Stránka:vatra-25-6.djvu/8

Z thewoodcraft.org
Tato stránka nebyla zkontrolována

Nahoře po té lidské cestě přijížděl muž na kosmatém koni. ]el opatrně a často se shýbal, aby nenarazil. Avšak přece jedna neposedná větev mu srazila s hlavy koženou přilbici. Muž zaklel a seskočiv s koně, uvázal si přilbu pod ryšavou bradu. Tu zahlédl oltář a ten pohled ještě zvýšil jeho špatný rozmar. Srazil s něho misku, že se roztříštila o kořání. Dobyl meč visící na řemenu, kterým byla přepásána jeho hnědá sukně, shodil věnec a mnohokrát vztekle zasekl do kůry, že lítaly třísky. Pokusil se irozvrátit oltář, ten však odolával jeho hněvu. Vsedl na kůň, odjel a zas bylo ticho. Přicházel třetí .host k hraničnímu dubu: plachá srna. Za» staví se, utrhne travičku nebo lístek, ale hned se vztyčí, ohlíží se, čichlá. Přiešla lidskou cestou na zvířecí stezku, parno letního dne ji hnalo k řece. Nadarmo jsi, srno, tak opatrná, nadarmo jdeš tiše jako stín oblaku po žítném poli, nadarmo se dáváš na líčený útěk, abys vylákala ze zálohy nepřítele, jenž by mohl čekati u vody. Ba, čeká! Co je všechna tvoje opatrnost, proti moudrosti, jež umí čekat? Opět člověk. Pěší. jde po lidské cestě lesním stínem a je docela jiný než onen jezdec. Veselá, buezvousá tvář prio- zrazuje mládí, dlouhé vla- y má spletené ve spáncích v rulíky, krátké nohavice drží pás pobitý měděnými kroužky, za pasem pak není meče, jen kulatý kámen na topůrku. Hořejší půl těla “l mladá hlava je nepokryta. Došel zk oltáři a všecek ztrnul. Zbloudilý paprsek sluneční padl uprostřed cesty na kus misky s vyrytými posvátnými znaky. Dub posekán, věnec rozmetánl Dlouho _stál a hleděl na tu spoustu. Zvedl střípek, na němž obraz slunce zůstal skoro celý, a šel hledat škůdce. Od řeky uslyšel hluk zápasu. Ne, tam není člověk zlomyslný, to Vlk sedí na zabité srně, metá na něj z očí blesky hněvu a vztekle vrčí mu v ústrety. Mladý lovec stiskl mlat pevnou rukou, rozpřáhl se, hodil. Dutě to buchlo do Vlčího boku.. Nečekal šerý, co bude dále, prchal, lovec za ním. Když se vrátil, nebylo tu srny. Proč se prve lépe nepodíval do hustého chvojí staré sosny? Byl by viděl hořeti v temnu dvě oči dobře ukrytého rysa, jak přihlížel s hora tomu zápasu, Když se ti dva po lesích honili, seskočil na nižší větev, až se rozhoupala, až prška suchého jehličí spadla na mech, a tiše uklidil Spiornou kořist. Byl tam nejdřív a čekal nejdéle. Veliká je moudrost umět čekat. a E. T. SETON: Lidé obyčejně klesnou v mládí proto, že potřebovali vzrušení, zábavy, že zlákal je život, zatím co výchova jejich omezovala jejich vzlet a jejich překypující nadbytek života hleděla v nich umrlviti. Lesní mou- drost dává mladé mysli nejširší rozpětí její představivosti, tělu nejmožnějši vybití se bujnosti uprostřed volné přírody. Při tom jasným cílem vede obé zdrojem potěšení a radosti k nejrozmanitější práci, jež není povinností ani povalováním, ale buduje charakter a dělá šťastným. 88