze. Pracovní komité pro Slovensko hodlá nyní proniknout woodcraftem na celém Slovensku. Kmeny se pravidelně scházejí v klubovně. lnkové V Hradci Králové mají malou klubovničku, ale lepší něco nežli nic. Každý Ink je majitelem pěkného luku. Mohykáni v Hradci Králové za vedení Unkase pracují na svých zasvěcovacích zkouškách. V Náchodě Hraničáři také nezahálejí Jejich okolí je velmi vhodné k uskutečňo- vání našeho programu. Nuž do toho. Knihtiskárna „Orbis“, Praha XII., Fochova 62