Vatra r. 1 č. 6 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1) Vatra zálesáckého junáctví. - Zálesácká liga Čs. - R. I. - 1922. - č. 6.

ROČNÍK I. – VATRA ZÁLESÁCKÉHO JUNÁCTVÍ – ČÍSLO 6.

2)

K DISKUSI.

Předešlým číslem „Vatry“ a „Kmenovým zřízením", prvou publikací naší Ligy, která právě vyšla, začal jsem užívat důsledně výrazu lesní moudrost, abych co nejpřiléhavěji vystihl smysl anglického slova „woodcraft“, jemuž porozumět znamená najiti smysl našeho junáctví. Myslím, že rozhodně dojde co nejdříve k opravě i jména našeho sdružení na „Ligu Lesní Moudrosti“ a že budeme mít „Vatru lesního junáctví“ či „junáctví lesní moudrosti“, (nebo prostě: českého junáctví) i že „zálesáctví“ vůbec nahradíme všude „lest moudrostí“.

Slovo zálesák hned z počátku, když jsem jej prvně začal užívat v českém jazyce, budilo ve mně obavy. Zajisté má špatný zvuk, neboť zálesák znamená trappera, toho „bílého muže“, jenž kácel lesy, vybíjel zvěř a nevinné Indiány a přivlastňoval si pozemky. Tak vznikla Amerika dnešní, z krve nešťastných obětí. Nemůžeme milovat trapperů, kteří sami k ničemu lásky neměli. Také se anglicky vlastně nazývají zálesáci „backwoodsmen"“ a nikoli „woodcraftsmen“. Nicméně zavedl jsem toto slovo da českého jazyka, důvěřuje jemnému citu naši mládeže, že budou bráti jej ve smyslu, který je v něm hláskové i styk s lesem, život v lese, a nikoli v onom historickém smyslu. Byl jsem k tomu veden faktem, který až překvapuje, že totiž slovo „skaut“ se ujalo u nás a docela v ušlechtilém smyslu, ač znamená špehování, slídění. Ale neuvědomil jsem si, že vlastně je to slovo cizí, málo kdo si je dovede přeložit a tak se stalo jenom značkou, k niž výklad každý nalezl si jinde, Věřil jsem, že budeme mocí slovu zálesáctví dáti ušlechtilý smysl sami. Dnes vidím, že to byla příliš naivní víra. Neboť hrstka našich junáků, sebe lepších, nezvrátí historii. Ale kde najíti jednoho vhodného slova k naznačení tak širokého pojmu jako je „woodcraft“, což znamená vědu, moudrost, silu, umění života v lese? Poláci jsou obezřetnější. Dlouho hledali, až nalezli slovo pro skauta: harcer, a nyní pokoušejí se přeložiti „woodcraft“ slovy „lesní život“, „lesovnictvo", lesní harcerstvo", slovo „woodcrafter“ pak „lesní člověk, lesní chlapec, lesovnik“. Nemyslím, že by toto byl správný nápad. My nejsme lesní muži, nýbrž lidé, kteří si z lesa přinesli zkušenost a poznání a chtějí jí obrodit civilisací. O to poznání, o tu sílu jde a není správnějšího výrazu než „lesní moudrost.

Nikdo si nedovede představit, jak obrovský význam pro věc může mít jediné slovo a to slovo dovede získat neb odradit. Zhrozili jsme se loni, když v „Nár. Listech" lidé, kteří se chtějí zváti skauty, sesměšnili slovo zálesáctví. Ovšem to byla zlomyslnost, ale nevědomost a zlomyslnost mívají k sobě velmi blízko. Myslím, že mnoho neporozumění ve veřejnosti nám způsobilo toto jediné slovíčko, Budeme muset znova a znova revidovat své názvosloví Jsme lidé a mezi lidmi formy, výrazy, projevy hrají velkou úlohu, kterou nesmíme podceňovat. Právě u junáka třeba jasného výrazu, projevu bez dvojsmyslnosti. I když skauti dnes si ve všech organisacích zavádějí „zálesáctví“, nesmí nás to zmásti, neboť veřejnost se na věc divá jinak než my zevnitř, A tito skauti převzali pojmy ty od nás a je tedy zase na nás, abychom je opravili. Nebojíme se odhodil ta, co jsme poznali, že není dobré, a jíti zase dále „ku předu a vzhůru“.

Miloš Seifert

3)

ROČNÍK I. - ČÍSLO 6.

VATRA ZÁLESÁCKÉHO JUNÁCTVÍ

Kdo prudká křídla má, ať letí
přes hranice a vody,
tam, kde se vzpíná modré horstvo
a hučí oceán;
bez křídel není cesty světem
do říše nové shody,
a špatně žil, kdo nevyužil
letu, jenž byl mu dán.

Kdo prudká křídla má, toť mládí,
toť jeho vzdor a hrdost;
toť jeho naděje a víry
zelený věčně list —
však muž má míti pevné nohy,
za leskem oka tvrdost
a na svém místě pevně státi,
oh, pevně státi čist!

St. K. Neumann.

KDO JE S NÁMI VE SVĚTOVÉM HNUTÍ LESNÍ MOUDROSTI.

NORMAN ANGELL, slavný anglický pacifista, jehož dílo „Velká Illuse“ napsané právě před světovou vojnou, vzbudilo velký rozruch a bylo přeloženo skoro do všech jazyků. Autor dokázal v něm nesmyslnost a hrůzné následky války v nynější době, kdy lidstvo tvoří jeden celek. Předpověď a výpočty jeho se splnily: Světová válka udělala z Evropy ruinu. A přece se zbrojí dále!

MAURICE MAETERLINCK, básník belgický, jenž stvořil několik nehynoucích básnických děl, jako je „Modrý pták“. Zabýval se studiem snů. Napsal mnoho knih rázu mystického. Jsou přeloženy do češtiny („Pohřbený chrám“, „Moudrost a osud“ a j). Miluje přírodu a největším životním štěstím stala se mu jeho vlastní zahrada, v2 které pozoroval včely (Život včel“ ve Světové knihovně).

RABINDRANATH TAGORE, nejslavnější žijící básník světa. I on je členem naší společnosti. Jaká posila pro nás! Milujeme jej tolik. On nám ukázal hloubky lidské duše. Kdo by neznal „Saddhaná“, „Zahradníka“, „Gitándžali“!

NÁČELNÍK DESKAHEH, Indián.

HAVELOCK ELLIS, slavný světový psychiatr.

PROF. J. ARTHUR THOMSON, učenec světového jména. Do češtiny přeloženo jeho „Uvedení do vědy“.

H. G. WELLS, spisovatel anglický, jeden z nejčtenějších i u nás velmi dobře známý. Jeho díla jsou většinou utopie o novém, lepším světě, proto je Wells tak jasně socialisticky zbarven. Je průkopníkem a bojovníkem za osvícení lidstva.

Tito a jiní ještě slavní mužové jsou v poradním sboru Lesního Bratrstva, k němuž se hlásíme. 4)

BŘEZEN — MĚSÍC PROBUZENÍ.

V brázdách ležel ještě špinavý sníh, když paseka "Na Křivé" ozářena po několik dní slunečními paprsky ukázala světu v prvých dnech únorových první projevy života. Chráněny blanitým toulcem nedůvěřivě vztýčily sněženky bělostný květ. Jenom některé z nich nedočkavě odhalily sněžný kalich, prostý a přec tak krásný, aby v nejbližším teplém dni rozevřely ho dokořán teplem vylákanému hmyzu a tak splnily sladké mysterium své lásky. Divizny, pomněnky, aron na pasece ještě spí; však krutý návrat zimy, zničí často radostné projevy života a spálí sněžné květy.

Ještě drahně času uplyne, než procitne ostatní květena a paseka zazáří jarní nádherou: ze šupinatého oddenku chlupatý plícník s růžovými a modrými květy, žlutý kalich petrklíče s paličkovitou bliznou, v křoviskách a houští dymnivka žlutá, žluté uvnitř a zelené nahoře kvítky křivotce. Jaké bohatství pro všímavou duši! Na pustých stráních zazáří zlatý podběl a v nánose potoka vztýčí se bezlistá žlutá lodyha hniláku.

