Vatra r. 3 č. 3 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1) VATRA LESNÍ MOUDROSTI.

OBSAH

JIŘÍ WOLKER: Oblaka. — SETON: Dvanáct tajemství lesa. — JASAŇA: Jiskra. — Dr. HÜBNER: Dravčí historie. — Lítala si lašťovička. — DÍTĚ OBLOHY: Jitřní píseň. — JASOŇ: Měsíc hladu. — SŮVA: Knihy a junáci. — SETON: Seton vám radí. — BI-NAI: Z údolí mlh. — KŘIČKA A KRCH: Zajouc. — SŮVA: Veletucet her. — JAKERLE: Winterlager. — JASOŇ: Studium přírody a práce na zahradě v měsící vran a trávy. — SÚVA: K oslavám Masarykovým. — JASOŇ: Co robit.

VYCHÁZÍ PĚTKRÁT ROČNĚ

Číslo 3., 3.ročník 2)

ZE ŽIVOTA ŽUP, JEDNOT, KMENŮ, DRUŽIN A STRÁŽÍ LIGY

BEROUNSKÁ ŽUPA uspořádá vůdcovskou školu, jež bude předpravou k vůdcovské škole táborové.

Jednota v Žebráce pořádala 28. slunce měsíce dlouhých noci besídku. Byla četně navštívena.

Kmen Želv v Příbrami pořádal o vánocích vůdcovský kurs s dobrým úspěchem. Vydali už 3. č. Totemu. Konali výroční sněm a náčelníkem zvolen br. Palivec.

Kmen dětí Živěny v Berouně se pravidelně každou sobotu sejde v pracovně. Navštívili několikrát Barrandovu jeskyni, pozorovali poštolky a se zdarem dělají zkoušky bystrého sluchu a hbité paměti.

PRAŽSKÁ ŽUPA pracuje na utužení styků místních jednot a kmenů. Prvým úkolem bude soustředění vůdců v župě. Chystá veliký župní sněm. Pražská jednota podnikla o vánocích 4denní výpravu do Králického výběžku na Kralický Sněžník. Poznali mnoho nového. — Pěvci jsou vytrvalí! Každé pondělí rozléhají se skautským domovem pěkné a nové písničky. Janošík trpělivě cvičí a vysvětluje. Na výroční besedě je uslyšíte.

Kmen Stříbrné Luny. Rysové zhotovili pět polic do klubovny, Lumír kroniku o Vánoční výpravě a Kagagi sněžnice. Chodí společně na zimní plovárnu, do přednášek a výstav. Hoši Severky robí neúnavně. Súča upravuje kroniku. Malé dívky Vlašťovky měly pěknou besídku v měsíci dlouhých nocí. Jiskra pracuje dobře.

Kmen Slunce. Včelky pilně a pravidelně besedují. Božka umí všechny zaměstnat novou prací. Družina Blesku pomáhala vyzdobiti klubovnu. Tygři zkouší stavitelský um na vlastní klubovničce, kterou chtějí postaviti.

Kmen Bílé Lišky. Kondoři a Sovy dělají lavice pro klubovnu. Se Sůvou čile debatují. Mají pěkné otisky listů.

Kmen Táboritů vydal už 2. číslo své Brázdy, ozdobené pěknými linoleoryty. Míla připravil s michelskými dětmi besídku, která se zdařila.

Kmen Tolstého v Praze schází se každou neděli v klubovně. Bývá tam hodně ruchu a veselí. Pořádali slunovratovou besídku, v lednu besídku pro děti se zpěvy, recitacemi, hudbou, tanci, vyprávěním a loutkovým divadlem. Práce mezi dětmi nás těší.

DRUŽINA „DĚTÍ LESŮ“ v Ústí n. Orlicí oslavila vánoce pěkným sněmem ve svém srubu. Tam ovšem také častěji besedují. Připravují tábor na den Jarní rovnodennosti.

DRUŽINA „DĚTÍ VATRY“ v Malých Kunčicích uspořádá 1. března besídku pro malé i velké. Za získané peníze chce si zakoupiti látku na týpí. 3)

OBLAKA

Oblaka bílá nebem jdou

jako dvě děti za sebou

v svátečních šatech.

Nestály tady

a přece někde se zastaví,

protože jistě někoho mají rády.


Potom si myslím na svoje ruce,

že mi pořád utíkají,

že by chtěly celý svět

za jeden den obletět

jak slunce a měsíc, největší nebeští ptáci.

Na pouť se dali

poutníci malí

obejmout svět.

A přec

někdy je smutno,

že není tu taková malá, zázračná věc,

vonící jako květ, jako klín bílá,

která by přece jen zastavila,

nad níž by moji poutníci,

jak nad knížkou modlicí

klekli a modlili se.

JIŘÍ WOLKER. 4)

DVANÁCT TAJEMSTVÍ LESA[1]

Znáš, junáku, dvanáct tajemství lesa?

  1. Znáš na pokraji lesů pod keři pařeniště pokrytá zelenou mosaikou listů, kde nalezneš vždy dostatek potravy?
  2. Znáš „mannu“ rostoucí na skalách, v zimě v létě, a dávající indiánské znamení nevinnosti, aby všichni, kdo trpí bídu, věděli, jak je dobrá?
  3. Znáš talíře, vyzdobené akantovým lemem a rozprostřené na zemi s velikou hlávkou uprostřed, kde čeká na tebe nejjemnější pochoutka oříškové chuti?
  4. Víš, proč králík klade své zadní běhy před přední, když běží?
  5. Víš, co dělá svišť — a který den — uprostřed zimy?
  6. Víš, proč veverka zahrabuje oříšky a kdo to byl, jenž vysázel v lese tolik keřů?
  7. Dovedeš oceniti čtverý dar smrku? (Jako dárce pryskyřice, dárce větviček na lože, dárce snítek na vrkoč a dřeva na slavnostní sněmovní oheň?)
  8. Dovedeš rozeznati bledého zlosyna širých lesů, pro jehož hrozný jed není již léků?
  9. Dovedeš najíti v lese prostředek proti bolení hlavy pod zemí, se zvonkovitým květem, silně kořeněné vůně?
  10. Znáš zázračného lékaře, který je na nebi?
  11. Znáš třešničky na pasekách, které se nesmějí jíst?
  12. A víš, co šlo kolem tvého stanu třicátou noc táboření?

Pak jsi moudrý. Poznal jsi dvanáct tajemství lesa. Jdeš naší cestou. Ne-li, pojď a naučíme tě jim.

SETON.

JISKRA

zapadla do temnot. Zanikne či vzroste v oheň? Zdvihl se jemný vánek. Hle, malý rudý bod teď vzplanul v krvavý jazyk. Jak temnotou svítí — jak září a láká nás silou svého tajemství! Pojďme blíž, přisedněme a naslouchejme jeho mluvě...

