ZE SVĚTA.
Z dopisu „Bílé Lišky“.
„... Kibbo Kift se vyvíjí a denně přistupují noví členové. Brzy nás bude 1000. Hnutí B. P. zde má velký „úřední“ vliv na představy lidí — ale hoši začínají chápati, že tu se jim nedostane pravé znalosti přírody a tábornictví.
Na mnoha místech skautské hnutí vůbec vymřelo. Dělá to dojem organisace, jež dozrála a nyní pomalu upadá.
Příčinou toho je přeorganisování a nedostatek imaginace viděti věci z hlediska chlapcova.
Všude na světě to dopadne se skautským hnutím stejně, poněvadž všude dnes jednají ruku v ruce s králi, princi, generály, admirály a státní byrokracií — a na chlapce při tom zapomněli.
Ale hlavně proto nastane rozklad, poněvadž jejich náboženský a sociální názor jest překonán. Myslí podle roku 1913 — nikoli 1923. To je zabije konečně samo.
Nepodařilo se nám dosud spolupracovati dobře s Německem nebo Francií. Poslali jsme pět bratrů na konferenci mládeže v Hellerau, ale vše skončilo jen povídáním — a mnoho se nevykonalo. Tyto volné organisace mládeže budou sotva sto vzdorovati vysoce organisovaným tělesům jako je armáda nebo skauti. Chtějí-li lidé Mír, musí se organisovati tak dokonale, jako se organisují pro válku. Snad ještě více. Příliš mnoho se mluví o Ideálech a o Bratrství – a velmi málo pracuje pro ně.
Věci se vyvíjejí pomalu a já stále věřím, že woodcraft zvítězí.
Mír a dobré táboření!
V Rusku organisuje se skauting sovětskou vládou pod jménem „mladých průkopníků“ („junných pionýrův“). Ačkoliv říkají, že chtějí vytvořit skauting ruský a ne cizí, jakým byl dříve, přece poznáváme z jejich časopisů, že organisace staví bezduše na podkladu B.-P. systému, ba že vybírajíc odtud svůj program s úmyslem přizpůsobiti jej dělnické třídě, činí jej sušším, než je v Anglii. Taková věc nemůže najíti cesty k srdcím mládeže.
Italie má něco podobného. Fašisti tak jako politické strany u nás hledí strhnouti za sebou mládež. Co jiného dnes je úspěšnějším prostředkem jak naverbovati děti než skauting? A tak vidíme v italských městech chlapce v černých košilích, sorganisované k vojenským parádám. Skauting přinesl na svět nebezpečnou zrůdu výchovy: organisování pro organisování, modu organisace!
Je zajímavo, že za fašismem nešla oficielní stará organisace skautů Giovani Esploratori Italiani, Ba naopak, tato organisace, pověstná svým militarismem, která se mohla směle řadit po bok Polsku ve svých tendencích, s rokem 1922 změnila svou ideologii, zaměnivši svůj vojenský „hromadný skauting" (jaký nesmysll) za oddílový skauting přesně dle vzoru Baden Powellovského, v němž vojenství je zakryto životnější, praktickou formou. Otřese se člověk odporem, čte-li líčení života těchto skautů od očitého svědka, jak je nedávno uveřejnil „Der weisse Ritter“. Praví: „O životě skautů není co říci. Jednou za týden mají „sezení“ … Činnost venku spočívá v tom, že pochodem odeberou se na nějaké místo za městem a tam se učí signalisovat. Papírky a slupky pomerančů prozrazují bezpečně, že se na tom místě zdržovali skauti. Znalosti rostlin a zvířat, letu a hlasu ptáků vůbec není. Vřískání trumpet zaplašuje všechny živočichy z přírody až zdaleka. Tělesná kultura se nepěstuje, v táboře si sotva zběžně otrou obličej, výchovy k odvaze, přemáhání osobnosti není vůbec.“ Opravdu, odstrašující příklad. A což potom katoličtí skauti a ta nešťastná „vlčata“, jejichž vůdci jsou řeholníci!?
