Stránka:vatra-25-5.djvu/9

! HLASY LESA.( Co si bude as mysliti mladík, když jde osamělou lesní cestou a slyší naříkavé lkání, které se zcela podobá kříku trápeného ma- lého dítěte? Zoufale bude pobíhati sem a tam, aby našel dítě. Ale může nadarmo dlouho hle- dati, když neví, že je to křik zajíce, chyce- ného do oka, jeden ze zvuků nejpodobnějšich lidskému hlasu. Nejeden z těch, kdož ničeho “( nevěděli o umění lesa, vyřítil se na to, poně- „_ ! vadž myslel, že nějaký spustlý člověk chce . ' “"-' malé dítě v samotě odpraviti. Když však slyší “v »s- zajíc hluk, ihned ztichne a to působí ještě hrozněji na polekaného, který myslí, že dítě, je vyčerpáno a že již nebude veden ve svém hledání nářkem. * ]est však ještě jiný zvířecí skřek, který je velmi lidský a naří- kavý. je to křik ježka v pasti. ]eho dojímavé naříkání rezezná se těžko od nářku zajícova nebo hlasu trápeného dítěte. Zřídka lze ježka slyšeti, a jen málo lidí, nejvíce myslivci, znají jeho hlas. Většina lidí myslí, že je ježek němý. “1 Chceme také prozradit malé tajemství, které se týká křiku ježka, takže to můžete zkusit, když příště na některého přijdete. Nesmíte však toho zneužít: musíte milovat všechny tvory. Ježka můžeme jed. noduchým umělým uchopením přiměti k tomu, že vydá svůj neznámý, lidskému hlasu podobný zvuk. ' Vezmeme jeho zadní nohu do ruky a malou hůlkou nebo tužkou táhneme tam a zpět přes jeho první silnou šlachu za kolenem. My- slífme, že toto dráždění přiměje ježka ke smíchu, avšak delší dráždění je bolestné a musíme včas ustati. ]ežci těžce dýchají, snénají & chrápou, když spí ve svém hnízdě právě tak jako sovy nebo chroptí jako králík, který byl jiným ucho- pen za hrdlo. To je také něco, co musíme věděti z loveckého umění. je to jinak velmi příšerné, slyšíme-li chrápání muže a nevidíme jej. jednoho dne stáli jsme v lese a pozorovali kolěavu, která společně se Svým mládětem honila na levo od VOZové cesty králíka. Kolčava běžela rychle, aby přepadla králíka, ale králík obrátil, vyhnul se. Kličkoval a po krátké chvíli myslel, že se zbavil svých? pronásledo- vatelů. S dvojnásobnou zuřivosti padla nyní kolčava na stopu a nako- nec zůstal králík jako zabitý ležet u chomáěovitéhto ostružinového keře. Kolčava skočila naň se slepým vztekem a zakousla mu své jeh10vité zu— by do hlavy. Pak vyssála krev a skočila opět dolů. Zatím co jsme če- kali na konec tragedie, zttratili jsme na okamžik zvířata s očí. Ale tu jsme slyšeli na druhé straně cesty chraptivé naříkání, které je Sly,- šet při smrtelném zápasu králíka. Mysleli jsme určitě, že králík a kol. řava skřížili si cestu, aniž bychom je viděli. Ale o něco později usmrtila kolčava králíka úplně na levé straně cesty přímo u našich nohou. Šli jsme proto přes cestu, abychom zkou- mali příčinu nářku na téůo straně. Konečně našli jsme po dlouhém hledání ve spadaném listí a větvoví velkého ježka, který spal, sto- čen ve svém hnízdě několik kroků od této honby na život a smrt. Také kolčava prozrazuje 'svou přítomnost chrápáním. Dva my- slivci sedli si jednou k svačině na hromadu ch'rastÍ. Tu řekl náhle je- den: „Myslím, že nesedíme jen na dřevě, ale ještě na něčem jiném —l slyšíš její chrápáníř“ Když byli hotovi se svačinou, počal jeden z nich přehrabovati Chrasti, zatím co druhý měl připravenou pušku k výstřelu. Náhle vyskočila velká kolčava a chtěla prchnout, ale zvrátila se jen ranou- myslivcoyou a zůstala ležeti„ _ , Zdá se to kruté, ale přece by každý junák měl mít myslivce svým přítelem. ' 71