Sněženky, prvé projevy vzkříšení matky země, jsou nám z jarních kvítek nejmilejší Zamysleme se: jaký vztah poutá nás ke sněžnému kvítku? Neposkytuje hmotného užitku, ale má vztah k naší duši, neboť přináší štěstí krásy nejvyšší a jediné, před níž lidská práce a dílo jest ubohé nic. Láska ta je jenom část našich pout k přírodě a jejímu životu, Duševní pouta víží nás ke květům, stromům, obloze, slunci a všemu, čeho základy vzniku neznáme. V lásce k přírodě hledejme své štěstí, hleďme se připoutat k ní co nejúžeji, poznávat její krásy a štěstí našeho života. Roztrpčen, zklamán a zoufalý bloudí po ulicích velikého města, kdo hledal štěstí ve styku s lidmi. Není proň záchrany. Ale vy víte, kde kvete vaše štěstí, otevřte oči!

JAK SE UČASTNÍME ŽIVOTA PŘÍRODY V BŘEZNU?

Co budeme studovat? Velký zázrak, kdy puká Země a probouzí se k životu. Už celou zimu čekaly pupeny. Všimli Jste si jich? Teď se otevírají, některé se ani dočkat nemohly, pukly už v únoru ba i v lednu, takže pomrzly, ony rudé mladé lístky bezu, ony zelené věnečky zimolezu — a květní pupeny lísky, které vyláká z úkrytu každé veselejší únorové sluníčko, Studovat, jak lístečky se skládaly do svých lepkavých a kožnatých schránek, je velmi zajímavo. Když se list nebo květ hlásí k životu, máme před očima úkaz hodnější kinematografické fotografie než nějaký obrázek degenerace lidských rodin! Můžete si větvičku vzít domů, rozpuk urychlíte a budete si moci zaznamenávat a kreslit! 5)

 Jděte hledat kvetoucí lýkovce, dřiny, nezapomeňte si namalovat samičí kvítek, z něhož líska zplodí oříšky, najděte si podběl a ptejte se, co je to podbílek! Při kořenech olší pod zemí někde u potůčku v lese najdete tuto zajímavou masožravou rostlinku. 

A zase: toulejte se poli a nivami, dýchejte čerstvý vzduch, aby i vám prýštila míza v těle nová a čistá! Kdo je zachovalý, neodolá vůni hrud a vláze ovzduší — šťávy jeho těla začnou kvasit a prudčeji kolovat, krev jásot a zaslíbení nejvyšším ideálům rozechvěje jeho duši — teď je nejlepší chvíle začít nový život, stát se junákem — bohatýrem, hrdinou velikého zápalu. Naše věc zaslouží si takových fanatiků!

Až bude skřivan zpívat ve výšinách, rozjásejte se také. Všechno začíná zpívat, zvlášť v listnatém hájí: kos, drozd, brhlík, strakapůdi... Zopakujte si také svoje písničky. Umíte jich hodně? Studium ptačí řeči. Teď musí začít. To je to nejkrásnější studium ve dne (v noci hvězdy). Nic není na světě krásnějšího.

Všimněte si, kdo se nám v březnu z ptactva vrátil. Už obydlil vaši budku špaček? A což ostatní budky, které jste udělali? Pište nám o tom!

Nezapomeňte na čápy, kéž by byly častějšími hosty u nás.

Večer si počíhejte na sluky, když do mlází zapadají. Což pak je mají vidět jen lovci — surovci, vidět a zabít? My tiše se ukryjeme a budeme dávat pozor: snad budeme pozornější než sluka sama a — uvidíme ji, když táhne.

Choďme po stráních, pasekách a podél břehů. Rádi bychom spatřili prvou ještěrku, prvého slepýše, prvou zmiji. Teď se probouzejí.

V potocích hledejte jikry račí, vajíčka rosniček a blatnice česnekové.

Na své zahradě vykonejte přehlídku včel.

Kolik jste již vysázeli živých plotů. Kolem školy, kluboven, po holých svazích sázejte řízky keřů!

Máte, bratři, někde v lese svou školku lesních stromů? Tu musí každá jednota míti. Teď zasejte semena borovice, smrků, žaludy a bukvice! Pokrývejte chvojím, když je slunce. — Doma v zahrádce si založte pokusný záhonek, na kterém si vypěstujete z jader hrušně, jabloně, švestky, třešně.

V druhé polovici března roubujte jabloně a hrušně.

Pořiďte si pařeniště pro zeleninu a květiny. Sejte zeleninu.

Na pole vysejte hrách, ječmen, oves.

Kolem své chaloupky rozházejte semena měsíčků, slunečnic, řeřišnic, ozdobného máku, laskavce, zvonků, pupalky, fial, jirnice, aster, gynií — takový japonský záhon bude v létě, až vše bude vyprahlé rozkoší pro vaše oči!

Jaké je to štěstí žít takto se Zemí!

Balú.

A zajisté dobro jest především v nasycení lidí, odívání lidí, pak v ubytování lidí a naposled v správném rozdílení radosti uměním, vědami nebo jiným způsobem myšlení.

Ruskin, Sezam a lilie.

