Stránka:vatra-23-2.djvu/22

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla zkontrolována


OBŘADNÍ ROUCHO.[1]

Táborové obřadní roucho jest něco, co každý může míti a sám si zhotovili. Může býti každé barvy, šedé, žluté, oranžové nebo červené. Nejlepší jest světlé žlutavé. Velikost 1½ x 2 m, látka buď vlněná, bavlněná, hedvábná nebo smíšená. Moje roucho jest z bavlněné látky pokrývek.

Roucha tohoto se užívá jako zástavy (praporce) k dekoraci na stěnu, jako osobního obleku, nebo pokrývky na spaní. Pro prvý účel má na horní straně přišity kličky, pro druhý má otvor pro hlavu, t. zv. otvor „poncho“, t.j. je rovně prostřiženo nahoře (hh) a pro poslední účel jest tento otvor opatřen dvěma knoflíky nebo tkaničkami, aby se mohl stáhnout. To jest jeho užitečnost. – Ornamentální jeho výzdobou jsou znaky a pamětihodnosti na něm vymalované neb vyšité. Ačkoli každý majitel si roucho vyzdobí dle svého, tyto znaky na něm bývají skoro vždy: čtyřnásobný oheň (Svastika) obyčejně vprostřed, štít lesní moudrosti, totem majitelův, symboly činů a stupňů majitelem získaných. K tomu přimaluj malebné vzpomínky na velké události nebo tábory, jež jsi zažil.

Nejsnáze si vymaluješ roucho barvami na látku.

Oblíbený způsob a krásnější jest použíti appliqués barevných látek.

Nejkrásnější jest vyšíti si roucho hedvábím nebo bavlnkou. Ale to dá mnoho práce i stojí mnoho peněz.

Roucho obřadní bude nejlépe poříditi si teď, poněvadž dlouhé večery podzimní vám dají dosti času pěkně si je vyzdobit. Ostatně užívá se ho po celý roční čas, v zimě jako roucha ke sněmům uvnitř místnosti nebo k výzdobě stěn.

Roucho, které vidíte na obrázku, smí nositi pouze sagamore, má 24 per ve středním kruhu.

E. Th. Seton.

O PŘÍČINÁCH STÁRNUTÍ A SMRTI ROSTLIN.

Stáří a posléze smrt je zjevem všeobecně biologickým.

Všichni ústrojenci pro různě dlouhé době umírají. Rodiče svými znaky žijí dále v potomstvu — život po této stránce jest věčný – jeho kontinuita jest tím dána. I člověk umírá a od nejstarších dob myslitelé a badatelé různých národů zabývali se příčinami smrti a otázkou prodloužení života. Vzpomínám toliko ruského učence Mečnikova[2], Hufelenda[3], který již roku 1832 vydává svou makrobiotiku čili umění prodloužiti ..text continues


  1. Seifertův překlad kapitoly 98, ze Setonovy knihy Woodland tales (1921). Celá kniha pak vyšla pod českým názvem Z Lesní říše v roce 1925. Více viz – Woodcrafterské roucho.