Vatra r. 4 č. 6 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1) VATRA

LESNÍ MOUDROSTI

Z OBSAHU: Franta: Buk. :: Seton woodcrat terům v Československu. :: Panuška a Melvin: Veliká moudrost. :: Sůva: Knihy a junáci, :: Šedý Vlk: Brhlíci. :: Gamma: Úloha z antiky - HL :: Jánoš: Mišulenka slaví, :: Sůva: Vele- tucet her.:: Křepelák: Dílna. :: Rys: Podzim. :: Jánoš: Měsíc bláznivý. :: Redakční sdělení. 1 Zprávy s ciziny. :: Orli pera v podzimu. :: ČS. LIGA LESNÍ MOUDROSTI © Vychází šestkrát do roka 2)

Poslední číslo Vatry roč. IV. leží před Vámi. Slyším, jak říkáte: konečně! Ten Jánoš, ten Jánoš! A já to opozdění skutečně mám na svědomí. Ale, bratři, je mi i tak radostno. Radostno z toho, že už čtyři léta Vatra vychází a že chcete, aby vycházela dál, že máte o ni starost, že ji prostě musíte mít. A už se proto ani tak netrápím nad tím, že nedopadla tak, jak jsem sám chtěl. Její úprava, zůstala za úpravou Vatry, řízené Janošíkem a brem Živcem (roč. III.) a obsahem nedostihla nejlepšího ročníku: prvého, řízeného, Seifertem. Leč, nedá se na minulosti nic opravit, je před námi „jen“ budoucnost. Říkám sice jen, ale zní mi to zcela vesele. Jsme přece mladí, víme o dobré cestě, což tedy je nám! Nepřestali jsme věřit, překonáme tedy chyby. Ať proto žije, plane a svítí, ať v nás nítí zápal pro vše v pravdě silné, krásné a plné lásky V. roč. Vatry!.

Mišulenka … není míněno jako divadlo pro diváky. Je to rada, kterak si udělat intimní slavnost v přírodě s dětmi až do 14 let. Krásná právě bude osamocenost dětí, která způsobí, že se cele ponoří, cele rozhoří, úzce přiblíží zemi a že budou žít rozloučení s létem a uvítání podzimu, nikoli jen hrát. Na vzniklé nesrovnalosti upozorňujte jen otázkami nebo poukazováním na jiný podobný zjev.

Šedý vlk je vyňat z krásné knížky Franka Malvína, kterou vydalo nakladatelství Nová Škola, Praha V., ulice Krásnohorské č. 10, (členové jsou samí učitelé) za 18 Kč. V knize je mnoho obrázků Panuškových, o němž netřeba našim junákům mluvit. Název knihy: „Za starých bohův, povídky z dávnověku“, mluví o obsahu zcela jasně. Já jen připojuji, že jsou to kratší obrázky, psané namnoze zcela básnicky a psychologicky pravdivě, takže strhnou zájem nejen mladých, ale i dospělých. Kmen prožije v klubovně nad knihou pěkné chvíle. Doporučuji bratřím a sestrám vůbec k pozornasti knihy tohoto nakladatelství.

Gammova úloha, žel, nemůže vyjít v původním rozsahu. Musil jsem z ohledu na rozsah Vatry celé kapitoly vynechat a i některé odstavce přeskočit. Doufám však, že celou Úlohu uvidíte v jiném rouše a že její skutečné vyřešení nám pan Gamma napíše do V. roč. Vatry. Majíce takovéto vyhlídky můžeme s veselou jít do nového ročníku. Přejeme při tom panu Gammovi, aby se mu dobře žilo v jeho domečku v horách.

Frantův Buk jsem si schovávál až do nového ročníku. Chtěl jsem dát k němu nějaký pěkný obrázek, ale toto číslo Vatry zrovna volalo po podobné práci a tak jsem už neodolal.

Jeden z bratří zaslal pěkné básničky, ale nemohl jsem jich otisknout. Doufám, že v příštím ročníku to půjde jinak.

Nakladatelství B. Kočího, Praha I., Masarykovo nábřeží nutí nás svými velkolepě a směle organisovanými vydavatelskými podniky, abychom se nad ním zamyslili a vyjádřili mu svůj obdiv a i dík. (Cítíme přece spoluodpovědnost za vše kolem nás). Nemáme při tom na mysli jen knihy o junáctví, o přírodě, nýbrž činíme tak z vyššího stanoviska. Celé statisíce výtisků Kočího knih mají dnes v rukou lidé, jimž málo zbývá po zaplacení nejnutnějšího živobytí. A jsou to vynikající autoři: Tolstoj, Roland, London, Ewald a jiní a. pořád noví a noví přibývají. Teprve nedávno vyšel poslední sešit Knihovny pohlavní výchovy a už zas vydává Kočí redakcí Záhořovou: Pohlavně výchovné letáky za 40 hal. První leták „Naše děti, příští rodiče“ je „slovo k rodičům“, napsané výborně. Každý junák dá leták nejen svým rodičům, ale i rodičům kamarádů, tetám a všem příbuzným nebo alespoň na něj upozorní. Druhý leták je slovo k učitelům. Ten už není naplněn takovou vysokou a jasnou pohodou jako první, ale je informativní a povzbuzující.

Za to k časopisu Koule, jehož vyšlo už 5 čísel, nemůžeme nakladatelství gratulovat. Je velmi pod úrovní. Vytklo si vysoký a široký cíl, ale ani se k němu neotočí. Přece tak velké nakladatelství, kolik dává možností styků s autory, kolik poskytuje třeba v obrázcích materiálu už hotového a pod. Co by tu musil vykonat obratný redaktor, který nemyslí, že k smíchu je třeba štípat a že dětem stačí seriály nevtipných obludných rýmovaček. Redaktorka opravdu si nebere k srdci zodpovědnost za čas a zábavy mládeže. U spisovatelky to překapuje. (O jiných, týmž nakladatelstvím nám zaslaných knihách zas jindy.)

F. Kupka.

3) VATRA

LESNÍ MOUDROSTI

REDAKTOŘI JAR.ŠIMSA A FRANT.KUPKA

ROČNÍK IV

1925—1926

ČASOPIS ČESKOSLOVENSKÉ LIGY LESNÍ MOUDROSTI

THE WOODCRAFT LEAGUE OF CZECHOSLOVAKIA

TISKEM A. NOVOTNÉHO, PRAHA-ŽIŽKOV, BŘETISLAVOVA 31 4) 5) VATRA LESNÍ MOUDROSTI ROČNÍK iv. MĚSÍC BLÁZNIVÝ. ČÍSLO 6. FRANTA: BUK Bukový les je krásný. Ale lidé potřebují dříví. Vykáceli jej a zůstala paseka. Holá a prázdná jako cesta bez cíle. Bílé pařezy rosila míza. Stráň krvácela jako otevřená rána; vyrostla na ní vrbovka a vřes. Na buku, který zůstal v té samotě, hnědlo listí, veverky už sklidily jeho plody, s_padl poslední list a pak sníh příkryl celý kraj. Hluboko v zemi má buk kořeny. Dovede stát sám a jeho

