Stránka:vatra-23-4.djvu/9

Z thewoodcraft.org
Tato stránka nebyla zkontrolována

_ smyslů; nedal na sebe působit radám a výstrahám účastníků a diváků závodových. Ale nad to hůře: nedbal ani hlasu svého svědomí, které mu přec musilo připomínat jeho vážné mravní povinnosti k ženě a k dítěti, zanechaným doma; jeho mocné zaujetí citové (ta „vlast“) úplně v něm přikrylo cit lásky k rodině. Vůle a odvaha jeho byly s úžasnou výlučností na— piaty za čímsi, co nelze nazvat jinak ,než chimerickou nehod- notou životní. Vlast v srdci ipři hře? Měl Hanč při této osudné hře opravdu v srdci vlast? měl jí v srdci dosti? Vlast, to přec není nějaký fantastický povětrný pomysl, vznášející se jako abstraktní idea nad žitím lidským; vlast je něco velmi sku- tečného, konkretního, počátek vlasti opravdový a reálný je __ do ma. Vlast začíná se u člověka samého, neboť člověk toť povinník vlasti, zavázaný ke kusu dobrého díla pro ni; vlast pokračuje pak od něho k jeho nejbližším, k ženě a k dětem. Počátek vlasti je zde, na zemi, ne kdesi v oblacích; je ve vlastním domově, v domácnosti člověkově. Nemůže a nemá se tam vlast končit, ale má a musí se tam začína'tjg sotva může se počínat jindž; ale na určito nepočíná se vlast tam jinde, je-li ve vlastní rodině — nevlast, to jest neláska, krutost, nedostatek citu pro rodinu, zanedbávání mravních závazků k ní, odstrkování dětí pro chiméry. Tento :neblahý, přeludem oblouzený Hanč jede na zá- vodech za krajního nebezpečenství, vydává ze sebe poslední sílu svalů a srdce, domnívá se ve svém dychtění závodnickém, že tak slouží vlasti a naprosto vypustí z mysli počátek vlasti reálné, svůj domov, ženu a dítě! Reálná vlast zmizí _a on, nebožec, ujíždí si přímo do smrti, nesa v srdci chiméru, již pokládá za vlast! Padne pak ve svém úsilí za fantomem a jeho pádem je na řadu let poražena vlast skutečná. Tam, kde se počínala: v chudém tkalcovském obydlíčku tam dole pod horami v Hrabačově. Tam zbyla vdova a sirotek. Žijí tam dnes posud ajak dosvědčeno, statečně žijí bez otce, obe. drží se pevně dosud. Ale co as musili protrpět za těch jedenáct let své siroby, nezví od nich nikdo nikdy. Ncmusili trptět tolik, kdyby neblahý manžel a otec byl býval měl v srdci vlasti více. Mít v srdci vlast! Ano! Všude a vždy! Nikdy snad ne- bylo lze prociťovat tak naléhavě-mocně, jako právě letos, v roce Smetanově 1924, kdy všecko dílo jeho (ne pouze „Má vlast“) tak úchvatně přesvědčivě volá každou EDOUOU o jinak chápané vlasti, o reálné vlasti, domově milovainých lidí, kteří potřebují pomoci právě od těch silných, nadaných, obdařených vůlí, odvahou, citem, ideami. Kterak mít vlast vsrdci do opravdy apro ni vydávat všecky své síly za cílem vytvoření kladného, dobrého díla, nikoli pro dostih—ování fantomu, tomu bude vždy učit tento Smetana, stejně jako tento Masaryk. Přiučíte-li se tomuto nošení vlasti v srdci, mladí přátelé, vyvarujete se uvědoměle bludu, že by pro 67