Stránka:vatra-25-5.djvu/7

Sedí na své vyhlídce, pěkně podle pravidel slušnosti Svištího ná- roda, na bobečku, nakloněn poněkud dopředu, přední světlé packy způ- sobně přitaženy na tmavé bříško. je asi 35 cm vysoký & dovede sedět tak nehybně, že z dálky vidíš jen rezavě žlutý, silný kolík. ]en jeho hranatá hlava je věčný neklid, zadívá se strnule na levo, ale než řekneš tři, už poulí svá očka zase na pravo. — . Sedí vždycky zády proti větru. Hrozí-li mu nebezpečí ze zadu, poví mu to výborný čich a sluch a ze předu, po větru, chceš-li uniknou'ti jeho pátrajícím očkám, musíš se dobře krýt a opatrně postupovat přímo proti němu. Není zdaleka tak hloupý, jak vypadá. Snažím se našlapovat co možná tiše, ale horské k0vání skřípe o kamení, a jemný sluch mého sviště už na mne upozornil! ]eho očka se zabodla do mého úkrytu! Musím zdřevěnětl Konečně uspokojen mou nehybností obrací hlavu jinam. Honem se zouvám a lezu v punčochách. Jde to nyní tiše, ale jsem již blízko a těžko se mohu krýt za žulo- vými balvany. Stačí, aby mne jednou zahlédl jak přebíhám od jednoho balvanu za druhý a zmizí v doupěti. Zkouším něco jiného. Lezu přímo proti němu přes všechny překážky, pwomaloučku, stopu za stopou. Pře— plazil jsem s napětím první balvan a s radostí pozoruji, že to sviště nezajímá, neboť kroutí hlavičkou na všechny strany. Zvykl si na mne asi neb-o má špatný zrak, myslím si a lezu dál. - jsem od něho asi patnáct metrů a jsem na rezpacích_ Mám jít ještě blíž, nebo mám se pokusit jej sestřelit revolverem s patnácti metrů.> Sedím bezradně v dřepu a. pozoruji sviště, který má svou trojúhelníko— vitou hlavu obrácenu nehybně ke mně. Vypoulená očka se zdají hledětii někam, přes mou hlavu. Jenom srst nad předními tlapkami a vousky. čenichu se chvějí. . Něco barbarského mi zaznělo krví. Moje pravá ruka, vedena dí- vokou žádostí, opatrně zvedá revolver. Chci mít jistou ránu a proto opí- rám hlaveň o loket levice. Zahanbující vědomí, že dělám něco oškli— vého, zápasí s rudou touhou zabit tam to živé. Zápasí & vítězí primi- tivní lovecka' chtivost. Už nevidím sviště, vidím jen jeho břicho, rozdělené rruškou mé lefošky. Hlaveň se natáhla přes celých těch 15 metrů, muška se přissála jako napité lesknoucí se klíště právě mezi prackami. Kohoutek se natahuje strašně zvolna — je natažen — Prásk! —. Do smradu shořelého prachu proniká ostrý živičný zápach! Trefil jsem —— žulový balvan, stojící několik metírů před svištěn. Utíkám ke stanovišti sviště, U vchodu do doupěte nalézám jeho navštívenku — ještě se z ní kouří. Neulovil jsem, ale zabil jsem! Zabil jsem v sobě vášeň pravěkého lovce, která mne hypnotisovala. Zdá se mi, že jsem někomu zachránil život, je nutno nějak silně s'e vyjádřit. Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Zbývajících pět ná- bojů letí do vzduchu. Je mi lehko a veselo. Trará. trará. 69