Vatra r. 1 č. 2 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1) Vatra zálesáckého junáctví. - Zálesácká liga Čs. - R. I. - 1922. - č. 2.

ROČNÍK I. – VATRA ZÁLESÁCKÉHO JUNÁCTVÍ – ČÍSLO 2.

2)

Z FEDERACE ČSL. SKAUTŮ.

Manifestační schůzi pro udělení placené dovolené učňům a mladým dělníkům uspořádala v sobotu dne 4. listopadu t. r. v sále Č.O.B., v Praze Federace čsl. skautů. Účastníci schůze slíbili si pracovati společně pro vybudování jednotné fronty dělnické mládeže, jako jediného předpokladu opravdu zdárné práce. Jednomyslně přijata byla pak tato resoluce:

Federace čsl. Skautů, spolu s pozvanými přáteli skautingu staví se bezvýhradně za sociální požadavky mládeže, bez rozdílu socialistických stran a národnosti, vyslovené na veřejných projevech mládeže. Federace čsl. Skautů zdůrazňuje zejména požadavek rychlého uzákonění placené dovolené učňům a mladému dělnictvu a žádá výkonné výbory a poslanecké kluby socialistických stran, aby oprávněnému tomuto požadavku věnovaly svoji pozornost a se vší rozhodností se o jeho co nejrychlejší uzákonění postaraly.

S KÝM SPOLUPRACUJEME.

Mírová společnost Petra Chelčického pořádala manifestaci v neděli 12. listopadu na Žofíně na památku zastavení operací válečných s heslem: Pryč s válkou na vždy. Za Psohlavce[1] promluvil br. Veselý.

Přátelé „Vatry“, čtenáři, kteří scházejí se k duchovnímu společenství zálesáckých myšlenek jejích, tvoří jednu rodinu. Jistě, že všichni i kdyby dosud nebyli, stanou se členy Zálesácké Ligy. Nesmíme zapomínat, že jen bojem možno zvítězit. Boj náš záleží v poctivé, ale neustálé, cílevědomé práci. Úspěšně tento boj budeme moci vésti jen, přiloží-li všichni ruku k dílu, půjdeme-li svorným, bratrským šikem v před a nezůstane-li nikdo, kdo to myslí opravdově, mimo naše řady.

I zdar našeho časopisu toho potřebuje. Pište nám všichni, zejména kmeny, jak žijete a jak se zdokonalujete v zálesáctví. Posílejte nám ukázky své tvůrčí práce. Časopis chce býti tlumočníkem vašich potřeb, vašich přání.

Nezahazujte obálku, zachovejte si ji čistou. Na obálce bude mnoho věcí důležitých, ač více časových. Při vazbě přiváží se obálky do zadu do knihy.

Redakce.

OTÁZKY.

V této rubrice budeme odpovídati na otázky týkající se organisace a studia. Mnohé věci nejasné některým kmenům neb jednotlivcům mohou býti vysvětleny ku prospěchu všech, Každý měsíc každý se ozvi. 3) ROČNÍK I. VATRA ČÍSLO 2.

ZÁLESÁCKÉHO JUNÁCTVÍ

POSELSTVÍ SETONOVO

na výročním sněmu Zálesácké ligy Americké 27. května 1922.

Před dvaceti lety byla rozžehnuta idea Zálesáctví. První dny měsíce července 1902 jsem založil prvý Zálesácký kmen za svého osobního vedení, shledal jsem však, že už tu byly jeden nebo dva kmeny zřízené podle mého návodu v Ladies' Home Journal, květnovém čísle.

Těchto dvacet let činnosti mělo za výsledek utěšený rozvoj, takže dnes naše hnutí stalo se národním hnutím, nicméně náš vlastní růst jest méně rozpínavý než růst jiných organisací, které vzaly Zálesáctví za své anebo aspoň jistým způsobem v něm nalezli svůj podnět.

Mám na mysli nyní dva dopisy psané jenerálem Baden-Powellem ve dnech, kdy se zakládali „Chlapci Skauti“, když studoval dílo zálesácké. V jednom, datovaném 31. října 1906, praví: „Naše zásady jsou prakticky tytéž, leda že mé nevyžadují své vlastní organisace“ A opět psal 24. ledna 1908: „U nás pokračujeme dle mého vlastního schematu jako vaši „Zálesáčtí Indiáni“, ježto to mnoho slibuje. Doufám, že mně dovolite, abych se častěji zmínil o vás a vašich kmenech, jako vzorech pro skauty.“

Nepotřebujeme říkati, že vše co máme, bylo a bude volně dáno do služeb dobré věci.

Za poslední rok jsme zřídili Přespolní radu pro Pacifický Jihozápad, kterou vyvolal velký rozvoj Zálesáctví. Výchovné kursy pro vůdce byly zřízeny v Brooklynu, Buffallo, Syracuse, St. Louis a Los Angeles; kromě toho máme povzbuzující zprávy ze zámoří. Belgičtí Boy Scouts přijali Zálesáctví jako jakýsi vyšší stupeň své organisace. V Anglii bylo Zálesáctví přijato, ale trochu pozměněno pode jménem Woodcraft Chivalry (lesní rytiřstvo[2]); v Československu jest dobře založeno jako národní hnuti. Z této země byl nám poslán nedávno do Ústředí skvostný a výpravný pozdravný dopis podepsaný šedesáti vůdci. Kromě těchto povzbuzujících důkazů růstu, vešli jsme v přátelské spolupracovnictví s Baden-Powellovskými skauty (Boy Scouts). Dívkami táborového ohně (Camp Fire Girles), Dívkami Skautkami (Girl Scouts), Y.M.C.A., Y.M.H.A., Nedělními Školami (Sunday Schools), Settlements atd., jakož i mnoha neodvislými soukromými tábory.

Změnili jsme adresu svého Ústředí vice než jedenkráte, jakož i své výkonné úředníky, a zálesáckou činnost značně rozšířili. Ale zálesácké methody a ideály jsou nezměněny tak jak původně byly hlásány, a svět rozumí nyní lépe než kdy před tím poselství zálesáckému; a vyslovil jasně svou touhu poznati je a pracovati dle něho. Nyní, tak jako ve dnech počátečních, jest to schema výchovy člověka, v pozadí s modrou oblohou.

Ernest Thompson Seton, načelník

4)

LISTOPAD — BLÁZNIVÝ MĚSÍC.

Indián nazval tento měsíc bláznivým.

Ona nádherná mýdlová bublinka, kterou duhově se třpytil říjen až do barev zlatých a krvavých, praskla, a stlumilo se všecko v lesk perletě a přelud opálu mlhovými clonami listopadu, Stromy svlékly nádherný svůj šat a teď tu stojí holé: změť větviček, pouhá kostra, obnažená, nic než tvrdý zákon za kouzlem změny.

Stojíme překvapeni neočekávanými událostmi a náladami.

Nebe a země splývají v jeden útvar, jako by nebylo mezi nimi rozdílu. A tak se nám halí pravda v neproniknutelný závoj. Přejde mlha a je zase den slunný a zářivý: i mochny kvetou venku. Protíráš si zrak a myslíš si: kdybych nevěděl, že tohle je podzim, nezdálo by se to jarem? A má listopad i svoje letní mužné chvíle, když plodnost slaví triumfy, i svoje dny stařecké stříbrné šedi, když lehá si země do bílých peřin — a tak listopad je jako duben měsíc, jímž valí se mnoho nálad a vír velkých změn, všechny roční počasí se v něm obrací, než ulehá příroda ke spánku.

A přece ještě v této době naleznete v plné kráse některé stromy a keře.