Veliké šedé město, těžké ovzduší, story elektrických svítilen, kulisy šedých domů, pozadím lesklé hotelové paláce, a v té rafinovanosti velkoměsta dvě bytosti: děvče z hor a vesnický junák. Dobře, že dívčina ve vší tíži výpary přesyceného, velkoměstského vzduchu, našla, co ji cele rozzářilo a rozehřálo srdce. 5) I nejtvrdšího by zaujaly dvě modré oči, podobné lesním studán- kám, a slunečně zlaté vlasy. Divíte se divčině? Nedivte! Tvrdý je život chudých a tvrdě k nim hovoří. Ti dva nebyli výjimkou. A tak za neustálého shonu po vý- dělku přišlo na svět dítě lásky a bolu —— Boženka; jiskřička vy- šlehla. “_Božena vyrůstala v proletářském prostředí a nepoznala ani mateřské lásky. Snad babička, jež chtěla jí dvojnásob nahradit lásku ztracenou již v útlém dětství, zasela v její duši tvůrčí zrno. Škoda jen, že matka zasahovala spíše drtivě v babiččinu vý- chovu, než aby ji podpírala. Jako většina matek ještě dnes, i ona tenkráte chtěla míti z Boženy hezkou, líbivou a povrchní panenku. Aby nezůstala za ostatními matkami, korunovala své dílo provdá- ním Boženy. Vrozený sklon k idealismu a romantická četba vy- kouzlily v duši Boženy ideál muže, jemuž neodpovídal Josef Němec, jí vnuceny. Vidouc nezbytí, překlenula své nejvnitřnější cítění a vykročila odhodlaně v život, přes to, že se cítila hluboce zklamána. Později piše svému synovi Karlovi, že by byla od ta- tínka utekla, kdyby necítila povinnost velké lásky k budoucímu dítěti. Utrpením zvážněla. Dívala se odhodlaně každé bolesti vstříc. „Tragika životní nedovedla zkaliti jejího životního kreda. Jako květina vždy se upíná k slunci, tak Němcová z jediného 39 6) světlého paprsku dovede se radovat a mu žehnat, vyssát z něho všechen jas pro doby podmračené.“ Mateřství ukázalo jí pravý smysl života. , Pobyt v Praze vykřesal jí v srdci jiskerku tvoření. Je pozoru- hodné, s jakou pružnou radostí a životní svěžestí psala, zatím co jiní slabošsky tklivě otevírali svá srdce veřejnosti. Drtivě zasáhla v soudobou uplakanou tvorbu svou Babičkou, v níž vyzdvihla upřímnost'a prostotu pracujícího venkovského člověka. Studiem života lidu otvírá se jí jeviště utlačovaných se všemi ústrky a nedostatky. Vidí, že hluboko na dně srdci leží ukryta naděje v lepší příští lidský život. Vždyť lidství nemůže být spoutáno, jak sama praví: „Kdož ho (člověka) může ukovati a zničiti? Nikdo a nic! V bídě, v okovech, na hranici je svoboden, duch se nedá pou- tati a čisté svědomí i na hranici katanům se vysměje.“ Hrdinnost, odhodlanost a nezlomná životní energie jsou zlatou nití jejího života, třebaže životní poslání bylo omezeno na literární tvorbu, v níž ukazuje jemně upřímné srdce venkovského lidu. Její víra v Člověka je živá. „Člověk je všude člověkem a já ctím člověka— bratra v každém člověku jakékoli národnosti.“ )*

  • *

Němcová postavila se tak první v předvoj nových žen. Je sice jen prvou jiskrou, která zasvitla v temnotách, ale jež vzrostla v plamen Karlou Machovou a K. G. Masarykovou, bojovnicemi za Čisté Lidství. Nechť Vás, junačky, pozdraví Dobrý vítr na stezce k.Vzrůsta— jícimu Ohni! 'jASAIŠ/A. DRAVČÍ HISTORIE Třebaže historie lidského lovu je tak stará jak lidstvo samo, není o nic mladší, než soucit se zvířetem. Primitivní člověk neměl ani mnoho soucitu se zvířaty, pokud se domníval, že lovem jich může se jedině vyživiti. Po- ' divno tím více, že není více citu u člověka „kulturního“, který má bohatou možnost obživy z jiných přírodních říší, a není ho ani tam, kde se zabijí jediné z vražedné rozkoše Proč obdařila příroda zvláště dravce krásou? V čem spočívá krása zvíře- ciho oka, v čem ladnost pohybu, v čem výraz jeho tváře a mysli? Moderní umění zabývá se stále jen člověkem, ztratilo lásku ke zvířeti a městská ci- vilisace ubila v člověku poslední její stopy. „Přírody pán a vládce“ rozdělil dle svých sobeckých zájmů tvorstvo na užitečné a škodlivé. „Užitečné“ může býtiv zabíjeno ve volné přírodě jen tím, kdo si právo na zabíjení koupil. „Skodlivé“ může zabíjet každý. A tak byl i našim opeřeným dravcům vy- pověděn boj na život a na smrt, nebot krása černých očí, ladného pohybu a vědomi síly, dávno přestaly působiti na cit člověka. 40 7) Bylo podivnou hříčkou pří- rody, že na paloučku před starým dubovým lesem „Křivá“ v bezprostřední blízkosti mo— drých vod Bečvy, na mohut- ných ramenech borovice zří- dily si poštolky kolébku pro potomstvo. Dávno už kryje zem bývalého majitele revíru, nad- šeného lovce, který nasázel bo— rovice na palouček, aby v po- hodlné výrovce ztrávil mnohý den, bedlivě pozoruje choulí- cího se kulika. Tělo lovcovo vrátilo se v prach, ale boro— vice zmohutněly rozložitými ko- runami. Radostné jarní dny, kdy kvetou topoly a listnatý les hučí zrána projevem radosti z tisíce hrdel! Tehdy poštolák divoce lítal nad mohutnými duby, pronásledován vranami ajptačí havěti, která ho nemiluje a nebojí se ho. A znova vracel „se ke družce, jásaje projevoval svoji lásku a štěstí, kroužil nad ře- kou a lkal na suchém kořánu staletého dubu. Potom v koru— ně mohutné borovice objevily se silně pruty skládané do kruhu, a v několika dnech vy- rostlo na prutech teplé poštolčí hnízdo. A když hýřila příroda tisicerými květy a zelenala se střemcha, obletoval vysoko nad paloučkem poštolák svoji druž- ku, která přinesla na svět čtyři kropenatá vejce. Když pak má- jový deštik zavlažoval kvetoucí zem a hebké lístky lip draly se zpupenů, seděla již poštolka z příkazu bezmezné lásky ma— teřské na svém budoucím po- kolení. 41 8) Tehdy dva předměští kluci toulali se rozkvetlým lesem a jejich slídícímu zraku neušlo ani jediné hnízdo nesčetného ptactva. Hajný, jenž v lese vyrostl, nevěděl, co věděli oni. Sedával-li poštolák na suché větvi mohutného dubu, dávaje na jevo své družce svoji

