Vatra r. 3 č. 1 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1) 2)

POZDRAV MLÁDEŽI CELÉHO SVĚTA!

Pozdrav a bratrství každému volnému duchu, který touží, bdí, který bojuje.

Mladí občané světa! Jsme mladí. Jsme silní a plní víry v sebe. Přese všechno věříme, že člověk je dobrý.

Máme své tajemné, nepojmenované náboženství mládí: milujeme všechny a všechno.

Jsme mladí. Prahneme, abychom budovali. Chceme tvořit. Chceme tvořit podle svých plánů. Nic nás nedělí. Jedním rytmem bijí naše srdce. „Jsme jedné krve, ty i já!“

Není mezi námi nepřátel. Mír vám, pozdrav a bratrství! Vám v chladné Anglii, slunné Italii, Francii, Německu, Skandinávii, Rusku i Americe. Svět je náš! Chceme jít s vámi! Vítáme vás! Milujeme vás, milujeme vaši vlast, která je i naší vlasti, podáváme vám bratrsky ruku.

Dojdeme! Chceme dojít! Věříme, že dojdeme! Neustaneme na cestě, neodpočineme si. Svět je tak velký a tak krásný!

Bratří a sestry, radujme se a těšme se z mladé naší síly v boj!

PLOMIENIE.

LESNÍ MOUDROST ZA HRANICEMI.

V Jugoslavii počíná svítat. Na posledním sjezdu Saveza Izvidnika i Planinky (Boy Scouts Asociation of Jugoslavia) 28. a 29. června t. r. v Bělehradě byl přijat návrh, přiblížiti se pokud možno původnímu směru E. T. Setona. Ač si začínají všímat také Hargravea, přece ještě slib a zákon, který je páteří hnutí, má teistické, monarchistické a nacionalistické zabarvení. Skautů se počítá na 4000. Snad nebude dlouho trvat a nastane slibné třídění duchů mezi skauty jugoslávskými. Již letos jeden kmen prodělal v červenci tábor pod karavankami a všichni prohlásili se pro woodcraft. Tábor byl zařízen podle Hargravea. Rovněž táborový totem byl pěkně upravený. V poslední době založili v S. H. S. také národní socialisté svou vlastní skautskou organisaci.

V Polsku byl konán III. sjezd Wolneho Harcerstva ve dnech 1. a 3. srpna t. r. Nastalo rozštěpení ve dvě části. Silnější a slabší „Zwíazek Pionerów“ za „Zjednoczenie Wolnego Harcerstwa“. Z Pionerů odešli hlavně komunisté. Zwiazek Pionerów je útvarem výhradně politickým.

Jinak nenastaly důležitější organisační změny. Bylo jednáno o kroji, pozdravu, odznaku atd. Že protisvazový skauting není v Polsku vítaným, vidíme podle toho, že Wol. Harcerstwu je práce ztěžována policií, revisemi, vězněním funkcionářů a hlavně konfiskací „Plomienie“, proti níž a proti pronásledováni hnutí postavil se sám socialistický tisk. Přejeme bratrům, aby z boje vyšli jako vítězí.

MÍLA.

3)

Joža Úprka: Pohádka o zlatu podzimním.

4)

MYŠLENKA LESNÍ MOUDROSTI

je tak čistá a ryzí, jako rudé plameny táborových ohňů, šlehající do temna sněmovních večerů. Jak hluboce cítíme se jedinou bytostí u táborového ohně a jedinou jednotkou v táboře, kdy pojem já je nám něčím neznámým, ale kdy naše srdce, oči, ústa i vše kolem nutí nás žíti, cítiti a říkati my. Avšak jsme nuceni vraceti se do „kamenných osad s vysokými komíny“ a tu život vyráží nám vše krásné, co jsme si s sebou přinesli ve svých srdcích od táborových ohňů a z táborového života. Než my neztrácíme mysli, bijeme se hrdě a věříme, že boj „přírodou a životem k čistému lidství“ je spravedlivý. Jako zklamáni odvracíme se od hluchých květů krásně zbarvených, avšak bez vůně, stejně „bez vůně a hluchými“ jsou všechny myšlenky, jež nejsou realisovány. Tak by tomu bylo i s Lesní Moudrosti, kdybychom se nestarali a nepracovali k jejímu uskutečnění za osvobození Lidstva, jež má dáti: dětem bezstarostné a radostné dětství, hochům a děvčatům jasné a čistě mládí, mužům a ženám spravedlivý život. Jak radostno je nám, junáci, můžeme-li se těšiti z prvých plodů své práce! Lesní Moudrost už tak hluboce v nás žije, že je zakořeněna až na dně našich srdcí, a my ji nikdy nezradíme.

S láskou a vřelostí vítáme vás ve svůj střed, Pražští Pfadfindři, a těšíme se na vaši spolupráci!

Po třetí vzplanula naše „Vatra“. S radostí a odvahou hledíme vstříc věcem příštím. Věříme, že plody naší práce se i v tomto roce rozmnoží.

REDAKČNÍ RADA.

5)

KRALEVIC PODZIMEK.

„HOJ, už jede pan kralevic,
na bujném na hnědouši jede k nám,
hoj“, hučí Severní Vítr,
„stromy, vysypte mu cestu zlatem, vítejte ho k nám!“

Nevěří tomu dub starý,
potřásá sehnutou hlavou,
za to “však buky a břízy, habry a lípy,
pokorně zlatá svá roucha na zem mu kladou.

Mocně dme Severák-hudec své tváře,
pára mu z úst se nese,
a mha se šedá na kraj klade,
mhlivo je na polích, mhlivo je v lese.

Kvílivým hlasem svým Severák pobízí:
„Hoj, už stromy vysypte cestu
Podzimku pánu našemu,
jede hledat hezkou nevěstu.

Sluníčko zlaté za mraků krytem
usmálo se mile, mrak protrhlo šedý,
zlatým hláskem zavolalo, zlatým hláskem promluvilo:
„Hoj, jak daleko chce jeti kralevic náš snědý?