větve unesou sníh, když dovedly unést plody. Přečkal zimu 

a když pod ním rozkvetly podléšt'ky, pozdravil slunce svými větvemi. Do jeho pupenů ze země vlstoupila síla, rozevřela hnědé šupiny a vytlačila varhánky jemně zelelných a průsvit- ných lístků ven, slunci do náruče. Všude po zemi bylo radostno a tak iv jeho větvích. Datel jako lékař prohlížel jeho kůru a kos v jeho koruně hvízdal. Mravenci šplhali pó jeho kmeni a pili jeho mízu. Prýštěla z ran. V jeho nitru čas dlouho hlodal a stavěl hnízda pro ptáky. Za sto let mnohokrát uviděl ptačí mláďata a oříšky lísek. Paseka už zarostla břízami a smrčky. Jeho rány přestaly bolet. Rozkvetl a včely bzučely kolem jeho květů. Blízko něho hučí řeka a ještě b.líž zpívá potok. Přišli tam chlapci a děvčata — napít se čistého vzduchu. Napít se a radovat ze všeho, co žije. Podivné domky vystavěli na palouce, večer oheň rozžali a zazpívali. Vesele ráno přišli k buku podívat se na svítání. Podivné věcí od nich slyšel. Že prý v městech není zdrávo žít. Říkali, že je tu krásně, ale proč večer odešli? Buk“ neví, co všecko Bůh“ stvořil. Ví jenom, že okvětí modrých jaterníků opadává, tak jako jeho květy, Ví, že veverky sklízejí jeho ovoce a “že musí stát pevně. ]unák rád jeho silnými větvemi prozírá k dálnému obzoru. 85 6) SETON WOODCRAFTERÚM v ČESKOSLOVENSKU.. Právě jsem se vrátil z krásných hor, kde jsem vedl vládní tábor 275 učitelů různých škol shromážděných, aby se učili woodcraftu. Mnozí z nich byli dříve u Powellových Boys Scouts, ale poznali pravé světlo a vrátili se do nej- starší organisace. Působí mi velkou radost myšlenka, že se mi snad brzy povede navštívit Vaši zemi a setkati se osobně s Vámi všemi is všemi vůdci hnutí modré oblohy ve Vaší zemi... Upřímně Váš E. T. Seton. Jak elektrisuje těchto několik slov. jen ti oči zablýsknou a už se ohlížíš po svém luk',u své proutěné posteli, lovecké lampě, schránce orlích per a po svých essayích. Nevíš vlastne čeho dřív se chopit. Chce se ti bujně zkoušet kozáčka, valašské tance, tanec bolavého zubu, současně však bys rád prohlédl svoje sbírky semen a plodů, svoje skizy a kresby, sbírky hnízd, dřev, svoje zápisníky. Rád bys zkoušel svůj zrak, sluch, všechny smysly a snad bys i svoje kosti odborně chtěl prohlédnout, kdyby tě nevolala otázka, cože ti schází ze zkušeností bojovníka či strážce, co tvoje družina, kmen, Liga. Představuješ už si, jak budeme hrát na lov medvěda, ale vidíš, že budeš musit jít hned zítra lovit řasy a tajnosnubné rostliny, že budeš musit důkladně si promyslit svou povahu, své zvyky, svůj způsob práce, svou zábavu, prohlédnout své přátele, zvážit, kolik jim přinášíš a kolik oni tobě pomáhají stoupat. Probíhá tebou radostné chvění, nevíš, čeho se dříve chvopit, ale cítíš, jak tě něco pevně uchopilo a zdvihá tě Vidíš skloro náhle věci svyššího stanoviska, cítíš povinnost vyšs šízod povědnosti za sebe i za své a všechno kolem sebe i skoro za každou chvíli života. jaký to úžasný fakt, že několik slov jednoho Člověka za velikou vodou dovede takhle zapůsobit, tak hluboce člověkem proniknout, tak všechno prosvítit. je veselo na světě, jsou-li v něm tací lidé a je radostno žít. Ale stojí za to zabývat se myšlenkou, kterak se k takové moci nad lidmi dostal Seton. A hned se ohlížíš po Duchu lesů i zpovědi v něm, otevíráš Dva malé divochy, hledáš jinde, obracíš se k Dvanácti tajemstvím lesa a počítáš konečně Úsvit na cedrové hoře. A všude nalézáš stropy, odevšud vane duch povzbuzení, nad vším dílem Setonovým ti nutně vzniká otázka: a jak já dnes? Uvědomuješ si, že nad Setonem nemůžeš prostě vzdychat nad životem nebo snít, ale že musíš si uvědomovat všechny svoje síly, možnosti ipovinnosti, že musíš vše rozkládat & nřesnč vidět, ale že při tom musíš, musíš protože nemůžeš jinak", než být pln síly, krásy a lásky, pln kladu, životní dů- věry, jistoty a radostné chuti stoupat, přemáhat, vítězit. 86 7) JAROSLAV PANLIŠKA: Z KNIHY ZA STARÝCH BOHÚV FRANK MALVÍN: VELIKÁ MOUDROST V srdci pralesa je skála, tam je domov šerého vlka. ještě vysoko stojí slunce, ale mouchy tuze dorážejí a nenechají spát do večerního lovu. Protáhl se šerý vlk a zívl hlučně1 Vztekle chňapl po dotěrné mouše a drobným klusem dal se s.kopce Proplétal se žulovými balvany, tlustým mechem ob rostlými, přeskakoval ohromné kořeny, jimiž sosny, lesní ve— likzáni, robjímaly skály. ond klopoem pak, kde se počínal hájek javorů a bílých bříz, na chvíli se zastavil a poslouchal známou píseň lesa. Nahoře bor hlubokým hlasem šumí, ch'víli tiše, chvíli hukot roste. A druhý hlas k tomu bzučí mouchy, na slunečném místě tancujíce. Tu zaslechl třetí hlas te' písně: tichý crkot vody. A šel za ním. S nechutí jen vstoupil na pě- šinu, která protínala lesní houští; byla to cesta lidská. ]istě však jen zřídka prošel tudy člověk, neboť vysoká tráva byla nedotknutá a nikde nic lidmi nevonělo. I klusal šerý vlk po ní. Očenichal kamenný oltář vedle cesty pod mohutným dubem, jehož každá větev sama byla jako silný strom, a podíval se do hliněné misky, jež na něm stála. Nic. ]en popel, trochu ohořelých šišek a pampeliška, která tam vyrostla na znamení, že dávno je tomu, co posledně plál svatý oheň v misce Očíchal si taky zvadlý věnec, jenž visel na dubě; jistě je tu dávno, všecek už bez barvy a suchý, až praští. Potom sestoupil šerý vlk do hluboké rokle, kde pod kapradinou tekla chladná voda, tvoříc řadu malých vodopádů N'apil se a běžel dále k řece Iam usedl v mlází, skryl se čekal. V tom je velká moudrost, umět čekat. 87 8) Nahoře po té lidské cestě přijížděl muž na kosmatém koni. ]el opatrně a často se shýbal, aby nenarazil. Avšak přece jedna neposedná větev mu srazila s hlavy koženou přilbici. Muž zaklel a seskočiv s koně, uvázal si přilbu pod ryšavou bradu. Tu zahlédl oltář a ten pohled ještě zvýšil jeho špatný rozmar. Srazil s něho misku, že se roztříštila o kořání. Dobyl meč visící na řemenu, kterým byla přepásána jeho hnědá sukně, shodil věnec a mnohokrát vztekle zasekl do kůry, že lítaly třísky. Pokusil se irozvrátit oltář, ten však odolával jeho hněvu. Vsedl na kůň, odjel a zas bylo ticho. Přicházel třetí .host k hraničnímu dubu: plachá srna. Za» staví se, utrhne travičku nebo lístek, ale hned se vztyčí, ohlíží se, čichlá. Přiešla lidskou cestou na zvířecí stezku, parno letního dne ji hnalo k řece. Nadarmo jsi, srno, tak opatrná, nadarmo jdeš tiše jako stín oblaku po žítném poli, nadarmo se dáváš na líčený útěk, abys vylákala ze zálohy nepřítele, jenž by mohl čekati u vody. Ba, čeká! Co je všechna tvoje opatrnost, proti moudrosti, jež umí čekat? Opět člověk. Pěší. jde po lidské cestě lesním stínem a je docela jiný než onen jezdec. Veselá, buezvousá tvář prio- zrazuje mládí, dlouhé vla- y má spletené ve spáncích v rulíky, krátké nohavice drží pás pobitý měděnými kroužky, za pasem pak není meče, jen kulatý kámen na topůrku. Hořejší půl těla “l mladá hlava je nepokryta. Došel zk oltáři a všecek ztrnul. Zbloudilý paprsek sluneční padl uprostřed cesty na kus misky s vyrytými posvátnými znaky. Dub posekán, věnec rozmetánl Dlouho _stál a hleděl na tu spoustu. Zvedl střípek, na němž obraz slunce zůstal skoro celý, a šel hledat škůdce. Od řeky uslyšel hluk zápasu. Ne, tam není člověk zlomyslný, to Vlk sedí na zabité srně, metá na něj z očí blesky hněvu a vztekle vrčí mu v ústrety. Mladý lovec stiskl mlat pevnou rukou, rozpřáhl se, hodil. Dutě to buchlo do Vlčího boku.. Nečekal šerý, co bude dále, prchal, lovec za ním. Když se vrátil, nebylo tu srny. Proč se prve lépe nepodíval do hustého chvojí staré sosny? Byl by viděl hořeti v temnu dvě oči dobře ukrytého rysa, jak přihlížel s hora tomu zápasu, Když se ti dva po lesích honili, seskočil na nižší větev, až se rozhoupala, až prška suchého jehličí spadla na mech, a tiše uklidil Spiornou kořist. Byl tam nejdřív a čekal nejdéle. Veliká je moudrost umět čekat. a E. T. SETON: Lidé obyčejně klesnou v mládí proto, že potřebovali vzrušení, zábavy, že zlákal je život, zatím co výchova jejich omezovala jejich vzlet a jejich překypující nadbytek života hleděla v nich umrlviti. Lesní mou- drost dává mladé mysli nejširší rozpětí její představivosti, tělu nejmožnějši vybití se bujnosti uprostřed volné přírody. Při tom jasným cílem vede obé zdrojem potěšení a radosti k nejrozmanitější práci, jež není povinností ani povalováním, ale buduje charakter a dělá šťastným. 88 9) SÚVAzKNIHYAJUNÁCI 3. Po druhé si nás zavázala „Knih. pohl. výchovy“ k vděčnosti tím, že vydala v dobrém českém překladě Cihulově M. ]. Exnera „Po- hlavní život před sňatkem“. Dávno jsem nečetl nic podobného s tako- vou radostí. Vzpomínám, že ina jiné chlapce tato znamenitá knížka amerického odborníka, mladého lékaře, působila tak pěkně. Na loňském táboře na Ostrově byla nepřímou příčinou několika důvěrných rozho- vorů, na něž snad nevzpoiuinam jenom já rád. Viděl jsem, jak takovým poučením je náš junák utvrzen ve svých názorech a jak poučení 0 po- hlavních věcech včas a takto podané může rozhodnout o směru celého života chlapcova. Knížka je určena chlapcům, ale i děvčata ji mohou číst. Stanovisko Exnerovo, jež je tak důsledné, jaké najdeme málo kde jinde. je v jádře totožné se stanoviskem Masarykovým. Znovu jsem si uvědomoval při četbě Exnerovy brožury, a zvláště když jsem četl zá- věrečnou kapitolu ,„O rozumném zápase o charakter“, jak je Masaryk duchovně spřízněn s kulturou anglosaskou; neměli bychom se také my „uznaná odbočka americké Ligy woodcrafterů“, stát šiřiteli ideálů těchto dobrých Američanů a dobrých lidí? je zajímavé, že Exner stejně jako jeho starší přítel a učitel Luther H. Gulick (o jehož, knížce „Srdce a charakter“ napíšu při jiné příležitosti) jsou velmi blízko wood- c-rafterskému hnutí americké mládeže, Gulick dokonce, nemýlim-li se, byl spolupracovníkem Setonovým. Čtěte Exnera, a jistě si ho oblíbíte a budete mu vděčni za jeho poučení & povzbuzení, jako my, kteří jsme ho už četli. 4. Od téhož spisovatele vyšla také malá brožurka „Přítel či ne- přítel?“, stejně hodná vřelého doporučení; vyšla nákladem YMKY a stojí 2 Kč. —— Uvedu jinou literaturu o pohlavní výchově, aspoň stručně. Dobré jsou letáky Z. Záhoře, redaktora „Knih. pohl. výchovy“, zvláště

