Byl však čas, kdy v paprsků mých záři
vznášela se jako včelka nad lučními květy,
ptáčky písním učívala, s motýlky si pohrávala
od svítání až do doby, kdy na nebi zářné vzešly světy.
Teď však kdesi zde se skrývá
před zlé kouzelnice mocí,
která pokoje si nedá
a hledá ji dnem i noci“.
Když kralevic o nevěstě slyšel,
s koně slezl, hlavu k zemi sklání,
ke kvítkům se malým shýbá,
vílu hledá bez přestání.
RÁNO V OSADĚ SLUNCE NA OSTROVĚ DÁVNÉ TOUHY.
Skály tiše se zasmály nahotě Černé Vody. Bylo to právě v tu dobu, kdy stromy počaly odhazovati svá mlhistá roucha. Na Východě, v tu stranu k Týřovu, nad mocným hřebenem světlila sivě modrá obloha. Řeka, leknuvši se své nahoty, halila se v roucha stromy odhazovaná. Skály utichly, nesmály se více. Jižník počal se v údolí taškařivě točiti a cuchati plášť Černé Vody.
Řeka se zlobila a všecka zpěnila.
Spánek měl ještě ve své moci celou Osadu Slunce. Spal i pes Trhej, ležící u ohniště a konající služby strážce. Nad Strmiskem ..text pokračuje