Zde nevěstu může krásnou najít,
do dalekých netřeba mu jezdit zemí,
vílu sličnou s oblak v kraj poslanou,
ve kvítkách zde ukrývá se před mocí zlé Zimy.

6)

Byl však čas, kdy v paprsků mých záři
vznášela se jako včelka nad lučními květy,
ptáčky písním učívala, s motýlky si pohrávala
od svítání až do doby, kdy na nebi zářné vzešly světy.

Teď však kdesi zde se skrývá
před zlé kouzelnice mocí,
která pokoje si nedá
a hledá ji dnem i noci“.

Když kralevic o nevěstě slyšel,
s koně slezl, hlavu k zemi sklání,
ke kvítkům se malým shýbá,
vílu hledá bez přestání.

KIM.

RÁNO V OSADĚ SLUNCE NA OSTROVĚ DÁVNÉ TOUHY.

Skály tiše se zasmály nahotě Černé Vody. Bylo to právě v tu dobu, kdy stromy počaly odhazovati svá mlhistá roucha. Na Východě, v tu stranu k Týřovu, nad mocným hřebenem světlila sivě modrá obloha. Řeka, leknuvši se své nahoty, halila se v roucha stromy odhazovaná. Skály utichly, nesmály se více. Jižník počal se v údolí taškařivě točiti a cuchati plášť Černé Vody.

Řeka se zlobila a všecka zpěnila.

Spánek měl ještě ve své moci celou Osadu Slunce. Spal i pes Trhej, ležící u ohniště a konající služby strážce. Nad Strmiskem 7) zrodilo se ráno. Oblačné plenky je zahalily. Avšak v tom švih — celý kraj topil se v sluneční záři.

Paprsky sluneční zašimraly pod nosem Trheje, až vyštěkl leknutím.

„No, jen co je pravda, pěkně jsi hlidal,“ káral ho Káš a vylézal z pagody. Trhej na omluvu vrtěl ocasem.

„Pojď se proběhnout!“ Pes na ta slova čekal a již letěli zrosenou travou. —

Zatím řeka se přestala zlobiti na Jižníka a sama ze své vůle odhodila své roucho a všecka svou nahotu vystavila slunci na odiv. To už Spánek pustil otěže své vlády i nad Osadou Slunce.

„Chi, chi. chi, chiííí“ — smáli se chlapci z doupěte Vlků.

„Uú, úuú“ — odpovídal jim Vojan s kamarády z pelechu Lišek.

Vlčenka s Pšenicí si pospíšily, vylezly ze svého týpí a volaly:

„Vlci a Lišky jsou líní, Broučci jsou nejčilejšíl“

„To není pravda,“ ozvalo se z obou stran a už se napadení hrnuli ven ze svých doupat.

„Hurá, na ranní projiždku,“ zakřičel Vlk a už se všichni dali v běh, orosenou travou, a přeskakování vrbiček. Na palouku u Labího brodu se zastavili a líbáni sluneční září zacvičili za zpěvu svůj ranní tělocvik. Když si ještě zatančili odzemek, ukazoval každý co umí.

„Hleďte, já se plazím jako had,“ volal Janík.

„Já lezu jako hlemýžď,“ přehlušil ho Vojan.

„Skáču jako žába,“ křičel Vlče a už ho všichni napodobovali. V tom Mauglí ukázal, jak skáče zajíc a v tu chvíli se kupa dětí učila „umění skákati jako zajíc“.

„Brum, brum, brum, bruuúúm, kdo tak zabručí jako já, bručím jako medvěd,“ spustil Jenadýze a hned táž kupa „bručela jako medvěd“.

„Snídaně,“ zakřičel od kuchyně Havran. (Je zdrávo zakřičet si trochu z plných plic v ranním, svěžím a zdravém vzduchu.) Tohle tříslabičné slovo trhlo zrovna všemi a každý „vzal nohy na ramena“ a chvátal k řece. Nastala velmi důležitá věc — mytí.

To by se byly maminky ukoukaly na Vlky, Lišky a Brouky jak se myji, čistí si zuby a češou se. jak také ne, vždyť tu v táboře slova dobře se umýt a dobře se najíst byla nerozlučně spjata. Potom už jen sborové: „Můžem,“ a Kášovo: „Ano,“ a již všichni se vrhli v otevřenou náruč Černé Vody.

Slunce, voda, vzduch — tři bozi, jichž dobrodiní těžko lze slovy vypočíst a vypovědít. Ale tihle junáci mu dokonale rozuměli a je dokonale chápali. Mnohému by se bylo v tu chvíli 8) zdálo, že se vrhlo do vody hejno kachen, potápek či vodních myší. Ta panensky čistá voda s černým dnem byla tak kouzelná, že nikdo neodolal jejímu kouzlu. Sotva, že jsme vylezli z vody, nastala důležitá a těžká práce: utírání a tření, však jsme si tak dokonale vydřeli kůži, že jsme celí zčervenalí a teď hajdy pro snídani. Dobrá Luška podávala každému misku mléka a pořádný krajíc chleba, ale to nejde říci těmi slovy pořádný krajíc, jak byl velký. Potom jsme se sesedli v kruh a společně jsme jedli. Jenadýze seděl sice také v našem kruhu, ale ani nepromluvil a jen jedl. Pečlivě kousal a teprve dobře rozkousané polykal. Také nejdéle ze všech mu to trvalo než se najedl, ale byl za to nejsilnější. Sotvaže jsme se najedli, umyl si každý misku, vynesl svou pokrývku, uklidili jsme doupata, pelechy i týpí. Potom zasedli jsme k poradě, abychom společně se na tom usnesli, jak nejlépe využíti vskutku prvého dne v Osadě Slunce na Ostrově Dávné Touhy. Káš rozpředl vřeteno…

JASOŇ.

MĚSÍC BLÁZNIVÝ A MĚSÍC DLOUHÝCH NOCÍ.

