… jako on činí Powellovi. Oddaně a pokorně dáme se, nevědomí, poučiti i Setonem a přijmeme vše, co s dobrým svědomím přijmout můžeme a musíme. A že skutečně tak činíme, toho svědectvím jsou Svojsíkovy „Základy junáctví“, kde Thompson-Seton postaven je již v r. 1912 před Baden-Powella a pojednáno o něm mnohem obšírněji než o B-P. A svědkem je tu sám Seifert, který Setona poznal právě ze Svojsíkových „Základů junáctví" a do své „Kapesní knížky'“ z r, 1913 opisuje z nich, že Seton je vůdcem a zakladatelem skautských čet, jichž členů je dnes na 300.000 (ejhle, tu se nebál tisícihlavé organisace). A jestli se k nám v té době ještě nedostal Setonův „Woodcraft“ (vyšel 1912), nemohl z něho čerpati pak ani Svojsík, natož Seifert, o němž je známo, že v té době angličiny neovládal. Dnes už ovšem Seton není vůdcem americké organisace Boy scouts a je pamětihodno, že „Základy junáctví“ i „Základové skautingu“ jsou jediné skautské příručky, kde vliv Setonův na skauting byl tak vyzdvižen. V žádné jiné cizojazyčné tomu tak není.
To bylo třeba uvést napřed, než přejdu podrobně k jednotlivostem v knize. Nebudu psát kritiku. Pokud je kniha dobrá nebo špatná, není mi už dnes problémem. Mně dnes jde o to, abychom řekli se své strany své, neboť kniha na velmi četných místech k tomu přímo vybízí, jsouc někde zrovna osobní.
Až dosud četl jsem o knize tři posudky: dra Chalupného v „Sokole“, celkem objektivní, až na to „vycházení od Husa", které Chalupný sám má za ne zcela správné, a na ono konstatování po třech podstatných výtkách, že skauting Seifertův je něčím vyšším než Baden-Powellův. Nu, Seifert a Baden-Powell — nějaký rozdíl on tu jistě bude, v díle, skutcích i v osobách. Pak byl posudek dra. Hořejšího v „Sokolici“, naveskrze pochvalný s podotknutím, že kniha Seifertova je plna sokolského ducha. A konečně kap. Procházky ve „Cvičiteli“, naprosto odmítavý („nebezpečná kniha“) a to i vůči celé myšlence skautské. Tedy vesměs posudky z kruhů sokolských. Máme-li na zřeteli skauting jako doplněk výchovy školské, je nutno pro jeho obecnou platnost a cenu, aby i od nás řečeno bylo upřímné a vážně slovo.
Ja nepíši tedy, jak jsem už řekl, kritiku, řádky mé jsou vlastně polemikou, jsou osvědčením našeho stanoviska, jsou obhajobou našeho programu, který je Seifertem tu zjevně, tu skrytě napadán.
Kniha Seifertova presentuje se nám i doporučuje jako samostatné vyřešení československého skautingu. Ne definitivní, neboť autor praví sám (str. 23.): „O českém junáctví bude se ještě mnoho a mnoho přemýšlet a nic je nerozřeší, než praktické pokusy a zase jen pokusy“. A tak také přítomná. kniha je jen pokus. Každý, kdo bude chtít definitivně řešit problém československého skautingu, bude musit jíti železnou logikou národní moudrosti české, musí ..text pokračuje
