Příběh jedné březové boule

Z thewoodcraft.org
Přejít na: navigace, hledání
A tady je vysněná kuksa

Při všech mých cestách na sever Evropy do Laponska, jsem vždy ve stáncích, kde se prodávaly severské suvenýry, obdivoval dřevěné hrnky zvané "kuksy". Obzvláště ty, co byly vyrobeny z březových boulí měly nádhernou kresbu dřeva, ale jejich cena nebyla zrovna malá. Celkem logicky jsem brzy pojal velkou touhu, vlastnit takový stylový hrnek, a začal jsem uvažovat, že si ho vyrobím.

Při návštěvě muzea s názvem "SIIDA" (http://www.siida.fi) stojícím na břehu finského jezera Inari, kde je veliká expozice věnovaná severské přírodě a hlavně Sámům - původním obyvatelům Laponska - se udála rozhodující věc. V hlavním sále byly kromě jiného vystaveny i staré kuksy - jeden kousek lepší než druhý. Vyndal jsem si notýsek a začal v šeru muzea obkreslovat jednotlivé hrnky, jejich tvary, zdobení a podobně. Po chvíli se u mne zastavil sympatický starý chlápek oblečený podobně jako já - tedy pohorky a zelené outdorové oblečení, na opasku se mu houpal nezbytný finský nůž puuko a spustil na mne finsky. Pochopil jsem, že mi sděluje něco důležitého, co má souvislost s těmi kuksami. Finsky neumím a anglicky jen velmi, ale velmi málo. Ani Fin neuměl anglicky. Jeho naléhavost nás nakonec dovedla k neskutečnému výkonu. Sehnal jsem kamarádku Aničku, která tam byla s námi, ta uměla anglicky. Popadl jsem pak Fina, Aničku a odvedl je do recepce muzea, kde měla službu dívka, o které jsem věděl, že ovládá angličtinu. A tak, když už byly konečně všichni překladatelé pohromadě - mohla začít finsko-anglicko-česká konference a to ve čtyřech lidech.

Když jsem Finovy potvrdil, že si hodlám kuksu vyrábět, začal mi vysvětlovat, že nejlepší je uříznout vybranou bouli přímo z živé břízy. Ptal jsem se ho, zda to není problém řezat do zeleného stromu. Prohlásil, že se to takto dělá v Laponsku už tísíc let, že strom si s odříznutím poradí, že zdejší podnebí je natolik drsné, že strom takový drobný zásah zvládne. Bouli jsem pak měl dovézt domů nejlépe v igelitové tašce, aby během dlouhé cesty nezačala vysychat. Doma pak mám vzít 5 litrů vody a do ní dát 1 kg či více soli a nejméně 1 hodinu v roztoku bouli vařit. Pak z ní oloupat kůru až na dřevo a nechat ji v ne příliš suchém prostředí pomalu vysychat. S přáním, ať se mi práce daří, jsme se nakonec rozešli. Vybaven těmito informacemi jsem již potřeboval jen najít tu správnou bouli.

Osudná chvíle nastává
Boule je potřeba trochu opracovat, aby se lépe vešla do batohu

Pred dvěma lety jsem se svojí ženou a několika přáteli opět vypravil do laponských hor - tentokráte ve Švédsku. Tam jsem nakonec vhodnou bouli objevil. Před námi bylo sice ještě několik dní pěší chůze tundrou, ale vidina, že si budu moct vyrobit opravdovou severskou kuksu byla silnější. Naštěstí jsem s sebou měl vysouvací pilu od Fiskarsu a tak jsem se do toho s chutí pustil. Domů jsem si tedy dovezl materiál nejen na hrnek, ale také na menší misku. Finův postup jsem dodržel a po vyschnutí polotovaru jej začal zpracovávat. Nespěchal jsem, práci jsem si užíval.

V takovéhle krajině jsme putovali

Publikováno 4. listopadu 2013 na bushcraft-portal.sk