jeho myšlenky, aby se mu hodily do krámu jeho osobních ambicí a privátních názorů. A tak tvrdím, že organisace, které vyhlašují, že jdou se Setonem a neberou přímo z něho, ale z jeho »tuzemského« vykladače Seiferta, nepropagují skauting, nebo junáctví — chcete-li — Setonovo, ale Seifertovo, a to je v očích lidí, podstaty věcí znalých, rozdíl zásadní. Ke knihám právě vydaným připomínám: Skvělý traktát Setonův, »Dvanáct tajemství lesa«, doprovodil Seifert životopisnou studií o Thompson-Setonovi, za kterou bychom mu mohli býti vděčni, kdyby jen dovedl být objektivní a neurážel a nehanil jiné jedním dechem, co chválí a vynáší Setona. Druhou knihu nazval »Svitek březové kůry«. S těmi »svitky« je to takto: první, »The Birch Bark Roll«, vyšel 1902[1]. V r. 1910 vydal Seton knihu »Boy Scouts of America«, obsahující i »Svitek«[2]. »The Book of Woodcraft and Indian Lore« vyšla 1912[3]. Po té mám v ruce »Manual of the Woodcraft Indians«, označený jako čtrnáctý svitek[4]. V r. 1917 vyšla kniha »The Woodcraft Manual for Girls« jako patnáctý svitek[5] a v r. 1922 vydán »The Woodcraft Manual for Boys« jako sedmnáctý svitek[6]. Podle kterého ze »Svitků« upravoval Seifert ten svůj, neudává[7]. Knihu rozdělil na dvě části: Lesní moudrost, o níž praví, že ji napsal sám — tedy Seifert a ne Seton — to nutno míti na paměti. V této části exploituje Setona, jak se mu to hodí a způsobem sobě vlastním a už všeobecně nechvalně známým promlouvá o Woodcraftu, úsilně se namáhaje postaviti Indiána za jediný a jedinečný vzor a tupí »vojácký skauting Baden-Powellův«. Druhá část je »Kniha orlích per«, návod, jak získati odznaky za činy a mistrovství nejrozmanitějšího druhu. Seton rozeznává tu »činy« a »stupně« nebo »hodnosti« (coups and degrees). Za činy — malé a velké — dává orlí péra, za hodnosti odznaky, vyšívané čtverečky (my kolečka!). Nemám po ruce nejnovějšího vydání »Manualu«, abych mohl referovati, pokud se Seifert drží Setona a pokud staví sám. Podle »Manualu« z r. 1922 rozchází se hodně se svou předlohou. Že tu vypouští tuto větu: A soldier's War medals count for a grand coup each, každá vojenská válečná medaile počítá se za velký čin, větu, kterou najdeme v Setonovi už v r. 1912, nás nepodiví. Jak by jinak dokázal, že skauting Baden-Powellův je »vojácký« a Setonovo woodcraft nikoli? Že vypustil z mistrovství i zkoušku »Citizen«, občanství a »Patriotism«, vlastenectví, to nás u Seiferta také nepřekvapí. Ačkoliv tvrdí, že jeho kniha je pro obě pohlaví, vynechal všechny krásné průkazy, které Seton zavádí pro dívky a ženy. Jíti do podrobností v jednotlivostech, vymyká se z rámce tohoto referátu a bude o tom promluveno jindy. Poučeným vůdcům a zpravodajům otevře studium těchto knih rozhled hlavně po díle Seifertově. Co o Setonovi se tam dí, nutno bráti »cum grano salis« a snažiti se, pokud možno, o poučení z originálních děl tohoto geniálního pedagoga a reformátora životního.
- ↑ Není pravda. Autor článku Jan Novák - Mangidon vychází z informací zprostředkovaných Seifertem. Seton označil jako první vydání sérii článků, která vycházela od května do listopadu 1902 v magazínu Home Ladies Journal až dodatečně. První knižní – či snad lépe sešitové – vydání později označené jako druhé, vyšlo až v následující roce 1903.
- ↑
Jan Novák - Mangidon měl nejspíš na mysli deváté vydání, které bylo určeno pro skauty — plným názvem Boy Scouts of America - Official handbook, které ze Svitku obsahuje pouze přehled výkonů potřebných pro získání orlích per. Zcela chybí organizační část — ta byla nahrazena organizační částí BSA vycházející z Baden-Powellova konceptu — i části, které byly nutné k tomu aby vůbec možné nějakým způsobem se systémem orlích per pracovat.
Seifert však měl k dispozici osmé vydání, které vyšlo rovněž v roce 1910, pod názvem The American Boy Scout - The offcial Hand-Book of Woodcraft for the Boy Scouts of America. - ↑ První vydání The Book of Woodcraft, u kterého byla součástí rovněž organizační část, systém orlích per a — nově zavedená — mistrovství.
- ↑ Vydání z r. 1915, na jehož základě vedl Jan Novák - Mangidon svou kritiku vůči Seifertovi ve IV. ročníku časopisu Vůdce
- ↑ Podle tiráže tato kniha vyšla v r. 1916. Její vydání spadá do období počátku chaosu označování edicí The Birch Barch Roll
- ↑ Ve skutečnosti toto vydání vyšlo již v roce 1918. V případě posledních dvou Svitků měl evidentně Jan Novák - Mangidon k dispozici dotisky, o jejichž existenci svědčí datované titulní listy. Obsahově se však nijak nelišily od výtisků původních.
- ↑
My dnes již zcela bezpečně víme, že Miloš Seifert - Woowotanna svou verzi překladu původně dělal podle sedmnáctého a osmnáctého vydání Svitku z r. 1918, kterou aktualizoval dle tehdy zcela čerstvě vydaného dvacátého vydání s názvem "The Birch Bark Roll of Woodcraft:For boys and girls from 4 to 94" z r. 1925. Byl to tedy sám Seton a jeho spolupracovníci, kdo udělal změny, ze kterých obviňuje Novák Seiferta
O tom, že Miloš Seifert - Woowotanna pracoval s již hotovým překladem předchozích vydání, svědčí vyřazené stránky překladu, nalezené v archivu NPKM JAK v Praze, které byly u Setonova vydání z r. 1925 vypuštěny.