6) SKAUTING V PŘERODU, Měsíc probuzení přináší našim českým junákům opravdu úsvit nových netušených obzorů. Z temnoty útisku a vlády hrubé moci, ba násilí, z tvrdé hroudy zápasů a neuvěřitelných nespravedlnosti, prodírá se k světlu květinka radostného života, která se usmívá, po- něvadž na ni září slunce. Co nám po tom, že někde zapáchají kaluže a hnijí louže: na naší louce kvetou jen veselé květinky a tekou čisté pramínky. Květinky zvedají hlavičky vzhůru, poněvadž jsou přesvěd- čeny o vítězství krásy. A tak přes panovačnost a rozpínavost skautingu Baden-Powel- lova s jehož morálkou to značně páchne, poněvadž je ve službách trouchnivějících a prohnilých lidských řádů, hlavně soukromého ka- pítalismu a imperialismu, vzrůstá v svěžím luhu mládí, jehož život nelze spoutat, hnutí čisté a jasné, kterému pro jeho pravdivost a krásu patří budoucnost, My „Psohlavci“ můžeme být hrdi na to, že jsme nikdy nesešli ant na krok s cesty Pravdy, že jsme krev svou nezapřeli ani za řinčení šavlí před deviti lety. Proto nám je jasno, co je to skauting, čím by měl býti. Učil nás jemu Seton, jenž velkou myšlenku jeho dal světu. Avšak pravdu tak z blízka málokde mládež poznala. Všecko evropské hnutí skautské šiřilo se z Anglie obrovskou agitační činností Baden-Powellovou a jemu sloužících soustav státních, k čemuž znač- nou měrou posloužila válka, kdy militarismus celého světa byl na postupu. Tehdy (r. 1916) svržen byl Ernest Thompson Seton, jemuž mělo se spíše dostat díků a lásky. a vůdcovství všeho junáctva v Americe. Tak daleko šla expanse anglického militaristického skautingu. I ten demokratický americký lid a svobodná americká škola nedovedly se ubránit nátlaku s hora, Natož v Evropě, kde tradice státních forem je tak utkvělá, kde nové myšlenky ujímají se tak pomalu! Zde našel Baden-Powell půdu. Měl odvahu, svolával „světové“ sněmy a porady. dal se povýšit na „světového“ náčelníka, rozdilel medaille a diplomy. Byl dobrým diplomatem, postaviv si královské prince v čelo a jme- novav jenerály a biskupy do své rady. A podle něho dělalo se to i jinde v Evropě; zejména v Čechách. A tak ocitl se skauting, když utichlo válečné nadšení a bojovnost lidí, najednou ve slepé uličce, Jako na zavolání přišel John Harýrave, Angličan. Vrátil se ze svého válečného pobytu mezi Turky, kde se mnohému naučil, zorganisoval si po Anglii „lonescouts“ t j. osamělé skauty, stráže, dav jim vlastní kroj, vlastní hesla, zákony a — což jest hlavní — nový zájem o přírodu. Napsal pak řadu kníh, v nichž vždy znova a znova propracovává se k osobitějšímu výrazu svého skautingu, a rázem získal si srdce všech skautů nejen v Anglií, ale po celém světě. Jděte do Holandska, jež je Anglii nejblíž a s ní v nejužším styku: p. Schaap a baron v, Pallandt, vůdci holandského hnutí skautského, jsou Har- úraveovi přátelé a spolupracovníci. „Wigwam“, středisko holandských Padvinderů je chýše vystrojená Hargravovým stylem. Časopis „L'éclai- reur“ francouzských skautů je pln dobrodružných Hargraveových ná- mětů. „Neuplfadfindři“ v Německu, kteří odmítli říšský skauting ve- dený generály a podřizující se duchu Vilémově, vydávají Hargraveovy 84 7) knížky v něm. překladu a je to jediný podklad, na kterém pracují. V Polsku „Wolné Harcerstvo“, o němž jsme již ve „Vatře“ psali, neznalo Setona, ale Hargrave dal jim svéráz proti násilnickému Svazu — a tak ještě i v jiných zemích. Vliv John Hargrava v Evropě je tedy veliký a proto je tak významno, co mohu o něm dnes svým junákům sdělit. Mám za to, že zpráva tato otevře oči i jiným, zejména t. zv. B,-P, skautům u nás, kteří začínají podle Hargrava. Navázali jsme s Hargravem spojení a dostalo se nám srdečného přijetí. Na mé dotazy, v jakém je poměru k Baden-Powellovi a k Se- tonovi dostalo se mi této odpovědi (cituji doslova z dopisu, proložené pochází od autora): „1. Nemáme žádných oficielních vztahů k Boy Scouts Associ- ation (Baden-Powellovou), ale mnozí z našich členů byli skauty a proto jsou ve spojení se Skautským Hnutím. Opustili Skautské Hnutí pro jeho militaristické tendence a málo života v přírodě a studia v přírodě (the lack of woodcraft and nature study), a také proto, že neslibuje žádné opravdovosti v úsilí o uskutečnění Bratrství Lidí ce- lého světa. Hlavní Stan skautů v Londýně nás nemá rád, poněvadž si myslí, že naše šíření Světového Míru a Bratrství přívede skauting tváří v tvář s problemy mezinárodní politiky a náboženské otáz- ky. Skautské hnutí se chce vyhnouti těmto dvěma základním světo- vým problemům, jež se každého dotýkají. My se nebojíme postaviti se jim tváří v tvář, poněvadž věříme, že přišel čas abychom zřeli Pravdu bez bázně, zápasíce na kolbišti světovém,“ 2. Já jsem byl úředně „vyloučen“ „excommunicated“ ze Skaut- ského hnutí 13, ledna 1921, poněvadž jsem veřejně kritisoval skaut- skou politiku (či nedostatek politiky) v listopadovém čísle časopisu „The trail“ („The trail“ byl úřední skautský časopis),“) tak že už dávno nemám co dělat se Skautským hnutím. Moje kritika záležela v tom, že Skautské hnutí chce spojovati dvě věci, jež se mísiti spolu nedají: a) lesní moudrost (woodcrait), zákon přírody (nature lore) a světové bratrství (world brotherhood), a b) nacionalism, omezený patriotism a myšlenku imperialistickou. Založil jsem Kibbo Kift Woodcraft Kindred v srpnu r. 1920, 3. Setkal jsem se s Ernestem Thompsonem Setonem před ně- kolika lety a mám nepřímé zprávy o jeho Woodcraft League, která nás velmi zajímá. Ptáte se, proč se s ní nespojíme. Doufám velice, že se to stane co nejdříve. Taková úmluva potřebuje času a my tu ve své vlasti jsme ještě nedávno, Úplně ovšem sympatisujeme se Setonovou americkou „Woodcraft“ a „Indian lore“, avšak říkáme, že nestačí jen míti zdravou znalost Přírody (ptáků, zvířat, stromů atd.) a tábořiti venku — musí tu býti také určitá politika Světového Míru a Bratrství. Nebude-li těchto zásad, přijdou lidé s imperialistickými myšlen- kami a řeknou: „Ha, to jest znamenitý výcvik chlapců, celá tato

  • ) Onu kritiku jsem přeložil do Skauta Průkopníka. M. S,

85 8) woodcraft a budeme mít zdatné a připravené muže schopné hájití naše Císařství — - Seton předložil schema Indianů Lesní Moudrosti (Woodcraft Indians) síru R, Baden-Powellovi r. 1907. (v Londýně). Bylo to sche- ma čistě přírodní výchovy bez nějakého řešení mezinárodních poměrů a náboženství, B.-P. vzal toto schema Lesní Moudrosti a připojil k němu svůj vlastní zákonník imperialistického patriotismu, pozdravovací národní vlajky „Union Jack“ a hesla „Bůh a král“, a současně mluvil o Ma- lých přátelích celého světa“, To byla velká škoda, poněvadž dnes skoro každý skauiský oddil v Anglii podlehl nějaké uzavřené církevní společnosti a slouží výchově dobrých skautů v armádě. To není to, co Seton měl na mysli r. 19071! Ale poněvadž on nepřinesl určité politiky Světového Sjedno- cení, nechal otevřenou přiležitost B.-P,-ovi a jeho starým vojenským přátelům z Indie a jihoafrické války, že připojili imperialistickou po- lítiku britského císařství, A tak čekáme ještě od Setona, že dá Lize Lesní Moudrosti (The Woodcraft League) určitou politiku Míru a Světového Bratrství Věřím naprosto, že k tomu dojde a tak se zarazí starým vo- jákům, aby zneužívali Setonových myšlenek pro své vlastní omezené nacionální cíle,“ To jest mužná, nebojácná řeč, to je také jistě překvapující od- halení pro ty u nás, kteří prázdnotu Baden-Powellova skautingu chtějí hojit Hargravem, Jak jsou na omylu! Hargrave byl vyloučen od Baden-Powella, je asi také „nebezpečný státu", jak si vymyslel u nás tento termín p. Novák a Hiller! Hargrave nechce slyšet o skau- tech, nepočítá se mezi ně, Je hrdý na své Woodcraft Kindred (Lesní Bratrstvo či Přátelstvo) a cítí svou vděčnost Setonovi, Ta je původce myšlenky, kterou Hargrave s takou rozhodností propaguje svými spisy a které tolik bylo zneužito Skoda jen, že Hargrave ještě Setona nepochopil docela. Upo- zornil jsem jej znova na to, že by Setonovi křívdil, kdo by neměl jej za velikého a upřímného světového pracovníka pro mír. Kdo vseje v duši mládeže tolik ušlechtilých zájmů, ne snad marnivých a oa vážného studia odvracejících, jako je filatelie, kopaná a pod., ale hlubokých a výchovných, jako je studium přírody, národopisu atd., ten jistě vychová antimilitaristy z přesvědčení, třebas nikdy o válce nemluvil. Ale Seton o ní mluví, mluví o ní jako o největší nemravnosti a nízkosti lídské v překrásném závěru o Indianech ve své knize „Woodcraft.") Právě tak jen z nedorozumění možno napsat, že Seton je pouze přírodopiscem. Om své hledisko přírodního studia rozšířil 1 na člověka a rozšířil je krásněji a důrazněji než Hargrave, neboť Hargrave ukazuje na divošské výkony jen jako příklad a povzbuzení primitivního života. Seton odvodil celý život junákův ze studie In- diána,

  • ) Závěr lento bude přeložen do mé nové publikace o Indiánech. M. S.

