legionář a přece zůstane mu na věky. A ještě maličkost, ale charakteristická. Když už se konečně „junák“ začal ujímat, našli se dobří lidé, kteří řikali: „Pozor, tohle jsou junáci, to nejsou vůbec skauti, skauti jsme my, u nás je skauting pravý, nefalšovaný, tamto je pouhé junačení!“ — Tendence byla průhledná a není naší vinou, že pak junáci, kteří přece cítili také skautsky, hlásili se i k tomu jménu. Kdo by pak nechtěl tomu jménu rozuměti symbolicky, kdo by chtěl vychovávati detektivy, kdo by na př. řekl skautu, abych užil příkladu z posledních dnů: „Jdi, a pak mi po přednášce povíš, co N. N. mluvil o cizích organisacích,“ to přec není žádný skautský vůdce, to je ……… Nu dost!
Zde bych rád také vyvrátil omyl, který se přenáší z knihy do knihy. Hochy-skauty v Mafekingu neorganisoval Baden-Powell, ale Lord Edward Cecil, jak správně uvedeno v „Zákl. jun.“ již v r. 1912. Baden-Powell je tak poctivý, že by to pověděl a nemá konečně," proč by to zakrýval, kdyby on byl jich původcem. Za svého pobytu v Jižní Africe pozoroval nejen tyto hochy-skauty, ale i domorodce, a z tohoto pozorování a ze zkušeností z jiných kolonií vyrostla mu idea skautství.
A teď: podle Seiferta „vývoj junáctví zabředá u nás víc a více v nebezpečí, do kterého jej dnes přivedli někteří lidé, kteří organisujíce tisíce hochů nedovedou jim dáti nic více, než kopii anglických forem.“ Ale přes to, „že zásluhy B.-P. jsou ohromné, a Angličané mohou na svůj skauting býti hrdi“, volá S.: „Zadržte! Pro český národ byl by anglický skauting takovým neštěstím jako football. Můžeme být šťastni, že anglický skauting budí v nás odpor. Slovanská duše je přece jen značnou měrou odchylná od anglické. My chceme především důslednou, hlubokou, filosofickou pravdu, sílu duchovního principu, smysl toho, co děláme.“ Probůh, což Angličané chtějí něco jiného? Proč tohle S. povídá? Ovšem, nemá každý možnost přesvědčit se z pramenů a korigovat toto tvrzení a proto je velmi neupřímné, informuje-li S. své čtenáře, jakoby Angličanům šlo o nějaký projev čistě vnějškový, o nějakou pentličku, odznak, hadřík. Inteligence národa, ze kterého vyšel Bacon, Shaftesburry, Locke, Hume, Newton, Macaulay, Carlyle, Smiles, Mill Spencer, Ruskin, je jistě aspoň tak hluboce filosoficky založena jako S. a jeho družina. A při tom S. chytrácky zamlčuje, že ty odznaky, stužky, zkoušky, obřady, sliby, zákony má i Thompson-Seton. A varuje dále: „Musíme dobře vědět, co děláme, a nebýt tak slepí a neopičit se. Anglický duch je snad slovanskému nejblíže ze západních národů.“ (Viz výše: Slovanská duše je značně odchýlena od anglické — ale: anglický duch je slovanskému nejblíže! Jaký to zmatek!)
Čtouce dále dovídáme se, proč stal by se anglický skauting naši zhoubou: „Nuže, přišerné stíny leží na anglickém skautingu. Zakladatelem je generál.“ Washington byl také generál a generálem ..text pokračuje