Šípkové keře červenají se svými bobulemi. Též hlohy. Trnky bývají namrzlé a docela dobré. Někde v houštinách přivábí vás svými červenými hrozníčky dřištálový keř. A nade všemi malinký keříček v lese má nejnápadnější oranžově rudé bobulky: skalník. I ty můžete jísti.

Dívejte se na zem na spadalé listí a doplňujte svou sbírku z říjnu. Hle, tu podivný leží lístek: podobá se kalinovému, ale je velký a protáhlejší. Hledejte strom, s něhož spadl. Ano, břek to jest, A nalezli jste výbornou moučnou potravu, jeho namrzlé červené malvičky, výbornou pro vás i ptáčky.

V listopadu sbírejte ještě semena. Udělejte si sbírku semen, poznamenávajíce si květiny, s kterých jste je sebrali. Nejenom, že poznáte plody rostlin, které musíte jako dobří zálesáci znát, ale váš úkol rozsévače se tak nejlépe rozřeší: na jaře půjdete je rozházet do mezí, strání a lesů! Kdo z našich junáků bude míti největší sbírku semen divokých rostlin?

Mnoho pozorování krásných můžete v listopadu učiniti v říši ptactva. Odlétají, pokud již tak neučinili: divoká kachna, červenka, sokol stěhovavý, lyska černá, chřástal vodní, Našimi krajinami táhne někdy čečetka, zajímavý konopce podobný ptáček, linduška vodní („skřivan sněžný“ v Krkonoších), mohli byste zahlédnouti, jsouce bedlivými pozorovateli přírody, snad i táhnoucí labuť, spíše však než s těmito všemi setkáte se s hejlem a cvrčalou.

Nejspíše budete teď pozorovati sýkorky různých druhů. Mlynáříčkové, kterých v létě sotva jste si všimli, jsou teď velmi důvěřiví a v hejnech přilétají k lidským obydlím. Stehlíci, čížkové, zvonci přelétají. V lesích kavky, strakapůdi, sojky, ořešníci na sebe upozorní. Zlatohlávci a brhlíci vyruší vás z vašeho snění na pochůzce lesní. Hledají si potravu a všechno prošukají. — O svých pozorováních ornithologických musíte si vésti přesný denník. Pošlete nám, co zajímavého jste si zapsali!

Balú.

5)

PŘÍRODA A BÁSNÍK.

Jsou lidé, kteří se dívají na Přírodu se stanoviska konvenčního a umělého života — z oken pokoje a pozlacenými knihami básní — sentimentalisti. A opakem jejich jsou ti, kteří se na Přírodu vůbec nedívaji, ale kteří z velké části vyrostli v ní a dívaji se z ní na jiné lidi — všichni tvrdí a prostí lidé z venkova. Jsou však také takoví, v nichž obé jest spojeno a obsaženo — velcí básníci a umělci. V nich sentimentalista jest napraven a vyléčen a zkušenosti vlasatého a zamlklého hraničára měly nějaký účel. Pravý básník ví více o Přírodě než přírodopisec, poněvadž její veřejné tajemství nosí ve svém srdci. Eckerman mohl poučovati Goethea o ornithologii, avšak nemohl-li Goethe poučovati Eckermana o smyslu a tajemství ptáků?

   

Duši tlumočí básník, nikoli Přírodu. Není nic v Přírodě, než to, co divák v ni hledá. Tlumočí sochař mramor nebo svůj vlastní ideál? Jest hudba v nástroji nebo v duši hudebníka? Příroda je mrtvá hrouda, dokud jste ji nezadýchali svým vlastním geniem. Začínáte s vlastní svou duší, ne s vodami a lesy; ty poskytují vám podmínky a jsou tím, co z nich uděláte. Tlumočil Shelley píseň skřivana nebo Keats píseň slavíkovu? Podali své vlastní volné, toužíci srdce. Nemůžete v lesích nalézti to, co básníci tam nalézají, dokud nejdete do lesa se srdcem básníka. Vidí Přírodu barevnými skly, vidí ji pravdivě ale s nepopsatelným kouzlem, jejž ji dodává, aureolou ducha. Strom, mrak, západ slunce, nemají žádného skrytého smyslu, který umění básníkovo by nám nepodávaly. Každý básník vyjádří jej jinak a vyjádří jej správně, poněvadž duše jest nekonečna. Příroda jest člověku vším. „Světlo, jež nebylo nikdy na moři a na zemi“ dává nám básník a jest tím, čemu říkáme básnické vyjádření Přírody.

   

Básník tolik nečte v knize Přírody — ačkoli činí tak také — jako spíše píše vlastní své myšlenky zde; Příroda jest stránkou a on jest písmem a ona přijímá výraz, jejž on ji dává. Ovšem básník také užívá pravd Přírody a své právo na ně vykonává tím, že je nosí domů k nám s novou a zvláštní silou — silou nadšení a zápalu. Co věda dává, jest roztaveno prudkým žárem básnikovy vášně a vrací se doplněno jeho hodnotou a duchem. Vždycky dává více než přijímal.

John Burroughs

John Burroughs, nedávno zemřelý přírodopisec-básník byl přítelem E. Th. Setona a jedním z horlivých členů Zálesácké Ligy Americké. Své nejkrásnější studie o přírodě napsal v chýži, kterou si sám postavil a uvnitř po zálesácku zřídil ve Slabsides uprostřed nádherných lesů, Říkali mu „mudřec ze Slabsides“. Žil zde skoro po Thoreau-ovsku, tento sedmdesátiletý stařec, v místech, jež miloval tolik básník Walt Whitman. Před vchodem do své chýže umístil fantastickou mátohu — rozvětvený pařez stromu, který tu nedaleko vykopal a který pocházel z nějakého prehistorického, pohřbeného lesa. Kolem chýže měl zahrádku, která ho živila. Uvnitř nejnutnější nábytek dovedl tak si zhotoviti, že třebas byl jen z větví a klád, působil umělecky malebným dojmem, postel, knihovnička, židle z větví s kůrou. Krb byl tak dokonalý, že vůbec nekouřil a předčil tím krby velkoměstských paláců. Vše, co potřeboval — i kuchyni — si obstaral sám. Byl to typ skauta. Jako přírodopisec získal si velké jméno, hlavně svými studiemi ptactva a pak svou knihou „Divoký život kolem mé chýže“. 6)

DÍTĚ HVĚZD.

Každý ví, že hvězdy plovou na nebi tak jako ryby ve vodě.

Ale přece trochu jinak.

Hvězdy nikdo nehoní. Také neplovou sem a tam a nahoru a dolů jako hloupé ryby; sledují svoji nezměnitelnou dráhu až do věčnosti.

Hvězdě nenapadne za celý život, aby podnikla malou nedělní procházku. Slunce a měsíce, oběžnice a jak se všechny jmenují, hvězdy prvého řádu a hvězdy, jejichž význam není větší bláznova vtipu — i s naší vlastní, ubohou zemí, procházejí se pořádně a slušně kolem, jak jim to bylo předepsáno, aniž by se uchýlily.

Kometa najednou zasyčí a zase zmizí, dříve než jsme se vzpamatovali z leknutí; ale i ona činí jen to, co musí, a ani o píď se nevychýlí ze své dráhy. Proto je to asi trochu jednotvárné, býti hvězdou. Ale celkem vzato, je to také velmi hezké. A neobyčejně slavnostní. A mnohý veselý nezbeda by si měl jen přáti, aby byl aspoň zpolovice tak způsobný.

Ačkoli je na obloze všecko tak pěkně uspořádáno, přece se někdy přihodí události, které přivedou hvězdy ve velké vzrušení a dovedly by je dokonce přivést z konceptu, kdyby právě ten koncept nebyl tak výtečný.