86 9) Jisto je, že Seton je jemný, tichý duch, jenž si nelibuje v hluč- ných heslech, ani ne v hřmotné práci organisační. Věří, že myšlenka zvítězí teprve, bude-li úplně pochopena. Proto jde od člověka k člo- věku a nejraději sám svým osobním vlivem získává. Je jistě zajímavo, že my, kteří jsme se postavili na Setonův základ a z něho jsme vy- rostli, došli jsme k důsledkům, o jejichž přiznání se Hargrave tolik znepokojuje. Hargrave chce na Americké Lize, aby prohlásila, že „nesmí již býti válek“, Kdo to řekl otevřeněji než my, kteří za to jsme kaceřováni? Hargrave chce ve svém hnutí míti jistotu, že jde o „Světové Sjednocení a Federaci Lídského Pokolení jako jediné Lid- ské Společnosti“ Na takové mezinárodnosti stojí naše všelidské sta- novisko, bratrství „božích bojovníků“ o němž už v příručce mluvíme, a sociální prakse naše to jistě potvrdí. I k tomu jsme došli zkušeností svou, co Hargrave docela ote- vřeně říká: Nemůžeme očekávati, že budeme velkým lidovým hnutím, k němuž se připojí kde kdo, kdo půjde náhodou kolem něho. Ne- chceme jím ani býti. Raději míti několik lidí dobrých a opravdových, kteří by se postavili na zásadu Světového Sjednocení za všech okol- ností. Časem všechna hnutí mládeže. která pracují pro Světový Mír se sejdou a „spojí si ruce“, Jistě je to také mínění Setonovo. Seton přiznává, že nemůže rozšíření jeho hnutí měřiti se s expansí Baden-Powellovskou. Ale to ho nikterak nermoutí, poněvadž ví, že nemůže do své organisace přijati každého (viz Duch Lesů). Po obšírném a upřímném doznání, které nám poslal Hargrave, můžeme si tedy říci, že máme o jednoho spojence více. O toho nej- silnějšího, nejprůbojnějšího. Hargrave je v příkré oposici proti směru Baden-Powellovu. je průkopníkem idealů, všem nám společných zá- sad Setonových, stojí na straně skautingu, kterému se říká „wood- craft“. Je s námi duchovněúplně na téže linii, Nu, ale pak pomalu celý evropský skauting bude náš, poněvadž se v něm pracuje podle Hargrava, Skauti, budou-li poctiví sami k sobě t.j. budou-li opravdu rytířskými, musí přiznat barvu, rozhodnout se pro jeden směr čí druhý, neboť kompromis tu není možný pro myslícího člověka (viz Hargraveův dopis). Je tedy všechen další vývoj skautingu zejména zde v Čechách jen otázkou charakteru lidí jej vedoucích. Bohužel, činnost náčelnictva t. zv. Svazu Skautů Čsl, kterému bylo by úplně lhostejno přes kolik mrtvol a mučedníků udržeti se pří své samo- vládě, dává nám malou nadějí na přeorientování. Věříme však v če- skoslovenskou mládež, že otevře oči a nedá si je zalepovat pozlát- kem. Hargrave jistě mluví velmi jasně a jeho prohlášení je mementem všem Českým skautům. Spojení všech evropských organisací mládeže v duchu „Woodcraft“ (Lesní Moudrosti) je již jen otázkou velmi krátkého času. A pak doufáme, že Pravda o skautingu přijde více na světlo než dosud, Miloš Seifert. Prvé zakouření znamená pravidelně ztrátu nevinnosti, 87 10)

ÚMLUVA LESNÍHO BRATRSTVA.

(Woodcraft Kindred.)

Chceme spojenými silami pomáhati.

I. Čeliti zhoubným následkům industrialismu a přelidnění měst a dávati dorůstající generaci příležitost plné výchovy !ve které tá- borový život jest důležitým činitelem], zakládáním kmenů Lesní Mou- drosti, táborových škol, škol na volném vzduchu, táborů nedělních, místních táborových území, reservací krajinných a otevřených míst pro výcvik táborový a výchovu Lesní Moudrosti,

II. Tím způsobem vštěpiti mládeží především úctu k tělu; za druhé, dáti jím duševní rovnováhu; za třetí, probuditi novou a životní duchovní účast na službě bližnímu jako praktický výraz zbožnosti.

III. Utvořením výchovných sdružení starších hochů a děvčat dáti podnět k ručním pracím a výrobě všeho druhu, a působiti na za- kládání pracovních družstev.

Reorganisovati průmysl na základě nesoutěžení ; zajistiti zdravé podmínky ve všech úkonech výroby i spotřeby, a zakládati družstevní dílny mímo velká průmyslová střediska: za kterýmž účelem jest vy- máhati elektrisaci celé země,

IV. Pracovati pro takovéto sociální podmínky, že muži a ženy, kteří byli vychování směrnicemi Lesní Moudrosti, založí Sdružení Ro- din, aby dětem takových manželství dostalo se dědictví zdraví, jež si budou střežiti a jež předají dále.

V. Utvoříti místní sbory Lesní Moudrosti, jež by pracovaly pro obecné blaho vlastního kraje, tím že by sbory ty se staly střediskem místní činnosti jako ochránci škol na volném vzduchu nebo školních tá- borů; že by opatřovaly a zachovávaly místní území pro táboření, že by organisovaly místní sport, slavnosti a obřady, a pracovatí vůbec k rozvoji svého kraje pro zdraví těla, mysli i ducha.

VI. Ukázati, že současné mezinárodní odzbrojení jest možno, jak- mile místní, národní a mezinárodní obchodní a politické styky budou vedeny duchem společného bratrství; aby se k tomu povzbudilo, do- poručujeme revisi systemu, jakým se vyučuje světovým dějinám.

VII. Pracovati pro:

a) mezinárodní výchovnou politiku spočívající na uvedených po- žadavcích;

b) mezinárodní svobodu obchodu, totiž svobodu cest na moři, ve vzduchu a na souši, všem otevřených;

c) mezinárodní soustavu měny, a ustálení kupní ceny peněz ve všech zemích;

d) zrušení tajných jednání; tajná diplomacie má býti nahražena veřejnou;

e) založení Světového Sněmu, v němž by každý civilisovaný 1 primitivní národ neb plémě bylo zastoupeno.

Je někdo z nás, kdo by tyto zásady nemohl podepsat?

Přichází k učiteli s očima plnýma tisíce obrazů, ale jsou pře- hlíženy, a jest oloupen o jeden za druhým, až krása světa setřena jest s jeho zraků a proměněna v slzavé údolí, Jackman. 11)

LÍHAMI ZEMĚ.

Znáte Zemi? Je to naše Matka, dobrá a laskavá, která nás zplodila a dala nám růst. V ní je zdroj všeho, co nosíme v sobě. Zaslouží si naší úcty a lásky a zbožného studia.

A poněvadž nikdo z nás nemůže se těšiti, že by zemi poznal celou za krátký běh našeho života, zdá se, že bychom měli začíti právě tam, kde jsme, a naučiti se co nejdůkladněji znáti kraj země, který patří nám, nebo jemuž náležíme my — obé jest pravda. Tím spíše, že věci, jež patří našemu bydlišti jsou naším rodným právem a dědictvím. Hlasme se k svému dědictví!

Není konce tomu, čemu země nás může naučiti, jakkoli úzký je okruh našich výzkumů, poněvadž vše co je Životem a vše co je věděním může zde být nalezeno. Školy jen roztříštili je v předměty a podávají nám je v úlomcích, Každé město, každá vesnice nebo osamělý dům, kdekoli člověk si založil domov — znamená místo a lid tu žijící a dílo, jež vykonal. Trojzvuk života: místo, lid a dílo. Není člověk nic, nevládne-li svým okolím, přemáhá-li jej. Není okolí jeho nic, nedal-li do něho své dílo. Není dílo nic, zhanobilo-li své okolí. Jen v souzvuku těchto tří věcí může být pravda a krása. Souzvuk dá jen duše a vnořme duši svou do přírody, do duše bližního a do díla jeho!

Jaký vysoký úkol čeká vás, junáky!

