Stránka:vatra-25-5.djvu/6

Z thewoodcraft.org
Tato stránka nebyla zkontrolována

KOLDA: SVIŠT.

Pět hodin! Sluníčko mi právě rozlepilo oči a zubí se na mne malým okénkem naší útulny, až je celé zardělé. Vy- bíhám na verandu a dívám se na Ladový Štít. Je čistý, bude tedy celý den krásně. Hm —— a to zrovna já dnes musím va- řit a Pabouk se bude lajdat po vrškách. Vracím se smutně na svou pryčnu. Vedle mne Pabwouk spí ja- ko nemluvně, Chci mu právě vstrčit do ucha stéblo, když mne přepadá skvělý nápad: _,jak dlouho vlastně spě- jí svišťovéř" Honem dolů 5 nočními kůžemi, honem boty, lefošku za pas, a už jsem ze dveří. Vybíhám na žulový kvádr blízko útulny a zastavují se bezradně. Tolik krásy kolem mne. Dole Spiš je ještě při- kryta bělostnou peřinou mlh. Ale tady u nás je úžasně či- rý vzduch, hory hrozně nějak vyrostly do výšky, a hrdě se shlížejí v plesech u svých pat. ]íž dva měsíce skoro žiji v tom kamení a přec každý den mne něčí-m překvapí. Tolik krásy, že až bolí, Dívám se na Javorový a ne- mohu uvěřit, že jsem ho včera slezl. Dnes bych se bál_ Bál bych se šplhat tím černým komínem, hory jsou dnes příliš vznešené. J'e ticho, jen hory mluví. Nerozumím jejich řeči, ale jsem jaksi nesvůj. Tenoučký zvuk se proaletl tichem. je podobný dětskému vzlyknutí, slabý třeskot padajícího kamení ho donrovází. Červená skvrnka na Svišťovém se zvolna sune přes volnou suť. —— Kamzík! Napínám zrak, chci počítat celé stádo neboť charakteristický signál svědčí o tom, že kamzík, kterého vidím, není sám. Ale vidím stále jen jednu skvrnu! je to tedy samice s mláďaty, která nejsou na tuto dálku vidět. Hvizd _ hvizd! -To první svišť se probudil. ]eho hvízdání zní hodně nezřetelně, ja- koby zíval ještě. Jistě sedí na kamenl u doupěte a vyhlíží sousedy. Hvizd! Hvizd! Hvííízd! , Teď už to bylo šťavnatější. Podívám se na něj z blízka. Odha- duji, že bydlí asi někde u Sesterských ples, dostanu se tedy k němu pohodlně proti větru. IPnobíhám kotlinou pod Kiq'teibelovými jezírky a než mám půl vzdálenosti za sebou, je už celý,sviští národ vzhůru. Každý rovnou s postele bez mytí a bez snídaně spěchá na svoji rozhlednu a hvízdá si o všechno pryč. Je to nesmírně veselé, zdá se tů, že se to sešlo hejno kluků za školou a každý, že tu oznamuje světu svou radost z rozkošné bezstarostnOSti. Dáváš-li chvíli pozor, poznáváš po hlasu jed— notlivce a najdež všechny letbry. Někteří jsou melancholičtí, jejich hvizdy jsou zastřené a nepříliš částé, jiný propuká v nevázaný chlechtot, hvizdy rychlé, krátké a ostré kutálejí se vzduchem. Svého hrdinu ještě nevidím, ale jeho hvizdy svými vykřičníky mne přímo píchají do uší. Hvizd, Hvizd! Hvizd! Není možné jej ztratit. Už hlo vidím! 68