  • .Pohlaví -— láska — otcovství“, „Pohlaví — láska — mateřství“ možno

dát do rukou už i I4letým dětem; pro studenty Vydal týž autor „Význam a podstata lásky“. (Všechny letáky vyšly u Kočího a velmi lacině, po 60 hal.). Z jiných knížek, starších, spíše než poněkud drsnou Ribbing— govu „Pohlavní zdravovědu“ doporučil bych starším bratřím knihu Angličana E. Carpentera „Když lidé dozrávají k lásce“, která přes svůj lákavý název je dobrá; Carpenter je oblíbený autor „Bílé Lišky; (u nás z něho přeložil dr. Beneš knihu o „Civilisacif, která by zajímala zvláště kmeny, kde jsou socialističtí vůdcové). Kdo by chtěl získat podrobné poučení a otázku by studoval, přečtěte si i Forelovu velkou knihu, nebo Ferré-ho; ačkoli bych ve všem nesouhlasil na př. 5 Forelem. Vidím, že všichni tito odborníci souhlasí v jádře s Masarykem i s Exnerem. O jiných knížkách jindy. 5. Skončil bych tento traktát tím: není docela tak pravda, že je „v zdravém těle zdravý duch“; naopak, já často viděl, jak v zdravém těle je velmi nezdravý duch, a jak ten nezdravý duch zničí někdy tělo sebe zdravější. Pečujme tedy také o ducha. Nový názor nezískáme ovšem tak, že si jen přečteme pár brožurek, musíme změnit svou životo- správu, usilujme upevnit svůj charakter a pomozme jiným, aby ioni dali svému životu pevný, junácký směr. ' ,.Aeternus, quia purus — věčný, protože čistý“ je napsáno na jednom' starém moravském hradě. Čistota, to je povinnost, kterou máme sami k sobě, k naší junácké obci, ke své třídě, k národu. jediné čistota je známkou síly.

Více než poučná kniha působí ovšem román a povídka; náčelnictvo by se mělo postarat o to, aby se doporučovala pravidelně četba a zá- roveň vedl index knih vadných, pro vůdce. U nás vychází pomalu víc těch vadných. Já bych doporučil první tři: čtěte Bjórnsonova Veselého hocha, Synnčve Sobbakken a Setonův Úsvit na cedrové hoře. Vyberte každý „tři knihy, které se vám nejvíc líbily a doporučte je prostřed- ' nictvím náčelnictva Lize. 89 10)

ŠEDÝ VLK: BRHLÍCI

Essay o pozorování na Bukové hoře.

Tak mladí byli venku. Byla polovina měsíce růží — obilí dozrávalo, kvetly šípkové růže, V pasekách zrály červené jahody.

Po prvních úlohách V zelených, nízkých a temných tyčkovinách nastala brhlíkům škola, pak škola v zelených větvích starých smrků a borovic a pod modrou oblohou, škola života a pro život.

Celá rodina brhlíků toulala se teď zeleným mořem korun smrků, borovic a modřínů — dál a dál od rodného háje a opět se vracela. Daleko k obzoru táhnou se nepřetržitě lesy, strom vedle stromu a na každém je potravy dostatek. Žili proto v hojností.

