Stránka:vatra-22-6.djvu/9

Jisto je, že Seton je jemný, tichý duch, jenž si nelibuje v hluč- ných heslech, ani ne v hřmotné práci organisační. Věří, že myšlenka zvítězí teprve, bude-li úplně pochopena. Proto jde od člověka k člo- věku a nejraději sám svým osobním vlivem získává. Je jistě zajímavo, že my, kteří jsme se postavili na Setonův základ a z něho jsme vy- rostli, došli jsme k důsledkům, o jejichž přiznání se Hargrave tolik znepokojuje. Hargrave chce na Americké Lize, aby prohlásila, že „nesmí již býti válek“, Kdo to řekl otevřeněji než my, kteří za to jsme kaceřováni? Hargrave chce ve svém hnutí míti jistotu, že jde o „Světové Sjednocení a Federaci Lídského Pokolení jako jediné Lid- ské Společnosti“ Na takové mezinárodnosti stojí naše všelidské sta- novisko, bratrství „božích bojovníků“ o němž už v příručce mluvíme, a sociální prakse naše to jistě potvrdí. I k tomu jsme došli zkušeností svou, co Hargrave docela ote- vřeně říká: Nemůžeme očekávati, že budeme velkým lidovým hnutím, k němuž se připojí kde kdo, kdo půjde náhodou kolem něho. Ne- chceme jím ani býti. Raději míti několik lidí dobrých a opravdových, kteří by se postavili na zásadu Světového Sjednocení za všech okol- ností. Časem všechna hnutí mládeže. která pracují pro Světový Mír se sejdou a „spojí si ruce“, Jistě je to také mínění Setonovo. Seton přiznává, že nemůže rozšíření jeho hnutí měřiti se s expansí Baden-Powellovskou. Ale to ho nikterak nermoutí, poněvadž ví, že nemůže do své organisace přijati každého (viz Duch Lesů). Po obšírném a upřímném doznání, které nám poslal Hargrave, můžeme si tedy říci, že máme o jednoho spojence více. O toho nej- silnějšího, nejprůbojnějšího. Hargrave je v příkré oposici proti směru Baden-Powellovu. je průkopníkem idealů, všem nám společných zá- sad Setonových, stojí na straně skautingu, kterému se říká „wood- craft“. Je s námi duchovněúplně na téže linii, Nu, ale pak pomalu celý evropský skauting bude náš, poněvadž se v něm pracuje podle Hargrava, Skauti, budou-li poctiví sami k sobě t.j. budou-li opravdu rytířskými, musí přiznat barvu, rozhodnout se pro jeden směr čí druhý, neboť kompromis tu není možný pro myslícího člověka (viz Hargraveův dopis). Je tedy všechen další vývoj skautingu zejména zde v Čechách jen otázkou charakteru lidí jej vedoucích. Bohužel, činnost náčelnictva t. zv. Svazu Skautů Čsl, kterému bylo by úplně lhostejno přes kolik mrtvol a mučedníků udržeti se pří své samo- vládě, dává nám malou nadějí na přeorientování. Věříme však v če- skoslovenskou mládež, že otevře oči a nedá si je zalepovat pozlát- kem. Hargrave jistě mluví velmi jasně a jeho prohlášení je mementem všem Českým skautům. Spojení všech evropských organisací mládeže v duchu „Woodcraft“ (Lesní Moudrosti) je již jen otázkou velmi krátkého času. A pak doufáme, že Pravda o skautingu přijde více na světlo než dosud, Miloš Seifert. Prvé zakouření znamená pravidelně ztrátu nevinnosti, 87