O tom bych vám mohl něco vypravovati. Už je tomu nesmírně dávno, Ale to, co se přiházelo za starých časů, bylo jistě zábavnější nežli to, co se děje dnes. A při tom je právě to příjemné, že se o tom může mluviti, aniž by se někdo cítil uražen.

Jedno slunce hrálo při tom úlohu. Ne snad naše slunce, které nás ozařuje — i když upřímně řečeno, ne tak často, jak bychom si toho přáli. Ale jiné slunce ve velké vzdálenosti od nás. Neboť jako jsou na světě ještě jiné červené krávy, nežli páně farářovy, tak je celá řada sluncí, které nám nikdy nepřijdou na oči, a na které proto obyčejně ani nemyslíme.

To slunce jednou kousek ztratilo.

Bylo sice tak veliké, že svojí ztrátu mohlo oželet. Ale každý si raději podrží svůj majetek. Mimo to tam, kde vězel onen kousek, se udělala díra. A to rmoutilo ono slunce, které až dosud bylo v každém ohledu sluncem bez vady a hany a nechtělo na nebi pozbýt svojí vážnosti.

Proto se točilo jako posedlé okolo své osy. Tím způsobem se hvězdy stávají kulaté, kdežto lidé, jak známo, nejsnáze stloustnou a zkulatí, jestliže tiše sedí a nic nedělají. A když se tak točilo několik tisíc let, škoda se docela napravila a tím mizí toto slunce z naší historie.

Ale onen kus, který se oddělil, zatím tancoval po obloze, a o něm vypráví náš příběh.

Nebyl to snad tlustý, tvrdý, hranatý úlomek, jaký se na příklad urazí z talíře, který potká neštěstí. Spíše byl docela pohyblivý, vzdušný a lehký a kroužil takovým veselým, lehkomyslným způsobem, že způsobné hvězdy byly leknutím celé bez sebe. “Pro milosrdenství boží” — povídá jedna, “Co to má znamenat?” zvolá jiná. “Což jsem přišla o rozum?”. křičí třetí, Ale milý úlomek tančil dál, aniž by se podíval na pravo nebo na levo a vůbec nedbal na jejich slova. 7)

“Řítí se zrovna na mne!” řekla čtvrtá hvězda, “Přivede nás všecky do neštěstí”, povídá pátá. “Je docela nezákonný”, dodala šestá.

Konečně dodala si sedmá hvězda odvahy a zavolala úlomek k sobě.

“He — ty tam!” křičela, “Co jsi zač? Odkud přicházíš? Kam máš zamířeno? Co tě to napadá, že se tady můžeš proti vší slušnosti tak potloukat?”

“Ptáš se mnoho najednou”, odpověděl úlomek.

“Co jsi zač?” ptala se hvězda opět. “Ptám se tě jménem ostatních hvězd“.

“Opravdu nevím” povídá úlomek. “Jistě nejsem ničím. Ulomil jsem se a cítím se tak volným a tak veselým, a život mi připadá tak divukrásný. Je mi docela lhostejno, kam přijdu, jen když mohu stále dál.”

“Slyšely jste už něco takového?” křičela sedmá hvězda.

Ne, to se jim ještě nestalo.

Beze slova zíraly jedna na druhou. Takovou řeč nebe ještě jaktěživo neslyšelo.

Když se zase trochu vzpamatovaly, začaly rokovati o tom, co by se mělo podniknout. Jejich porada trvala dlouho. Nejen že se jednalo o vážnou, neobyčejnou událost, ale šlo i o to, že nyní musela každá z nich dávati pozor na svoji dráhu, a mnohdy uplynula celá staletí, než se opět setkaly.

Konečně se sjednotily na tom, co by s tím opovážlivcem měly dělat. Jedno velké, důstojné slunce se ujalo slova a proneslo:

“Poslyš, dítě. Usnesly jsme se na následujícím: Když už jsi se jednou ocitlo na obloze, chceme se pokusit o to, abychom z tebe vychovaly pořádnou hodnou hvězdu. Přirozeně samo nahlédneš, že bude pro tebe lépe, obdržíš-li pevné, vhodné místo, než abys se tak na nejisto potulovalo po obloze.”

“Já nevím” povídá úlomek. “Co pak je to, hvězda?”

“Hvězda je to největší na světě”, pravilo slunce. “Hvězdy putují rozvážně a nezměnitelně po obloze; jsou povzneseny nad všechno nízké a hřmotné. Září každému jako dobrý příklad stálosti, míru a jiných ctností. Takovou hvězdou se můžeš stát, budeš-li způsobný. Čím jsi nyní? Docela nepořádné stvoření.”

“Tím chci také zůstat” řekl úlomek. “Daří se mi dobře, a bavím se mnohem lépe, než vy všichni dohromady. Na tom mi docela nic nezáleží, abych někomu svítil, a rovněž nemám žádné chuti, abych poskytoval dobrý příklad.”

“Jestli pak jste už něco takového slyšely?” povídaly hvězdy jedna druhé.

Ne, něco takového ještě neslyšely. Ale slunce mínilo, že je ubožák ještě příliš mlád, a tak dlouho se tu volně a nevázaně potuloval, že se na to musí vzíti ohled. Že se ještě jednou o to pokusí, aby ho přivedlo k rozumu.

“Budeš toho litovat, neposlechneš-li mojí rady. Samo se ujmu tvého vychování a počítám s tvojí vděčností. Když se budeš dobře držet, snad tě učiním svojí oběžnicí.” 8)

Úlomek ani neposlouchal, Plynul vesele dál a pro sebe si zpíval:

Kroužit a sklouzat
lehce a vzdušně,
před nikým neskloněn,
po nebes nivě.
Volný a smělý,
bez účelu, cíle,
na pamětnou hvězdám
jednou chtěl bych dát —

V tom okamžiku přiblížil se k slunci.

“Au, co to má být?” zvolal úlomek.

Cítil, že ho uchvátila neznámá síla, jíž nebylo možno odporovati. Bylo mu tak, jako kdyby ho mocná ruka uchvátila v týle a zatřásla jím.

“Co to je — co to jen je?” křičel ulekán.

“To je tíže”, odpovědělo slunce.

“Chci pryč — nech mne!” volal úlomek.

“To bych ani nemohlo, i kdybych chtělo”, odpovědělo slunce. “Už jsi hotov, příteli.”

“Pomoc! Pomoc!” křičel úlomek.

“Nesmysl”, povídá slunce. “Tady nemůže nikdo pomoci. Teď poslouchej a čiň, co říkám; ostatní přijde samo sebou.”

Teď bylo úlomku tak, jako kdyby ho slunce vleklo na provázku. Ať se bránil jak chtěl, nemohl se osvoboditi.

“To není tak zlé pro začátek“, povídá slunce.

“Mne to nudí“, rozumoval úlomek.

“Nikdy to není příliš zábavné, být rozumným”, řeklo slunce. “A ty přijdeš k rozumu. – Teď ti nic jiného nezbývá, nežli obíhat okolo mne ustavičně v té vzdálenosti, ve které se nyní nalézáš, a která jest stotisíc mil, jestli tě zajímají čísla.”

“Ne, to mne nezajímá,” prohlásil úlomek.

“To už přijde samo sebou”, odpovědělo slunce. “Čísla jsou vskutku to jediné, nač vzdělané hvězdy myslí a o čem mluví. Jsou hvězdy, jimž nikdy nevyjde z úst méně než billion. Jsou hvězdy, které počítají s tak velkými čísly, že je ani nedovedou samy vyslovit.”

