Stránka:vatra-25-6.djvu/7

JAROSLAV PANLIŠKA: Z KNIHY ZA STARÝCH BOHÚV FRANK MALVÍN: VELIKÁ MOUDROST V srdci pralesa je skála, tam je domov šerého vlka. ještě vysoko stojí slunce, ale mouchy tuze dorážejí a nenechají spát do večerního lovu. Protáhl se šerý vlk a zívl hlučně1 Vztekle chňapl po dotěrné mouše a drobným klusem dal se s.kopce Proplétal se žulovými balvany, tlustým mechem ob rostlými, přeskakoval ohromné kořeny, jimiž sosny, lesní ve— likzáni, robjímaly skály. ond klopoem pak, kde se počínal hájek javorů a bílých bříz, na chvíli se zastavil a poslouchal známou píseň lesa. Nahoře bor hlubokým hlasem šumí, ch'víli tiše, chvíli hukot roste. A druhý hlas k tomu bzučí mouchy, na slunečném místě tancujíce. Tu zaslechl třetí hlas te' písně: tichý crkot vody. A šel za ním. S nechutí jen vstoupil na pě- šinu, která protínala lesní houští; byla to cesta lidská. ]istě však jen zřídka prošel tudy člověk, neboť vysoká tráva byla nedotknutá a nikde nic lidmi nevonělo. I klusal šerý vlk po ní. Očenichal kamenný oltář vedle cesty pod mohutným dubem, jehož každá větev sama byla jako silný strom, a podíval se do hliněné misky, jež na něm stála. Nic. ]en popel, trochu ohořelých šišek a pampeliška, která tam vyrostla na znamení, že dávno je tomu, co posledně plál svatý oheň v misce Očíchal si taky zvadlý věnec, jenž visel na dubě; jistě je tu dávno, všecek už bez barvy a suchý, až praští. Potom sestoupil šerý vlk do hluboké rokle, kde pod kapradinou tekla chladná voda, tvoříc řadu malých vodopádů N'apil se a běžel dále k řece Iam usedl v mlází, skryl se čekal. V tom je velká moudrost, umět čekat. 87