V každém kraji byste měli začíti intensivně studovat své okolí, svůj lid a dílo, jež se vykonalo nebo může vykonat. Junáci mají býti stříbrnými nitkami civilisace. Je jich málo, ale jsou všude. Podávají si ruce. Jsou čilí a o všem zví. Mají širokou duši, jež toho hodně přijímá. Dovedou o tom mlčet, ale též prohlédnout. Proto dopídí se pravdy. Vědí více než jiní. V každém kraji mohou býti junáci nejlepšími vůdci, vykladači, výzkumci! Organisujte se tak! Pro kamarády, kteří přijdou a vy je budete zasvěcovat! A pro prohloubení vlastní duše! Předejte poklady, jež jste objevili, druhým! Ukojte žízeň svých sourozenců. Ukažte jim cesty vědění!

Nechť je někdo v každé župě, kdo zná výborně komunikaci svého kraje, jiný, kdo může poučit o mapách, třetí, kdo zná geologické svrstvení kraje, čtvrtý znatel živočišstva, pátý znatel rostlin, šestý znatel nerostných nalezišť, sedmý znatel místopisu, hlavně s ohledem na vhodná tábořiště, osmý znatel lidových písní, přísloví, krojů atd., devátý znatel předhistorie svého kraje, desátý, kdo studoval historii svého lidu, jedenáctý, kdo zná dobře dnešní sociální poměry v místě, dvanáctý, kdo organisuje osvětovou činnost mezi lidem, třináctý, kdo je zpravodajem o hnutích, jež pracují v souhlase s Ligou Lesní Moudrosti (mírová hnutí, přírodovědecké spolky atd.), čtrnáctý zpravodaj o vojenských organisacích a takových, které ruší práci Ligy atd. Jak může býti ještě kmene nečinného?

Smělé Oko

12) RUCE. Frantík z Bakulovy Družiny. i Minulo mnoho dní od chvile, kdy jsem poprvé spatřil světlo, Šťastné bývaly i plny smutku. Vstup do školy byl mi vstupem z pohádky dětství do života práce, starostí i svízelů. Dívám se ve tvář učitele, Prsty svírají tužku, Píši. Totiž vytrvale, celé hodiny sedím na stupínku nad papírem a zkouším něco napsat. Marně. Na papíře tužkou jen se motám. Děti už odešly domů a já tu jsem pořád. Venku se už tmí. A ve mně také. Oči se zalévají. Pláči. Najednou lítost přeskočí ve zlost. Otloukám nohu o zem: „Ty nemotorná, ošklivá noho, proč jsí nenapsala „i“?! Vzpomněl jsem spolužáků. Ti pěkně seděli v lavičkách a usmí- vali se, Radovali se z prvé písmenky. Závidím jim. Závidím jim ruce. Já mám jen nohy! Nemotorné nohy, Malé. Maličké, Usmál jsem se na ně. A pak zaťal zuby. Vztek mění se ve vzdor, ve chtění: „Ty má malá, zlatá nožičko, však ty se také naučíš, viď? Máme chuť a budeme vytrvalí. Nu ano, já ti ublížil. Já chtěl, abys uměla hned, ale ty nemůžeš hned. Za rok budeš, za dva jistě! My nepovolíme, že ne, a pak vyhrajeme!“ — — — , Na jaře podruhé se zarosily moje oči, Šel jsem v lesy. Po mladé travičce, Vrcholy mladých líp houpaly se v syté zeleni. Kdesi švito- řila vlašťovička, stavěla hnízdo. Studená země rozevřela své nitro, Tisíce nových životů, životů radostných, znovuzrozených, chvělo se na jejích těžce vydechujících ňadrech. Od východu vál teplý vítr, a malé listečky houpaly se bojáčně v jeho náruči, Já bloudím místy, kde lidská duše nežije. Sám. A smuten. Mimo mne, — vše jásá. Za- stavuji se. „Bože, květinko, proč tu tak sama?“ Naše pohledy se setkaly. Sklonila svůj květ k mé teplé noze. Pláče... Její kstečky tulí se k tělu, Poplašeně dýchá. Nahýbám se k ní. Moje rty se stáhly, chtějí hovořit. A ona tulí se ještě blíž. Její bělounké lístečky jsou tak čisté, milé. Má těžká noha sáhla po ní, Prsty ji svírají, hladí a ret ji líbá. „U mého srdce ti bude dobře," Odnáším ji z velké samoty, — — — Bylo to poprvé, co poznal jsem lásku divky, ucítil její ruku teple hladit. Poznal jsem srdce, které svou prostou krásou a čistotou vá- bilo, Sedávali jsme v tiché zahradě, Jaro objímá svět. A moje nitro naplňuje novými tužbami, Se- díme k sobě stuleni. Prsty mé nohy svírají její štíhlou měkkou ruku. Sklonila hlavu. Plavé vlásky zazářily. Nemohu odolat, pohla- dím je. "Prudce zvedla hlavu a zahleděla mí tázavě a rozpačitě do očí... Zamrazilo mě. Rozumím: hladím a nemám k tomu rukou! Klo- pím oči. Zalévají se slzamí a nitro žalem. Dnes, dnes bolestně ruce scházejí. — — — , Měsíc pluje zvolna oblohou a ve tmě na bílé ploše zdi rýsují se dva profily, Můj a její. Moje oči smutně a závistivě sledují hru lásky, Dva bilí holoubci před svým obydlím sedi, zobáčky se líbají, křidélky hladí... 90 13) Druhá tvář klidna je už zas. Tmavé, veliké oči září, „Ruce, ruce! Dvě lidské ruce kdybych měl, Které by mohly hla- dit a objímat!“ Sladkými slovy těšila moji bolest, „Ruce, ruce! Můj malý příteli, proč ruce? Lidské ruce dovedou být také hrubé, jejich prsty se někdy krvavě zatnou do srdce člo- věka. Sevřou, drtí až rozdrtí. Nevěř, že žijí jen lidi, kterým je třeba doteku těla, aby poznali! Dotek je hmotný, jsou ještě jiná, kouzelně krásná setkání. To když se duše s duší setká — Dvě bílé nehmotné postavy vesmíru, Dej ruce svojí duši! Štíhlé ruce, které budou umět tiše a jemně se vztáhnout ku všem bytostem, které budou umět všechny bolesti obsáhnout, všechny bolesti ztíšit. Dvě štíhlé, lehké, neviditelné ruce, nelidsky silné, jež budou umět každého opřít, Ale k tomu je třeba, abys ty rostl. V tvém srdci nesmí být místa pro malé nízké city, tvá hlava musí být jasná. Jen velikým, ušlech- tilým myšlenkám dej v ní žít. Víš, mohlo by se stát, že byly by ti podávány takové čisté ruce, a ty bys jich neviděl, Nevědomá krátko- zrakost, kal nízkosti bránil by ti vidět, Ony přijdou ještě boles'i. Ostře budou šlehat v tvoje srdce, Dej životu za každou bolest, lásku, Čím více budeš milovat, tím více mi- luj! A jednoho dne, věř, ucítíš, že ve svém srdci kus božího králov- ství nosíš, Jednoho dne z úzkých zdí vyběhneš, ven, ven, pod jasnou oblohu, A ucítiš, že's hvězdám blíž, Budeš mít ruce, Budeš mít, Frantíku, ruce, a těmi obejmeš celý svět!“ Hlas její dozněl jako tiché, krásné tóny hudby, Sklonil jsem hlavu na prsa. Nebylo více slzí. I úsměv slét na rty. Taková veliká, ne- smírná radost mě rozechvěla, Podíval jsem se do jejích velikých očí: „Dnes, dnes je ještě nemám, ty ruce, které's mi dala poznat. Ale chci je mít, budu je mít zítra“ Vraceli jsme se temnou zahradou, ale já, já viděl všude kolem sebe světlo, Panu Miloši Seifertovi, Praha. Drahý bratře, Tvůj dopis jsem obdržel... Jsem přesvědčen o tomto: Boy Scouts musí se vrátiti k lesní moudrosti (Woodcraft), poněvadž každá organisace, jakkoli dobrá, musí míti duchovní podklad, musí uznati životnost krásných věci, musi se odvolávati k imaginaci a také musi miti nějaké prvky demokratické. Ježto Lesni Moudrost jediná má všechno toto, zdá se nevyhnutelno, že českoslovenští skauti (Boy Scouts) přejdou do Ligy Lesní Moudrosti. Skauti (Boy Scouts) v Americe tak činí, nikoli jako organisace, jako spíše takto: Přijimají naše myšlenky a methody a zapomněli docela na nějakou myšlenku oposice nebo nepřátelství. — — — — 10. záři 1922, Tvůj Ernest Thompson Seton. 9 14) SEDM STUPŇŮ VÝVOJE ČLOVĚČENSTVA. Každý junák by měl složili kmenovou zkoušku Sedmi stupňů lidského vývoje, protože na tom velmi záleží, aby pochopil vývoj vlastního plemene. . Zatím podáváme prvé dvě tyto zkoušky. Ostatní budou v naší knize kmenové výchovy, kterou chystáme Stupeň. - „Prehistorik“. 1. Udělati kamennou sekeru.