  • blízkost, bylo pro ně skoro jasno, že na blízku je hnízdo. poštol—

čino. Poštolák zvážněl. Nevzdaloval se daleko od paloučku do lesa, kde se dříve rval s popelavými vranami, byl králem u mo— drých vod, nechávaje s pokojem pěnici, lejska, žlunu a hrdličky. Slunce smálo se vesele v zářivých jarních dnech, a na poštolčině hnízdě tísnilo se k sobě čtvero nevzhledných tvorů v žlutavém chmýří s velikými zobany. Byli slepí a leželi téměř bez hnutí. Teprve za několik dní skutečná mladá poštolčata pociťovala po prvé rozkoš slunečního tepla, nezkušeným okem bloudila po nebi a jevila po prvé radost z návratu otce a matky. Byli to opravdu bratři a sestry. Čistili si navzájem chmýří, vzájemně si vyhovovali, když volali tátu a žebrali na mámě kus krvavého sousta, když jim jídlo čtvrtila před hnízdem. Předměští kluci právem předpokládali, že pokolení poštolčí už vzrostlo, a objevili se pod hnízdem. Jeden z nich vylezl na boro— vici. Marně útočila matka na člověka, který ji kradl děti. Vše bylo dilem okamžiku. Osud poštolčích děti byl krutý. Nelze o něm psát —— — — Třetího dne byl poslední zbylý potomek zachráněn dobrodru- kou ženy, která nenávidíc sobecký svět, tím více přála zvířeti. Stala se mladé sirotě pravou matkou. Poštolák měl dostatek čerstvého masa i peří. Jeho tělo mohutnělo, chmýří změnilo se v krásné peří. Rozpínal mohutná křídla,poznávaje zdaleka svoji velitelku. To byl již silný chlapík, zdravý poštolák, jako bývají druzi jeho rodu, kroužící nad lesy. Student, který vyloupil hnízdo, byl překvapen krásným zví- řetem a připoutav kroužkem na noze poštoláka, posadil ho na plot zahrady. Poštolák mával perutěmi, zíral v nebeský blankyt, smál se vlašťovicím. Jednoho dne, jsa opět na výsluní, uvolnil poštolák kroužek na noze. Cítil touhu po svobodě. Vzlétl nad zahradu, několikráte zakroužil nad svým druhým domovem, jako by dával s bohem své velitelce; potom vzdaloval se ve výši— nách v náruč volnosti, sledován posledním pozdravem své druhé matky. Měl svobodu a už se nenavrátil. Dr. HÚBNER. „. . . ještě mám něco. To už je méně důležité — já bych to nazval Ferdi— nandka (pražské korso). Bumlování po Ferdinandce. Příjdete z Kocourkova a chodíte po velkém pražském Kocourkově, jste nadšení pro Slovany, a vaše touha je —— nový cylindr...“ T. G. MASARYK. 42 9) LÍTALA Sl LAŠTOVIČKA Volně. Slovenská l. Lí-ta-la si la-šťo-vi-čka, li-ta - la, že sa o - na ne-be ze-me tý-ka-la. 2. Priletel k nej krahuleček černý vták: „Budeš—li sa, lašťovička, vydávat? 3. „Budem sa ja, krahulčeku, vydávat, keď sa bude suchý javor zelenať.“ 4. Zaletel si krahuleček do kábu, nakúpel on zeleného hodbábu. 5. Povešal ho na haluzky kde který, a už je ten suchý javor zelený. 6. „Už ty budeš, lašťovička, žena má, ej už sa ten suchý javor zelená.“ 7. „Potom budem, krahulčeku, žena tvá, až vystavíš jeruzalem do neba“ 8. „To nemůže, laštovíčka, nemóž byť, mosí, mosí jeruzalem nižší byť.“ jITŘNÍPlSEN, Kotouč sluneční objevil se na obzoru, krajina zazářila jeho leskem, ptáci se vesele rozjásali a louka zatřpytila se rosnými perlami. Dívaly jsme se s posvátnou úctou na krásný ten obraz, tichy, jen ruce naše se pevně stiskly a oči hovořily o tom, co se děje v nitru... , Seběhly jsme k řece. Neodolaly jsme veselému jejímu šplou— cháni a bublání, odložily šat, aby čerstvý Vzduch omýval naše těla a libaly je zlaté sluneční paprsky. Potom plny radosti cvi— čily jsme při hudbě vln, radostně poskakovaly, tančily, ruce vzpí— 43 10) naly k nebeskému blankytu a duše chtěla vzlétnouti za skřivanem, jásati & opěvovati s ním krásu přírody. V srdcích bylo tak mile a_ hřejivě ťastny a osvěženy na duchu i těle, vracely jsme se v hluk probuzeného města za svým povoláním, radujíce se ze života & těšíce se na příští ráno... Ze zápisníčku sestry, zvané DÍTĚ OBLOHY. Řozpočítadla : Srnec, srnec, srneček, v lese stoji kopeček, na kopečku lidičky jedi dobré buchtičky, chceš-li jednu dostat, nesmíš v řadě zůstat. B. Svěrkova', 11 [. Had leze z diry, nese s sebou knihy, orlice," perlice, zelené stolice, čtyry okna ven, udeřím tě zlatým kamenem. “ Národní. Jednoho dne, jsa opět na výsluní . . . 42 ZAHRÁDKA NA TALÍŘI Do mělkého talíře zastřihneme na dno kus staré, tlusté a čisté látky oděvní a polejeme vodou jen tolik, aby látka byla dostatečně namočena. Na látku pak zasejeme semeno řeřichy zahradní, které koupíme v semenář— ském obchodě. Několik gramů postačí a seje se velmi hustě. Navlhlé semeno přilne záhy na látku a vzklíčí v teplotě asi ve třech dnech. , V prvých dnech umístíme talíř nat kuchyňská kamna, později může po několik hodin státi v teplé místnosti na okně. Látku v talíři navlhčujeme denně, hlavně na noc, neboť voda se rychle vypařuje a mladé rostlinky jí mnoho spotřebují. Již za týden po vyklíčení možno „sklízeti“. Nůžkami ustřihané rostlinky u kořínků se properou, nechají odkapat, mírně prosolí a náhrada čerstvé ředkvičky je tu. Podle „Zahrady“. 44 11) MĚSÍCHLADU Šedomodré a příkré skalní stěny, karmí- nově červené keře svídy, to obé dole. Když vylezete nahoru: zvlněná planinka, rezatá a jiním ostříbřená tráva, pyramidy smutně zelených jalovců (však ji znáte tu smutnou zeleň z Preislerových obrazů), zkřivená těla borovic a nad tím vším visi šedý mlhavý závoj. To je vše! Ba, vlastně není to ani ' zrnko té krásy, kterou jsme viděli v den Zimního slunovratu. Což teprve jindy! Ne, to nelze vypovědět slovy, co všechno v sobě skrývá jediné a prosté slovo —— Skály. Neptejte se nikoho na jejich krásu, ale jděte se podívat! Pod zjíněným šípkem, u chladného balvanu našli jsme život. Život? Nu, ano Život a lásku uzřeli jsme v jednom. Malá žlutá hlavička vesele dívala se na svět, a hned vedle ní krčilo se malinké poupátko. Jen na několik dnů zlaté kvítko vystrčilo svou hlavičku, ale přece radovala se ze života — mochna. Nebyla sama. Kolem dokola bylo dost odvážných sestřiček a všechny svítily svou jasnou žlutí. Které květinky viděli jste kvést vy? Vašík viděl sedmikrásky. * Prosinec byl teplý, leden celkem také, jaký bude měsíc hladu? Zda-li pak najdeme velké zelenavé květy čemeřice? Zaznamenejte si kdy, kterou květinku, a také kde, jste prvně viděli kvést! jistě, že budou mezi nimi sněženka i sasanka. Teď si můžete také 'zříditi mechovou zahrádku. Taková, pěkně zelená a živá, vámi pěstovaná mechová peřina za okny (která má každý junák více otevřená než zavřená), by byla dobrá věc, zvlášť pro ty, kteří mnoho čtou. Několik minut, které byste ji denně věnovali, by vám oplácela posílením zraku. Jistě by vám byla milejší než kus zeleného papíru, který velmi brzo vybledne. Nezapomeňte na pěstování kapradin! Teď, dokud jsou stromy holé, nakreslete si je. Nekreslete strom, který vidíte, nýbrž dojem, jímž na vás pů- sobilva vystihněte to, co vyznačuje onen a všechny ostatní druhy. (Ve Stencově ročence 1920, vydané na oslavy stoletých narozenin Mánesa, najdete krásné studie stromů, květin a kořenů.) Jako na příklad podívejte se na vrbu v 1 roč Zlaté Brány, kreslenou gletým Sch, v příručce jsou také dobré kresby stromů. Na svých potulkách najdete různé plody, ale nesbírejte jich plno, okrádali byste o výživu obyvatele lesů, stačí několik plodů lesních 45 12) stromů a keřů, abyste si mohli zříditi malou lesni školku a sami vypěstovali ze semene několik stromů. jaké by-to bylo pěkné, kdyby každý junák, na nejbližším jemu kousku ladem ležící půdy, zřídil lesní zahrádku. Každý kmen, letošním rokem počínaje, by si měl zříditi kmenovou zahrádku. Mnohde už ji mají. Nezapo- meňte na prořezání ovocných stromků, na jejich čistění a obrý- vání! Junáci, kteří v den Jarní rovnodennosti budou skládati zkoušku přijetí, už teď by měli vysaditi každý 5 stromků na holá místa. Loňské očkovance seřizněte na čípek a koncem února počněte šlechtit třešně. Pamatujte, že v měsíci hladu je nejvhod— nější doba pro zmlazování stromů. Tam, kde budete zřizovati zahrádky, nezapomeňte zakládati pařeniště. Vysévejte do nich "celer, cibuli, por; na záhony petržel, mrkev„sázejte šalotku. Ne— .zapomeňte, že pařeniště vyžadují pečlivou obsluhu! Dokončete převrstvování a rytí“ na hrubo! Vysazujte živé ploty! Požádejte majitele pozemků ležících u regulovaných řek ať vám dovolí na- sázeti kolem cesty po břehu při jejich pozemcích vrby nebo topoly. Stačí nařezati pruty a zastrkati je do země. Květiny pěstované v pokoji musite v únoru vice zalévati než v předcházejících mě- sících. Přesaďte palmy, kaktusy a jiné květiny hrnkové. Růže přeneste do teplejší mistnosti, aby vám dříve vykvetly. Do misek umístěných v teplém pokoji nasejte lobelky, begonie a verbeny. Na svých toulkách přírodou prolezte kdekterou skalní díru, pro— hlédněte pečlivě jeskyně a možná, že objevíte překrásné věci. My jsme navštívili v lednu Barrandova jeskynia našli jsme tam živé komáry, paví oka,—krásné pavouky křižáky i s opodál visícími váčky naplněnými vajíčky a spícího netopýra. Nejvíce nás překvapilo, že netopýr byl zavěšen nedaleko vchodu. 46 13) 24. ledna viděli jsme o 5. hodině odpolední letěti netopýra. Snad je příliš teplá zima, a mnozí z nich neupadli ani do zimní— ho spánku. V křovinách hledejte kukly hmyzu! Přineste si je domů a pozorujte je velmi bedlivě! Dokud se nevrátí ptáci, pro- hlédněte si hnízda různých druhů ptáků, pozorujte jejich stavbu a umístění. Pozorujte návrat ptáků! Zapisujte pečlivě, kdy který pták přilétl, zůstal-li v kraji, či snad zase odletěl dál na sever. . 23. ledna viděla sestra Rorejs v brdateckém údolí hejno špačků. V únoru přilétají nebo prolétají: holub doupňák, brávník, čejka, husa divoká; od polovice února do polovice března špaček a skřivan polní. Jestliže ve dne budete vzhlížeti vzhůru k obloze, abyste pozorovali let ptáků, zadívejte se na ni, když noc přikryje zemi svým pláštěm. Nad námi zatřpytí se v nepředstavitelných dálkách neznámé světy. Orion bude se uchylovati k západu, blízko Zenitu zazáří Kapela a k severu Arktur. Na východě zastkví se Kastor a Pollux se Lvem, zatím co nad obzor pouze Denebem vyčnívá Labuť. S hvězdnou oblohou! ]ASON. KNIHYAjUNÁCI Bylo řečeno, že dobrou knihu píše spisovatel vlastní krví, t. j., že v ní je kus jeho života, že za ní stojí celou svou bytostí. l musíme my, junáci, kterým je každý život'svatý, přistupovat k dobré knize s úctou, chtít naučit se číst v knihách tak, aby se nám staly knihami živými. Vždyť v knihách byl nám zjednán přístup k největším, nejslavnějším mužům a hlubokým myslitelům: máme povinnost chtít jim porozumět, proniknout k jejich srdcíml A nejen to: zamilujeme-li si některého spisovatele, musíme i poslechnout jeho výzvy, oddat se jeho vůdcovství, pomocí mu jaksi v jeho bojích, osvěd- čiti mu věrnost.. Ne každý, kdo má doma knihy, umí v nich číst. Lidé naučili se vlastně jen slabikovat; a poněvadž nikdo nikdy nám neřekl, co a jak máme číst, abychom neutráceli zbytečnou četbou život, těžko se dostáváme ku předu na cestě k nesnadnému umění čísti knihy. Každý si najde, musí si najít svůj způsob duševní práce, ale každý by se měl poohlédnout, jak to dělají druzí. já si vypsal jednou několik rad, jak číst, z Masaryka, Ruskína i—odjinud, a zde je, zvlášť urovnané, podávám.

