ŠEDÝ VLK: BRHLÍCI
Tak mladí byli venku. Byla polovina měsíce růží — obilí dozrávalo, kvetly šípkové růže, V pasekách zrály červené jahody.
Po prvních úlohách V zelených, nízkých a temných tyčkovinách nastala brhlíkům škola, pak škola v zelených větvích starých smrků a borovic a pod modrou oblohou, škola života a pro život.
Celá rodina brhlíků toulala se teď zeleným mořem korun smrků, borovic a modřínů — dál a dál od rodného háje a opět se vracela. Daleko k obzoru táhnou se nepřetržitě lesy, strom vedle stromu a na každém je potravy dostatek. Žili proto v hojností.
Za nedlouho dovedli mladí vše, co se patří na pořádně brhlíky: důkladně šplhat po kmenech smrků i hladkých buků, nahoru i dolů bez obtíží. Brhlíci nejsou tak ve šplhání ome- zeni jako datlové nebo išoupálci. Neopírají se o svůj ocas, mají proto také malý a měkký, ale šplhají nahoru idolů, všemi směry. Mladí dovedli teď i krkolomné cviky na větvič— kách jen tak sobě pro radost, naučili se šplhat ipo spodní straně větve a mnoho podobných užitečnosti ke svému životu na kmenech stromů. Měli už i pořádný šidlovitý brhličí' zobák, tvrdý, způsobilý k šťárání ve skulinách kůry, ovládali dokonale i brhličí vlnitý let, ba dovedli už zanotovat krásný brhlíčí pokřik. Uplynul jim tak zbytek léta v zelených, šumícíc'h korunách a na vysokých kmenech, poznali dokonale les, seznámili se s jeho obyvateli, přáteli i nepřáteli. A než nastal podzim byli důkladně zasvěcení a znali jistič všechna tajemství lesa. Byl podzim a kdekdo užíval jeho darů, které štědře roz- dával. Pod kůrou všude dosti hmyzích domácností, které brh— líci krutě plenili, dozrála semena všech stromů, byla úroda bukvic, byla tu isemena lípy, habrů a semena šišek jehlič— natých stromů. Vše bylo jejich. Bukvice zanášeli si brhlíci do skulín kmetnxů neb větví stromů a tu dobývali z ní jádra. Bukvice mají pevné sklořápky, na brhlíka až příliš pevné. Leč, brhlíci bušili svým pevným zobákem, až obal prorazili a nozštípli. Tenkrát potulovaly se lesem také Sýkory ve skupinách, jež pomalu společné zájmy a předtucha zimy svedla v hejna, rozptýlená sice po velkém kusu lesa, leč na znamení poho-tová. Pak se přidružovaly rodiny brhlíků, zlatohlávků a šoupálků, ptáků podobných povah a stejných zájmů v blížící se zimě. ]íedni o druhé se nestarají, jsou roztroušeni po volných sku— pinách, někdy idosti daleko od sebe. Snad je to bezpečnost, která je k tomu nutí a strach před zimou. 90