  • 2. Udělati oheň třením (jakoukoli metodou).

'3, Udělati nádobu ze dřeva nebo z kůry a ohřáti v ní vodu házením oblásků dovnitř, jež bylv rozpáleny na táborovém ohní.

  • 4. Upéci maso, rybu nebo zeleninu v táboře a pojídati ji bez soli neb jiné přípravy.

'5. Udělati jehlu z rybí kosti a sešíti jí kůru neb kůži připravenou v táboře, 6. Udělati přístřeší z větví a listí a spáti v něm jednu noc 7. Rozštípati kmen neb poleno klíny z tvrdého dřeva. 8. Plovati 10 m. 9, Jiti mili (1"'; km) necestou bos, 10. Uběhnouti míli v 8 minutách,

  • 11. Vyrýti obrázek zvířete na široké kosti kamenným nástrojem,
  • 12. Udělati model kostry některého předhistorického zvířete.

13. Udělati kamenné nebo kostěné škrabadlo.

  • 14. Možno-li, navštívit jeskyni, rozžehnouti tam oheň a pobýti tam půl dne.

715. Čísti knihu o člověku primitivním zejména Jensenův „Ledovec", Lon- donovy „Preadamity“ a studovati Niederlovo „Lidstvo v době předhistorické““ StupeňIL — Primitiv. "1. Udělati stan, ozdobiti jej a tábořiti v něm aspoň týden. 2. Udělati luk a vystřeliti s ním 60 m daleko. 3. Udělati kopí a upevniti na ně amentum (to jest šnůru k vrhání) a dovésti hoditi kopí 45 m daleko. 4. Udělati australské „wummer-ah" (t. j. házecí dřevo) a dovést je hoditi 25 m. 5. Udělati patagonské bolas a zasáhnouti a omotatí jim stojící kůl 30) m vzdálený. 6. Udělati harpunu se šnůrou a oddělitelnou špicí. 7. Udělati bumerang, jenž se vrátí, byv hozen, 8. Udělati fukar, jenž pracuje, 9, Vyřezati si hůl, "10. Získati jméno lesní moudrosti po vigiliích a zhotoviti příslušný totemový kůl 11. Udělati lasso a dovést s ním hodit.

  • 12. Udělati obřadní roucho.

13. Udělati st masku a tančiti v ní divoký tanec, 14, Udělati malou loďku a použíti jí.

  • 15. Plavatí 25 m.