Štiplavě ostrý Severák krouží korunami stromů a rve se s nimi o poslední zbytky jejich rouch. Bičuje chodce v tvář a tak je uvědomuje o své přítomnosti. Nestateční slaboši a snad tradicemi zatížení tvorové před ním utíkají, někteří jsou odhodláni bít se s životem do posledního dechu. Mdle bledé slunce snaží se vzkřísiti barvy květů na umírajících listech. je chvíle přerodu, chvíle, kdy vlévá se živoucímu nový elixír zrození a nad vším ční slibný zákon nezaniknutelnosti. 9)

Vejděte do hájů, lesů a promluvte s nimi jako se živoucími. Odpoví vám jenom řehtající se vichřice. Jak jsou hrdinná a odhodlaná hejna sýkorek a strnadů, která nepřekvapí a nezažene největší chumelenice, právě tak, jako červenky a kvíčaly. Věřím, že na ně jistě nezapomenete se svými plody, které jste sbírali pro ně už od léta. Kdo poznal hlad, rozumí těm maličkým.

Stanete-li, tu můžete pozorovat dravce, jenž smutně krouží, hledaje kořist. Slétne-li blíž, poznáváte bělavou hlavu, bílou skvrnu na prsou a černé ohbí křídel, vidíte káně-rousnáka. Můžete pozorovat, jak upravuje svou toiletu, potom bystře a chtivě otáčí hlavu na všechny strany a nenachází-li kořisti, ulétá a ztrácí se v dáli. Tu a tam přelétne kolem vás zoufalá vrána, která křikem zvyšuje svou zoufalost nad velkým hladem. Tiše, klidně a majestátně přelétne havran. jdete-li k vodě, uvidíte, jak ledňáček-samotář nesnášenlivý sedí a čeká, co se mu naskytne. Jak krásný je ve své trpělivosti! V příkopě z dírky vystrčí netrpělivá myška hlavu a již jí hranostaj lapne. Ten ve svém opojení vykořisťujícího nepozoruje blížící se smrt, která ho již objímá drápy havrana.

Tak jdete-li s očima otevřenýma, můžete vidět a číst z knihy Velké matky. Pozorujte, zaznamenávejte si krásné okamžiky, které vás zaujali a napište nám o nich!

Nezapomínejte vyjít si za krásné hvězdné noci, otevírejte oči i ve tmě a poznáte, že nebude vám více tmou, nýbrž světlem k poznání sebe i cizího. Podívejte se vzhůru k obloze a čtěte! V listopadu druží se k Orionu nad obzor vystupujícímu celé souhvězdí Býka i Plejády i Hyady, Velký Medvěd pak skloněn k severnímu obzoru, kdežto na západě Orel, Lyra a Labuť svým leskem oživují oblohu noční, na níž u výši značné rozložena Kassiopeja s blízkým sousedem svým Perseem se strany jedné a Cefeem se strany druhé. V prosinci konečně počíná vynikati spojeným svým leskem na východě dříve již vytčená čarokrásná skupina souhvězdí Oriona, Býka, Vozky a Blíženců; v zenitu vznáší se Perseus s hrůzoplodnou Medusou, jakož i líbezná Kassiopeja, kdežto Lyra s Labutí se blíží již obzoru; na jihu pak rozkládá se obrovská Velryba, ozdobená lesklým Menkarem a měnivou Miron; na protějším konečně břehu severním klesá již pod obzor Bootes.

Zaznamenejte, jaké myšlenky táhli vám hlavou, když dívali jste se vzhůru k jiným světům!

JASAŇA.

Duch tratí sílu, když starost o vezdejší chléb jej tíží.

B. NĚMCOVÁ.

10)

PĚT LET PRAŽSKÉ JEDNOTY.

LUMÍR:

Hlubokou a dlouhou cestou došli jsme až tam, kde slunce políbila nás a dalo silu; dnes jdeme ku předu lepší a silnější —.

Slyšte! Ze zrnka vzroste klas, tak je s celým životem. Bylo to v máji 1919, měsíci jara a krásy, a tu byla stržena malá hrstka hochů junáctvím.

Býti všem užitečným, milosrdným a pro radost, jak krásné! Hoši se shodli a nazvali se „Dětmi Ostražitosti“ a Jarku zvolili vůdcem. Potom Lumír si zřídil družinu zcela malých chlapců, tak pomalu rostli a co přibývalo povídek do kroniky a jak krásných! Toho roku na podzim na návrh Jarky stali se Psohlavci. Současně stal se Lumír vedoucím všech. Scházeli se u Bengála a často u Jarkova tatínka, jenž byl otcem všech. Jak je hřejivá vzpomínka na večer 28. října 1920, kdy vzpomínali prvého výročí. Tehdy Lumír přečetl svou prvou básničku. V lednu jim starosta Obce Psohlavců získal klubovnu v Křižovnickém klášteře. Tam bylo jako v úle: shon, život, křik, zpěv den co den; Na sklonku týdne každý rozběhl se ven — do lesů, k řekám a červené ohníčky v tmavých nocích značily, kam se rozdrobil celý ten roj. Lumír opěval tu dobu veršem i prosou a zachoval nejvíc vzpomínek. Tehdy rozhodl se obětovati na vždy pro krásu a jasný život. Dosud pracovali s Lumírem Bengál, Veverka a Pepa, ale záhy přidalo se k nim mnoho hochů a s nimi přišli i Jeník-Vorlík, Medvěd, Kaj a Jirka-malíř. Rostli jsme, rostli a do jara 1920 vzniklo 6 oddílů se 160 hochy.

Sestra Milka Holubice zřídila v témž čase sesterstvo 30 děvčat. Vzpomínka na ně je světlým paprskem dívčího hnutí jednoty. Tak jsme mezi jinými poznali Jiřku, usměvavou Elu, Věru Cikánku, Mílu, Jožku a Jarču. Nikdo z nás nezapomene na jejich listopadovou besídku s tanečky podle s. Zimmelové, ani práce Filipky tu nelze nevzpomenouti. Ten jejich tábor na Kamýku byl nejlepším té doby. A tehdy dívčích táborů bývalo u nás poskrovnu. 11)

Tak před létem 1920 byla jednota na vrcholu. Naši hoši vedle toho, že vydávali časopis Psohlavec, pracovali úzce s abstinentním spolkem, kde seznámili se s br. Akelou, jeho S. S. a tátou Veselým. V té době došlo k úplnému soustředění se jednot Obce Psohlavců a Praha stala se hostitelkou několika historických schůzek, porad a sněmů. Zažili jsme chvíle, kdy rodila se příručka „Přírodou a Životem“ a dobře se pamatujeme jak Seifert s učitelem Krchem korigovali a sestavovali.