Za nedlouho dovedli mladí vše, co se patří na pořádně brhlíky: důkladně šplhat po kmenech smrků i hladkých buků, nahoru i dolů bez obtíží. Brhlíci nejsou tak ve šplhání ome- zeni jako datlové nebo išoupálci. Neopírají se o svůj ocas, mají proto také malý a měkký, ale šplhají nahoru idolů, všemi směry. Mladí dovedli teď i krkolomné cviky na větvič— kách jen tak sobě pro radost, naučili se šplhat ipo spodní straně větve a mnoho podobných užitečnosti ke svému životu na kmenech stromů. Měli už i pořádný šidlovitý brhličí' zobák, tvrdý, způsobilý k šťárání ve skulinách kůry, ovládali dokonale i brhličí vlnitý let, ba dovedli už zanotovat krásný brhlíčí pokřik. Uplynul jim tak zbytek léta v zelených, šumícíc'h korunách a na vysokých kmenech, poznali dokonale les, seznámili se s jeho obyvateli, přáteli i nepřáteli. A než nastal podzim byli důkladně zasvěcení a znali jistič všechna tajemství lesa. Byl podzim a kdekdo užíval jeho darů, které štědře roz- dával. Pod kůrou všude dosti hmyzích domácností, které brh— líci krutě plenili, dozrála semena všech stromů, byla úroda bukvic, byla tu isemena lípy, habrů a semena šišek jehlič— natých stromů. Vše bylo jejich. Bukvice zanášeli si brhlíci do skulín kmetnxů neb větví stromů a tu dobývali z ní jádra. Bukvice mají pevné sklořápky, na brhlíka až příliš pevné. Leč, brhlíci bušili svým pevným zobákem, až obal prorazili a nozštípli. Tenkrát potulovaly se lesem také Sýkory ve skupinách, jež pomalu společné zájmy a předtucha zimy svedla v hejna, rozptýlená sice po velkém kusu lesa, leč na znamení poho-tová. Pak se přidružovaly rodiny brhlíků, zlatohlávků a šoupálků, ptáků podobných povah a stejných zájmů v blížící se zimě. ]íedni o druhé se nestarají, jsou roztroušeni po volných sku— pinách, někdy idosti daleko od sebe. Snad je to bezpečnost, která je k tomu nutí a strach před zimou. 90 11) GAMMA: ÚL—OHA z ANTIKY-III Mladí přátelé, úloha konečně leží před vámi: pokuste se antickou rýhu vytvořit na svých tělech vlastních! Mladá těla vaše, dosud přetvorby schopnáJ čekají! Sebeřte svůj tělocvičný, junácký a sportovnický um a jměte se na svůj vrub hledat cesty, kterak asi vznikala na mladých tělech hellénskýclr Není to zhola neuvěřitelné tajemství, za jaké ji pokládal marně usilující Dán Miller, nedocelený Apoxyomenos bez závěrečné její pečeti. Povím vám jednou později, co sám o té věci vím; tentokrát "však nevydám Vám rozřešení záhady tak lacino. Myslím, že úloha-tajemství není beze zvláštního půvabu pro mladou mysl: může ji dokonce opojovat myšlenka, mocí vědo- mým úsilím obnovit to, co přes dva tisíce let vymizelo z kul— turního života, moci to obnovit na svém vlasním mladém těle! Připlodbbit se dávným antickým efebům a mladým mužům, postavit se po boku Doryforu a Apoxyomenu! Nemůže však běžet pouze o tu rýh'u samotnu — to by byla pouhá prázdná dekorace, a na těle nepropěstěném, chatrném, nekrásném dokonce špatná dekorace. Třeba víc: Za „úlohou z antiky“ o tuto rýhu běží vlastní pravá úloha: celé tělo vypracovat po anticku, a tu slavnou rýhu jen na ni posadit, jako závěrečnou pečeť celého díla fysické kultury. Rozumí se: takovou úlohu nelze vyřídit hravě a rychle. je v ní skryta velká suma tuhého úsilí. Krom poznání je— jího, krom docílení její krásy bude vám potřebí velmi napiaté vůle a tuhé vytrvalosti, musíte vydržet v kázni mnoho mě- síců. Mnohoměsíčnost ta bude jako síto: propadnou jím ne— hodnotní slaboši, a vydrží jen mladí lidé pevní. „Úloha z anti- ky“ bude přezkumem životní hodnoty, nástrojem na odlišení mladosti pravé, t j. zdravé, silné, výbojné a průbojné ode lžimladostí chabé, krčivé, neduživé, neprůrazné! Kdo při úloze vytrvá až do rozluštění jejího tajemství, na toho už bude lze později hezpečniě se spolehnuouti, že jednou postaví své dobré dílo celé. T-en (jak řekl Thoreau) zabere svou kosou hlodně šinoký řad na láně života. Ale to ještě nebude dost: vyvinout a vypracovat své tělo, to chce dnes mniohlo sportovníků a gymnastů, a před jim není zřejmo jedno: že vypracované tělo má být harmonické. Žádná část jeho nesmí být přerozvita, žádná ned'orozvita; všecky části musejí být mezi sebou souladné, úměrně roz- vité. Pověste si na stěnu svého obydlí obrázek takové harmo— nicky vypracované postavy antické (a ještě raději několik jich), Studujte je denně v celku a V podrobnostech: jakmile vycítíte jejich harmonii, jejich jednotný organický řád, vnitřní zákon jejich poměrů („kánon“ se mu říká), pochopíte, oč šlo tě- lesné kultuře hellénské a na ní budovanému hellénskému umění—: ne pouze 10 sílu, zejména ne () sílu toliko některých partií tělových, nýbrž o sílu a krásu, jakožto konečný v.ý» 91 12) zvuk plného zdraví. Síla V září krásy, to je skoro na všech sochách jinochů a mužů antického umění. Vypěstíte—li si tento potřebný cit pro harmonii těla, ukáže se vám, jak nekrásná jsou mnohá obdivovaná těla dnešních borců, atletů, zápas- níků, se zrůdně přepěstovanými pažemi (u boxérů, hrazdářů), s obludně vyvinutými lýtky (u footbalistů). Ke kultuře těla náleží ještě jedna věc, na kterou při tělocviku a sportu nebývá dost pamatováno: protože jde o roz- hodný klad, o dosažení mocného zdraví, nutno zásadně a přísně vyloučit všecky záporné prvky a síly působící nezdraví. Z nich především: alkohol, (myslím pravidelný, zejména denní konsum jeho, třeba v míře sebe menší), tabák a neukázněný, obzvlášť prostituční styk pohlavní. Nejsou to negace všecky, jež třeba z kultury tělové přísně vyloučit, ale hlavní a nej- horší. Pohled na antické sochy ukáže Vám, že ke zdraví a ke kráse fysické náleží i'jistá mírná plnost forem; tu způsobuje jednak pravidelný rozumný tělocvik energičtější výměnou látek a tvorbou nového těla, krve a svalů, jednak však racion-elní správná výživa. O správné výživě lze se dnes vliteratuře dosta- tečně poučit; já zastávám bezkompromisně výživu bezmasou. jako správnou, čistší a vyšší, méně vadnou eticky i jako zdra- vější. Zdá se mi, že junáctvo skautské dosud se příliš drží výživy masné, která se nesrovnává s jeho zásadami mravními; myslím, že junáctvo těch zásad nepromýšlí a neprožívá dost, aby se odhodlávalo promítat je ido věcí takových, jako je jídlo, výživa. Ale právě do takových všedních, obecných věcí by je mělo promítat; zrovna v nich se nejspíš přezkouší, jak to junák se svou junáckou filosofií a etikou myslí do opravdy. Pravý junák drží kázeň v jídle. Nedbá tolik hodinek v kapse, jako V žaludku, to jest: vyčká zřetelného vylačnění, pečlivě si chrání dobro života: schopnost pocítit zdravý hlad. Nuže tedy! Vytvořme celého člověka, oele zdravého a proto krásného, ale nač a k čemu? Nikoli pouze pro sebe, pro svou rozkoš ze síly a krásy, takový