Pokračování textu ze strany 12
… Španěly, Italy, moderní Řeky a pod. — jsou národové velcí a dovede-li americký president Harding ke konci své řeči nad hrobem neznámého vojína recitovati „Otče náš", a dovede-li celý národ při tom v úctě sklonit čela, co tu odporného, zač by se musil hanbit před p. S.? Pak je tu co činiti s ryzím projevem duše, čistým a vznešeným, s duší poctivou, přímou a ne pokřivenou.
Ještě dvou věcí z citovaného odstavce S. třeba se dotknouti. Je to čtení bible. Dr. Herben napsal: „Doba kacířů minula vlivem dvou nejnebezpečnějších odpůrců církve. To jsou bible a věda. Bible proto, že církev ji vydávala vždy za studnici svých pravd, ale když reformátoři Hus, Luther, Kalvín ji pročetli, pravd katolických v ní nenašli. Dali bibli do rukou svým posluchačům, což katolická církev vždy zakazovala a posluchači, nenalezše v ní církve katolické vůbec, odcházeli a tvořili nové společnosti náboženské: husitství a bratrství, luteranství a kalvínství atd.“ Či jak myslí p. S., že vzniklo husitství, bratrství? Která byla lidu nejmilejší kniha, jejž Denis nazýva „národem kalicha a bible“? Jestli tedy S. „vychází od Husa“, jak smí pohrdat biblí? A jací to budou „Chelčického boží bojovníci“, ti S. junáci, když právě Chelčickému základem je vůle boží, zjevená v Písmě svatém, v bibli? Já se k tomu ještě během rozboru vrátím, zde uvádím to jen proto, aby bylo vidět, že S. vlastně neví, čí je, že na jednom místě (str. 16.) boří a rozmetáva základy toho, co jinde (str. 42.) klade si za vysoký cíl.
Druhá věc jen tak mimochodem. S. lituje angl. skauty, že čtením bible přijdou o nedělní vycházky. To by měl S. vědět, že v žádném jiném národě — stejně ovšem i v Sev. Americe a evropských zemích severských — nedává se mládeži tolik příležitostí k volnému využití mládí, ať už ve formě těl. cvičení, sportu, campingu, styku s přírodou, což vše zahrnuje v sobě i skauting, jako právě v Anglii, klasické zemi sportu a těl. výchovy vůbec. Nemusí se tedy S. o anglickou mládež pokrytecky strachovat, že pro samé modlení se nedostane ani v neděli na vycházku. Ono je to sice i v Americe hodně podobné a Setonovi hoši to konec konců dělají stejně jako angličtí. Ale tu se to výborně hodí, aby bylo vidět, že B.-P. skauting je špatný.
Tolik jsem měl za nutné pověděti o náboženské otázce v Anglii a vztahu, který k ní má skauting. Přicházím nyní k nám. Slib anglických a amerických (ne Setonových!) skautů začíná: On my honour I will do my best: To do my duty to God — svou ctí zavazuji se konati, jak nejlépe dovedu: své povinnosti k Bohu. Skauting byl k nám Svojsíkem zaváděn kolem r. 1912, kdy také vyšly „Základy junáctví“. Jaké byly tehdy politické a mocenské poměry u nás, je ještě v příliš živé paměti, než abych to musil líčit. Vkloubiti skauting, výchovu mládeže, do našich řádů tehdejších, aby mu zůstalo s dostatek volnosti národní i náboženskě, a zase učiniti to tak, aby nebylo mladé hnutí hned v počátcích potlačeno a ubito ostražitými a nedůvěřivými Rakušáky, zejména když u nás už tehdy řádily Jungwehr a Knabenhorty, to byl jistě tvrdý oříšek. A šlo tu i o českou veřejnost, která ..text pokračuje