To zavanul prvně mocný duch Setonova hnutí.

Když potom bylo nutno pevně semknouti řady těch, již stojí mimo Svaz, byla Pražská jednota první, která ústy br. Lumíra prohlásila svou vůlí státi se součástí Federace. Potom se sešeřilo nad jednotou. Lumír odejel do Hradce a brzo na to vypovězeni hoši i dívky z klubovny. Soustředili se v abstinentní restauraci a na Letné. Před tím bratři Jožka, Jirka, Vondra a ještě jiní založili novou jednotu předměstskou v Michli, dnešní Tolstého, a tak odešli z Pražské jednoty, jejímž náčelníkem se stal Bengál. Když v lednu 1921 vyšla očekávaná příručka, nastala mnohá změna v původních řádech, avšak práce radostná a hojná. Tou dobou v práci vynikala hlavně družina Jiřiček a bra Medvěda. Pomalu přiblížilo se období únorové revoluce 1922. Byl sněm v Richtrově domě. Jednota se rozštěpila. Ti, co odmítli vstoupiti do Svazu, zůstali kolem Lumíra, Jendy a Bengála. Byly to smutné časy. Tu pojednou objevil se Kaj a za několik měsíců vyrostlo 5 družin. Ve Vršovicích vznikl kmen Slunce a v Praze VII. také kmen, později nazvaný Soví. Na podzim 1922 se v jednotě pracovalo horlivě, vždyť i sestra Jiřka přiložila ruce k dílu. Byl památný sněm na Tehovské hůře. Kmen Slunce byl té doby nejčilejší a což teprve, když později se stal jeho náčelníkem Kaj. Řada veřejných besídek za působení obou náčelníků činila pokusy proniknouti do veřejnosti a často se jí to podařilo. V zimě vznikl třetí kmen Stříbrné luny s družinami Severky, Jiřky, Jitřenky a Rysů. K práci vrátili se Ela a Toník Leden. Úsilovně pracovali: Míla, Jiskra, Biminij, Súča a Anča Lněnka. Kmen Soví nezůstával pozadu, tam pomáhal Sůva. To byla doba velkých zpěvů, besed a sněmů. Nebyli jsme sami, hoši kmene Vycházejícího Slunce a dívky Laně založily jednotu Táboritů, a kde my jsme krásu a jasný zvuk potrousili, tam oni jej zvedli a povznesli. I oni mají podíl na našem díle.

Uplynul více jak rok, a toto období, ač mnohem tišší, nebylo méně plodným. Více ožily družiny v sobě a tam se uchýlil celý život. Jen o sněmech a jiných společných činech opět se spojil. 12)

Dnes Pražská jednota jeví se jako ucelená rodina, duch její vane ze tří lovišť kmenů a kolébá naději příští velké práce. Sněmem v Čechově údolí bylo zahájeno období větších činů, jichž budete všichni svědky. V osmi družinách to klokotá nedočkavostí, aby už radost vyvřela ven a zahalila všecko svou láskou a zasypala rudými květy ze samých srdcí.

Kronika domluvila.

V minulých číslech obou ročníků Vatry je mnoho zpráv o životě pozdějším, ty nechť jsou doplňkem tohoto.

Pět let bojujeme za nový, lepší a spravedlivý život.

S pevnými čely, zlatí hoši, a široce, široce rozpjatými pažemi, dále k slunci. Vy dívky, jich sestry, jásejte zpěvem a krásou slov na této cestě svých bratří. Vše se má jednou radovati z našeho života, nezapomeňte!

STARÝ PÍSMÁK.

SOCIÁLNÍ POSLÁNÍ JUNÁKOVO.

Kdož by dnes ještě pochyboval, že skauting — označujeme-li tím slovem Lesní Moudrost i skauting – není novou výchovnou složkou poválečných generaci? Není jí jen proto, čeho si cení nejvíce konservativní vůdci: že přináší velké plus v tělesném vývoji národa. Pokrokový člověk musí býti naplněn nejžhavějším přáním, aby ruku v ruce s ozdravováním tělesným kráčela mládež vstříc i jasnému duchovnímu růstu.

Příroda a volnost musí rozradostňovat duše, musí otevírat oči dokořán, proč to a ono je tak a ne jinak, a jak by měl vyhlížet 13) svět, o němž stále více učí nás poměry, že je to „zemský ráj na pohled“.

A tu v tom je příčina, proč absolutně nemůže býti dnes v době zápasu dvou nesmiřitelných světů skautské hnutí jednotno. Naopak, je to jen a jen zjev zdravý, vidíme-li v našem životě ten nezbytně nutný duchovní zápas i ve skautingu. Celý smysl českých dějin hovoří o tom, že nesmí býti nikdy stojatých vod, na jejichž dně by dále spaly klidně steré ožehavé otázky, tak naléhavé k řešení právě českému člověku.

Je ovšem rozdíl v tříštění z malicherných příčin a rozporů ideových, které jedině dlužno brát v úvahu.

Opravdový junák, jehož na barikádu pokroku postavilo vědomí křivdy a útisku duchovního i tělesného, jejž páše na něm vládnoucí starý společenský řád, musí viděti v každém produktivně pracujícím bližním svého jediného spojence. Dnes už dávno nestačí chodit do Přírody prožívat pouze idylly, sentimentální noce u ohně, zkrátka jít starými, vyšlapanými stopami. Po nových cestách, k novému, vznešenějšímu poznání Pravdy, musí se brát snaha junákova. K nové formě pokroku dospět! Staré fráze pokrokové zanikají tím okamžikem, jakmile za nimi může jíti s bezpečným klidem, bez přemýšlení, většina davu i s největšími vrahy lidské společnosti.