“Nezáleží mi pranic na hvězdách”, stál na svém úlomek.

Ale slunce se nedalo vyrušovati.

“To bylo správné”, proneslo povzbudivě. “Tak — jde to velmi dobře — haha, — ne tak ohnivě — stále stejně rychle.”

“Chci pryč!” křičel úlomek.

“Teď poslyš dále”, pokračovalo slunce. “Neotáčíš se jen okolo ale také sám okolo sebe — pozor, neslyšel's — rozuměl jsi?”

“Ale já nechci,” bránil se úlomek.

“Tím se staneš pěkně kulatým, příteli”, vysvětlovalo slunce. “Vždyť máš takový ošklivý tvar. Tak — tak je to správné, Když budeš jen pilný, přijde všecko samo sebou.”

A teď byl milý úlomek tak unaven a zmaten, že se vzdal odporu.

Běžel a běžel a kroužil kolem. Když uplynulo sedm milionů let, byl pěkně kulatý, jen na obou koncích poněkud sploštělý, protože se ze začátku točil příliš rychle.

Karel Ewald. (Pokračování.)

9)

SNĚMOVNÍ KRUH.

Zálesácký život, pravý družný život junácký, soustřeďuje se v sněmovním kruhu. Kde se nesněmuje, tam sdružení je jen uměle udržováno, zájem mizí a obyčejně kmen se rozpadne.

Seton v Americe zřizuje sněmovní kruhy. A kde se mu podařilo sněmovní kruh založiti, ví že založil i Zálesáckou Ligu. Ze sněmování odcházejí nadšenci pro naši věc.

Vrátili jsme se do města a dílo naše třeba rozvíjeti dále.

Čím byly táborové ohně a sedání kolem nich, tím budou teď sněmovní kruhy v našich klubovnách.

Náš zákon Pořiďte si symbol ohně. Přinášíme jeho obrázek. Na výstavě naší v Plzni viděli jste krásné návrhy slovansky malovaného symbolu ohně od berounského Janošíka. Snad budeme moci přinésti časem reprodukci některých. Symbol může býti namalován na dřevěné neb lepenkové desce nebo vyřezán ze dřeva, nebo narovnán z písku neb oblázků. Pamatujte, že symbol musí býti čtyřramenný, poněvadž myšlenka zálesácká uznává čtverý vývoj člověka k čistému lidství: tělem, myslí, duchem a službou (viz „Duch lesů“). Všechny tyto směry jsou podstatné a symbol je musí předvésti tak, jak lidská bytost se rozvíjí, ač ovšem není doby ani místa, kde by je od sebe dělila. Každý směr vývoje lidského jest podmíněn jedním z velkých zdrojů ctností: Silou, Krásou, Pravdou, Láskou (čtyři světla) a každý zdroj pak vyzařuje trojici ctností (dvanáct paprsků), Symbol ohně představován je tedy čtyřmi rameny rozbíhajícími se do tří paprsků, Uprostřed je symbol Velkého Ducha, Vnitřní Oheň, jenž je v nás. Tak Symbol Ohně připomíná nám náš Dvanácterý Zákon. Doprostřed, sněmujete-li v místnosti, dejte žárovku nebo fotografickou lampičku a pokryjte ji červeným papírem neb látkou. To nechť je jediné světlo v místnosti, světlo Ústředního Ohně.

Ale můžete si symbol svůj pořídit pietněji. Ve prostřed Ústřední Oheň naznačíte řeřavým dřevěným uhlím v hliněné míse, kterou jste si sami zhotovili a omalovali. Při zahájení sněmu házíme do něho kadidlo a necháme stoupat vzhůru jeho kouř, zatím co ohnivec vykonává svůj obřad. Dvanáctero paprsků může pak končití dvanácti svícny, — vyřežete si je ze dřeva — se svíčkami, které hoří po celé sněmování.

Symbol ohně jest uprostřed, ohnivec jest jeho ochráncem. Ostatní sedí v kruhu kolem něho. Je to jediný demokratický způsob sezení, 10) Mnoho důvodů mluví proň (viz „Duch lesu") a je jedinou. zárukou zdaru sněmování, Totemový kůl je postaven za náčelníkovým sedadlem. Sedí se na rohožkách na zemi nebo na nizoučkých sedátkách, které si pořídil každý člen sněmu sám.

Sněmovní kruh musí být těsný, jeden vedle druhého, ale musí také uvnitř ponechávati dosti velké volné místo pro provádění obřadu a pro hry a tanec. Trhlina v kruhu nesmírné ruší.

Ideální sněmovní kruh tvoří 60—70 členu tak těsné sedících, že rameno dotýká se ramene v kruhu 8 m v průměru, s malým, jasným ohníčkem uprostřed. Není-li dosti členu, aby vyplnili kruh, je to na újmu osobního magnetismu, ale příliš malý kruh nenechává dost velkého místa pro arenu. Je-li velký kruh, magnetism mluvčího se roprchává. Je-li mnoho členů, raději zařiďte druhý kruh soustředný, ač tím druzí již trochu ztrácí, Za žádných okolnosti nesmí být nějaká skupina mimo kruh. I hosté nechť si sednou co nejtěsněji ke kruhu.

Nikdy nepřipusťte, aby vaše sněmování bylo provázeno zevlouny nebo obdivovately na způsob zápasů kopané. Pak i váš sněm bude divadlem a nikdo se nepřihlásí k provádění nějakého výkonu neb podávání zprávy, a na věcech přednesených bude velmi málo zájmu.

Také se sněm ztroskotá, kde je obsazena současně galerie. Držte se pravidel.

Na sněmech se získávají a udělují „orlí péra“ (osvědčení). Hoch neb děvče snaží se hlavně v přírodě studovat, sbírat a zaznamenávat si, Své výzkumy a pozorování sděluje na sněmě s ostatními Ukazuje též výrobky své „myslící ruky“, Některý dovede tančit, napodobovat některé zvíře, vyprávět a tak je sněm nejkrásnější školou zálesáctví. Na sněmě vykonávají se obřady kmenovou radou.

Sněmy v lese u táborového ohně — jaké magické kouzlo v sobě skrývají! I v klubovně musíme docílit toho dojmu. Řiďte se proto dle uvedených návodů, Družina má týdně sněm, nebo jeden týden sněm, druhý výlet. Kmeny sněmují aspoň čtrnáctidenně.

Načelník.

Pre ludí ja za najváčšie nešťastie pokládám rozpadnute sa so zemou, následkem čoho oni vo velkých mestách prichodia do kruhu umelého života a začínajú opovrhovat zem, Kolko pravdy o drevniom myte o velikánoví Anteovi, ktorému zakaždým prinavratily sa sily, akonáhle dotkolsa zeme — svojej matere, a bol premožený len vtedy, keď jeho protivníkovi podarilo sa odtrhnúť ho od nej! Treba vrátiť sa k zemi « prinavrátit si sily na jej mohutnom lone, Mladí ludia, ustatí, unavení zaneprázdnením, málokrvní, vyčerpaní mestským životom, stúpajte na pole! Poshovárajte sa s ludom a ešte lepšie, pýtajte si od neho roboty. Naučte sa orat, kosiť, kopať. O niekolko dní budete prekvapení množstvom nových vecí, ktoré sa vám odokryjú. Zviete, kolko práce a muky stojí chlieb, ktorý jedia zástupy nevďačných ludí a ktorého vy odteraz nedotknete sa bez pohnulia, vediac, ze je dielom rúk ľudských a Bozieho slnca. Oráč, rozsievajůci zrno do zeme, bude vám symbolom celého človečenstva sejúceho a úfajúceho… Áno, já som presvedčený, že jedným z najmocnejších prostriedkov proti naším socialným, intellektualnym a mravným neduhom bolo by navrátenie k zemi a polným robotám.