  • * *

]. Čti pozorně! To jest nespěchej a dávej pozor, abys vystihl všechny myšlenky spisovatelovy. Nespěchej! T. j. nepřeskakuj od- stavce, nečti jen co hrdinové mluví, nýbrž i líčení přírody, po- pisy osob, rozbory povah; nedívej se, jak to dopadne! 47 14) 2. Latinik říká: Multum non multa, t. j. ne mnoho knih, nýbrž mnoho z knih. 3. Nečti, čemu nerozumíš! Porad" se s vůdcem, se starším pří- t,elem s učitelem, s knihovníkem! 4. Kupuj si dobré knihy a čti je vícekráte; pozoruj řeč spiso- vatelovu, všimni si jeho zvláštního způsobu popisů a rozboru, hled' se dopídit něčeho o spisovateli: jedině tak naučíš se čísti „mezi řádky“, kniha stane se ti „živou“.

  • 5. Zatrhávat tužkou v knize? Jedni jsou pro, druzí proti; já si

myslím: s počátku lépe si zapísovati výňatky, později zatrhávati v knize. V knihách poučných, kde chybí obsah nebo rejstřík, udělej si sám! ' 6., Čti jen tenkrát, když máš kdy.“Čas ukradený jiným povin- nostem — bez užitku. K četbě je třeba klidné mysli a samoty. 7. I při četbě pamatuj, žes junákem, t. j„ dbej svého zdraví; nesed' s kulatým hřbetem, šetří si očí (nečti na slunci, v sou- mraku, za svítání a ve směsi světla přírodního a umělého, nečti v leže nebo při chůzi). Nečti, až jsi tělesně unaven; nesliň prstů, dbej čistoty! . 8. Čti nahlas (na besedách); uslyšíš, že i próza (dobrá) má svůj rytmus. 9. Utvoř s jinými junáky čtenářský kroužek; piš si, hovoř o četbě s jinými (s redakcí)!

  • . _ * *

To je, jak číst. Co číst, těžko říci. Ale budeme pravidelně (několik nás) psát zde o knížkách; naše příručka uvádí výběr četby (str. 543—— 550). SÚVA.

SETON'VÁ,M RADÍ Jezděte na lyžích a bruslete! Jděte ke každé osíce a studujte příčinu jizev na jejím kmeni; každá má svou historii. Udělejte si indiánský nábytek! Studujte signalování semaforem, Morseovou abecedou, kouřem atd. Pátrejte po zvířatech! Udělejte si toulec z plátna! Udělejte si lůžko z vrbového proutí a jiné lesní nářadí! Dělejte budky pro ptáky na prodej! Udělejte si dřevěnou bůvolí lebku (totem Ligy)! Sbírejte (léčivé) jarní květiny! Hrajte kohoutí zápasy na jedné noze! Udělejte si turnajové oštěpy pro zápasy na vodě i na zemi! Podle E. TH. SETONA. 48 15)