Příroda musí v nás vychovati lidi se zdravým smyslem pro sociální realismus, pro každé hnutí pokrokové, jež je hybnou pákou dneška. Dnes celé úsilí utištěného člověka jde za osvobozením práce, za osvobozením ducha, za úplnou přeměnou mravních a hospodářských řádů!

I nám musí jíti o bratrství, o humanitu, o umravnění, ve všem všudy, o socialismus, jako nejčistší výraz nových forem lidstva! Svůj nový obsah dáme těmto zprofanovaným ideím, zvedneme všechny ty pohozené prapory, za něž stará společnost našla si náhradu v nejpustším egoismu a lži. Dokážeme usilovnou vůlí, my junáci, byť i neokrojovaní, ale vždy duchem znamenaní, že nechceme si nadále dáti vysvědčení zpátečnictví, jako dosud starou společnost symbolisuje stálé odkazování na „příští generace“, ty stálé fráze o nepředělání světa a pod. Svádějme napřed neúprosné boje se svým vlastním já, se svými chybami a posíleni kulturně i mravně vypovězme boj všem hnijícím vodám staré společnosti. A základní myšlenkou učiňme si odalkoholisování proletářského života, abychom snázeji stekli ostatní tvrze nepřátel nového života.

Junák nový, s moderním, realistickým pojetím života, obrněný vědou jak pro znalost přírodních jevů, tak pro pochopení jevů 14) společnosti, musí býti nejen v rozhodných okamžicích, ale už dnes oporou na cestě uskutečňování tužeb, jež rodí se v těžkém utrpení duší a srdcí pracujícího lidu celého světa. Třebas naše junácké ideály a pojetí života stojí ještě dále a výše, než ideály dnešní generace proletářské, pracujme s nimi pro ně, neboť tím pracujeme i pro sebe.

Nekonečná je cesta k pravdě, přibližujme se jí! Je to nesnadná, ale přece radostná práce. Zradostněme jí sobě a všem život ve jménu bratrství.

JANOVSKÝ.

JUNAČKA — ŽENA BUDOUCNOSTI.

Věříme, že ženou budoucnosti je junačka. A taková nová žena musí být úplně jiná, než žena dnešní a dřívější — směle voláme, že bude pravým opakem ženy dnešní. Každá junačka musí být zdravá, otužilá, proto i veselá a krásná. Nemá v sobě ani stopy po sentimentalitě. Její vystupování je prosté, svobodné, energické. Prostudovala podrobně hygienu, má úctu k svému tělu, zná svoje životní poslání. S úctou přemýšlí a mluví o erotických vztazích; miluje láskou ryzí a čistou. Nejvyšším cílem životním je jí mateřství. Uvědomila si zhoubný vliv alkoholu a nikotinu na organism, proto z lásky k potomkům a tak i z lásky k sobě je abstinentem. Vychová nám pokolení nové, krásné, zdravé, veselé, chápající význam života a znalé Umění žíti. Poněvadž je středem rodiny, změní od základu formu a smysl veškerého života soukromého i veřejného. Jen nová žena může vyvrátit nynější chybné názory na ženu, a může vytvořit národ nový; v budoucnu nesmí již žena býti považována za méněcennou muže, ani za loutku pro okrasu, jak tomu bývá nyní, nýbrž za rovnocenného spolupracovníka mužova.

Každá žena budoucnosti musí mít totiž i ideály s mužem stejné; oba stejně jsou puzení věčnou touhou za věděním. Junačka plně pochopila důležitost práce vědecké, neboť je všestranně vzdělána. Rovněž zná cenu a význam děl uměleckých, poněvadž ví, že krása je nutná pro štěstí fysické i duševní jako chléb. Zná sílu 15) a oblažující klid samoty, proto ji ráda vyhledává ve volné přírodě; sbírá zde nové síly, aby tím radostněji mohla dostáti všem svým povinnostem. Dovede se v přírodu vžíti, cítit, že je její části; svou lásku k ní dokázala pilným studiem přírodovědeckým. Způsob jejího myšlení je jednoduchý, samostatný, nezávislý na nikom a na ničem, mimo její svědomí. Prohloubila svůj duševní život tak, že žije vlastním životem duševním. Je spravedlivá, má dobré srdce, pochopila utrpení svých bratří, touží po změně světového řádu, je socialista. Je vždy člověkem užitečným, dovede se živit vlastní prací. Není-li jí dopřáno naplnit nejvznešenější úkol ženy — býti matkou, vždy si dovede na osudu vybojovat vlastní chleba. —

Takový je asi náš ideál junačky; teď je jen na nás, aby se stal skutečností.

ROREJS.

Žena budoucnosti jest již tu ve snech muže o ženě, a žena utváří se dle snů mužových.
ELLEN KEY-OVÁ.

MOUDROST LESA.

Les nám zní tisícerými hlasy. Pryskyřičná vůně lesa dýchá prudce na slunci. Koberce světla mezi stromy v mechu svítí měkce a květy soustřeďují na své barvy sluneční pozornost. Jdeme s dětmi lesem. Pozorujeme. Otázky střídají se s odpověďmi. Cítíme dobrodiní zdravého zraku, neboť seslabený zrak a roztěkané, nepozorné oči nemají vůbec radosti z pozorování, nedodávají myšlenkám barev a bystrých postřehů — nevidí leccos krásného. — Hle, kyprá mez s květy. Jan dovede rozpoznat barevné květy na 20 m, žlutou netýkavku nad potůčkem vidí na 30 m.