Slovenské Pohľady.

11)

MAUGLI, VLČÍ HOCH.

Bombay, v září 1922.
(Pokračování.)

Přijdete-li někdy do Indie a budete-li při různých příležitostech hovořiti o zajímavostech a pamětihodnostech, jakož i krásách Indie, první otázka, kterou vám dá každý, lhostejno zda Evropan či domorodec, neboť snad pouze v tomto jediném bodě jest Západ a Východ stejného názoru, jest, zdali jste byli v Agře a viděli Tádž Mahal, Slyšíte tolik o něm že jistě položíte jeho návštěvu na první místo, A nechybíte. Tádž Mahal jest hrobka vystavěná od Velikého Mogula, císaře indického Saha Džehana jeho první a nejmilejší ženě, zvané Mumtaz-i-Mahal, Vyvolená paláce, kterou měl vášnivě rád. Když umírala, učinil slib, že jí vystaví nejkrásnější pomník, jaký kdy byl zbudován. A učinil tak s takovou pietou a lásku svoji ke své ženě vtělil v takovou památku, jakou mohl vytvořiti jedině tak geniální a při tom tak jemný architekt, jakým byl jenom císař Šah Džehan, Nemohu Tádž dnes popisovati, jenom tolik řeknu, že je vystavěn z překrásného bílého mramoru, vyzdoben umělými květinami, vykládanými z množství malých drahokamů do mramoru a že jest pokud se ladnosti, souměrnosti a jemnosti architektury, jakož i nádhery výzdoby týče, snad nejkrásnějším stavitelským dílem, jež duch lidský vymyslil a ruka vytvořila, Ale o tom snad jindy.

Agra, v níž Tádž Mahal stojí, jest stará císařská residence Velikých Mogulů a leží na jih od Delh asi 5 hodin rychlíkem na řece Džumně, Přijde-li některý šťastlivec z vás tam, musíte se současně podívati i do Sikandry asi 5 mil na jihozápad, abyste se poklonili i hrobu jednoho z největších snad panovníků všech dob a věků, Velikého Mogula, císaře Akbara. Vystoupíte-li na střechu jeho ohromné hrobky, naskytne se vám pěkný rozhled po okolí a zejména jest viděti, že nedaleko již počíná mírná džungle. V malé pak vzdálenosti od hrobky jest řada jiných více nebo méně zajímavých hrobek a mezi nimi pak hrobka jedné ze čtyř Akbarových žen, zvané Miriam.

O této císařovně jde pověst, s kterou se snad ve všech historických dílech o Mogulech setkáte, a která se dodnes, jak jsem se sám přesvědčil, v Sikandře i Agře udržuje, že byla křesťankou. Akbar, netoliko vynikající vojevůdce, ale i horlivý pěstitel věd a umění a pravý otec svých poddaných, pokoušel se založiti nové náboženství, soustřeďující v sobě prvky všech dosavadních systémů a odstraňující tak svojí universálností všechny dosavadní náboženské třenice a rozbroje, které tolik běd, zvláště v oněch dobách v Indii lidstvu přinesly. Za tím účelem svolával na svůj dvůr v Agře a ve Fatepuru Sikri, nejpřednější učence mohamedánské, hindické, budhistické a i křesťanské, konal s nimi učené diskusse o víře a novém náboženství; a aby dal na jevo i náboženskou snášenlivost svým soukromým životem, pojal prý za choť Portugalku a křesťanku Miriam. Bohužel jest na tom pravdou jen jméno této císařovny, které svojí podobností s Marií dalo podnět k této pověsti, kdežto Miriam byla ve skutečnosti princeznou z Džejpuru. Ale není i zde možno zacházeti do podrobností. Historie Mogulů je velmi poutavou a období jejich vlády, vlastně jeho poznání nám otvírá celé ohromné pole nových vědomostí o lidské kultuře, o níž my Evropané, neustále v Evropě sídlící a pouze její dějiny studující, nemáme většinou ani potuchy.

(Pokračování příště)

12)

PRÁCE V MĚSÍCI LISTOPADU.

Junák musí celé léto myslet na zimu. Až přijde měsíc dlouhých nocí, měsíc sněhu a hladu — příroda lehne pod sněhovými závějemi, pak nastanou přástky u domácího krbu, chvíle družnosti pří besedách a sněmích a čas rukodílných prací. Kdo si v létě neopatřil materiál, uvízne i s nejkrásnějšími plány. Ale listopad měsíc bláznivý — je ještě dobrou příležitostí dohonit, co se zanedbalo. Proto použijte dnů, kdy ještě země nabízí vám své dary a podnikejte v listopadu hodně výletů hlavně za účelem zásobení se pro zimní práci.

Především si pospěšte nanésti si domů dost hrnčířské hlíny a hlinky na modelování. Zeptejte se hrnčířů, kde ji berou a neobjednávejte si ji - dojděte si na místo, dostanete ji možná zadarmo.

My v Čechách, zejména na severu, ale i v okolí Prahy máme ložiska krásné modelovací hlinky. Co roztomilých věcí můžete z ní nadělat.

A když už chodíte po lomech, přineste si pěkné kvádry pískovce a opuky. V nich se tesá lehoučce a uděláte si krásné žardiniery pro svoji domácnost.

Pak se pusťte k rybníkům a řekám. Vrbové proutí jest vedle hlíny nejvděčnější materiál pro vás. Košíkářství by se měl v zimě každý naučit A žádný kmen by neměl opomenout zhotovit si v zimě indiánské postele.

U rybníků uvidíte stát vysoká stébla rákosu. Seřežte jej a doneste si domů. Z něho si uděláte rohože. Jděte též se podívat na paseku, kde stojí stébla trav. Jsou pro rohože ještě lepší než rákos. Nejlepší vyschlá rákosová stébla si schovejte na šípy.

V lese sbírejte po celou zimu šišky, žaludy, bukvice, větvičky bizarně se rozvětvující, mechy a lišejníky — jest to zálesácký materiál pro mytické bytůstky pohádkových vidin a pro alegorické zobrazování fantastických představ. Mátohy tomu můžete říkat.

Na svých potulkách lesy jste si jistě vyhlédli smrkové tyče pro tatranské své hole, které si v zimě pěkně vyřežete, pruty vrbové na oštěpy a tyče na kopí a luky. Když někde přírodu ochuzujete, slibte si, že na jaře desateronásobně jí za ten dar zaplatíte — vysázením nových stromků. Jen s touto výhradou nechť naši junáci se zásobují pro svou výzbroj.

Jest třetí ještě hmota vedle hlíny a vrbových proutku, bez které vaše dílna být nemůže dřevo na vyřezávání. Lípové a a olšové špalíčky, sebe menší odpadky si dobře schovejte. Nekupujte lípová prkénka na vyřezávání lupenkou. Lupenkou se obyčejně vyřezává tam, kde není dosti nápadů pro původní práci, nebo z pohodlí, aby věc byla brzo hotova. Tak jako pastevci o samotě v salaších, vezměte si nůž a zkoušejte na špalíčku olšovém, čím mluví vaše duše u krbu vašeho domova. Nejlépe se vám bude řezat v olší — jako v másle. Potom snad někdy se vám náhodou dostane do ruky kousek tisu, z něho uděláte výrobky nejkrásnější: budou ty figurky jako uhnětené a překrásné višňové barvy.

