a přece jak to v životě mezi námi lidmi převahou mizerně vypadá! Tedy ne pouze mít přesvědčení jakékoliv: ale přesvědčení srovnalé s přesvědčením nejlepších duchů lidstva, rozumově i mravně. K tomu je třeba ovšem: mít stále bystrý pozor na své přesvědčení, nedat mu strnout a zkostnatět, nýbrž pořád je přezkoumávat stran jeho srovnalosti s rozumem a s nejvyššími ideály mravními; proklepávat jeho dutiny, zda někde nechátrá a nehnije; vymítat z něho, co je v něm už přežilé, špatné, neplodné; měřit je ustavičně sám sebou a sebe jím, jak odolává či selhává ve skutečné praxi životní.
Člověk kladný, to znamená: zdravý, vnitřně svobodný, čistý, krásný (a tím chce být každý junák přec) nemůže mít jiného přesvědčení, než toho, které také je kladné, které pevně směřuje k vyššímu kladu životnímu. Není-li tohoto životního potvrzení v něm, je v nitře člověkově ještě kus nezdraví, záporu, lži. Junáku, pohled pozorně a přísně do svého vlastního nitra ido svého vlastního života: je tam ta harmonie mezi tvým přesvědčením a tvými činy? Odpověď závisí na tvé poctivosti a jen na ní. Můžeš snad ošálit jiné, svého druha, ba i svého přítele, ale sebe neošálíš: ty sám uzříš to najisto, i když všem ostatním to zůstane utajeno.
Nyní však, po takovém pohledu do svého nitra a do svého života skutků, rozbíhají se od tebe jen dvě cesty: poctivá a nepoctivá. Poctivá jde k harmonii mezi obojím, jen na té možno dojíti ku přesvědčení pravému, plodnému, ku přesvědčení junákovu. Na cestě druhé „přesvědčení“ třepetá se jen jako barevný hadr na přikrytí životní lži.
Gamma.
ORLÍ PÉRA V PŘÍRODĚ.
Když Příroda se rozvinula kolem nás ve vší plodnosti a kráse, musíme se dáti do pilného studia. Mnohý odkládá a léto uběhne a nestudoval nic, Říká: „Až napřesrok!“ Myslí si, nedbalec, že stačí na to rok, aby poznal onen zázrak, kdy Příroda otevírá svě poklady?
Věcí vůdce jest, aby použil zájmu junáků o přírodu. Nyní sama krev kypí a tluče do tepen, aby mládeži připomněla, že není tu pro školu, ani pro ulici a pro lidi, ale především pro naplnění své bytosti všemi utajenými silami, jimiž Příroda obdařuje své děti. Mládí zvlášť Chce ven, jet' Příroda ttk mladá vždy a jsou si oba tak blízcí, hoch ijarní příroda. Můžete povzbuditi k činnosti družinu celou. Snad ušlechtilé závodění rozohní iliknavce, Začínal jsem se studenty nejdříve sledovati pod kameny, kde který brouk či pavouček se už probudil. Učili jsme se je znáti & měli jsme plno zábavy s hledáním a objevováním jich, když vše zdálo se spáti. Pak vystrkovaly své hlavinky prve' jarní květinky. Učte je chlapce jmenovati jménem, aspoň objeví vždy nové, kterých ještě neznají. Musíme s dětmi přírody býti důvěrně známými, proto je jmenujeme. jméno je obraz, představa. Pro našeho junáka nesmí býti v přírodě jen: „nějaká květinl<a“, „nějaký pták“. Která květinka, který pták? Cesta lesem zjara je rOzkoší, mají»li zářivá očka květinck své jméno a nejsou jen .„k'ětinami“. Vytkněte si za cíl znáti aspoň 50 divokých ptáků v přírodě. To není snadná úloha a zejména těžko bude vždy opatřiti si svědectví 63