člověk jako účel sám sobě je nám nepřijatelný; byl by to estétský blud. Všude, kam ve světě pohlédneš: v monarchii zrovna tak jako v republice, v Československu právě tak jako v Americe: všude totéž spoutání duší majetkem, žízeň peněz, dravé dy- chtění po bohatství. To vše je starý svět se svým starým řádem sociálně hospodářským — svět lidstva nezdravého. Za tím starým světem a nad *ním rýsuje se však už svět nOVý, svět lidstva zdravějšího —— vtom větším zdraví budou- cím je teprve záruka a podmínka nového řádu sociálně hospodářského: vyjde z většího zdraví a proto jeho osou bude spravedlnoust. Mládeži, ta úloha světová čeká tebe! Tobě je určeno, dát světu zákon nový, zákon spravedlnosti všech ke Všem, pankratie světové, kde z kořene bude vyvrácena zlo společnosti lidské, so uk r o m e a rod inn é bo h a t s t vír! 92 13) ]ÁNOŠ: MIŠULENKA SLAVÍ PŘÍCHOD PODZIMLI Podle slavnosti dětí v Sadové škole v Praze. Je ticho, vzduch voní kořennou vůní & k zemi padá list za listem. Ale náhle větry nad strání zaduní, vhrnou se v údolí a strhnou listí k divokému tanci. Cítíte, slyšíte, vidíte: podzim. Kde že je léto? Jen sedmikrásky iza těch větrů tichounce svítí v zažloutlé trávě. Chce se ti zavolat za létem, aby počkalo, že je vyprovodíš. A maní strháváš poslední zelené listy, zdobíš si čelo, hlavu, voláš Mišulenku, Cvrčíka, Dášenku & Matýska i Alenku a Broučka, aby se všichni rovněž vyzdo— bili. Než se ohlédneš, má Mišulenka celý řetěz zelených listů nebot' "pokládala list špičkou na jiný a „přišila“ tenkým klacíkem nebo řapí- kem. Cvrčík se jí díval přes ramínko a za zády jí upletl zrovna takový, ale na začátek dal velký list tvaru srdce. Teď chce udělat Mišulu létem a ostatní že budou průvod, který léto vyprovodí. Nápad vzbudí jiné a jiné. Ve chvilce jsou všichni v zelených šatech z listů, léto má čclenku z květů a od ní k zemi visí husté zelené řetězy. Na zádech jsou řetězy dvoje. Vrchní jsou pláštěm, které velebně nesou dva sluho- ve'. 'Po stranách léta .letí dva ptáčci a vpředu jde hlasatel se zelenou ratolestí, vysoko zdviženou. Průvod tiše prozpěvuje a Zíolna se ubírá k zelenému trávníčku. Zastavuje u dvou keřů a rozestupuje se. Hlasatel vyhrabe hrobeček a do toho léto uloží svůj věnec, hrobeček urovná, zazpívá nad ním & mizí v křoví. A je ticho, jen listí tančí a vítr zpívá. A vítr nezpívá, ale hvízdá divoce a listí hýří a víří a Alenka s ním. Jaký to rej. Hej, to podzim přichází, pojďte jej přivítat. “ Nový průvod se ubírá do středu paloučku. V předu letí vítr, za ním dva hlasatelé sypou listí v cestu podzimu, a to je Matýsek. jak je vy— zdoben, jak bujně rozhazuje na všechny strany bílé bobule pamelníku, žaludy, bukvice a jiné. A za ním? O jej, ten má ale velký průvod! Bručavý medvěd, vykrmený jezevec, mistr ježek, pan krtek, úctyhodná žába a jiní & jiní. A sotva průvod zastaví, už podzim všechny zdraví. ohlašuje svou vládu a hned posílá medvěda iježka a všechny ostatní spá-t. Ti se ale slezou všichni pod hruškou, vyprávějí si, co vyvedli v létě a kam jdou spat & pak teprve se rozejdou. Medvěd bručí a vleze do jeskyně, jezevec si pomalu hrabe d'ouru, žába hledá jamku pod kořenem, no, každý má praci. Než podzim všechno omaluje, není už » nikoho ani vidět. Jen ten vítr jakoby, nějak silněji foukal, ale to ten medvěd zrovna začal pochrupávat. Ten se bude mít. Ty kujóne, tak ty takhle? A už Cvrčík jde ho vykouřit. Svolá mysliveckou družinu a loví, až to v lesích hučí. Medvěda lapnou, stáhnou, ale on pořád spí. To je legrace, když se probudí bez kožichu. Ten už zatím má paní myslivcevá, & to zas je Štěbetalka, a náramně se v něm vykrucuje. A tak jde hra dál a pořád je nová a pořád je jiná a všichni si hrají a není nikoho, kdo by se jen díval. Nechtěli byste také sednout na vítr a odletět k Mišule? SÚVA: VELETuoET HER 79. Zkouška představivosti. Přineste mi z potoka přesně 7 litrů vódy džbánem 3litrovým a glitrovým; nebo 8 litrů v hrnci 51itrovém' _ a 7litrovém; nebo 7 litrů v nádobách 4litrových a glitrových! 80, Provazolezectví. Položte v klubovně nebo ve velkém stanu za deště provaz na zemi a řekněte ]urovi, aby si vzal dalekohled nebo diva— "delní kukátko a opatrně přešel po provaze s jednoho konce do druhého. Mnoho smíchu. 81. Kdo má jistou ruku? Na rubu deštičky od „skvrnění králíka“ na- kreslete kružnici, velikou jako pětikoruna. Zavěste ji na tyč nebo nebo na zedr ve výši ramene, postavte se od ní na vzdálenost paže a pokuste se aspoň rzkrát ve iz vteřinách píchnout dovnitř kruhu tužkou. 93 14) jKŘEPELÁK; A'Í' ]E RUŠNO v NAŠICH DÍLNÁCH Jakým mírem a vědomím o kráse našeho života nás naplní naše dílna, koutek kdekoliv v domácnosti, když v ní staneme unikajíce ruchu města a jeho planému lákání. Cítíme tu nějak plněji lidskost své bytosti a možnost dát svému životu co nejvíce ruchu, slunce a hvězd, vyvést svoje síly na nejvyšší úroveň. junák nemůže být bez tuhé tělesné práce. Nechce být rozdvojen, nechce mít svárů svého těla se svým duchem. Chce být jednotou. Vždy všude je přítomen celou svou ušlech- tilosti, se vší silou své lásky, podivu a radosti, celou svou bytostí. Dere se k takovému stavu, proniká k němu právě vyhledáváním překážek, _pro- stým životem. Nejlepší pomocít v ujednocování bytosti je mu tělesná práce vůbec neboť je přesvědčen, že pravdivá jsou slova Tolstojova: „Poch y- buji, že se podařilo komu založit Sl ryzí charakter, ne— pracoval—li vlastní rukou“ a slova dra Bláhy v jinde zmíněném spi-sku: „Nejlepším prostředkem je tu práce ruční, práce domácí, cvik ve zručnosti, neboť tu se duch učí být přítomen při všem jednání, nucen je být přítomen takv řka až v konečcích prstů, je nucen vše oduševňovah kontrolovat, brání se, aby se nestalo něco nerozváž- n ě ho .