Stránka:vudce iii.djvu/8

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 7

v těžkých dobách svého národa junák Seifertův? Buď zbabělý sketa nebo — ulejvák. A tomu se říká „junácká výchova“. Jak jinak to uměli srbští hoši-junáci, když jim rakouská soldateska přišla do země! To ovšem byli, jsou a budou junáci, ale Seifertovi „junáci“, vychová-li jaké podle své knihy, budou baby.

Tvrzení svoje o militarismu angl. skautingu dokládá S. i tím, že mu v čele jsou vojenští zástupci, princové, ba i sám král. Ti vojenští zástupci! Jeden z nich, R. E. Phillips, napsal ve své knize (Patrol system str. 44): „Mějme však na mysli, že nikdy neučiní dobrý dojem ona družina, která se honosí vojenským parádním nátěrem, ale jistě ta, která má vždy vzhled pracovní, je čilá a pilná“ Tedy zřejmě hrozný „militarismus“. A ten král s princi! Ve Štokholmu při Olympiadě konal švédský korunní princ službu se skauty ve stadionu. A ve Spojených státech, kde snad je přece aspoň „trochu“ demokracie, stáli a stojí skautingu v čele jacísi presidenti Roosevelt, Wilson, Harding. Nám postavil se za ochránce president Masaryk. Jsou snad i tohle „příšerné stíny" ležící na skautingu? Napsal Aristoteles, že jak monarchie, tak i aristokracie a demokracie jsou stejně dobré a oprávněné, vládne-li se jen pro blaho celku. Je-li národ s jistou formou vládní spokojen, je-li při ní šťasten, jde-li mu k duhu a postaví-li se její představitel skautingu v čelo, jaké tu „příšerně stíny“?

Aby ukázal slabiny B.-P. systému, S. dí: „Na druhé straně prohlašuje B.-P. skauting za bratrství celého světa. Jak se to spolu srovná? To se ti „bratři“ mají jednou jít vraždit?“ Nechám mluvit Josefa Holečka, který v „Národní moudrosti“ věc tuto velmi dobře postihuje. Ohledně našich ideálů světového bratrství je pesimistou. Praví („Národní moudrost“ str. 35.):„Světová válka nás přesvědčila, že člověčenstvo dokonce nespěje k světovému bratrství, ale že se rozdělí na dva tábory národů: v jednom budou ti, kteří nespouštějí s očí ideál dobra ani ve vřavě bitevní a mají vědomí, že za něj cedí svou krev na bojištích; v druhém budou národové, bojující za zlo i tenkrát, když předstírají opak. V prvém táboře mají národové moudrost kladnou, v druhém zápornou.“ A na str. 39. pokračuje: „Jako není smíru mezi dobrem a zlem, tak ho nebude ani mezi oběma tábory národů. I v míru se bude v boji mezi nimi pokračovati, ovsem zbraněmi národní moudrosti. Nepravím: zbraněmi ducha, jak se dosud říkalo, neboť duch mají i národové nemoudří; nepravím ani zbraněmi kultury a civilisace, neboť také jimi tábor nemoudrých mávati bude. I bude třeba, aby části tábora s národní moudrostí kladnou i po válce zůstaly úzce a pevně semknuty, nejen za účelem sebeobrany, na niž jim bude i příště pomýšleti, nýbrž i aby se blíže a hlouběji poznávaly a vždy lépe si rozuměly."

Tak Holeček. On, jak vidíme, láme hůl nad svorností všelidskou a sám, ač svou filosofii národní zakládá na Petru Chelčickém a Českých bratřích a tak výrazně ji vyslovuje ústy sedláka Kojana, ač jeho filosofie plna je čistě nauky Kristovy a ducha křesťanskeho: ..text pokračuje