Nezapomeňte si v zimě všichni pořídit pěknou výzbroj: svůj luk a šípy s toulcem. O tom všem vás podrobněji poučí kniha „Přírodou a životem k čistému lidství“.

R.

13)

VĚDECKÝ DRAK.

Podzim je dobou pouštění draků. Pro moderní aeroplány příliš zapomínáme na draky. A přece dnes jest celá věda o nich a zvlášť pro skauta jsou velmi zajímavé, poněvadž některé z nich slouží k meteorologickým výzkumům. Takovým jest krabicový drak, jehož obrázek přinášíme a který může povzbudit mnohého k pěknému studiu. Byl vynalezen Lawrence Hargravem, ač Číňané už tisíce let před Kristem takové draky znali. Musí býti stavěn velmi přesně, aby se ho mohlo používati k vědeckým pokusům. Celá řada takových draků spojena za sebou ve vzdálenosti asi 100 m vynese vysoko vzhůru jako hračku fotografický aparát a můžete si pořídit snímky krajiny s ptačí perspektivy, nebo obrázky obláčků nebo momentky letících ptáků z blízkosti, které ani aeroplánem nedocílíte. Ale můžete tímto drakem, který je velmi citlivý na proudy vzduchové, konat pozorování atmosferická. Vír takový drak snadno strhne, proto jej pouštějte jen venku v širém poli. Můžete si také zhotoviti krabicové draky, které vyzvednou člověka a jimiž se můžete vznášet. Spojeny za sebou, jeví velikou sílu.

Ale nezapomínejte na naše národní draky. Můžete si je zhotoviti též ve formě totemu a pěkně omalovat, Někdy příště vám povím něco o indiánských dracích a dám přesný návod jak si je zhotovovat.

Tenké lištny co nejlehčího dřeva a jemné kaliko jsou materiálem, z něhož se zhotovují draky, Tedy není lacinějšího výrobku a zábavy vám dá nesmírně. Nestyďte se pouštět si draka, Všichni velcí vynálezci vzducholodí začali s draky. Santos Dumont, první člověk, který létal ve svém vlastním aeroplánu, používal k pokusům draka krabicového, opatřeného motorem.

R.

NAŠE KREDO.

Junáctví je mi po výtce hnutím mravním a snaha po sebezdokonalení celým jeho smyslem, (Chci-li míti zdravé, svěží, křepké tělo, je to proto, abych mohl lépe plnit svůj úkol člověka. Ojedinělý strážce, neopírám se o dav, ale o vlastní sebevědomí, Chci býti před ostatními, abych ukazoval cestu příkladem a zkušeností. Musím býti první a ne poslední. Proto má cesta je přímá : jdu rovně za Ideálem. Tato cesta krásy a dobra nezná úchylky: musím se držet pravdy, jako Hus a Havlíček, musím nenávidět a potírat zlo každým krokem. Neznám kompromisů, ale charakter můj je pevný. Chci býti důsledný a opravdový. Proto bojuji proti dogmatům, předsudkům a stranictví. Jsem abstinent, Jsem pacifista. Jsem volný myslitel. Jsem socialista. Můj bůh je ve mně, má povinnost kolem mne. Budu bojovníkem za spravedlnost lidí i přírody. Této vděčím vše, čím jsem, jí slibuji největší ochranu. Ku předu a vzhůru!

Z legitimace Zálesácké Ligy Čsl.

14)

HRNČÍŘSKÝ KRUH.

Hrnčířský kruh si snadno zhotovíte. Staré kolo bicyklu nebo kočárku, dřevěný terč a šlapadlo, k tomu stojan zasazený do základny — a jste hotovi. Obrázek vás dostatečně poučuje. Jednou si zajděte podívati se k hrnčíři a pak to doma zkoušejte. Jen prakse z vás udělá hrnčíře. Věci si můžete dát zatím vypéci u kamnáře, dokud si nepostavíte pec. Ale polev se učte dělat sami: na hlínu se nasype sůl než se dá do pece.

Také se dělají nádoby hliněné s proutěnou kostrou, Zkuste to.

R.



JAK BYLO SLUNCE ZAVĚSENO NA OBLOHU.

Pohádka Indiánů kmene Komo.

Coyot ukradl slunným lidem na východě slunce. Zvířata shromážděná usnesla se pověsiti je do prostřed nebes, To však nebylo tak jednoduché. Sokol zavolal dva bratry z každého druhu ptáku, aby se společně o (o pokusili“ Nejprve zkusili to kolibříci, pak malí dakotští sokolíci, orel, velký zlatý sup, stříbrný racek a jiní. Posléze to všichni již zkusili, jen bratři havrani dosud ne, a nikomu se nepodařilo pověsiti slunce do prostřed nebe, když pak vystoupili havraní a chtěli se též pokusili, smáli se všichni. Ale bratři havrani se nedali zmásti, Jeden se chopil slunce za okraj a druhý vletěl pod slunce, takže spočívalo na jeho hřbetu. Tak pluli spolu vždy výše a Čas od času měnili místo, aby si odpočinuli. Když havrani vzlétli zakrákorali „aaa“, ale k překvapení všech byli brzy tak vysoko, že již je ani slyšet nebylo, a posléze byli tak daleko, že již je nikdo ani vidět nemohl, kromě červenohlavého datla. Ten se díval stále vzhůru a všichni byli zticha a dávali Pozor, co jim datel čas od času povídal: „Teď jsou velmi daleko nahoře“ — „Teď přicházejí « blízkost místa, kde má viseti slunce“ — „Letí velmi pomalu". – „Zdají se býti velmi unaveni“ — „Odpočívají". — „Nyní jsou docela blízko“. — „Už jsou tam“ — „Pověsili slunce“ — „Vracen se". — Trvalo to však dlouho, než havrani se opět vrátili na zem. Jako střely slétli na zem. Lidé z vesnice byli veselí, že je nyní slunce pověšeno na pravém místě, aby jim svítilo. Přinesli perly, košíčky, látky a potravu a vše to darovali havranům, poněvadž přinesli slunce na nebesa a tak velkou službu jim prokázali. 15)

NEJVĚTŠÍ INTERNACIONÁLA SVĚTA.

Když cizí dětí se potkají, usmějí se na sebe a mají radost. Třebas by byli i dětmi různých národů, skamarádí se brzy a jsou spolu jako by byli rozenými bratry neb sestrami, Když je pak odvádějí rodiče od sebe, často s násilím, mívají slzy v očích.

Daag!
Pozdrav od bratříčka Holanďana.

Děti nám dokazují, že mezi lidmi je něco hlubšího, co je spojuje dohromady, nikoli řeč a smlouvy: pouta ta jsou duchovní a dítě zná kliček k duši druhého člověka: lásku.

„Proč jsou děti mravně výše než většina lidí?“ ptá se Tolstoj. „Proto, že jejich rozum není pokažen klamy, pokušením ani hříchy. Nestojí před nimi nic na cestě k dokonalosti Před dorostlými lidmi stojí hřích, pokušení a klam.

Prvé mohou jen jíti, druzí musí zápasiti.“

A tak tvoří svůj vlastní svět. Je to svět budoucnosti. Je to úchvatná moc a síla, neboť svojí prostotou a důvěrou, svou duševní vyrovnanosti, svou jistotou — mohou mnohem směleji vykročiti a jsou bezpečnější ve svých cílech, než dospělí lidé.

Ba, podmaňují si ostatní. Všichni podléhají jejich nevinnosti a laskavosti. Cestoval jsem s malým desetiletým hochem v zemi úplně cizí u moře Severního a staří rybáři, strážci majáku a hlídači samotáři, kteří na celý svět byli rozmrzelí, rozplývali se laskavostí, když je dítě ono oslovilo, všechno by byli snesli, vše ukázali, byli jako vyměnění, O tomto chlapci by se mohlo říci:

Hned píseň visí na keři,
jak básník vzhlédne sem...

