Tato stránka byla ověřena
Pokračování textu ze strany 18
- 1876
- Aby se neodcizil domovu úplně a aby vyhověl otcovu přání či spíše příkazu stát se umělcem, nastoupil z vlastní iniciativy k torontskému malíři na dvouletou praxi, Byl si jist, že to bude po překonání začátků správný start k uměleckému zpodobňování přírody, k němuž se cítil dosti silen. Že to dopadlo zcela jinak, přesvědčíte se v Setonově autobiografii str. 118.[1] Po dvou letech, kdy již nemohl nic víc získat, přihlásil se na Ontarijskou školu umění. Pod vedením skutečných odborníků dopracoval se význačného úspěchu – byla mu udělena zlatá medaile nejlepší kanadské umělecké školy. Vytvořil si tak předpoklady pro získání stipendia pro studium na Královské akademii v Londýně. Tam byl počet nových uchazečů velmi omezen. O přijetí Setonově na tento tehdy nejlepší ústav toho druhu v Anglii rozhodla zdařilá kresba Michelangelova Satyra. Seton se však hned uchází o permanentní legitimaci do Velké knihovny Britského musea. Nová překážka – nemá ještě předepsaný věk. Nevzdá se. Vypátrá si sám celou organizaci musea i všechny rozhodující osobnosti – a mladík z amerických lesů, dobude zcela mimořádného povolení přímo od prince Waleského.[2]
- 1880
- V četných amerických časopisech a sbornících uveřejňuje články o tom, že výchova mládeže potřebuje vážnou reformu.[3] Woodcraft má přinést obohacení a ideální naplnění nejen mládí, ale celého lidského života, w. se musí stát školou lidství.
- 1881
- 26. října opouští Londýn na přímý příkaz své matky. Nemocen a značně vyčerpán vrací se po 16 denní plavbě do Toronta.
- 1882
- Aby se stal na rodině hospodářsky neodvislým, odjíždí 16.března k bratru Arthurovi do Manitoby (přes Chicago do Winnipegu). Silné sněhové vánice protáhnou cestu nečekaně na 15 dní. Z Winnipegu se dostává konečně do stanice “De Vinton”, kde se nachází farma jeho bratra Arthura.