Z U D 0 L 2 r— LT.. ZAŽÍHÁNÍ TÁBORO VÉHO OHNĚ. Tváře a čelo se zjasní, zruměni a příjemné teplo ovládne vzduch — — To hranice dříví zaplála ruděžlutým světlem — —— V šumění lesa a po— toka mísí se tichý, nábožný zpěv tá— borového ohnivce: Táborový oheň zažíhám, by plál, vahú, vahu, vahú, aby jasné světlo ku sněmu nám dal, vahú, vahu, vahú — — —— NA ŘECE. „Půjdeme se dnes koupat?“, volá na mne černooký Jarka, právě když se- stupují se svahu Dubového vrchu dolů. ' „To víš, že půjdeme, je dnes krásně, musíme koupání hodně užít,“ odpovídám vesele, a již běžím do stanu pro plavky. Slunce nemilosrdně pálilo a voda byla teplá " jako polévka. Svolávám táborovou osadu a za “chvíli ubírá se řada nahých divochů k řece. Někteří obsadili loďku, která pod jejich tíži zakolísala. Za chvíli brázdila lesklé vlnky stříbropěnné Vltavy. Těsně za ni plul „maňas,“' obsazen Smělým Rysem a mnou. Mí— říme k protějšímu břehu. Náhle strhl se na pramici boj o vesla. Každou chvíli se může loď obrátit dnem vzhůru. Boj se stává napinavějším a vrcholí v tom, že polovina veslařů je ve vodě. Ale než napočítáš pět, obě strany sedí svorně na lodi a souhlasí jednomyslně s návrhem Jardovým naskákat do vody. „Bucht“ letí první Jarda a rovnou na břicho. To zavdá pod- nět k jásavému výskotu a jeden po druhém seskakují s loďky do řeky. Pavel s Jirkou obsadili „maňasa“ a čile víří hladinu kolem břehů, aby „nenabrali“. Slunce pomalu se kloní k západu a ozařuje hladinu řeky. Je čas jíti do tábora, hlad se hlásí, a za- číná být chladno. Nasedáme v dobré náladě do lodi a Opouštíme vrbičky, míříce k protějšímu břehu. V táboře kuchaři uvařili již večeři. Usedáme všichni na kamenná sedadla se šálkem kakaa, krajícem chleba a s chutí jíme. Z táborového zápisníčku bratra, zvaného ŘI—NAI. 49 16) Z A ] 0 U C Slova lidově poesie. _ Zvolna. ]. Pod na-ši-mi ok- ny se-dá-vá za-jouc, mázve-li-ké u-ši na poslou-cha-jouc. Má ve-li-ké má ve - li - ké, Rychleji. má ve-li-ké u-ši na poslouchajouc. Kdybych já ty uši majouc, rl Živ ě— já bych taky poslouchajouc jako ten zajouc a jouc, jako ten zajouc. 2. Pod našimi okny 3. Pod našimi okny sedává zajouc, sedává zajouc, má veliké oči má dlouhaté nohy na pokoukajouc. na utíkajouc. Kdybych já ty oči majouc, Kdybych já ty nohy majouc, já bych taky pokoukajouc já bych taky utíkajouc jako ten zajouc & jouc, jako ten zajouc a jouc, jako ten zajouc. jako ten zajouc. Písnička Zajouc je v !. díle knihy Dítě a hudba (napsali Křička a Krch, vyzdobil Švarc) s doprovodem. Odtamtud vzali jsme si melodii pro Vatru. Vůdci, opatřete si onu knihu! Vydalo ji Dědictví Komenského, Praha 11., Masarykovo nábřeží č. 6). Záby: Sestra! C0? _ Umřel nám strýc! Co nám poručil! — Nic. Plačme oň: ua, ua, ua, u, a! 50 17) 15 ORLÍCH 'PER BOJOVNÍKA MODRÉHO VĚKU l. (15) Zná anatomii lidského těla. II. (17) Zná dobře všecky značky map. III. (20.) Zná mapy geologické. IV. (24.) Vypěstuje kapradinu, přesličku nebo“ mech. V. (25) Má náčrtky nejkrásnějších stromů okolíf VI. (26.) Zřídí si zahrádku. VII. (BO.) Zná dráhy planet na letošní rok. Vlll. (34.) Řídí besedu v klubovně. IX. (BB.) Koupe se záhy z jara. Ať si nepřivodíš nemoc! X. (4l.) Vyrobí si koberec na ranní tělocvik. X1. '(42.) Udělá pěkný výrobek. XII. (43.) Umí vroubovat. XIII. (47.) Má nákresy 30 stromů. XlV. (48.) Má zpěvníček a zná 100 písní. XV. Má 30 totemů, které jsou v městě (vesnici), v němž bydlí. Při tom jednu věc bych zde chtěl podškrtnouti : aby učitelstvo přemýšlela O hře dorůstající mládeže a jeji zábavě. -— „ T. G. MASARYK (Reč “na učit. sjezdu !. VIII. 20.) VELETUCETHER / es (..—QW ( _ l'f - 1 ve hře faleš Čáťšď ,! ";—$% Veselá "AV—91 je zradou! * „;3. 2—34 4 _“ půl zdraví ! má vyplnit mezeru v každodeníčku náčelníkově, je-li tam. Nadepíšeš: „Hry, hádanky, zábavy, strčprstskrzkrk a jiné hlavolamy“ a pod to si vypíšeš, co neznáte ve vašem kmeni. Oplátkou napíšeš zase mně, které hry hrajete nejradějí,_ která nová hra se vám líbila, kterou bych měl vynechat. ZLATE PRAVIDLO: při každém sněmu a besedě jedno nové vyprávění, nová hra, nová písnička, nové orlí péro působí novou radost a znamená, že kmen udělal nový krůček na naší cestě. Máme také „stojící ,kmeny?“ * Hrej vždy poctivě: kdo nehraje fair, není pravdomluvný a pravdy mílovný, t. 3. není junák. Prohraješ-lí, přej odpůrci vítězství, uznej jeho převahu a 51 18) hled' vyhrát po druhé. Hrejte vesele a se smíchem; pláč a hádky při hře nechť bozi přísně trestají.,Tak a hrajeme: prozatim (na zkoušku —— co tomu řeknete) jeden tucet.

  • *

1. Kde ještě neznají hru rychlého myšlení „DŘEVO - NOS“? Dva drží tyč, jeden vyplácí, náčelník řídí hru: ukazuje prstem střídavě na tyč a na nos a říká „dřevo — nos“; ostatní hráči ukazují (pravým ukazováčkem) na to, co říká (ne tedy na to, co ukazuje). Vůdce zumyslně hráče mýlí (řekne nos a ukazuje na dřevo, a naopak); kdo se dá zmýlit, nastaví ruku k vý- platě peškem. Vítězí, kdo byl nejpozornější. 2. KDO KOHO ROZESMĚJE? Dvě řady chlapců proti sobě: Sovy pokou- šejí pošklebky rezesmát Bilé Lišky a potom obráceně. 3., Chlapci (a děvčata) v kruhu: vůdce předá se levy: „TO ]E ČERVENÝ PANÁČEK“ včtévku, dřívko a pod. sousedu po pravici, ten po něm opakuje slova a posílá věc dál. Při druhém kruhu říká vůdce: To je domek červe- ne'ho panáčka, potom: To jsou dvéře domku č. p., To je zámek dveří domku č. p., a tak postupně dál až k větě: „To je chlapec, který běží pro nové koření paní polícajtové, .která vaří oběd policajtovi, který zabil šavlí psa, který roztrhal hroznou kočku, která zadávila selskou myšku, která spolkla šňůrku od klíčku k zámku dveří domku červeného panáčka“. Kdo se třikrát zmýlí, jde z kruhu. (Zástavy.) 4 Všude jistě znají KlMOVU HRU a

