KRALEVIC PODZIMEK.
„HOJ, už jede pan kralevic,
na bujném na hnědouši jede k nám,
hoj“, hučí Severní Vítr,
„stromy, vysypte mu cestu zlatem, vítejte ho k nám!“
Nevěří tomu dub starý,
potřásá sehnutou hlavou,
za to “však buky a břízy, habry a lípy,
pokorně zlatá svá roucha na zem mu kladou.
Mocně dme Severák-hudec své tváře,
pára mu z úst se nese,
a mha se šedá na kraj klade,
mhlivo je na polích, mhlivo je v lese.
Kvílivým hlasem svým Severák pobízí:
„Hoj, už stromy vysypte cestu
Podzimku pánu našemu,
jede hledat hezkou nevěstu.
Sluníčko zlaté za mraků krytem
usmálo se mile, mrak protrhlo šedý,
zlatým hláskem zavolalo, zlatým hláskem promluvilo:
„Hoj, jak daleko chce jeti kralevic náš snědý?
Zde nevěstu může krásnou najít,
do dalekých netřeba mu jezdit zemí,
vílu sličnou s oblak v kraj poslanou,
ve kvítkách zde ukrývá se před mocí zlé Zimy.