Pokračování textu ze strany 12
…chlapců lučištníků. Přísvit fialový rudne a měkne, třpytí se. Slunce se blíží, lze je jaksi cítit. Všichni se napínají na špičky. Vůdce počíná mluvit.
„Bratři a sestry, jsme napiati všichni k témuž cíli. Zdá se nám, že je to počátek čehosi velkého, že tím začne nový život. Není tomu tak. Život jde a jde a nekončí, jen se stále přeměňuje. Budeme svědky začátku přeměny. Je krásné, že si uvědomujeme právě ten začátek a připraveně čekáme další. Každou vteřinou jdeme vstříc něčemu novému. Nepůjdeme slepě, nebudeme jen vedeni základními pudy životními. Za několik okamžiků jas slunce vzcházejícího nás ozáří a vstoupí našima otevřenýma očima do srdcí i myslí. Pokud budeme zdrávi, bude s námi v našem životě dnešní slunce, neboť vstoupilo do nás všemi smysly, celou bytostí. Hleďte: napjali jsme svou vůli a odolali jsme svodům tepla v domově, namáhali jsme důkladně svoje svaly, oči i uši a na skále i svůj hmat. Naše myšlení už kolik dní míří sem, tužili jsme se, abychom dnes obstáli. Naše krev, srdce, mozek i žaludek pracovaly k témuž cíli, jako naše aranžerské a organisační schopnosti. Zda toho dovedeme pro pravdu, spravedlnost a lásku? Dovedeme, neboť posílí nás v denním úsilí o ně ideál, který nepřestaneme nosit ve svých nitrech, ideál junáka vyznavače i uskutečňovatele.
Sto je nás zde, bratři a sestry, sta jsou jinde, není nikdo z nás sám. Pomozme si tím bratrstvím navzájem k tomu, aby nebylo rozdílu mezi naší praksí a ideálem. Aj naše ruce jsou rukama našeho hrdiny, myšlenky jeho našimi denními zákony a živinou našich svalů. Tak donutíme zem, „by kvetla, jak nikdy ještě nekvetla“, když dobře zamíříme a jako šípy, jež slunci pozdravem vyšleme, neúchylně pak k cíli budeme pronikat. Vždyť není možno, když denně se stýkáme, aby někdo z nás bloudil, marně plýtval svými silami, měl bídu a byl utiskován. Jsme si bratřími, musíme se znát, dobře znát. Musíme vědět, kdy někomu z nás je úzko, smutno, kdy mu hrozí nebezpečí třeba lži, slabosti. Naše bratrství už najde teplých, dobrých a účinných slov a pomůže. Buďme denně na stráži a naučme se rozpoznat začátek věcí. Počátky jsou všední, neznatelné, naberme jasu do očí, ať jich dobře rozeznáme. Dnes jsme při jednom počátku, buďme s připravenýma rukama i srdcem při všech!“
Je ticho. Nezří junáci do dálky, ale do sebe jsou vhroužení. Jejich myslí jdou chvíle minulé. Vypořádávají se s nimi. Tisknou se nějak k sobě úže a ruce některých se hledají.
„Mlčel jsem, junáci, aby ticho utužilo naše sebepoznávání. Mlčeli jsme všichni, neboť si hluboce rozumíme a nepřestaneme si rozumět nikdy. Vzhůru tedy s čistýma očima i svědomím do budoucna. Za okamžik již vzejde slunce, ale nejen ono, nýbrž i touha a vůle po spravedlnosti zapálí se v nás a my je nezhasneme. Šípy vzletí slunci na pozdrav, ruce ..text pokračuje
