Na to vyplní se žádost o zapsání kmene neb družiny a činovníci podepíší slib řádného plnění svých úkolů (obřad založení družin neb kmene). Pozdravem „S modrou oblohou“ rozejdou se z kruhu. Šplhání na stromy. Vycházka: hledání květin, studium ptáků. Hry: honba na zajíce, sledovati stopu. Stavba chýše. Prvních několik schůzek bude tak vyplněno. Netřeba spěchati. Raději dříve se dohovořit o účelu sjednocení, než přijde skutečné ustavení.
Uvnitř, Totéž; oheň symbolisovati na podlaze kresbou a nahraditi svícemi neb lampou. Po vyčerpání programu vypravovati, tančiti, zpívati.
Na druhé schůzce se hoši neb dívky připravují na některé zkoušky k přijetí za junáka. Příští schůzku skládají tuto zkoušku. A tak proberou všech 17 požadavků přijetí za junáka (viz knihu „Kmenová výchova“, v tisku[1]).
Kdo je připraven, jest pak na nejbližší schůzce slavnostním obřadem přijat za junáka. Slavnostní sněm. Následuje pak získávání „orlích per“, v čemž je celá výchova Lesní Moudrosti, jako jednotlivec ve svém denním životě anebo v družině či kmeni na týdeních a měsícních schůzkách a výpravách, snaží se každý vykonati nějaký čin, jenž se hodnotí „orlím pérem“, Na sněmech se pak orlí péra slavnostně udělují. Určité množství orlích per opravňuje k hodnosti bojovníka a pak strážce, péry jednoho odboru získává se odbor. Viz příručku a chystanou „Knihu orlích per“[2].
Ve své činnosti s družinou nebo kmenem nebrzděme nikdy imaginaci dětí a popřejme každému vlastní individuelní projev a svobodu hledání. Vůdce jen uvádí na cestu bohatým programem Lesní Moudrosti. Vůdce ale program míti musí.
Žádný rok nesmí se opomenouti tábořiti. Vůdce, jenž se o to nepostaral, není dobrým vůdcem.
Nadšení nesmí nikdy z družiny neb kmene vymizeti.
Imaginace jest podstatna ve hnutí našem.
A pamatuj: Dítě chce něco dělati a tvořiti.
POZOROVATEL.[3]
Malá dřevěná chata stojí uprostřed velkého smrkového lesa v Americe. jest to velmi osamělé místo. Najednou Indián se objeví mezi stromy, vstupuje do chýše, vykřikne a vyjde s polekaným výrazem ve tváři.
„Zloděj byl zde! Zloděj ukradl moji sušenou zvěřintu!“
Indián se pozorně rozhlédne kolem a pak odchází, aby vyhledal člověka, jenž ho oloupil o sušené jelení maso. Náhle potká hlouček bělochů, kteří procházejí lesem.
„Viděli jste,“ táže se zvědavě, „viděli jste malého starého bílého muže s krátkou puškou, s malým psíkem s useknutým ocáskem?“
„Ano, viděli, šel tamtudy.“
„Ten darebák mně ukradl zvěřinu.“
„Jak to, že jste nebyl s to ho chytiti ihned, jakmile jste ho spatřil?“
„Nikdy jsem toho zloděje nespatřil.“
„Jak víte tedy, že jest malý?“
„Poněvadž si přistavěl kameny, na něž se postavil, aby dosáhl na mé jídlo.“
„A jak víte, že jest starý?“
„Poněvadž jsem si všiml stopy jeho krátkých kroků na suchém listí, napadlém na zemi v lese.“
- ↑ Tato kniha nikdy nevyšla. Její sazba byla rozmetána, ale zachoval se Seifertův obtah.
- ↑ Vyšla r. 1925
- ↑ Z knihy Frederica Jamese Goulda: The children's book of moral lessons, First series, vydané poprvé roku 1905 v Londýně. Překladatel, pravděpodobně Miloš Seifert - Woowotanna původní text zkrátil. Viz 124 – 126, v originále však kapitola pokračuje až po stranu 129.
