Stránka:vatra-26-3.djvu/5

R. W. EMERSON: ŽENY Žena zná všechnu moudrost, ač ji nebere za zaručenou a ne- vykládá jakožto vynález. Muži si všímají podoby, ženy zachytí vždycky výraz. Pohledem dodávají vzletu a kráčejí s námi ani ne tak tím, co říkají nebo činí, jako svou přítomností. Důležitý je jejich způsob a tón. Naplňuje je jejich mysl obavami či jsou pevné a veselé? V obojím je věrná návěst, že je v něčem zle nebo dobře. Jejich slova mají se odvažovati, ale to se týče jejich nerozmyšle- ného slova. Je pravda, že až do nedávných dob nevykonaly ženy v žádném umění, vědě, v malířství, básnictví a hudbě žádného mistrov- ského díla. Jest však umění, které je lepší nežli malířství, básnictví, hudba nebo stavitelství, lepší než botanika, geologie a kterákoliv jiná věda; to jest konversace. Moudrá, ušlechtilá, duchaplná konversace jest nejposlednějším květem vzdělanosti a nejlepším plodem, jejž nám svět může nabídnouti — pohár pro bohy, v němž není žádného pokání. Konversace jest počtem, jejž vydáváme ze sebe samých. Všechno, co máme, všechno, co známe, přichází tu v úvahu a v jemnější formě jakožto reprodukce všeho našeho jmění. Ženy jsou tímto a svým sociálním vlivem vzdělavatelkami lidstva. Co jest vzdělanost? Odpovídám: moc dobrých žen. Úloha, kterou zastávají ve výchově, v péči o útlé děti a v ochraně starších dítek, jest jejich organickým povoláním ve světě. Ony dovršují společnost, mravy, jazyk. Jejich královstvím jest forma a obřad. Zkrásňují maličkosti. Všechny ty obřadnosti, které ohrazují kolem dokola náš život nezasluhují pohrdání a když se s nimi obeznámí- me, nemůžeme jich pohřešovati. Žádná žena jimi nesmí beztrestně opovrhovati. Její duch nalézá potěšení v obřadnostech, formách, výzdobě života uhlazenými způsoby, osobitými vlastnostmi, řádém a půvabem. Duševní síla člověkova vůbec se jeví význačně ve . vkusu, představivosti, obrazotvornosti (ty dodávají hluboké vý- znamnosti věcem a libovolným vynálezům bez opravdové ceny) a v pojímání pravdy. Jedna pravda pak vede ruku v ruce ke druhé; jedno právo je vystoupením síly k zaujetí dalšího práva. Hvězdnou korunou ženinou jest však síla její lásky a citu i nekonečný vzrůst, k němuž vedou. Tu ženy jsou básníky věřícími ve vlastní poesii. Vydávají ze svých pórů barevné ovzduší, řekli bychom vlnu za vlnou růžového světla, v němž trvale vždy procházejí. Všechny předměty vidí pak touto teple zabarvenou mlhou, žádajíce jenom lásky. Přejí si však, aby láska byla výměnou za ušlechtilost. AVVVVVVVVVVVVVV 3* 35