“ Tělesná práce dá našim myšlenkám konkrétnost, životnost a nos- nost. Jí naučíme se „nezapomínat se“ a jít skutečně za svými ideály. Nuže, do čeho se pustíme v dílně? Ani vám nebudu mnoho radit. ie toho už tolik v minulých Vatrách, že uděláte-li jen 'polovičku, hodně se změníte. Ale hledejte v obsahu tohoto čísla orlí péra, jež jsem vypsal ze „Sv'itku březové kůry“ jako vhodná pro tento čas. Jinak vám připo- menu, že (teď je nejlepší čas skutečně vypěstovat kapraď zjejího výtrusu. Teď právě totiž výtrusy zrají. V Praze je kapradí u Národopisného mu- sea a u restaurace pod letohrádkem ve Stromovce. Mnoho profesorů totiž pochybuje o proveditelnosti tohoto úkolu, jenž je hodnocen orlím perem & popsán ve Vatře I. ročníku, měsíc prosinec. > Jiný pěkný úkol je chytit motýla, který ještě osaměle bloudí _poli nebo odpočívá spíš v rohu kolndv nebo jinde. Bývá to nejčastěji paví oko. Dej je do chladné, ale suché místnosti do klícky z organtýnu, a občas mu kápni rozvařený cukr na prkénku blízko něj. Vydrží ti až do jara. Kaštany a žaludy i jiná semena teď klíčí, dej si je do skleněné ná- doby s vlhkým pískem do menšího tepla a pozoruj. Také si teď můžeš sestavit stupnici nerostné tvrdostl a jistě snadno získáš sedm stupňů. Tolikráit jsi se o tom učil, ale sám jsl toho nevyzkoušel. Můžeš toho opomenout jako junák? Konečně, na besedách máš nejlepší možnost poznat svoje svaly, kosti iotázku výživy a sebe vůbec. Měsíc klidu venku musí být horečný prací doma a v dílně. &$? JAROSLAV NAUMANN, DUŠE STROMU: Lituji každého, kdo neměl nikdy v životě v ruce hoblík, poříz a dláto, kdo nepoznal rozkoš, když ostrým nástrojem se hladí, krouhá & odsekává dřevo, když se zjevují a vystupují kresby jeho „let'. Tenké pentlice hoblin se šustivě svíjejí, dřevo voníc pod— dává se vůli a béře na se tvar duchem a okem vytčený. leto jakoby vystup- ňovaná chlapecká radost, když pod nožem se choulivě svléká kůra, aby se zpod ní vyloupl svítivě bílý, mazlivě oblý, chladný a svižný prut. Avšak tento příjemný styk se dřevem mrtvým je daleko převýšen mož- ností radostného soužití se dřevem živým, se stromovím proměňujícím holý „povrch zemský v rozkošné úkryty i měnlívá & vábívá zákoutí. A není jistě hlubší & milejší radosti, než opatrování ovocných stromů. Jaká to rozkoš, svůj štěp moci na jaře ostříhat & pročistit. 94 15) RYS: PODZIM HOŘÍ NA STRÁNÍCH Čtvrt roku už je mezi námi a poslední táborovou vatrou. Noci, vníchž sedali jsme uprostřed bílých pláten kolem rudého květu, zdají se nám teď hlubšími, jako by se na nás skoro věšely. A oheň sám? Je kouzelně mocnou vzpomínka na jeho plání. Prochvívá námi silná touha vyběhnout k ztemnělým lesům, rozžehnout thivé jiskření & ssát jeho div všemi smysly. Ale jsou i jiné touhy. Vábí nás kouzla života okolo nás. Město nás obestírá světlem výkladů, vyzývá barvami plakátů, vzrušuje šumem valí- cích se a chvátajících lidí. Díváme se, chodíme od zjevu ke zjevu, vstrčíme ušl sem, přeneseme tamhle, rozesmějeme se, sesmutníme. A na konec přicházíme domů jako do tichého přístavu, kde musíme se sebrat ze zmatku a roztříštění. Sebrat se, najíst se, k tomu je třeba přijít do samoty a hodnotit, prohlížet, oceňovat. Doma musíme vypouslouchat "V sobě hlas, čeho z toho, co podzimní a zimni ruch města nám nabízí, máme a musíme užít, a čeho si odepřít. Síla společnosti je v tom, že v nás budí všechny síly, otřásá námi, útočí na nás, žádá i bere od nás a dává nám. Naše osobní síla musí být v rychlém rozpoznán—í a osvojení si podstatných prvků jež odpovídají naší přirozenosti. Jak snadno toneme v záplavě kulturních požitků města, jak snadno stáváme se jen požitkáři, jimž stačí lahodné rozechvění smyslů, hlavně zraku a sluchu, působené hudbou, obrazy a pod. ]ak neživotnou bývá naše fantasie nad slabými knihami. ]unákovo hrdinství je v tom, že si odříká, že si vybírá, třídí. ]unák učí se soustřeďovat se k naslouchání hlasu svého svědomí, aby mohl Vždy jít za jeho světlem. Ne tonout, plout v tom širokém řečišti často zcela protichůdných proudů, ale pevně stát na jeho dne a pronikat nad lesklou, vábící, ale zmatenou hladinu jeho. Junák nesmí se stát přitakovačem rozkoší smyslů, vzniklé z poznávání. Smysly nemohou “jinak, ale naše svědomí, cítící zadpovědnost za náš život, vede naše smysly, činí je svým nástrojem bystrým a jasným. Máme- li smysly, máme je proto, aby jimi naše svědomí dívalo se do světa, spojovalo se sním a pak odmítalo nebo přijímalo. Chceme býti lidml čtverhranými, př_j jí- majícími, ale proto právě tvořícími. Čím rozvitější je kultura, tím ůže ji musíme se přimykat k jádru výchovného programu Setonova, aby každý z nás, kráčeje v jeho stopách, stával se „osobností silnou, ne— štvanou chvatem prostředí, & shromažďující prá ě svou samostatností, svou střídmostí energii k úc inne spolupract na díle společnosti“, jak říká ]. A. Bláha v krásné knížečte „Současné názory mra í , jež za Kč 3 vyšla v státním nakla- datelství „Občanské knihovně“ z DOPISU KMENE ŽELVY Živelná radost z volného pobytu v přírodě! Povltaví bylo vždy ko— lébkou naší Lesní Moudrosti. Co vzpomínek a tužeb víže se k milému Údolí Mlh kolik pestře ko orovaných obrazů defiluje v mysli na Horu Blesků! * Letošní tábor pod ystrkmem vyplňoval řadu krásných dní čer encových v upřímném biatrství & spolupiáCi ztrávených. Ohníček, znícený milým ohnivečkem Líbkem, esele praskal a sněmmním kru- hem zněla posvátná kmenová píseň „Manitťou Duši městem nasáklou jsme si očistili a nabrali nových zelených praménků na další cestu. lčla zkrásněla sluncem a řekou. Opáleni do hněda toulali jsme se nádher- nvmi lesy pozorovali, vysokou“ tjeleny a srnce) a dušl nabíjeli mozívv z lesních tišin. To byla naše lesní moudrost! —— A ostatní táborový ziot? Byl jen využitím předešlého. Hry, tance, nc' písničky, 20 orlích ptr, tabú, igilie a táborová cena br. lVIilce _— vse za týden. Krátky čas, ale udělalo se mnoho! V kruhu dobrych hochů hořelo naše Mládí nejvniternc jším bratrstím a láskou! A tábor zasel srdcích vzponínku ntjhezči zi nejupřímnější. Viktor Palivec 95 16) ]ÁNOŠ: MĚSÍCBLÁZNIVÝ Po bohatých dnech táboření nemůžeme vést život roztříštěný, ne- můžeme nechat se vléci. Naopak, udržíme si sílu soustřeďovat se, a zvětšíme ještě její možnosti organisováním způsobu své práce, to jest své sebevýchovy. Naším cílem je pracovní methoda, jež by náš život co nejbezpečn “ji vedla k určité výši. Proto stanovíme si několik málo knih, jež nejen přečteme, ale prostudujeme, jen několik divadel a koncertů, ale. těmto dílům pronikneme až na dno, abychom vystopovali osobnost, jež se tvo- řila, nutnost, pod jejímž tlakem dílo vznikalo, i způsob práce a života. autorova. Předem připravíme Sl však kartotéku výpisků a. knihu nálepků. Na kartotéku stačí několik krabic, do nichž budeme ukládat sveje zá- pisky. Do jedné krabice dáme zápisky o přírodě, do jiné o výchově, do jiné o hudbě, knihách a pod. Zápisky budeme psát vždy na stejně veliký papír a. vždy k nim-dáme datum a titul knihy, z níž byly učiněny. K tomu nám dobře poslouží laciný notýsek „Equator“, z něhož se dají popsané lístky vybírat a na- hražovat zcela snadno. Ještě lépe bude, uděláme-li si podobný zápisník sami. Stačí do tuhých desek vrazit 2 patentky, na něž pak navlíkáme. prodirkovaný papír. Patentky můžete zcela klidně přišít. Papír je nejlepší nelinkovaný. Hodí se ik náčrtům, jichž si budeme čini dostt a dost. O knize nálepků napište mi sami. Přátelům budeme psát dopisy vždy o něčem určitém. Smluvme stej- nou četbu, studium téže věci. Dobře se hodí, opatřit Sl mapu kraje, v němž jsi nikdy nebyl a ten si podle ní plasticky