Tráva se po deštích trochu zazelenala a v ní vynikají temně-modrá místa hořce, kterého roste letos tolik, že některé stráně jsou místy úplně modré. Z ostatních rostlin kvete ještě: hlaváč žlutavý, čičeročka pestrá, třezalka, hadinec a j., ale všechny jsou už napolo suché a je jich málo.
Z temného borového lesíka vyšlehují jako plamínky skupiny žlutých akátů, jeřábů, habrů a buků. Dubový les už začíná rezavět. Avšak nejkrásnější podívaná je tam, kde jsou pohromadě keře, stromy jehličnaté a listnaté. Tmavozelené skupiny borovic střídají se se světlezelenými skupinami modřínů. Blízko zase jsou vedle sebe žlutě zbarvené keře lískové, červené dříny, žlutozelené břízy.
Na stráni mezi šedí odkvetlých divizen vyjímají se místa krvavě rudě zbarvených pumpav, bílé čepičky odkvetlých starčků, s šípkovými keři, které jsou zelené, žluté, červené až hnědé.
SPARŤANÉ ZÁPADU[1]
Ernest Thompson Seton:
Ještě nevyrostlo žádné světové hnutí jako pouhá nauka: Každé hnutí musí mít nějaký vznešený příklad, živoucí, povzbuzující osobnosti: několik lidí, na něž můžeme ukázat a říci. “Takhle to myslíme.“ Všechna velká náboženství světa měla takové muže; mnohé veliké a neposkvrněné pravdy upadly v zapomnění právě proto, že ho neměly.
Abych dal příklad hnutí pro život v přírodě, musím míti člověka z tohoto kraje a z tohoto podnebí, jenž by byl tělesně krásný, čistý, ne hrubý, velkomyslný, romantický a mistr v Lesní Moudrosti; kromě toho musí být také všeobecně známý. Rád bych vzal člověka z našeho plemene, ale nemohl jsem nikoho najít. Rollo, král moře, král Artuš, Leif, Ericsson, Robin Hood, Leatherstocking, všichni jsou dost nabádaví, ale nevyhovují našim požadavkům a většina jich jsou jen pouhé stíny, naprosto neznámé. Jistě všichni byli stejní. Je však jediná postava, jež se zdá vyhovovat všem těmto požadavkům: jest to ideální Indián Fenimora Coopera a Longfellowa.
Proto jsem uvedl domorodého Američana a nazval svou organisaci „Indiáni Lesní Moudrosti.“ A přece předsudky proti slovu „Indián“ nesmírně poškodily hnutí. Stalo-li se to, je to proto, že nevíme, co byl Indián, a proto jsem si vzal úkol přimět naše lidi, aby si to uvědomili nyní, v této pozdní době.
Dnes víme o Rudochovi více než kdy jindy. Před dvacíti lety jsme opravdu nevěděli skoro nic. Měli jsme dva obrazy před sebou : ideálního Divocha Longfellowova, primitivního člověka tak vznešeného, že nebyl schopen něčeho nízkého, sprostého, nebo bezbožného; druhý obraz nám podávali ti, kteří bažili po jeho majetku, a aby ospravedlnili své loupeže, kreslili Indiána jako špinavého, lstivého, sprostého ničemu, démona krutosti a zbabělosti, neschopného lidských citů a zasluhujícího jen smrti.
- ↑ Tuto stať Seton prvně publikoval roku 1912 v The Book of Woodcraft a byla rovněž součástí vydání z roku 1913 a 1922. Seifert se na ni prvně odvolával již roku 1923, v předmluvě knihy Indián: Vypravování u táborových ohňů, což byl soubor Seifertových překladů Setonových textů o indiánech.