5. SETONOVU HRU. (Příručka str. 358 a 359) 

6. Málo je známá hra NA VZPOMÍMANOU. Sedíme v kruhu. Začínající řekne na př.: Vzpomínám sina uhasínající ohníček. Soused: Uhasínající ohníček mi připomíná západ slunce. Další: Západ slunce mi připomíná moře; Moře —— bouři na- moři. Bouře na moři —— ztroskotanou loď; ne- obydlené ostrovy; prales; Robinsona; táboření na Šumavě; připálená rýže; ale znamenitá marmeláda hrušková atd. Vlastní půvab hry začíná, když se vracíme od znamenité hruškové marmelády přes připálenou rýži a Šumavu atd. až k dohasínajícímu ohníčku. . 7. Říkejte rychle: Pštros s pštrosicí a s pštrosáčaty. Olemujeme—li my mu to nebo neolemujeme-li mu to? Nebo: Naolejujete-li mi to či nenaole- jujete-li mi to? (Také: Zaletujete-li mi to či nezaletujete-li mi to?) Nebo: Naše okenice je ze všech okeníc ta nejokenícovatější. 8. Čárky jsou nalámané větévky, o — oblázky (šestáky), k — knoflíky (pětníky): o o o k k k | | I ! | | | Úkol: Přesuňte knoflíky na místo oblázků a oblázky na místo knoflíků, skákajíce přes jeden předmět a nevracejíce se. 9. Z osmi sirek sestav dva čtverce a čtyři trojúhelníky! Sirky nesmí být položeny přes sebe. 52 19) 10. „RÝMOVÁ NĚMOHRA“: Sůvy se uradí o nějakém předmětu a jejich vyslanec oznámí němým Bílým Liškám, že jméno předmětu se rýmuje se slovem: půl. Bílé Lišky snaží se uhodnout předmět, napodobujíce smysl slov rýmujících se na půl (stůl, hůl, důl, sůl, vůl a j.) Mnoho smichu. Potóm obráceně. ' 11 NA ŽIDA BOURACHA. Sedněte do kruhu a předpažte pravou ruku. Ná- čelník zatim dělá žida. Říká barvy a ukazuje. Na koho ukáže, ten musí říci barvu opačnou (smluvte si nejprve barvy), na př.: „Černá!“ — „Bílál“ Kdo neřekl správně, skrčí jeden prst. Kdo má dříve všechny prsty skrčeny, dělá žida a hra znovu počíná. 12. ZÁVODY SE ZAVÁZANÝMA OČIMA: v počítání peněz (Duch lesa) hádání osob podle hmatu a sluchu (Přír. str. 313, 314), v poznávání před- mětů čichem, zbystří smysly a hodí se pro zimní besedy. SÚVA. HOŠIADĚVČATA získejte tato orlí pera pro zkoušku b_ojovníka Rudého Věku! I. (15.) Určí strany světové podle Polárky a orientuj se podle , ni a Velkého Medvěda! II. (16.) Podnikni 6hodinový výlet a podej o něm písemnou zprávu s náčrtky! 111. (19.) Nakresli a nauč se rozeznati 10 stromů podle roz- větvení! _ IV. (24.) Znáš aspoň 3 miner'ály svého okolí a máš je ve sbírce? V. (26.) Poznáš stopy koně ve třech různých pohybech? Vi. (27.) Umíš stopovati za příznivých podmínek člověkana ] km? VII. (28.) Nauč se rozdělávati za vlhka oheň z lesního materiálu ' 4 sirkami! VIII. (35x) Umíš ošetřiti své nohy na pochodu v zimě? IX. (BB.) Znáš zdravovědu kůže? X. (Sl.) Znáš zdravovědu nervů? X1. (52.) Znáš zdravovědu žaludku? XII. (53.) Znáš zdravovědu ledvin? XIII. (43.) Umíš si pěkně zalátati šaty? XIV. (44.) Kterou užitečnou věc sis udělal? XV. (54.) Vypěstuj si ze semene stromek! Přátelé, ač jsou odloučení, jsou přece přítomni; ač chudí, přece bohatí; třeba stiženi neduhem, přece svěží, a — co je třeba zdůraznit — ač mrtvi, přece žijí. CICERO. 53 20) WINTERL'AGER „...also ich sag's noch einmal: Je'der nimmt einen leeren Stroh- sack mit, einen Weihnachtsstriez, dřei rohe Eier — dalš mir dann keiner' hartgekochte bringt! Lagerausrůstung wie sonst, nur genug warme Decken;,dafiir konnt ihr die Schwimmhose zuhause lassenl“ Die letzte Besprechung des Winterlagers ist beendet. Da und dort sieht man noch kleine Gruppen die Kopie zusammenstecken und tuscheln: Hier werden die Ueberraschungen fůr den Weih- nachtsabend ausgeheckt. Beim Eda werden die _Kisten gepackt. Die Geráte liegen noch vom letzten Sommerlager unberúhrt da: Das groBe Kůchenmesser friedlich neben der Baumságe, die Petroleumlampe sorgtáltig in der Kakaobůchse verwahrt, vermengt mit geřundenen, mehr oder weniger sauberen Wáschestiicken, deren Eigentůmer nicht zu ermitteln ist —— aus dem „Fundbureau“. Und ůber allem ist die groBe gelbe Signalflagge ausgebreitet. Man nimmt nur das Not— wendigste mit; aber mit den Lebensmitteln und Paketen der Jungen sind es doch vier stattliche Kisten geworden. INS LA GER. Wáhrend der Nacht dreimal umsteigen můssen, ist nicht sehr schlaiiórdend, besonders, wenn eine Korperhálfte- an der Heizung gebraten und die andere von der Fensterseite angenehm gekiihlt wird. ln Freiheit kriechen wir schlářrig und frostelnd aus dem Waggon. Aber als wir die ganz verschneiten Hánge ausschatten, die von der Morgensonne rosig beleuchtet sind, ist unsere Mii— digkeit weg. Wir schnallen an und tahren los, so gut es eben geht, wenn fast lauter Anfánger mit sind. Wir uberwinden die vier Marschendórter und die drei aupaťs und steigen dann in die Berge. —— Endlich, endlich liegt es vor uns, das H'áuschen am Waldrand, wo wir die Weihnachtsferien verbringen sollen. lm 'Vorhaus stehen schon die Lagerkisten. ln der Kiiche ist ein rie- siger Oten, dariiber ein Hochreck, das aber nur friedlichen Zwecken dient, námlich zum Kleidertrocknen. Eine Bratróhre ist auch dort, wird aber nur zum Rósten von Fáustlingen benůtzt. Zum Umschauen ist aber jetzt keine Zeit, denn bis Abend můs- sen dreissig Strohsácke gestopft sein. Auf dem Heuboden ist es schon dunkel, wir leuchten mit den Taschenlampen und stopien, was das Zeug hált. Die Neulinge tahren gleich friih auf die Uebungswiese, wo sie von Karl die ersten Anleitungen bekommen. „Ein Skifahrer muss 54 21) vor allem aufstehn lernen; das Hintliegen kommt schon von selbst“. Erich's rechter Ski nimmt plótzlich Anlaut gegen Petzer, indes der linke lieber auf die Bohnwiese móchte. Sie schliessen ein Kom- promiss und strampeln eintr'achtig in der Luft, wáhrend ihr Be— sitzer sich im Schnee wálzt. „Karl, war das ein Telemark?“ —' „Lern erst mal anstandig tahren. '“ — Burggrat hinkt auf dem lin- ken Ski daher. „“Jungen, heltt mir meinen rechten suchen!“ — Endlich ist er getunden; da verliert er den linken. „Meine Bin- dung geht losi“ — Um fiint Uhr ist die Hauptmahlzeit. Dahn wird noch geplaudert, vorgelesen, musiziert, gesungen; natiirlich auch Hosen getlickt, Riemen genáht, und vor allem Skier ge- biigelt. Das Wachseln der Bretteln ist iiberhaupt die beliebteste Besch'aftigung, auch, wenn der Schnee gar nicht pappt. WEIHNACHTSABEND. Wir haben die Mádeln schon am Nachmittag von der Bohn- wiese abgeholt. Sie haben den Weihnachtsbaum schon geschmiickt. Jetzt werden die Kerzen angeziindet und die Jungen hereingelas- sen. Dann ist die groBe Bescherung, jeder bekommt einen Hauten SiiBigkeiten und eine práchtige Mappe mit Linolschnitten aus dem Winterlager von Bob. Dann wird gesungen. AUSFAHRT. Heute tahren wir zu zweit auf die Wiesenbaude. Die Wipfel der Fichten am Weg sind wie mit Zucker bestreut. Hier wachsen ja die Weihnachtsbáume schon geschmiickt! Am Fuchsberg iiben einige Sportsleute in bunten Wolljacken unermiidlich Querspring und Christiania. Von der Hohe sehen wir eine riesige, weiBe Fláche vor uns liegen, die Stangenmarkierungen sind fein punktierte Linien, da— neben wimmelt es von kleinen, schwarzen Punkten; das sind Skiláuter. Das ganze sieht wie eine Ameisenstasse aus. Die Wiesenbaude ist vollgepřercht, ein riesiges Massenquartier. Wir iahren bald wieder zuriick. Der Hochwiesenberg ist total vereist, wir kreuzen vorsichtig fast parallel zum Hang und kom- men endlich iiber zerkliittete Eisfelder zur Geiergucke: Die untergehende Sonne bestrahlt die ganze Landschatt, der Himmel ist ein einziger groBer Farbenkasten: Vom gelb bis zum Violett sind alle Tone da. Die Luft ist ganz klar, man sieht weit, ' weit ins Land hinein. Dichtgedrángt sitzen sie in der kleinen Stube beissammen. lm Herd tlackert die Flamme und beleuchtet augenblickweise die Gesichter. Einer liest ein Márchen. Und dann singen sie „Ros— 55 22) marienhaide“ von Herzen, das tot ging. Und von der Zwergen- konig'rn, die am Haidberg ihr Kindlein wiegt. „Ich weis ein tieies Wasser rauschen...“ Aber sie singen auch das trutzige Bauernlied: „SpieB voran, drauf und drau, setzt auis Klosterdach den rote Hahnl“ —— Und wieder von heiteren Sonnentagen, grůnenden Cirken und Woll- grastlóckchen im Wind. Und dann vom Abschiednehmen. „Hort, ihr Herrn, und laBt euch sagen ——“. Und wer nie gewusst hatte, was Gemeinschaft ist, der wusste es jetzt. So haben wir Silvester- nacht gefeirt. ]AKERLE. STUEHÚM PŘÍRODY A PRÁCE NA ZAHRADĚf v MĚSHH ' VRAN A TRÁVY K vĚ TIN y. Pozorujte, kdy vykvetou bla- touchy, orseje, podléšky a jiné květiny. Udělejte si seznam ve- likých květinových záhonů, kte— ré jste našli v lese, na skalách, v polích a na louce. Zřiďte si pokusný záhonek. Udělejte pa- řeniště pro zeleninu a květiny. Nasejte na pole hrách, ječmen, oves; vysejte _měsičky, slunečni— ce, řeřišnice, .ozdobný mák, la— skavec, zvonky, fialy, pupalky, jirnice, astry a jiné. Sněženky už vám zatím jistě pokvetou. Buďte velmi opatrní na květiny v pokoji při zalévání; které pu— čí, vystavte na světlo a do čer- stvého vzduchu, vyjímaje ty rost- liny, jichž vzrůst nesmí být náhlý. Každý junák by měl míti své oblíbené záhony divokých kvě- tin, které by každoročně navště— voval a vedl by si pečlivý deník o množství květů, jejich oteví- rání, zavíráni a pod. Od svých 10 let mám své místo dymnivek, které každoročně v touž dobu navštěvuji. Pozorujte podběl ro- stoucí na pustých stráních. V za- hradě počínáme s pěstěním jiřin. Koncem dubna vám pokvetou macešky, pomněnky, silenky i květiny cibulovité. Seznam kvě- tin, které můžete pěstovat, máte ve Vatře (ll. r., jarní číslo). Dejte květiny ven, a to jen otužilejší, do prázdných p_ařenišť anglické pelargonie nebo růže. Když od- 56 23) Nenechávejte tyto květiny přes noc venku! Noční chlad je zá— hubný jejich životům. kvetly kamelie neb azalky, nutno je přesaditi, abyrletorosty našly v zemi hojně potravy. STROMYA KEŘE Pozorujte pupeny, hlavně be- zu, zimolezu, lísky. Hledejte kve- toucí lýkovec a dřiny. Zřiďte školku lesních stromů. Sázejte řízky keřů! Roubujte v druhé po— lovici března jabloně a hrušně. Vysazujte stromy a vysázené stromky hojně zalejte! Nasejte do řádek vyklíčená jádra ovoc— ných stromků. Nezapomeňte se jít podívat do lesa na rudé šišky modřínů. Rou— bujte za kůru. Dobře ošetřete nemocné stromky (rakovina) O- nemocnělé misto vyřízněte a vo- skem zamažte. Přesaďte stromky v květináčích (jednou za 2—3 roky), vyneste ven a vyčištěte je. Koncem dubna a poč. května přesad'te konifery (jehličiny). SKÁLK Hledejte vrstvy, kreslete si je, zřiďte si sbírku nerostů. Sbírejte ve svém okolí-zkame- něliny a zřizujte si jejich sbírku. ŽIVOČIŠL Přilétají tito ptáci: Poštolka, kalous, pěnkava, strnad rákosní, linduška luční, linduška lesní, konipas bílý, horský, skřivan lesní, pěnice modrá, budníček malý, drozd zpěvný, červenka, rehek zahradní. Brkoslav odlétne na sever, modrák proletuje kon- cem března a počátkem dubna. Zapisujte kdy přilétnou (prolét- nou), kde se uhnízdili a pod. Pozorujte, pulce žab a čolků. Pozorujte živočišstvo rybníčků. Naše děti bavil nejvice živý vlas. Všimněte si, kdy se prvně objeví zmije, ještěrka, slepýš. Které mo- týlky nejprve uzřite? Najděte si bydliště zajíce nebo králíka, aby— ste mohli pozorovat, kdy se mladí vylíhnou a vůbec jejich život. Vrátí se černohlávek, pěnice, červenka i slavík. Učte se ptačí řeči. Pořiďte si zápisník ptačího zpěvu. Pozůrujte let ptáků, pá- rování a hnízdění. Znáte život veverek, kuny, ježka, křečka, krtka, hraboše a hranostaje? Které brouky prvně uvidíte? Pozorujte včely samotářky, chro— stiky, pavouka a vosy. Znáte jejich stavby? Které'druhy ml- žů žijí ve vašem “okolí? Vi- děli jste už hlemýždě, jak si otvíral domeček? Když ne, tedy se postarejte o to, aby vám neušel letos ten zajímavý oka— mžik. Které druhy plžů žijí ve vašem okolí? Znáte je? Za- znamenejte si, které první hou- senky uvidíte! 57 24)