16. Vystaviti táborovou pec a vypáliti hliněnou nádobu, nebo udělati táborovou kovárnu a ukovati malou špičku pro kopi z kousku železa, "17 Povědětí dobrodružnou povídku ze života divokých kmenů před kmenem. 18. Načrtnouti stopy těchto živočichů: muže, ženy, dítěte, psa, kočky, koně, králíka, vepře, jelena a ovce. : "19, Na dvě míle sledovati stopu člověka, 20. Vystavěti chýži neb plošinu na stromě a spáti v ní jednu noc. 21. Udělati košíček. "22. Napsati essay 0 „Primitivním člověku“ a čísti ji před shromážděním. "23 Navštíviti mohylu a načrtnouti si ji. "24. Čístí knihu o životu primitivních kmenů, na př. Vrázovy cestopisy „Na příč rovníkovou Amerikou“, „S lovci lebek", „Indián“ [Setonův výbor u Kočího). "25. Vyměniti nějaký rukodilný výrobek svůj za výrobek některého bratra junáka. Hvězdičkou označené výkony jsou také vhodny pro děvčata. Výkony jest provésti tak, jak za sebou následují, postupně. Tyto zkoušky jsou mínény pro dospělé, ale domníváme se, že získají si zájem i u mládeže, pro níž mají zvlášť výchovnou cenu. Ačkoliv jsou zkoušky tyto dobrovolné, jest nepochybno, že jednou stanou se zvykem a lidé lesní moudrosti, když se potkají, budou se. ptáti navzájem: „Jakým jsi prošel stupněm?“ Huh! — — — — Bílá Liška. 92 15) MILÁČKOVÉ DĚTÍ. Děkuje dobrému Panu, jenž nižšími tvory vede k výšinám lásky, Browningová, Faunus. A ť Ve vděčné vzpomínce mám naši černobílou kočku, která provázela mé nejůtlejší mládí a ze- mřela velmi stará, když již jsem opustil domov. Byla často jediným mým druhem ve hraní, poně- vadž mně domov nepřál společnosti, ba byla často 1 jedinou mou potěchou v žalu, když zaplakal jsem do jejího sameto- vého kožichu nebo vy- zpovidal se jí ze svých strasti. Od té doby mám nesmírně rád zvířata. A vím, že odtud prýští i můj pravý zájem o pří- rodu, poněvadž o kočce naší jsem nikdy nepo- chyboval, že by neměla duše. Tak celá příroda stala se mi drahou přítel- kyní, ne něčím nad čím člověk by mohl osobo- vati si panství aco může dle své libůstky utrácet, Nemělo by být dítěte, bez nějakého zvířátka, jež st chová jako přítele. Žádné učebnice a výklady ve škole nezasvětí je do života zvířecího lépe. Není třeba, aby každý znal plno podrobností z anatomie zvírete, aby věděl, že „kuře má tří víčka“, „pes že je pokrytý srstí“, „kočka že má pět prstů na předních a čtyři na zadních nohách“, Bez toho možno dobře býti živ a šťasten umírati. Jest však mnoho cenného a zajímavého, co bychom o zvířeti měli znáti, a tomu nelze se učiti z knih. Poznati povahu zvířete, jeho cenné vlastnosti, jak se chovati k němu, aby bylo zdravé a spoko- jené, a jak je připoutati k sobě, to je důležité. Zde nejde jen o vědomosti, jde o vztahy citové a mravní. A nikdo jich nerozřeší, kdo nemá dost trpělivosti, svědomité péče v denním svém styku se zvířetem. Musí býti nesobecký a cítiti přátelství k malému svému druhu. Láska k přírodě je věcí pomalého růstu. Začíná, když dítě si nějakou určitou věc zamiluje, sbírá se, když miluje ještě něco 93 16) jiného a tak dále, až miluje mnoho věcí a tak hluboko nahlédlo v srdce přírody, že cití lásku celé přírody. Tento výsledek zaslouží, aby se mu věnovala léta trpělivé výchovy. S tohoto hlediska chceme, aby naše mládež měla svoje miláčky zvířata. Není pro junáka Lesní Moudrosti lepší cesty výchovy k této moudrosti Péče, jakou jest jednotlivým zvířatům věnovati, jest první vědomostí junákovou. Liga Lesní Moudrosti ráda tu bude udíleti rady. Jen znova připomínáme, že je rouháním mluviti o lásce k Při- rodě a pří tom zavírati ptáčky do klece, srnky do ohrad, lišky držeti na řetízku atd Jen ochočená zvířata mohou býti domácími zvířaty a pak zase třeba přáti jim dostatečnou volnost. Pro hocha není zvířete, jež by více mohlo přispěti k vývoji jeho vlastní osobnosti, než koně. Naučiti se ovládnouti bystrého koně a jezditi na něm, znamená výchovu celého chlapce a jest jednou z nejcennějších lekcí pro studium přírody. Krocení divokých koní mohou se podjati jen lidé, kteří sami dobie ovládají sebe. Je k tomu třeba hodně smělosti, hodně sebe- kázně a hodně pečlivostí Nemáme ovšem na mysli „zlomení“ ducha koňova místo ochočení. Jedna z nejstarších historek o ocho- čení divokého koně jest tato. Ještě dnes může sloužiti jako povzbu- zení každému chlapci. Philonicus z Thessalie nabídl Filipovi, že mu prodá svého koně Bucephala za třináct talentů. [ sešli se všichni na planině, aby zvíře zkusili. Ukázal se však vzpur- nvm a naprosto nepoužitelným, Nedovolil, aby si kdo naň vsedl a nikdo z družiny Filipovy mu nedovedl rozkázati, vzdoroval všem divoce. Filip rozmrzen nařídil, aby koně odvedli pryč, poněvadž je naprosto divoký a nevycvičený. Tu však Alexandr, nenž byl přítomen, řekl: „To jest velmi dobrý kůň, ale tito lidé by jej zkazili, po- něvadž nemají obratnosti, ani odvahy, aby s ním jednali správně.“ Filip nejprve mu nevěnoval pozornosti, ale když trval na tom, aby byl slyšen, a zdál se velmi roz- rušen celou věcí, otec mu řekl: „Co si myslíš, že můžeš posuzovati staré lidi, jako bys byl moudřejší než oni, nebo jako bys toho věděl mnohem více o zacházení s koněm? „Zajisté, pokud se tohoto koně týče, na každý zpusob, lépe bych s ním do- vedl jednat než kdo jiný, kdyby mě byla poskytnuta příležitost“ „Kdybys neměl úspěchy,“ dodal otec, „jakou pokutu chceš zaplatit za svou domýšlivost?" „Zaplatím, při Zevovi, cenu koně!“ Smíchem doprovázeli jeho odpověď, ale chvilku se hádav s otcem o peněžních záležitostech, odešel Alexandr přímo ke koni, vzal jej za uzdu, a obrátil jej přímo ke sluncí, Učinil tak na základě domněnky, že kůň se bojí, když vidí svůj vlastní stín tančiti nahoru a dolu na zemi před sebou. I běžel po jeho boku, pleskaje jej a lichotě mu, až za chvíli, když viděl, že je pln ohně a bujnosti a ne- trpěliv běžeti, tiše odhodil svuj kabát a vyšvihl se naň, posadiv se bezpečně obkročmo na koně. Pak ho chvíli řídil uzdou, ale netahal ani neškubal za udidlo. Když nyní viděl, že kůň zanechal své nervosity a projevoval touhu klusatí vpřed, nechal jej běžetí, zdržuje jej přísnějším hlasem a kopáním nohou. Diváci kolem Filipa zpočátku byli v némé úzkosti. Ale když hoch obrátil koně a příklusal zpět k nim s pýchou a radostí ve své tváři, vypuklí všichni v iásot. Otec jeho prý ronil slzy radosti a když Alexandr sestoupil s koně, políbil jej na čele a řekl: „Synáčku, hledej si království, jež by slušelo tvým schopnostem; Makedonie jest příliš malá pro tebe.“ . Bucephalus stal se pak majetkem a nerozlučným druhem Alexandrovým, Pro- vázel ho na jeho výpravách, „sdíleje strádání i nebezpečí s ním,“ a kdykoli Alexandr válčil, pravidelně seděl na tomto koni. Nikdo jiný nesměl na něho sednoutí, „poně- vadž ostatní jezdce měl za nehodné sebe.“ Říká se, že to byl nádherný vraník ne- obyčejně veliký a že měl na čele bílou skvrnu (Benjamin Ide Whecler, Life of Alexander the Great). Balů. 94 17) KOUŘOVÉ OTISKY LISTU. Toto jest nejstarsí způsob plošného tisku, neboť listy se mohou otisknouti padnou-li náhodou na plochou skálu za vlhkého dne. Vzpomínám si, jakou jsem měl radost, když jako dítě jsem dělal tyto otisky. jen lifuji, že se mi žádný z nich nezachoval. Ale to byly doby, kdy ješlě se knihy Pamětí nezakládaly. Takto si budeš počínati, Vezmeš arch obyčejného papíru a dukladně jej na- mastíš máslem neb slaninou Pak jej podržíš nad svíčkou, dolů stranou namaštěnou, takže plamen se dotýká papíru — rychle papírem pohybuj, aby nechytl, až je všude černě okouřen. Nyni polož tento černý papír na plochý povrch, černou stranou vzhůru a list polož naň — obyčejně spodní strana listu se otiskuje lépe než svrchní — pokryj jej čistým papírem a přítač nebo tiskni po celém povrchu špičkami prstů, až všechny částí listu byly přitlačeny na černý papír, pik zvedni list a polož jej černou stranou dolů na čistý bílý papír s čistým papírem navrch, Pevně iej přidrž jednou rukou a tři nebo tlač po celém povrchu špičkami prstů jako dříve. Zvední list za řapík a sláva! máš krásný otisk listu trvalým černým inkoustem. přilož jméno a datum a trofej svou ulož do knihy Pamětí! Nejlépe se otiskují listy ostružiníku a jilmu. Kapradiny se vždy podaří, Méně květiny, Když děláme černý zakouřený papír, vyplatí se udělati jej hodně černý, ale musí býti také dosti tuku, aby byl lesklý, Je-lí málo kouře je tisk šedý — je-lí příliš mnoho tuku, stírá se. Tentýž černý papír stačí pro mnoho listu. Kus pijavého papíru pod listem dělá tisk lepším. Černý Vlk (Ernest Thompson Setonl. JAK ŽIJEME. Ze župy Svantovítovy (Brno). Nový důkaz vzrůstu zálesáckého hnutí na brněnsku podává založení jednoty v Líšní. Nová jednota se ustavila v neděli 18. slunce v měsíci hladu £ r. Jednota si zvolila za název jméno slezského národního hrdiny Ondráše. Přejeme jednotě Ondrášově zdar! V Chlumci nad Cidlinou založen byl silný Kmen junácký (35 členů). Krásné okolí a příležitost tábořiti opravňuje naše naděje, že zde bude míti naše hnutí pevnou oporu. Z Karvinné na Slezsku přihlásila se družina, která doulá, že brzy vzroste na Kmen. Před vytrvalou prací v duchu Setonova junáctví jistě ustoupí i malicherné nepřátelství Svazových skautů. Budějovicích vznikl druhý Kmen. V Užhorodě byl založen Kmen „Černých medvědů“, první náš Kmen v Podkarpatské Rusi. V Berouně konal se dne 25. února sněm a pěkná beseda se zpěvy, recitacemi, vyprávěním a hrami. < Náčelnictví plzeňské L jednoty ujal se br. Šneberger, Žatecký Kmen uspořádal v minulém měsíci přednášku se světelnými obrazy, na které promluvil br. Schart z Prahy. Hojná návštěva svědčila o zájmu veřejnosti. „Děti slunce“ v Král, Hradci pořádají kurs esperanta a založili „Kroužek junáků esperantiků“, který m. j. bude informo- vati cizinu o skutečném stavu skautského hnutí v Československu, Vede br. R. Čermák. IL pražská jednota pořádala první neděli v měsíci probu- zení „úpařilou besedu. Výzdoba místnosti i celý ráz besedy velmi se líbil, Pražská župa uspořádá ke koncí dubna velikou besedu všech pražských junáků. 95 18) Z NÁČELNICTVA ZÁLESÁCKÉ LIGY. Ve dnech 31. března, 1. a 2. dubna konáme výroční sněm Ligy v lesích u Berouna. Kromě obvyklých voleb náčelnictva bude jednáno o zařazení naší Ligy do světového hnutí lesní moudrosti, Sněm bude konán lesním slohem a proto všechny kmeny připra- vujte si pilně výkony a ukázky své činnosti, abyste přinesli povzbuzení do našeho života a jeden od druhého na sněmě získali nových podnětů k práci. Na sněmě bude výstavka prací lesního svérázu. Vše bližší sděluje současně oběžník. Kroj nemohl býti dosud rozřešen pro různost názorů a pro nepřítomnost náčelníkovu. Odznaky plátěné na kroj (činovníků a stupňů junáckých) jsou hotovy. Obraťte se na Prokopa Koudelu, Beroun 69. Sebrali jste již ve svých kmenech od každého člena po 5 Kč, abyste nám umožnili vydati význačnou propagační brožurku E, Th. Setona: „Dvanáct tajemství lesa“? Připravujte si důstojnou oslavu Koprníkovu k čtyrsta- padesátiletému jubileu jeho narození. Opatřte si proto již dnes jednu z nejkrásnějších vědeckých knížek „Koprník a soustava světová“ od Flammariona (Světová knihovna) do svých kmenových knihoven! Redaktor vzkazuje všem junákům, kteří přispívají literárně, že v rubrice „Z duševní dílny“ nemůže uveřejňovati pokusy pouze belletristické, není-li v nich kus junáckého života, zkušenost a práce. Nedovoluje tomu ani nedostatek mista ani ráz časopisu. Raději nám pište, jak jste si co pořídili, jak studujete přírodu, co děláte v díl- nách, jak se vychováváte junácky. Nevzdalujte se země a hmoty. Jsou to smutné následky školního verbalismu, že vaše duševní čin- nost odlétá do abstrakcí, jež se rozplývají konec konců jako obláčky Zatím junák má mít „myslící ruku“! Ustanovena bylaredakční rada,„Vatr y“,kromě redaktora sestávající z br. Dimsy, sestry Veselé, Fišera, Hladíka, jednatele Bóhma a sestry Vaněčkové. Náčelník sestavuje knihu obřadů a zvyklostí kmenových pod jménem „Umění táborového života“. Zádá všecky kmeny i jednotlivce, aby mu co nedříve poslali návrhy obřadů, jak jich užívají (skládání slibu, udílení jména atd). Náčelník Ligy nastoupil místo profesora na státním gym- nasiu v Užhorodě (tato adresa stačí]. Svým zástupcem (místo- náčelníkem) a současně tajemníkem Ligy po bru. AL Korandovi od- stoupivším loní pro nával práce jmenoval br. Jaroslava SŠimsu (Praha-IL, Václavská ulice č. 6). Možno se obraceti přímo na něho, kde jde o věci časově naléhavé, o „Základy kmenového zřízení“ — náš organisační řád — již vyšel! Stojí 2 Kč, Každý objednejte. Nepostrádatelná pomucka pro zřizování kmenů a družin! 96 19) Náčelník Obce vzkazuje svým junákům toto: Loni povolán jsem byl ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy za referenta skautingu do Prahy. Místa toho po několika měsících jsem se vzdal, Byl jsém znechucen, poněvadž náčelnictvo t. zv. Svazu Skautu, misto aby přišlo mi vstřic v mých ideálních snahách, štvalo proti mně mládež, pomlouvalo a na cti utrhalo tím nejbídnějším zpusobem, jenž u slušných lidi je vůbec nemožný. Hlavní však duvod, proč jsem resignoval, byl, že těžce nesl jsem ztrátu školy a přímého styku s mládeží. Život v kanceláři není pro junáka! Vím, že budou si někteří vykládat moji resignaci jako ústup. Jsou na omylu. Chci se věnovati Lize Lesní Moudrosti a nechci se zabývati s lidmi, kteří nemají charakteru. — V těchto dnech — po roce — odešel jsem definitivně z ministerstva zdravotnictví. Žádal jsem min. školství o udělení místa v Praze neb poblíž Prahy k vůli své organisační činnosti junácké. Odpovědí na to bylo, že mně poslali do nejvzdá- lenějšího gymnasia republiky v Užhorodu v Podkarpatské Rusi! Patrně nebylo na tom dosti, co již jsem v republice zakusil. Začíná © zas nová křížová cesta: plahočení se bez bytu, vytržení z prostředí, s nímž jsem srostl, nové probíjení se k spravedlnosti. Ale, ačkoli budu vzdálen, mám za to, že tím naše věc neutrpí, nýbrž jen po- roste, poněvadž tím silněji musíme pocítit své duchovní spojení. A na tom záleží vše, abychom pochopili duchovní základy našeho řádu a nic nás nemohlo rozloučit. Žádám jen všechny bratry a sestry, aby myšlenky a zásady naše (hlavně studium přírody) vtělovali v čin a dali o sobě vědět, aby „Vatra“ mohla mluvit za všechny a pro všechny a splnit svoje poslání semknutí všech junáků dobré vůle a poctivého úsilí v jednu ryzí a silnou Ligu Lesní Moudrosti. Mir a šťastný lov! Náčelník. Současně s timto číslem rozesíláme všem jednotám výzvu, aby upisovali podíly tiskového odboru po 10— a 50— Kč a pomohli nám tak šířiti junácké zásady tiskem. Ziískávejte mezi dospělými, hlavně příbuznými, stoupence našeho hnutí, Nechť není ani jednoho junáka, který by nesplnil svoji povinnost. 20)

