Tato stránka byla zkontrolována
OBLAKA
Oblaka bílá nebem jdou
jako dvě děti za sebou
v svátečních šatech.
Nestály tady
a přece někde se zastaví,
protože jistě někoho mají rády.
Potom si myslím na svoje ruce,
že mi pořád utíkají,
že by chtěly celý svět
za jeden den obletět
jak slunce a měsíc, největší nebeští ptáci.
Na pouť se dali
poutníci malí
obejmout svět.
A přec
někdy je smutno,
že není tu taková malá, zázračná věc,
vonící jako květ, jako klín bílá,
která by přece jen zastavila,
nad níž by moji poutníci,
jak nad knížkou modlicí
klekli a modlili se.
JIŘÍ WOLKER.