Dítě dovede očarovat celý svět svým kouzlem. Nikdo to snad tak nepocítil, jako citlivý Amiel, který ve svém denníku věnuje tolik místa dítěti:

„Požehnáno buď dětství za blaho, které samo poskytuje, a za dobro, jež rozsévá, nevědomky a bezděčně, jen tím, že lásku vzbuzuje a dává se milovati, Jen díky jemu vidíme na zemi kousíček ráje.“

Všechny děti se usmívají stejně. Poznal jsem děti různých národů a myslel jsem si: jsou tak milé jako ty naše. Proč zde na tak úrodném záhonu, tak pěkně srovnaném, nezaseje se semeno míru a nového života — vždyť by na zemi život musel býti jedinou radostí, kdyby nebylo tak brzo vyrváno z duše všechno to krásné, co je v dítěti?

Jak trpkou pravdu vyslovil Tolstoj: „Dítě, uvitá-li jiné dítě úsměvem, dává na jevo náklonnost a radost, totéž činí každý člověk nezkažený, Ale člověk jednoho národa, aniž by viděl příslušníka jiného národa, už ho nenávidí a jest hotov způsobiti mu bolest a smrt. Toť jsou velicí zločinci, kdož vzbuzují v lidech takové city a skutky!“

Mluví se mnoho o internacionále a jsou internacionály bílé, rudé i černé, celé i poloviční. Jak je to vše malicherné a bezcenné, nestojí-li za tím tato neorganisovaná internacionála dětí! Všechny děti na světě vědí, co je dobro a odvrací se od všeho špatného, všechny 16) 17)

LESNÍ SNĚM.

(Věnováno bratru Balú.)
Z PRACÍ NAŠICH JUNÁKŮ.

Vidím kolem sebe choditi denně děti skrofulosní, s hroznými ranami na krku, děti neduživé, skroucených těl a strhaných tváří a vidím, jak příroda hrozně trestá člověka za to, že se od ní odklonil, to jest, že zavrhl vše zdravé a krásné, to co se nedá nikým nahraditi a naproti tomu se radostně dívám na naše junáky, jak se vracejí zdrávi a opálení z pobytu v lese; toť jest zase přírody dík.


Svoji první práci v tomto směru věnuji Tobě, drahý bratře, jako dík za to, co jsi ve mně vzbudil krásného a zdravého, jako dík za to, že jsi uvedl naše junáky na pravou cestu, na cestu věčného míru a lásky.


Les jednotvárně šuměl, jako by doprovázel ptáky v jejích solových zpěvech. Obrovské smrky se tiše pohybovaly ve svých mohutných korunách, jako kdyby hýčkaly nějaké robě a to konaly neustále, bez jakéhokoliv popudu, neboť větřík, ten čtverák. který si neustále pohrává s loňským listím a s malými útržky březové kury, i ten na chvíli ustal ve svém věčnem běhu.

Zdá se, že celá příroda odpočívá… Neodpočívá ale její nepřítel. Pojednou byl klid lesa přerušen ranou, která se lámala ve vysokých skalách v několikanásobnou ozvěnu. To loví ten, který si říká Světa Pán.

Hned po ráně se rozlehl kvílivý pláč, tak teskný a naříkavý, hlas který vyjadřoval veškerou touhu po životě. po krásných paloučcích plných šťavnaté zeleně a zároveň hlas, který vypravoval o bolesti umírání a hrůze před smrtí.

Ležel to na zelené louce mladý Skok, druhdy nejkrásnější srnec z Tater. Šel ukojiti svou žízeň k řece, ale již mu nebylo popřáno, by ponořil svou hlavu do čisté, průzračné vody a mohl se napojiti. Jakmile mu podklesly jeho ztepilé nožky, které se tak rády vymršťovaly do vzduchu, aby nejbližším okamžikem zase tepaly zemi, jeho spása před hrozícím nebezpečím, tu vyskočil z houští člověk, v jedné ruce pušku, v druhé nuž a hnal se ku padlému Skoku. Ten se hleděl nadzdvihnouti, ale nešlo to. Člověk chvíli stál, potom ale učinil několik kroků, vrazil nůž Skoku pod hrdlo, vytáhl z rány ven, otřel o lesklou srst srncovu a zastrčil do pochvy.

Tomuto se vyvalila krev z rány, oči se naposledy rozhlédly po krásném nebi, tělo se natáhlo ve smrtelné křeči a jeho duše ulétla navždy z těla do pastvin, tam, kde není žádných lovců a žádné smrti.

Člověk si naložil svou kořist na ramena. odnesl domu a doma odsekl kus lebky s parůžky, očistil, napsal na ně později datum a pověsil na stěnu. Jak Skok těžko umíral, toho si bohužel nenapsal, aby si to mohl někdy připomenouti.

A jeho touha byla ukojena.

V lese zatím nastal poplach. Straka Chechtavka, která seděla na blízku a vše viděla, vyrazila z větví borovice nad les, zatřepala svým ocasem a chechtajíc se i při této hrozné zvěsti, křičela ji nad celým lesem, Od ní přejaly novinu sýkory tanečnice a roznesly ji po korunách bříz, borovic a smrku, do nejhustších část křoví i do každého kouta skal.

Letěly okolo medvěda Brum-Brum, zvěstovaly mu novinu, zatančily před vlkem Hau a i ve svém tanci mu povídaly své poselství, potom totéž učinily před jelenem Dup-Dup a odletěly šířit zprávu i mezi ostatní zvěř lesa.

Brum-Brum se nad zvěstí zamyslil, potřásl svým kožichem a pohleděl na své tlapky, na které se nejvíce v případě nebezpečí spoléhal, neboť měl na nich drápy ostřejší noze.

Vlk Hau rázem stanul, pokrčil zadní nohy, jako by se chystal ku skoku a myslil si, že jest nejlépe důvěřovali své chytrosti a svým zubům.

Jelen Dup-Dup, kterého. dostihla zvěst na pastvě, nadzdvihl svou krásnou hlavu s mohutnými parohy, zadupal nohou a hrdě pozoroval stín parohu, své nejlepší zbraně.

Za chvíli se setkal starý Brum-Brum s vlkem Hau a rozmlouvali spolu o ranní události, Brum-Brum sliboval lovci při prvním potkání bez pušky upřímné obejmutí, až budou žebra praskat a na radu Hau-ovu usnesli se oba na večer svolali Přírodní radu na louku v Modrém lese,

V.Ž. (16 let) (Pokračování)

18)

JAK ŽIJEME.

V Berouně provedena byla ve středu 1. listopadu v sále „U tří korun“ akademie zálesáckých junáku „Dětí Živeny“ s ukázkou táborového večera se zpěvy a vypravováním.

Kmen Praha-II. konal svůj výroční sněm na louce pod Tekovskou Hůrkou u Stránčic dne 15. října. Provedeny volby a čtyři nováčci složili své tabú do rukou náčelníka Obce. Kmen pořádá kursy pro své vůdce.

V Mostě konán byl výroční sněm za přítomnosti náčelníka Obce a náčelnictva kmene Lučanů z Loun dne 22. října. Provedeny volby. Družiny dobře se drží a jsou plny jaré chuti k práci. Prvá družina mostecká opatřila si již klubovničku. Odpoledne podnikli hoši výlet do lesa a byli rozradostnění náladami podzimní přírody, zejména zlatými břízami a svěžími koberci mechu. Sbírali choroše a těší se, že si přes zimu upraví pěknou jejich sbírku.