Jak daleko ty vidíš a poznáš kapradí od trsu kostivalů? Karel poznal větev jedlovou od borové a pšenici od ječmene na 50 kroků. Zeleň sílí zrak. Hleďme do dálky, pátrejme při rozhledu v horách po vsích, po stromech, určujme, kde co leží a co vidíme zvláštního. Výhledy rozvinou křídla lidské duše a rozletí se do daleka. Zdá se, že slyšíme oblaka šumět nad námi. Pospěch vod a hrkot potahů hovoří s pozpěvem pohostinného lesa. Smysly jsou napjaty: tu skočila veveřice, nadnesla se širokým chvostem, na pařezech vypozorujeme stopy její večeře. Tam zavrkala holubice divoká, hrdlička se ozvala, kukačka prorokuje dlouhá léta, kobylky cvrkají v trávě — zvuky jasné i splývavé doplňují se ve zpěv přírody. Každý neslyší — a je tím ochuzen. Stačí upozornění, 16) aby se mladý člověk učil vidět a dýchat. Jak působí, svěže tělesný pocit volnosti a zdraví na mysl a cit.

Čistý vonný vzduch, chlad potoka, výsluní pasek, oddech celého těla, lahodný pocit chůze a skoků s množstvím pohybů při hledání, vylézání — to vše budí sebevědomí člověka. I myšlenky jsou jasné — tělesné zdraví vyvolává i duševní rozlet a rozběh. Václav neučil se při chůzi hledět daleko před sebe a kolem, ač míval hlavu skloněnou na každý kámen. Zúskostlivěl, ale už je smělejší.

Pozorujme život rostlin: Hle, vzpřímený růst lodyh a barevná zlatá koruna jestřábníčku. Každý list hledá výhled, obrací se po slunci, nepřekáží si vůbec navzájem, má svoje místo na slunečnu. Podívejte se na lodyhu s hora, jak si listy upravily na stvolu a stonku místo nejvýhodnější a vzájemně prospěšné. Nejlépe mařinka vonná rozprostřela kolo lístků pravidelně v růžici jako kol rodinného stolu, z něhož všichni jedí. I drsný bodlák umí rozložit kol středu své zprohýbané bodavé listy, aby sevřel jimi teplo jako dlaní a nachytal jimi i trochu vláhy, ač je tak skromný a otužilý, že se spokojí sedět na kamenité nevýživné podlaze jako horal v chalupě na kamenité stráni. — Každá rostlina učí člověka růsti zdravě, vzpřímeně, slunit se, rozvinout schopnosti těla a duše v plném slunci, žíti z vlastních pevných kořenů a zkušeností, po zákonu zdraví a lidskosti. — Ano, bodlák je jako uvědomělý horal, miluje svou kamenitou půdu, nedá se tak lehce vyrvat z kořenů, drží se zuby nehty domoviny, kde je mu nejzdravěji. Nepovrhujte bodlákem! Necháme jeho květné rudé hlavy, hrdě vztyčené, chráněné zdužnatělým stonkem a ozbrojené bodáky.

Člověk může býti na svém místě v kterémkoli prostředí, musí však zapustit kořeny ve vhodném místě, působit hrdostí a čestností své povahy. Není člověk člověku jinak blízek, nežli povahou. Pod drsnou nepřístupnou povahou kryje se často zlaté srdce, účinné, poctivé. Kdož ví, jak povaha zdrsněla, jak a proč se člověk oddálil od společnosti, kdo ho zklamal a proč miluje samotaření a tiché pozorování lidí z dálek. Samota dává člověku dosti šťastných chvil k sebepoznání a pozorování, není třeba důvěřivosti ve všem a důvěrnosti ve všem a ke všemu.

Hle, tu kdosi nepozorný ušlápl stonek divizny — ale divizna napřimuje se znovu, žene mízu z kořene do rány, zaceluje jí, svazuje si jí tlustší vrstvou kornatou. Soustřeďuj taky své síly, zaceluj rány, čistotným ošetřováním hleď je vyhojit – umenšuj bolesti sobě a všem kolem. Svět bude šťastný, když pochopí, že lze laskavostí a dobrotou uzdravovat rány a mírnit bolesti. 17)

Vidíme raněný buk, kdosi ho pořezal, zacelil si ránu novou korou. Pod kořenem roste houba — hřib. Prodral se k světlu, ale kořen mu brání ve vzrůstu. Kolik lidí takto brání se osudu a vlastním nehodám — a přece se ubrání a rostou zpříma. Hřib prodlouží nožku a vymkne se zlobě a násilí kořene — pak touží vzhůru po své přirozenosti.

A tu celé sdružení pospolitých vrbovek rádo je pohromadě jako rodina — a nad potokem trsy kapradin touží po vláze a slunci. Slunce je dobroděj. Člověk. touží také po jeho dobrodiní.

Vypozorujme, jak pospolité rostliny rozvinou své listy, aby všechny měly dosti světla — vzor společenského cítění lidského.

Pozorujme v lese rostliny samotáře a rostliny společenské — mají po své povaze určité potřeby a lze jim porozumět jako lidem. A naopak ze života rostlin mnoho lze přenésti na život lidí, pozorovati zákony lidské přirozenosti z přírody samotné, lze býti přírodě blíž, když cítíme život i mimo sebe, v každém květu a stvolu, když vypozorujeme jeho povahu, jako by byl přítelem člověka a jeho příbuzným. Moudrost lesa člověka přibližuje k všemu tvorstvu, k živočichům a rostlinám — a dává nahlédnouti nám do tajemství života. Milujte les, hledejte a chraňte v něm život. Uvědomíte se jeho lesní zkušeností a moudrosti.

SULA.
Veliká idea Lesní Moudrosti zapouští kořeny po celém světě. Bratři i sestry mnoha národů orají s námi jednu brázdu, aby rozsévali krásné símě. A my již nyní sníme, jak krásný bude život na zemi, až sazenice vydá bohaté plody ducha i těla. Grandeca ideo de Arbara Saĝeco enradikiĝas sur la tuta mondo. La gefratoi de multaj nacioj plugas kun ni nian sulkon, por dissmemi bonan semon. Kaj ni jam nun revas, kiel bela estos la vivo sur la tero, kiam la plantaĵo douos riĉajn fruktojn de spirito kaj korpo.
Lesní Moudrost stává se hnutím světovým a jen na úzké součinnosti bratři a sester celého… Arbara Saĝeco estiĝas movado tutmonda kaj nur de kontakta kunlaborado de l'geiratoj…

18)

světa závisí konečné vítězství. de la tuta mondo dependas tina venko.
Nás pojí jediná idea: Přírodou k čistému lidství. Nin kunigas unusola ideo: Per la naturo al pura homareco.
Jediné jest naše evangelium: Láska. Láska k sobě, k člověku, k přírodě. Unusola estas nia evangelio: La amo. Amo al si mem, al homo, al la naturo.
Abychom však dali vykvésti té nejkrásnější lásce, musíme se navzájem poznati. Vřelý stisk

ruky, láskyplný pohled, něžné slovo činí zázraky: I z tvrdého srdce vykřeše jiskru lásky.