HVĚZDNÁ OBLOHA.

Orion s Býkem jsou na západě. Blízko Zenitu je Velký medvěd. Deveb postupuje čím dále, tím výše nad obzor, nad nímž objevuje se se Panna svým Klasem (Spica). Regulus i Arktur snaží se vyniknouti.

Zenitu dostupuje Velký medvěd. Pod obzor se sklání Býk s Orionem. Blíženci září mezi Aldeberanem a Regulem. Pod nimi je Prokyon a z větší části Labuť, jež ukazuje k Lyře, Herkulovi, Koruně a Lvu. JASOŇ.

K OSLAVÁM MASARYKOVÝM

Upozorňujeme dospělé bratry a sestry, zvláště učitele, na starší Masarykovu práci „Jak pracovat?“, málo známou a znovu otištěnou ve 3. (zeleném) svazku Masarykova Sborniku, časopisu pro studium života a díla T. G. M. Přáli bychom si, aby se pozorné studium této úvahy, bohaté tolika podněty a radami, stalo u nás v jubilejnich dnech základem veškeré oslavy v pravdě junácké, v duchu Masarykově. Uvádím aspoň názvy kapitol. I. O práci vůbec. 1. Práce duševní a hmotná. — 2. Vznik a rozvoj pracovitosti. — 3. Romantism a práce drobná. — 4. Romantism mučednictví. — 5. Význam práce ethický a metafysický. — II. Práce duševní, hlavně vědecká. — 6. Theorie a praxe. Motivy práce. — 7. Co je charakter vědecké práce? — 8. Co je vzdělání všeobecné? — 9. jak číst? — 10. O knihách. — 11. O zápiscích. — 12. O cestování. — 13. Město a venkov. — 14. Samota. — 15. O vzdělávání na universitách a na vysokých školách vůbec. — 16. Slovo o zkouškách. — 17. O popularisaci vědy. — 18. Popularisace umění. — 19. Sebevzdělání (kterým jazykům se učit, jak se orientovat o práci společné, o programu — cíli práce, atd.) — 20. Vzdělání sociální a politické. — 21. O kompromisu. Třetí svazek Masarykova Sborníku musí být v náčelníkově knihovničce; je pro nás snad drahý (Kč 12.—), ale složte se a zakupte si výtisk společně. K této Masarykově úvaze se vrátíme v příštím čísle několika citáty. — (Zároveň vyšla ve Státním nakladatelství Masarykova Česká otázka, Naše nynější 25) 26) kdo kalku, špačka, hůl, terč, stříkačku, loďku, rám na pěkný obrázek? Už máte pěkné záložky ve svých knihách? Zkoušeli jste vymodelovati popelnici, slánku? Umíte malovati kraslice? Sbíráte peříčka? Co z nich uděláte?