ZÁLESÁCKÁ LIGA ČESKOSLOVENSKÁ
Československá Obec Junácká Psohlavců a Horních Chlapců
Miloš Seifert, náčelník — Užhorod (gymnasium), Podkarpatská Rus.
Jaroslav Šimsa, tajemník a místonáčelník — Praha II. Václavská 6.
Jan Böhm, jednatel — Praha-Michle, Havlíčkova 239.

Březen — měsíc probuzení č, VI.

St.K.Neumann, Kdo prudká křídla má. — Kdo je s námi? – Dr. Hübner-Balú, Březen, měsíc probuzení. – Miloš Seifert, Skauting v přerodu. – Úmluva Lesního Bratrstva. – Smělé oko, Líhami země. — Frantík Bakulů, Ruce. – Setonův dopis – Bílá Liška, Sedm stupňů vývoje člověčenstva. – Balú, Miláčkové dětí. – Seton, Kouřové otisky listů. – Jak žijeme. – Z náčelnictva Zálesácké Ligy.

Obálka: Lesní Moudrost. – Načelník Obce. – Výzva.

Obrázky v tekstu: „Alexandr krotí Bucephala“ od A. Castaigna.


THE WOODCRAFT LEAGUE OF CZECHOSLOVAKIA

Miloš Seifert, President and Chief — Užhorod, Podkarpatská Rus.

Jaroslav Šimsa, Secretary and Vice President — Praha II., Václavská 6.

Jan Böhm, Executive Secretary — Praha-Michle 239.


The fire of woodcraft” no. 6. March, the Wahening moon (contents): St.K.Neumann, Poem – Who is withus? – Dr. Hübner-Balú, March, the wakessing moon. – Miloš Seifert, The regereration of scouting. – The Covenant of the Woodcraft Kindred – Keen-Eye, Through the furrous of the earth – Frantík, (of the Institute of Mr. Bakule), The hands. – From a lettre by Seton – White Fox, Seven degrees of the evolution of the mankind. – Balú, The pets. – Seton, The smoke prints of the leaves. — How do we live. — From the Headquarters of the Woodcraft League of Czechoslovakia.

The cover: The Woodcraft. — The Chief of the Woodcraft League of Czechoslovakia. — A proclamation.

Illustrations: Alexander Taming Bucephalos by A. Castaigne


Vatra zálesáckého junáctví, Měsíčník Zálesácké Ligy Československé (Psohlavci). Vychází počátkem každého měsíce mimo červenec a srpen, ročně 10 čísel. Předplatné na půl roku 10 Kč, číslo (16 str.) za 2 Kč. Redaktor Miloš Seifert, Praha II. Salmovská 16. Administrace Jindřich Vaněček, Praha II., Vyšehradská 6. Nákladem Zálesácké Ligy Čsl. Tiskne Beníško a spol., Plzeň.