Stránka:vatra-25-3.djvu/3

VATRA LESNÍ MOUDROSTI ROČNÍK IV. MĚSÍC VRAN. ČÍSLO 5. V. PALIVEC: VIGILIE „Budeš mít dnes krásnou noc,“ přerušuje ticho muj pru— vodce, dopadaje úzkými, vlastnoručně zhotovenými mokassiny na hebký mech, odkud ozve se tu a tam slabounke' zaprask- nutí větévky. „Myslíš, Tetřeveř“ „Zajisté-,“ odpovídá vesele. „Hled', obloha je čistá a co nevidět musí vyjít měsíc. Vidíš, tam. Tam za těmi vrcholky, stromů se ukáže. Bude ti sice. možná trochu chladno — při takovéhle obloze tak bývá —— ale což, ohník rozehřeje a pak... myšlenky... ano myšlenky. Vzpomínám: právě tak tomu bylo před rokem, když jsem já šel na vigilii. Bylo to tenkráte v Údolí Mlh, pamatuješ? Bylo, také tak jasno, nebe jako zvon a hvězd rozset—o... Byla ti to krásná chvíle, ne- zapomenutelná. Však dočkáš se, a poznáš,“ končí hovor Tetřev. jeho slova zapadají do mého nitra na polovic. Myšlenky, mě táhnou dále, množí se právě tak jako vyskakující nové hvězdy v zenitu. Skála Bdění zaleskla se jasnějším světlem na pozadí vysokých smrků. Na jejím vrcholu byl palouk“ zšíří několika stop s nádherným pohledem na všechny stra- ny. Místo přemýšlení, odevzdání se samo sobě aiočistyq! V prvém okamžiku překvapeně stojím, až zase teprve Tetřev přerušuje mé zadumlání. Přistupuje, podává ruku, loučí se a přeje mnoho zdaru. Odchází. A je poslední známou tváří, kterou jsem shlédl a která silně se vryla v paměť. Zatím určují si místo pro oheň a sbírám dříví. V tu chvíli měsíc všetečnč vyhlédl z mraků. Paloučkem táhnou se tmavé stíny korun smrků lehce se chvějících v nočním větru. Za- něcuji oheň. A hle, několik jisker dalo vznik vesele skotačí- címu plameni, vysoko vyběhnuvšímu a zářícímu. Svým di- vokým ruděfialovým květem mne soustřeďuje; Ležím a chví- 33