Čilý ruch junácký v našem reformním duchu nastal na Moravě. Zástupce náčelnictva súčastnil se besedy našich junáku v Mor. Ostravě dne 5. t.m. a přinesl potěšující zprávy, Přítomní byli též polští skauti.

V Štubnianských Teplicích na Slovensku ustavila se nová družina z posluchačů učitelského ústavu. Zdar!

Časopis „Vatra“ přijat byl mezi našimi kmeny s porozuměním; doufejme, že bude vzpruhou našeho života. Každý se postarejte aspoň o 5 nových předplatitelů! Jen svépomocí zajistíme si možnost vydávání. Na každých odebraných 15 výtisků poskytujeme jednotám jeden výtisk zdarma.



Z NÁČELNICTVA ZÁLESÁCKÉ LIGY.

Organisační řád vydáme tiskem příští týden pod názvem „Základy kmenového zřízení pro chlapce i děvčata." Zřízení skupin (družin, kmenu atd), působnost činovníku, volby, pravomoc sněmů a rad a ostatní organisační věci jsou zde probrány ve smyslu zálesácké samosprávy a dostává se tím konečně našim junákům do rukou spolehlivý a nezbytný průvodce pro jejich organisační činnost. Svoje dosavadní organisace uveďte v soulad s tímto zřízením.

Skautský domov jest již skutečnosti Z rozhodnutí min. rady odevzdána byla jedna polovice býv. domu pro zahraniční obchod Federaci Čs. Skautů a DTJ, takže i Zálesácké Lize se konečně dostane pěkného útulku. Do měsíce budeme zařízení. Neopomeňte pak nikdo z bratru a sester, kdo přijdete do Prahy, navštívit kancelář Ústředí Zálesácké Ligy Čs. ve Skautském Domově na Petrském nábř., Praha-II.



Junáci nekupujte a nenoste kožešiny divokých zvířat! Měli byste účast na surových vraždách, jimiž mizejí se světa bobři, hranostajové, lachtani (seal-skin), vzácné vačice, stříbrné lišky atd. Představte si dítě, kterému zabili matku pro lidskou fintivost! Už je dost toho, že člověk se choval po věky k přírodě tak macešsky. Zvlášť naše dívky si to musí uvědomit.


19)

VZHŮRU A V PŘED!

Tisíce hochů a děvčat žijí jednotvárný život. My měli jsme to štěstí, že jsme pochopili, co znamená radostná činnost, rozmanitá, plodná, program zálesácký.

Spokojíme se tím, abychom sobecky jen se radovali z této své výsady?

Bratři a sestry, cítíte dobře co by mohlo znamenati tisíce duší prodchnutých jedním velkým zápalem?

Byla by to síla zázračná, schopná vyburcovati celou vlast.

K jakému to úsilí jsme se odhodlali? Povznésti vše, co se krčí, co je prostřední, co je malé, vyvrátiti lež v sobě a kolem sebe. Čtěte náš Zákon!

Který junák by se tomu úsilí mohl vyhýbati?

Věřte Zálesácké Lize!

Musíme mít jeden pevný účel: tento rok docíliti dvojnásobných výsledků.

Jak k tomu dojdeme? Důvěrou a prací.

Především důvěrou v sebe.

Hoch oblečený v kroj, kterého svedla lepost uniformy, sotva je proto junákem.

Býti junákem, to znamená vystoupiti k slunným vrcholkům. To znamená každý den trochu se dostati v před. To vyžaduje stálého zpytování. Neumíme býti moudrými: dnes si říkáme, že dobudeme světa; zítra nepatrnou překážkou klesáme znechuceni.

Když nás něco sklame, musíme ještě míti důvěru v sebe. A víte dobře, že jest častou tato šedá chvíle, kdy přikrade se starost a zbabělost by chtěla vás odevzdati slepému osudu.

V šedých chvílích opřeme se o světlé hodiny minulých úspěchů, projděme v mysli cesty, kterými jsme šli, zachovejme si víru.

Musíme býti hrdi na své vůdce, bratry, svou velkou rodinu.

Máme každý svoje chyby, to se rozumí. Naprostá dokonalost nevím v kterém se skrývá domě; také neztrácejme svůj čas, ani svoje nadšení netrpělivostí hledání. Potřebujeme pro svou práci pevné základny. Tu nám dává Liga. Milujme život, a všechny krásné síly v sobě a ve svých kamarádech spojme k činorodé práci. Odkrývejme slabosti, ale chopme se sil života.

A pak jednejme.

Uplatniti se, „býti účinlivý“: stoupati stupni junácké výchovy k bojovníku a strážci; znovuzroditi se každým rokem, zachovati si radostnou sebekázeň, zpívati a sloužiti — vždy si vésti po junácku.

Pamatujte si Tolstojovo: věřte sobě.

Starý Bobr.

20)

ZÁLESÁCKÁ LIGA ČESKOSLOVENSKÁ
Československá Obec Junácká Psohlavců a Horních Chlapců
Miloš Seifert, náčelník — Praha II. Salmovská 16.
Jan Böhm, jednatel — Praha-Michle, Havlíčkova 239.

Listopad — měsíc bláznivý, II č.

Poselství Setonovo — Listopad — měsíc bláznivý — John Burrough, Příroda a básník — K. Ewald, Dítě hvězd — Náčelník, Sněmovní kruh — Gufa (Bombay), Maugli, vlčí hoch — Práce v měsíci listopadu — Vědecký drak — Naše kredo — Hrnčířský kruh — Jak bylo slunce zavěšeno na oblohu (indiánská pohádka) — Miloš Seifert, Největší internacionála světa — Frederika van Eedena „Radostný svět“ — V. Ž., Lesní sněm — Z náčelnictva Zálesácké Ligy.

Obálka: Z Federace Čs. Skautů — S kým spolupracujeme — Výzva – Otázky – Vzhůru a v před — Obsah.

Obrázky k tekstu: Symbol ohně, Krabicový drak, Hrnčířský kruh, Dítě.


THE WOODCRAFT LEAGUE OF CZECHOSLOVAKIA

Miloš Seifert, President and Chief — Praha II, Salmovská 16.

Jan Böhm, Executive Secretary — Praha-Michle 239.


The fire of woodcraft” no. 2. November, mad moon (contents): The Message from E. Th. Seton — November, mad moon — John Burroughs, The nature and the poet — Ch. Ewald, The child of the stars — Chief, The council ring — Gufa (Bombay), Maugli, a wolf boy — The work in november — The scientific kite — Our creed — The potter's-wheal — How the sun was suspended on the sky (an indian fable) — Miloš Seifert, The greatest international brotherhood of the world — Frederik van Eeden „De blijde Wereld“ — V. Ž., The council in the woods — How do we liwe — From the Headquarters of The Woodcraft League of Czechoslovakia.

The cover: From the Federation of the Scouts in Czechoslovakia — The organisations we work with — The query sign — Onward and upward.

Illustrations: The fire-symbok. The box-kite. The potter's-wheel. A chield. The cover designed by Ladislav Havránek.


Vatra zálesáckého junáctví, Měsíčník Zálesácké Ligy Československé (Psohlavci). Vychází počátkem každého měsíce mimo červenec a srpen, ročně 10 čísel. Předplatné na půl roku 10 Kč, číslo (16 str.) za 2 Kč. Redaktor Miloš Seifert, Praha II. Salmovská 16. Administrace Jarka Veselá, Praha-Michle, Havlíčkova č. 239. Nákladem Zálesácké Ligy Čsl. Tiskne Beníško a spol., Plzeň.