Seton.
LIGA LESNÍ MOUDROSTI
jest hrdé a hluboké jméno, které vlastně odevždy patřilo naší organisaci, ale jehož nutnost a nenahraditelnost pochopili jsme teprve nyní. Tady právě vidíme, jak životem rosteme. Stále a stále jasníme své názory a svou víru a tvoříme české junáctví, aniž si to mnohdy uvědomujeme. Dívám se na články, které dříve jsem psal, i na takové „Osvobozené mládí“ na př. ještě, a přiznávám se upřímně: divím se sám sobě, jak jsem mohl tehdy psát o „zálesáctví” kdyžtě dneska to slovo tak docela vypadlo z mého slovníku. Dnes bych prostě nemohl a nemohu užívati toho slova. Prožil jsem snad nejvíce bolest hledání toho slova. Vždyť slovo „zálesák“ přijal jsem s předpokladem, že dáme mu jiný smysl, než mělo. Byla to naivnost. A ježto dnes více než jindy vím, co znamená slovo samotné, jeho zvuk, tradice, associace myšlenek s ním spojená, že slovo není forma, že je to heslo k životu nebo projev života, dnes musím bojovati o nové slovo, výstižnější a lepší překlad mezinárodního woodcraft. To není věcí hlasování, souhlasu či nesouhlasu ostatních: to je vědecká nutnost, s ní stoji a padá celá myšlenka.
Nelibujeme si ve vyhledávání nových názvů své organisace. Nikoli. Šli jsme vždy jen za tím, kam přivedl nás život. Nutnosti vývoje, výzvou problesknuvšího hlubšího názoru. Psohlavci jsme byli, musili jsme býti též Horními Chlapci, když se k nám přidružili hoši za Těrhovou. Při tom tušili jsme už tehdy význam své organisace a dali jsme jí název Československá Obec Junácká. To bylo rozhodnutí mohutné, sebevědomě. Junákem může býti zván jen ten, kdo má pevný charakter, kdo jej neposkvrnil nikdy šilháním po prospěchu, nevraživosti osobní.
Potřebovali jsme říci, že může býti jen jediná Českosl. Obec junácká a že to bude ta, jež nikdy neposkvrnila svůj štít. Čím dále, tím více poznáváme, že máme pravdu. Chceme nadále býti „českými bratry“ v reformaci tohoto hnutí mládeže, jež z nevědomosti sešlo většinou na koleje, jež mu neslouží ke cti.
Ale z Obce vyvinula se Liga. Už nejsme dnes malými Čechami, přikrytými perutěmi dvojhlavého orla, aby je nikdo neviděl a smysl jejich si nepřipomněl.
Jsme dnes srdcem Evropy a myšlenkami, které dnes smíme nahlas vyslovit, jež hoří plamenem v ňadrech našich, těmi masarykovskými myšlenkami, jež stály kdysi „proti všem“ zde a dnes i za hranicemi mají býti slyšeny, těmi myšlenkami patříme celému světu, ty opravňují nás žíti s celým světem a pro celý svět, dýchat Ideály všeho Lidstva. Osvobozením vlasti přestali jsme býti jen malými utlačenými Čechy. Vstoupili ..text pokračuje
