Stránka:vatra-23-1.djvu/9

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 8

… veliká a světová, věc pro náš národ „jedině potřebná“, bude poznána a milována novými příchozími, lačnícími po Kráse a Pravdě, a že najdeme nové bratry a sestry mezi těmi tisíci a statisíci české mládeže, která tak těžko a pomalu ještě se vybavuje z osidel staré rakouské doby. Věříme v českou mládež i ve vychovatele její, kteří musejí přijít ke studánce Lesní Moudrosti, aby děti svoje sytili zdrojem čistým.

S tou vírou ujímám se redaktorství nověho ročníku „Vatry“. „Vatra“ bude letos chudší, poněvadž není peněz. Ale přesto může být krásná a můžete ji míti rádi. Je třeba, abyste k ní přilnuli, aby byla solí vašeho junáctví, abyste s ní žili. Má-li „Vatra“ býti časopisem — a jedině tak splní svůj úkol — musíte s ní žíti. Musíte jí sdělovati své názory, své zkušenosti, studium a práci, musíte také všímati si jejich rad a pokynů! Musí tu být tedy oboustranná součinnost. Liga má jediný prostředek dorozumívací a spojovací pro své členstvo: svůj tisk, své knihy a svůj časopis. To je naše škola, dobrovolná, jež vyrostla ze zájmu a nadšení. Loňský ročník „Vatry“ povzbuzoval dost a stal se „kalendářem práce“ — a tím by chtěl býti i letos. Jenže dále teď musíte vy sami přiložit ruku k dílu, abychom neutkvěli na mrtvém bodě. Znova jako vždy připomínám: studium případy je podstatou, základem a nejvíce oblažujícím úkolem našeho hnutí. Mnoho štěstí tedy k vašim „orlím perům“ a na shledanou v každém čísle!

Redaktor.

POSLOVÉ ZIMY.

Když v listopadu severní větry dují, vídáme nad hlavou hejno šedých drozdů, „podobných brávníkům, ale přece trochu rozdílných, vydávajících, jak letí, zvláštní, osobitý zvuk, drsný hrdelní smích, jako „ček, ček, ček“ — poznáváme kvíčaly zavítavší k nám ze Skandinávie. To je znamení, že zima je přede dveřmi.

První objevení se a ozvání se kvíčal v pozdním podzimu jest mezníkem ročních časů. V myslích našich oživují zapomenuté vzpomínky, když je vidíme opět — byli jsme chlapci a sněhové pláně před námi, mráz tak krutý, že i tito odvážní ptáci ztráceli mysl a bdělost, takže jsme mohli kráčeti až k nim, až pak chabě vzlétli do bezpečí. Kvíčaly mnoho trpí zimou, ale jinak vynikají svou bdělostí.

Přicházejí pozdě na podzim, aby s námi ztrávily zimu, a zůstávají, až už jaro je opravdu na cestě, některé se zdržíce ještě třeba na mořském pobřeží celý duben, než odletí do svých letních domovů na severu. Není pro nás její zpěv lásky — divoké sladké trilkování prý — aniž budeme mít kdy štěstí na vysokém smrku uzřeti její drozdovité hnízdo, hlínou vylepené.

Ale v zimě můžeme mnoho pozorovati tyto zajímavé, tajuplné ptáky, a lidé na venkově je znají a dávají jim různá jména. Také jim někde říkají „modrák“, poněvadž když letí, ukazují ..text pokračuje