Stránka:vatra-34-1.djvu/8

Z thewoodcraft.org
Tato stránka nebyla zkontrolována


Pokračování textu ze strany 7

… praktickým životem. Sami si dělají válečné košile, ozdobné nohavice (leggins), čelenky i mokasmy. Dělají práce z hlíny, kamene, kostí, dřeva, kůže, rohoviny, perleti, peří 1 ob51d1ánu. Učí se indiánské písně, národní i písně medicincmanů, písně amerických pionýrů i písně ná— rodů evropských. Tančí tance indiánské, světské i obřadní. A E. Th. Seton celou Universitu vede, vše řídí, o všem rozhoduje -— ve svých 73 letech. Jest sám jistě nejlepším příkladem Všem. Vždyť jeho mladí přátelé mu říkají »divoký přítel Zvířat<< a říkají, že jest nejkrásnější, když tančí nějaký tanec, anebo vypráví svým sugestivním způsobem povídku. Collcg má dOSt početnou svou literaturu, mnoho propagačních brožur i různých spisků. jest známa celému americkému vědeckému světu. Vždyť to jest učiliště těch nejlepších pedagogů a vy— chovatelů. Vždyť jest to středisko těch nejideálnějších snah v Americe, ano, na celém světě. Mimo to shromažďuje etnologický a etnogra— fický materiál 0 Indiánech, což má svůj vědecký význam. Nyní po dvou letech trvání ukazuje, jaké velké poslání má Woodcraft a jeho organisace. Howgh!

E. Thompson-Seton kreslí Indiána.

(The Book of Woodcraft)

Tělesná zdatnost Indiánova. Všichni dějepisci nepřátelští neb přátelští připouštějí, že Indián byl nejpěknějším vzorem fysické muž— nosti, jaký kdy svět poznal. Z bělochů jenom nejlepší vybraní a vy— cvičení mohli se postaviti proti nim. Kdyby nebyli rozdrcení převáž— ným počtem, měli by Indiáni pevninu (roz. Ameriku) do dneška. Grinwell praví: »Zápas o bytí vyřadil slabé a nemocné, pomalé a hloupé a vytvořil plemeno tělesně dokonalé a duševně vybavené, aby vzdorovalo podmínkám, s kterými se musilo setkati pokud byli ponecháni sami sobě.<< (>>Indián dneška<<.) Mluvě o Irokesích v prvotním stavu, Brinton praví, »že byli ne— překonatelní na pevnině a řekl bych dokonce na celém světě, kterým— koliv jiným národem<<. (»Americká rasa<<.) Nejslavnějším běžcem starého Řecka byl Phidippides, jehož rekordní čas bylo 152 mil za dva dny. Mezi našimi Indiány byl by takový výkon považován za velmi podřadný. Roku 1882 viděl jsem ve tvrzi QďAppelle výkon 125 mil za 25 hodin. Nevyvolalo to téměř údivu Slyšel jsem od obchodníků jenom chladné poznámky, jako: »dobrý hoch<<, >>pěkný běh<<. Byl to zřejmě velmi obvyklý výkon u Indiánů >>Pharahumánský poštovní posel z Chihuahua do Botopilos v Mexiku ..text pokračuje