představovat a i per- spektivně kreslit. Z mapy dá se čísti stav lesů, polí, bohatství lidí a mnoho podrobností. Když už jsi přišel kraji na jeho podstatné věci, vypiš svoje pozorování & doměnky příteli, který v něm pobývá už dlouho. On zas bude psát o tvém kraji, maje mapu jeho před sebou. Jsi-li studentem střední školy, tož nehubuj jen na tu opravdu monstrosní organisaci poznávání a výchovného působení, jakou ona je. Nedej se vléci. Mnoho máš v rukou sám itu. Jestliže do tebe cpe spoustu zbytečných dat ve všech možných předmětech, hleď právě pěsto- váním své představivosti učinit je životními fakty. Jestliže tě týrá způro— bem zkoušení, Využij toho. Máš před sebou lidi, hled cvičit svou prak- tickou psychologii odhadováním jejich způsobu práce a života. Nemysli, že ,ty na ty profesory nepůsobíš. Mívají sice tlusté bubínky a těžko slyší znění ytvého divícího se mládí, ale nelidmi nejsou. Už to, jak se knim blížíš, jak se na ně díváš, jim dává možnost vnikat do tebe. Ažiješ—li vysoký život, musí to oni pocítit a respektovat to. Učení jen pro učení můžeš také sám do velké míry změnit v užitek. Ale to si musíš pro- myslit sebe, poznat se. Někdo poznává nejbystřeji očima, jiný ušima, jiný když se pohybuje a podobně. Methodu práce, jež by nejlépe odpovídala tvé přirozenosti, musíš najít sám, tu ti nikdo nedá. Jsi-li dělníkem, nemysli, že tvůj duch může a musí spát. Řekl bych, žes ve výhodě proti studentovi.0n musí nehybně sedět, nemůže spojit námahu svalů s prací mozku, ale ty ano. A to je ohromně význam- ná Věc. Ty můžeš, byv upozorněn očima, myslit o struktuře látky, s “níž pracuješ, o dělnících, kteří jí dali kus své energie, část života, o jejím působení dál, o jejím vzniku, o místu, kde jí dobyli, o historii jejího prvního nalezení a pod. Jsi svoboden duchově a „to je úžasný fakt, to je krása. Jak jinak ten student. Pořád mu někdo pěchuje hlavu a hrabe se i v srdci. Pořád mu někdo bere ruku do své a vede ho. Jsi svobodným proti němu a znáš rozkoš tepla z práce. On proti tomu zvyká si lenosti tělesné, stává se rozdvojeným. Ten nešťastný dualism tělo a duch mstí se jemu těžce za to, že jeho rodiče proti němu nebojovali. A „tu je nový úkol před námi junáky. Musíme hlásat nový názor na výchovu ruční prací, propagovat činnou školu, v níž má dítě možnost spontánního projevu, kterým právě žádá nejen pamětného vyučování, ale i činnosti celé své bytosti. My musíme být bojovníky nových směrů výchovy. Naše výchova lesní moudrosti “je sama nejmodernějším směrem. 96 17) OBSAH: Strana Lesní Moudrost —— Woodcraft. Simsa: Náš výchovný ideál . . . . . . . . . . . . . . . 1 Seton: Sparťané západu . . . . . . . . . . . . . . . . 4 ]ánoš: Náš vůdce . . . . . . . . . . . . . . 17 „ První máj (našim vůdcům) . . . . . . . . . . . . 53 Miťa: Věčně zelený strom . . . . . . . . . . . . . . . 6 Míla Bobr: Na sněm! . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 V. Palivec: Vigilie. . . . . . . . . . . . „53 Seton woodcrafterům v Československu . . . . . . . . . 86 Malvín: Veliká moudrost . . . . . . . . . . . . . . . .87 Přírodní studium a pracovní podněty. Dr. Híibner: Příroda na podzim . . . . . . - . . . . . . 3 Sůva: Pau- -wau o sovách . . ' . . . . . . . . . . 7 B. ]ílek: Květena Ostrova dálné touhy . . . . . . . . . . 21 Jánoš: Měsíc vran . . . . . . . . . . . . 44 „ Farma na divokém jihovýchodě . . . . . . . . . 52 C. Schmitt: Pozorování u džberu dešťové vody . . . . . . 55 Podger. Pozorování hmyzu '. . . . . . . . . . . . . . .56 ]ánoš: Duben, měsíc trávy . . . . . . . . . . . . . . . 63 Woodcrafter: Hlasy lesa . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Dr. Hůbner: Ptačí hnízdo . . . . . . . . . . . . . . . .72 Líbek: Mé pozorování . . . . . . . . . . .36 Winetou: Z mého táborového zápisníku . . . . . . . . . . 47 Šedý Vlk: Brhlíci (essay). . . . . . . . . . 49, 65, 90 Kolda: Svišť . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Franta: Buk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Jánoš: Měsíc bláznivý . . . . . . . . . . . . . . . . .96 Články pro mravní výchovu. H. David Thoreau: O lásce. . . . . . . . . 8 Šimsa: Vojenská služebnost & vojenské otroctví . . . . . . 11 „ Návrh nového kreda. . . . . . . . . . . . . .. I „Bíláamodrá... ...............IV PierreAmp: Svatostpráce . . . . . . . . . . . . . . .24 18) John Ruskin: Myšlenky o životě . Gamma: Úloha z antiky I., ll., lll. . „ Myslit z ducha svého jazyka Faun: Hranice země . ..... „ ]ak zvířata hrála divadlo Šimsa: Knihy & junáci Gamma: Řeč je krví duše Tegumaj-Sůva (dopisy) Eman: Proč jsem junákem Rys: Podzim hoří na stráních . Dílna. V. Konvička: Práce z hlíny . . Myslící ruka: Výroba šípů Křepelák: Tkaní . Jasoň: Kterak si vyrobím luk . . . . . Rusel: Oheň & voda . ....... Křepelák: Ať je rušno v našich dílnách Tělesná výchova. Šimsa: Rady medicinmanovy Jánoš: Vrh oštěpem Hry a tance. Šimsa: Veletucet her . . Buk: Tanec bolavého zubu . Druž. Rudých Máků : Milena ]ánoš: Mišulenka slaví příchod podzimu Orlí pera ....... . 2, 13, 18, desky Zpravy „jak zneme“ . Z táborů . . ..... . 12, 30 K. Mahler-: Deset let pražských Pfadfindrů . . . .19 O činnosti ........... 3,1 VIII., IX., Xlll, X,lV. XV. Z náčelnictva . - . . . . . . ll. Z ciziny . ........ . lll., V. ...... Strana . . . .27 37, 75, 91 . . . . 47 . 48 Í 67, 89 .....20 ..... 41 . 14, 29, 83, 93 . 60, 84 . . 5 . 93 19) Družstevní prácz v Praze vydala Věsnohládkovu skvělou Demá- novu, kde autor pokouší se pověděti všem lidem o velkolepých krásách podzemních jeskyň na Slovensku. Do jaké míry se mu to podařilo, ať posoudí každý z Vás. I my musíme odvést spravedlivou daň krásám své země. | Uspořádejte, oo je ve Vaší moci pro návštěvu jeskyní u Lipt. Sv. Mikuláše a jistě odnesete si hluboký dojem a více úcty k přírodě zdániivě mrtvé. Mila. Združenie slovenskih tabornikov v Jugoslavii, odbočka Woodcraft League posílá zprávy o táboření 1926. Čábor byl postaven v Julských alpách v romantickém údolí Vrata u známého vodopádu Peričník. Proto nese tento tábor jméno „Tabor Věčnega Šuma'“. Pojítkem tábora byl sněmovní kruh se stále hořícím táborovým ohněm, ohraničeným 24 pomalovanými sedátky. Pěkně zdobený totemový kůl nesl znak Z. 5. T. s originelně zavěšenými 12 smrkovýnu šiškami (zákon). Z.S.T. skládá se zatím zez kmenů, kmene Vych. Slunce v Ljubljaní a kmene Sever. Wigwamů v Mariboru. Jsou uznanou odbočkou americké Uigy lesní moudrosti Přejeme jugoslávským bratřím zdaru v práci A posíláme jim upřímné pozdravy! , Order of Wooderaft Chivalry © Anglii sděluje ze sněmu: „Váš bratrský dopis byl čten na Folkmootu, kde bylo shro- mážděno joo našich členů, mezi nimí členové ze Skotska, Irska a přátelé = Německa a Dánska a byl přijat potleskem a voláním „Blue sky“ : Byl jsem bolkmootem. pověřen, abych sánt napsal dopis a tlumočil naši radost. že pracujete k rozšířen ideálů Woodoraftu-ve vaší zemi a že jsme ochotní a hotovi pomáháti vám v práci, pokud je nám to možno. 