Sed por elflorigi la plej čarman amon, ni devas nin reciproke ekkoni. Arda manpremo, amoplena rigardo, delikata vorto taras miraklojn: Eč el sensenta koro ili eligas fajreron de amo.
Ale jak chceš s bratrem z Francie, Německa, Polska, Dánska mluviti, nedovedeš-li mu říci jeho rodným jazykem: „Miluji tě?“ Jak oslovíš vzácného hosta ze slunné Italie na prahu svého

domu, podávaje mu chléb se solí? Snad porozumí tvému oku, a rád by řekl tobě tvojí řečí: „Děkuji“. Ale nedovede toho a budete se oba rmoutiti. Snad umíníš si, že za rok při příštím shledání u táborového ohně budeš mu vyprávěti jeho jazykem o za- žitých radostech v přírodě své vlasti.

Sed kiamaniere vi volas paroli kun la frato el Francio, Pollando, Danlando, se vi ne estas kapabla diri al li per lia gepatra lingvo: „Mi amas vin ?“ Kiel vi alparolos šatatan gaston

el sunplena Italio sur la sojlo' de via domo, prezentante al li panon kun salo? Eble li kom- prenos vian rigardon, kaj volonte li volus diri al vi per via lingvo: „Mi dankas“. Sed li ne estos kapabla tiel fari kaj vi ambau cagrenigos. Eble vi ekintencos, ke post unó jaro dum venonta revido vi rakontos al li če tendara tajro per lia língvo pri travivitaj gojoj en la naturo de via patrolando.

Což je na světě jen Ital? Nejsou tvými bratřími vyznavači Lesní Moudrosti v Kalifornii, na

Islandu, ve Španělsku? Budeš se učiti i jejich jazykům?

Ču estas nur unusola italo sur la mondo? Ču ne estas viaj fratoj la koniesantoj de Arbara

Saěeco en Kalifornio, lslando, Hispanio? Ču vi lernos ankau iliajn lingvojn?

Uznáš sám, že je to nemožné. A já ti řeknu krátce: „Nauč se esperantu!“ Slyšel jsi o něm mnoho dobrého i špatného. Za- Vi mem trovos tion neebla. Kaj mi diras al vi simple: „Lernu esparantonl“ Vi audis 'pri gi

multe da bonaj kaj malbonaj

19)

vrhni předsudky a přesvědč se sám! Věnuj deset minut denně svého volného času studiu této řeči a za rok máš cestu lásky k bratřím a sestrám celého světa

otevřenu. Snad pokrčíš rameny a zapochybuješ. Snad řekneš: „Fantom“. Žiješ realitou přítomnosti a zapomínáš, že máš být průkopníkem krásnější reality budoucnosti. A esperanto je jazyk, který byl stvořen pro tuto realitu. Z lásky k lidem pro lásku k lidem byl stvořen. Naučiti se mu jest tedy tvou svatou povinností.

opinioj. Forjetu antaújuěojn kaj vi mem konvinkiěu! Dediču čintage dek minutojn de via libero tempo al studado de tiu či lingvo kaj post uno jaro via ama vojo

al la geiratoj de la tuto mondo estos libera. Eble vi'skuos la šlultrojn kaj ekdubos. Eble vi diros: „Gi estas fantomo“. Vi vivas la realaion de la estanteco kaj vi iorgesas, ke vi devas esti la pioniro de la pli bela realaio de l'estonteco. Kaj esperanto estas lingvo, kiu estis kreita por tiu či realaio. El la amo al homaro pro la amo al homaro či estis kreita. Lerni gin estas do via sankta devo.

FAJFISTO.

NAŠE LIDOVÁ MALÍRNA.

Slyšeli jste již toto jméno?

Panečku, tam malují! — A to jsou „naši“.

Historie Lidové Malírny je, junáci, jednoduchá, ale její malérečky nemají na růžích ustláno. Náš bratr učitel F. Havránek[1] odvedl si před čtyřmi lety ve Vel. Všelicích několik dobrých a oddaných žáků, kteří se zřekli lesku světa za družné, pevné, životní přátelství a poctivou práci. Řekli si: snad se nějak uživíme a prožijeme čestně a krásně kus našeho života.

Slovo dalo čin. A tak se stalo, že jednoho dne povstala Lidová Malírna, chudičká majetkem, bohatá životním programem. Mnoho naší umělci již zachránili, mnoho objevili nového. Své výtvory přenášejí na hliněné výrobky, vásy a jiné keramické a porculánové předměty. Jejich předměty snesly odbornou kritiku a umělecky stojí značně vysoko. I za hranicemi dosáhla plného uznání Všeliská keramika.

Přál bych Vám, abyste shlédli jejich výrobky a zakoupením neb doporučením jich podpořili naše bratry a sestry v jejich uměleckém vývoji. Naši primitivní hrnčíři a řezbáři mohou tu získat cenné zkušenosti i rady.

MÍLA.

20)

ZE ŽIVOTA ŽUP, JEDNOT, KMENŮ, DRUŽIN A STRÁŽÍ LIGY.

Prager Pfadfinder — nová naše jednota v Praze — provedla 28. října besídku v místnosti Uranie. Na improvisovaném jevišti sehráli „Nevěstu Messinskou“, na maňasovém divadélku o Krakonoši a pěkně si zazpívali. Sešlo se 100 duší. V proslovu pěkně vyjádřili svoji cestu Lesní Moudrosti. Před koncem odpověděl místonáčelník Lumír krátce na jejich uvítání a projevil radost přítomných členů náčelnictva nad jejich životem. Slíbili mu, že hojně a s radostí se súčastní besedy, kterou ústředí uspořádá k seznámení se s Pražskými kmeny a jednotami.