JASOŇ.

ORLÍ PERO

bylo 27. slunce měsíce sněhu 14 roku LLM uděleno bratru PRAVDOMILOVI SVOBODOVI — ŠEDÉMU VLKOVI Z PŘÍBRAMI za essayi „Brhlíci“ o 500 slovech.

Takovýmhle pěkným způsobem sesymbolisovaly si děti krásné Volné školy práce na Kladně Zimní Slunovrat. Vidím, že rozumíte obrázku, ale pro své potěšení vám přece řeknu: žluté slunce ve středu vysílá paprsky a ty budí život na zemi, dávají zeleň, květy i plody, dávají lidem jas, chuť k práci.

KUPKA. 27) V NÁCHODĚ naši bratři a Esperantista klubo společně uspořádali kursy esperanta. Br. Andrýs a Hanuš kursy také navštěvovali s výborným prospěchem. Páni Fritz a J. Malý, vedoucí Esperantisto klubo en Náchod, ve zvláštním dopise, který zaslali redakci, děkují jim za pomoc při uspořádání kursu mezinárodního jazyka. Kmeny naše žádají Náchodští o zaslání starších esper. časopisů.

V ŘEČKOVICÍCH U BRNA jsou čilí a radostně pracují.

BRATISLAVŠTÍ vzrostli o nové členy. Co sestry?

DOBRÝ VÍTR!

Z NÁČELNICTVA LIGY

Hlásí se družina ve Zlíně a v Babicích na Moravě. V Doubravce u Plzně utvořila se družina Jánošíkova. Jako stráže se hlásí Jan Vavera ze Soběslavi, Duczynski v Jičíně a Radvanský ve Vítkovicích. Rozpuštěn kmen Strážců Lesa ve Vítkovicích, protože bratři odešli na vojnu, a v Jičíně družina. V Líšni na Moravě přestoupila družina ke Skautům Socialistům. V říjnu a listopadu přistoupilo celkem 91 bratří a sester, většinou Pfadfindři, v prosinci 29 a v lednu 8. Náčelnictvo se schází jednou týdně, vždy v úterý. 2. prosince byla schůzka náčelnictva se spis. Gammou a uč. Krchem. Za nedlouho bude dána do oběhu prvá putovní knihovnička. Jednatelka od měsíce října do konce ledna celkem přijala a odeslala 257 dopisů a náčelník 180. Napsali jste už také vy něco o sobě? Odpověděli jste už na hlasatele č. 2 a č. 3? Náčelník o vánocích navštívil jednotu v Žebráce a kmen v Příbrami. Bratr Míla byl se podívati na kolínské bratry, jak pracují.

ZWIAZEK PIONERÓW V POLSKU

utvořený na posledním sjezdu Vol. Harcerstva přijal zásady komunistické a chce podle nich žití po vzoru ruských pionýrů. Přijali od nich i jméno. Pracují hlavně mezi dělnickou mládeží a společně s ní bojují za osvobození proletariátu. „Chceme stvořit typ revolucionáře v duchu nejlepších zásad etiky socialistické.“

CO ČTE MLÁDEŽ v RUSKU? Vyjma spousty dobrých a výchovných knih, které vycházejí ne ve 3, ale 50 i více tisícovém nákladu, ruská mládež může stejně jako my čísti pěkné knížky Setonovy. Vyšly: Bingo, Historie stříbrné lišky, Malí divoši, Zvyky a psychologie divokých zvířat a j. Mnohé jsou illustrovány. Hojně, více než u nás, je znám Ch. G. D. Roberts: Dům ve. vodě, Děti divoké zvěře, Známí neznámí a j., Kipling: Bílý tuleň, Kotuko, Malý Tumaj, Riki—Tiki—Tavi, Pohádky, Knihy džunglí a mnohé jiné. 28) ČESKOSLOVENSKÁ LIGA LESNÍ MOUDROSTI JUNÁCKÁ OBEC PSOHLAVCÚ-HORNÍCH CHLAPCŮ THE WOODCRAFT LEAGUE OF CZECHOSLOVAKIA

Vzpomínají junáci Lesní Moudrosti na Vladimíra Iljiče Uljanova? Přečtěte si tuto, co o něm vypráví jeho spolužák: „Voloďa uměl“ nás sdružovati jak při učení a besedách o velmi důležitých otázkách, tak i při hrách. Voloďa býval prvním na výletech, při koupání, bruslení. Hrál též rád v šachy. Do svých kroužků Voloďa přibíral mládež a žáky všech vrstev, všechny, kdož byli zajímavými a se zajímali o to, o co se zajímal Voloďa“. Jeho mladší sestra Marie Iljinišna piše: „Vždy mě překvapovalo, jak pozorně, jak vážně a pečlivě pracuje, zapisuje vše do sešitů. Když jsem jej tak viděla, i já měla chuť pracovati stejně dobře jako on, chtěla jsem, aby mě pochválil. Jsa již dospělým člověkem-revolucionářem, Vladimír Iljič stejně četl a stejně se učil. I ve vězení mnoho četl a psal, i později ve vyhnanství a v cizině využíval každé volné chvilky, každé volné hodiny, aby se vypravil do knihovny. Uchovalo se mnoho sešitů a výpisek ukazujících, jak pracoval Vladimír Iljič. Podle těchto sešitů a výpisek lze souditi, jak velké množství knih ze všech oborů vědy přečetl za svůj život Vladimír Iljič“. Jedno dítě napsalo: „Iljič rád chodil chytat ryby. Za parného dne vezme udici a sedne na břeh a pořád přemýšlí, jak by zlepšil život dělníků a rolníků“ Je ti už jasno? Znáš naši odpověď? Víš, že junák přemýšlí vždy o jádru věci, že nekritisuje, čeho nezná. Vy starši přečtěte si životopis Vladimíra Iljiče, přečtěte jeho knihy a posudte sami, co užitečného mohou si junáci Lesní Moudrosti od Vl. Iljiče převzíti. Junák bojuje proti lži a předsudkům! Nepřetvařuje se! CO JE SDRUŽENÍ ABSTINENTÚ SOCIALISTŮ? Socialisté všech směrů sjednotili se v boji proti alkoholu, nikotinu a neabstinenci vůbec. To je tedy S.A.S. Vydávají časopis Zdravý život. (Redakce a administrace v Praze VII. Městské domy čp. 1266 — ročně Kč 4.—) Odebírejte jej a staňte se členy Sdružení!

Z REDAKČNÍ RADY VATRY:

Děkujeme za příspěvky a dopisy. Těšíme se na nové. Uzávěrka příštího čísla je 15. dubna.

Z ADMINISTRACE VATRY.

Odpovědný redaktor: Bukovanský Karel, Praha II., Bojiště 8. Josef Fišer, Žižkov, Lipanská č. 4. — Předplatné 9 Kč, jednotlivá čísla 1.90 Kč. — Nákladem Československé Ligy Lesní Moudrosti. — Tiskem Invalido- a Lidografie v Hořovicích.



  1. 12 tajemství lesa, odpovědi na tyto otázky naleznete v Seifertově překladu Setonovy knížky Woodland tales z roku 1921, která vyšla pod názvem Z lesní říše v následujícím roce 1925.