5 modrou oblohou. + The Silver Buřřalo. Letos + dubnu (30.) udělila organisace Boy Scounts of Amerika nový odznak „Stříbrného bůvola'“ dvaadvaceti mu- žům. kteří se nejvíce zasloužilth © rozvoj skautingu -mez: mládeží v Americe. Dle „Vůdce“ odevzdal pocty L. B. Gawtry ve Washingtonu za přítomnosti presidenta Coolidge. První byl jmenován Sir R. Baden- Powell, o němž bylo řečeno: „Spisovatel, vojín, jehož důmyslem, energií a vědomostmi bylo založeno hnutí skautské ve Velké Britanii, učitel mládeže, vedoucí k ušlechtilosti, dobrému občanství, službě a bratrství lidstva „jehož učení zaselo touhy po všeobecném míru do duší mládeže a jejž v uznáně těchto dobrých služeb všemu lidstvu národy poctily jménem světového náčelníka. Dále byl jmenován spisovatel W. D. Boyce, Colin H. Livingstone, J. J. Storrow, D. Carter Beard, Ernest Thompson Seton, J. E. West, O. E. Thompsonu Setonovi bylo řečeno: „„Přírodovědec, zálesák, který pomáhal organisovati B. S. of A. a po pět let, jsa jejich náčelníkem, poskytoval jim šlechetně ze svých zkušenosti, idejí a inspirací a který jako zakladatel Woodcraft League snažil se vštípii do povah mladých Amerikánů lásku k přírodě a úctu k přísným ctnostem, jak v nich byli příkladem severoameričtí [ndiáni.“ Míla. li. skautský propagační běh „Napříč Prahou poděl Vltavy“ uspořá- dalo Sdružení socialistických skautů a skautek v neděl: dně ro. října u r. 25 účastníků z různých skautských orgamisací běželo od vyšehrad- ského tunelu ku Skautskému Domovu na Petrském nábřeží. [rat 4 km. První doběhl Josef Bena (soc. skauti) v čase 13 min., 30.2. vteř. 2. Jindřich Šrětka (soc. skauti), 3. Boh. Fořt (sc skauti). Z našich bratrů doběhli Pepa Pechač, (kmen michelský). Dobčhli všichni účast- nící těsně za sebou. Kolik radostné, krásné práce skytá nám teď zahrádka. Celou ji pohnojíme a pak přeryjeme. Všechny ponravy při tom vybereme. Také všechny košťály a zbytky zeleniny +1 květin odstraníme. Použijeme jich do kompostu. Rybízu a angreštu, jsou-li husté, prořežeme větve při zemi, jež nemají dost světla, Půdu okolo zrvjeme, zrovna tak. jako okolo stromů. Stromy natřeme proti hlodavcům. S porehu jejich kůry od- straníme kartáčem lišejníky. Mají-li rámy, ohladíme je ostrým nožem u natřeme dehtem z kamenného. uhlí. Dutiny stromů po rakovině a bntlobě vyřežeme ostrým nožem až nu zdravé dřevu, natřeme stromovou 20) karbolou (15% roztok) a díru vyplníme cementem (menší) nebo betonem (větší). Suché větve stromů uřežeme a řez ohladíme. Kdo stromů nemá. najde jistě voině rostoucí pláně a právě teď je přesadí do své zahrádky. Keře si vypěstuje zesemen, jež zasadíisdužnatými obaly. Teď je dobře vsadit břečťan, ptačí zob, dřišťál. V prvních mrazech ale už nesázíme. Semena ovoc- ných stromů sipřed zasazením zasadíme doma do vlhkého písku a teprve s klíčkem je vysazujeme. V písku před klíčením je můžeme obalit vrst- vičkou suříku nebo supverfosfátu. Ovšem i dub, lípa, kaštan, ořešák, hloh stojí za pěstování. Tak může se stát každý lacino pěstitele lesů všeho druhu, zabradníkem 1 plantážníkem. Lze sázet 1 do skořápky od vajec. Kdo bude v Lize prvním z těch, kteří si ve skořápkové plantáži vy- pěstují 23 stromů? Kdo pěstuje v květináčích, zalévá teď dopoledne a dá pod misky květináčů prkénko (spodní chiad). Suché hstt na stro- mech zbylé odstraní a spálí, jsou v něm zárodky. (Podle časopisu „Zahrada'“, roč. 21, č. 5.) Orlí pera, jichž lze získati v podzimních měsících (Svitek): Udělati si náčiní pro rozžíhání ohně (příručka) třením z dřev, jež s sám najdeš a rozžehnouti jimi oheň — (Řemen kup) — čin. © Udělati z kravského rohu lovecký rho, jenž zní pěkně — čin: ozdo- bít je rytými vzpomínkami — velký čim. Zrob z rohu pohár s držátkem a ozdob -- čin. Zrob luk a 6 šípů, jež lett na joo metrů — čin, na 150 m -- velký čin. Zrob 6 správně opeřených šípů s pazourkovými hroty, jež si sám přištípeš — čin; uděláš-li k tomu nepromokavý toulec — velký čin. Vyskvrň z 5 případů zkrár králíka na 30 m, zakresli podle vlastního pozorování 6 kuřátek a Alcor na Mizaře — čin; 7 kuřátek, Alcor, 3krát z 5 případů králíka na 40m — velký čin. (Kdo nosí brýle. má je i při zkoušce.) Udělati pár sněžnic — čin; pár lyží i s vázáním —- čin; obojí: velký čin. Zhotov aspoň 5 budek pro sýkorky lejsky. datly a j. ptáky, umísti na jaře v lese; budou-li 3 obsazeny — čin; 10 budek, © obsa- zeno —- velký čin. Zhotov si klínoměr (příručka) a změř jím rsokrát s jo různých míst zeměpisnou šířku podle hvězd, největší možná chyba jeden stupeň — čin; chyba půl stupně —- velký čin. Nakresli mapu kraje podle potoka, stezky, cesty r km dlouhé v šířce 5oo m, při tom označ každý dům, plot, vršek, strom © samotě, tok, most — čim; re km délky, 500 m šířky v určitém měřítku — velký čin. Po paměti uvaž, a řekni, k čemu se jich užívá: 20 uzlů a uprav k výstavce — čin; 40 uzlů —— velký čin. Použij 200 znaků posunkové mluvy, jež bezpečně ovládáš — čin; 400 znaků — velký čin. Znátí Morseovu abecedu a přijmouti či signalisovati jí delší dobu rychlostí 5 slov za minutu ze vzdálenosti půl kilometru — čin; r; km, I5 slov — velký čin. Udělati krbce či mokasíny upotřebitelné — čin; výzdo- bené — velký čin. Dovedeš-li citovati deklaraci českou z 13. IV. rg18, úvod k čsl. ústavě, Masarykovo první poselství — čin; k tomu ještě slušně rectiovati tyto básně: Sova: Píseň života, Botto: výňatek za Smrt Janošíkova, Bezruč: 70.000 nebo Maryčku, Šrámek: Raport, Bře- zina: Píseň o slunci, zemi, vodách a tajemství ohně, nebo jiné, stejně hodnotné — velký čin. Porovnej v pečlivé studit © 2000 slovech (nejméně) tyto knihy: Emerson: Životospráva, Thorcau: Walden (mnohem lepší a hodnotnější je v překladě Frantově než Seifertově; Frantův vyjde už brzy znovu, počkejte si naň u Leichtra), Eeden: Radostný svět a Evan- gelium Janovo; bude-li studie © 5000 slovech — velký čin. Urči podle plodů (v létě podle listů) 25 stromů a o každém pověz něco skutečně zajímavého nebo alespoň zajímavou formou — čin; k tomu v zimě určí podle kůry a větviček 20 stromů —— velký čin. VATRA LESNÍ MOUDROSTI, list pro československou mládež a její přátele, orgán Ligy L. M., vychází šestkrát do roka, předplatné Kč 10.4 jednotlivé číslo za Kč 2.-—. Řídí s redakčním kruhem a za redakci odpo- vídá Jaroslav Šimsa, Draha II., Václavská ul. 6. Administrace j. Fišer. Praha-Žižkov, Lipanská 4. Tiskem Ad. Novotného, Žižkov, Břetislavova 3r.