Pražská jednota (II.) Náčelnictvo a vůdcovská rada střídavě se schází středu co středu ve Skautském domově. Kmen Stříbrné luny pracuje na úpravě Skautského domova, kmen Slunce se připravuje ke kmenové výstavce a kmen Bílé lišky, ač ztratil svůj útulek, schází se plně k besedám.

Jednota vešla v pracovní styk s Prager Pfadfindry a do družiny Rysů byli přijati dva ukrajinští bratři-studenti.

Benešovští provedli změnu ve zřízení kmene a jsou připraveni na besední období.

Chlumec n. C. má opět svého Papíka. Vrátil se ke svým hochům rád a s chuti k práci. Hoši pobesedovali s Lumírem přes půlnoc a ukázali mu své mnohé fotografie ze života, některé mu i dali v upomínku. Rádi navštěvují tichý kout u „hučavého splavu“.

Hradec Král. má tu svoji „klícku“ na předměstí. Ještě ji upravují, ale bude tam útulno. Odešel jim na vojnu Souček. Začátkem listopadu chystají slavnostní sněm. Zřizují novou družinu.

Ústí n. Orlicí dostalo pěknou chatu v lese. Je to radosti. Všecko tam snesou, sbírky, práce, hlavně ale besedy. „Pražští“ jim slíbili na vánoce návštěvu.

Náchodští setkali se s Lumírem v Josefově. Jánošík a bystrý Hanuš nestačili ani říci, co vše dělají a co teprve udělají, až dostanou tu klubovnu. Oni také prví poslali oněch 50 Kč na Vatru a „přiložili“, to je čin, co?

Berounská župa má zvoleno nové náčelnictvo. Byly vydány dva hlasatelé. Župa vydala dvojbarevné pocty (orlí pera), vzrostla o družinu Sovích Ok, kmen v Tmani a 3 stráže. Kmen Dětí Živěny v Berouně staví jeviště a pomáhají i bratři z kmene druhého. Kmen v Tmani chodí hojně pod „Skály“ a koná často besídky. Křižatečtí se tam s nimi scházejí velmi často. V Žebráce byla ustavena jednota, a družina Sovích Ok je velmi čilá. Při župě ustaven esperantský odbor a vedením pověřen br. L. Tomášek ze Žebráka.

Náčelnictvo má ze všech radost, vzkazuje jim svůj velký pozdrav.

O vůdcovském táboře Ligy přineseme zprávu ve vánočním čísle Vatry i se seznamem udělených „orlích per“ a náčelnictvem schválených. 21) ČESKOSLOVENSKÁ LIGA LESNÍ MOUDROSTI

JUNÁCKÁ OBEC PSOHLAVCÚ—HORNÍCH CHLAPCÚ

THE WOODCRAFT LEAGUE OF CZECHOSLOVAKIA

NÁČELNICTVO:

Prokop Koudela, náčelník, Beroun v čís. I.-69. – Karel Bukovanský, místonáčelník, Praha-II., Bojiště 8. — Ant. Konopásková, Praha-Vršovice, Bulharská 10. — Lída Neumannová, strážce pokladu. — Záboj Rybář, archivář. — A. Veselý a E. Schart, revisoři.

Náčelnictvem Ligy Lesní Moudrosti přijaty byly stráže: br. Jaromír Picka, ř. učitel, Malé Vísky, br. V. Fryš, učitel, Svinaře u Litně, br. J. Emig, učitel, Běšiny u Klatov, dívčí družina Sovích Ok v Žebráce, kmen Dětí Divočiny v Tmani a jednota Prager Pfadfinder. Do Ligy se hlásí stráž 3 bratří v Soběslavi, dívčí kmen v Bratislavě. Z ligy vystoupili: V. Bendl[2] a J. Langer[3] , Nový Hrozenkov a Vl. Zapletal, Brno. Usneseno zasílati naším junákům-vojákům zdarma Vatru III. ročník. Pošlete nám své adresy, bratří vojáci, a pište nám, jak se vám vede. Byl vydán hlasatel č.1. a č.2. s přílohou. Obdrželi jste je? K práci se hlásí Dr. A. Hübner, profesor, Brno. Najde hojně následovníků? S modrou oblohou!

Na tomto místě budeme uveřejňovati otázky čtenáři Vatry na nás vznesené a současně odpovědi. Otázky posílejte na redaktora časopisu Vatry.

REDAKČNÍ RADA VATRY:

Bukovanský Karel, zodpovědný redaktor, Praha 11., Bojiště 8. – M. Kohoutková. — P. Koudela, hlavní redaktor. — A. Laštovková. – M. Vavrda. — V. Živec vede úpravu Vatry.

Z redakce Vatry. Zavedli jsme jednotné podpisování článků, takže nikdo nemůže se podpisovati dvěma nebo třemi jmény. Vatru odebírejte všichni, tím nám nejlépe dokážete, že o ni stojíte. Přispívateli Vatry i na dále zůstávají: spis. Gamma, uč. Krch, Dr. Jedlička, Dr. Hübner, Fr. Kupka, Pavel Sula. Příspěvky zasílejte do redakce Vatry. Uzávěrka pro zimní číslo je 12. prosince.

ADMINISTRACE VATRY.

Josef Fišer, Žižkov, Lipanská č. 4. — Předplatné 9 Kč, jednotlivá čísla 1,90 Kč. – Nákladem Československé Ligy Lesní Moudrosti. – Tiskem lnvalido- a Lidogratie v Hořovicích.



  1. Chybně iniciála křestního jména, má být L. jako Ladislav (Note by Tuwanakha)
  2. chybně iniciála, jde o Františka Bendla - Jánošíka(Note by Tuwanakha)
  3. chybně iniciála, jde o Karla Langera - Juraje(Note by Tuwanakha)