SKAUTING V PŘERODU.
Měsíc probuzení přináší našim českým junákům opravdu úsvit nových netušených obzorů. Z temnoty útisku a vlády hrubé moci, ba násilí, z tvrdé hroudy zápasů a neuvěřitelných nespravedlnosti, prodírá se k světlu květinka radostného života, která se usmívá, poněvadž na ni září slunce. Co nám po tom, že někde zapáchají kaluže a hnijí louže: na naší louce kvetou jen veselé květinky a tekou čisté pramínky. Květinky zvedají hlavičky vzhůru, poněvadž jsou přesvědčeny o vítězství krásy.
A tak přes panovačnost a rozpínavost skautingu Baden-Powellova s jehož morálkou to značně páchne, poněvadž je ve službách trouchnivějících a prohnilých lidských řádů, hlavně soukromého kapitalismu a imperialismu, vzrůstá v svěžím luhu mládí, jehož život nelze spoutat, hnutí čisté a jasné, kterému pro jeho pravdivost a krásu patří budoucnost.
My „Psohlavci“ můžeme být hrdi na to, že jsme nikdy nesešli ani na krok s cesty Pravdy, že jsme krev svou nezapřeli ani za řinčení šavlí před devíti lety. Proto nám je jasno, co je to skauting, čím by měl býti. Učil nás jemu Seton, jenž velkou myšlenku jeho dal světu.
Avšak pravdu tak z blízka málokde mládež poznala. Všecko evropské hnutí skautské šířilo se z Anglie obrovskou agitační činností Baden-Powellovou a jemu sloužících soustav státních, k čemuž značnou měrou posloužila válka, kdy militarismus celého světa byl na postupu. Tehdy (r. 1916) svržen byl Ernest Thompson Seton, jemuž mělo se spíše dostat díků a lásky. a vůdcovství všeho junáctva v Americe. Tak daleko šla expanse anglického militaristického skautingu. I ten demokratický americký lid a svobodná americká škola nedovedly se ubránit nátlaku s hora, Natož v Evropě, kde tradice státních forem je tak utkvělá, kde nové myšlenky ujímají se tak pomalu! Zde našel Baden-Powell půdu. Měl odvahu, svolával „světové“ sněmy a porady. dal se povýšit na „světového“ náčelníka, rozdilel medaille a diplomy. Byl dobrým diplomatem, postaviv si královské prince v čelo a jmenovav jenerály a biskupy do své rady. A podle něho dělalo se to i jinde v Evropě; zejména v Čechách. A tak ocitl se skauting, když utichlo válečné nadšení a bojovnost lidí, najednou ve slepé uličce.
Jako na zavolání přišel John Hargrave, Angličan. Vrátil se ze svého válečného pobytu mezi Turky, kde se mnohému naučil, zorganisoval si po Anglii „lonescouts“ t j. osamělé skauty, stráže, dav jim vlastní kroj, vlastní hesla, zákony a — což jest hlavní — nový zájem o přírodu. Napsal pak řadu knih, v nichž vždy znova a znova propracovává se k osobitějšímu výrazu svého skautingu, a rázem získal si srdce všech skautů nejen v Anglií, ale po celém světě. Jděte do Holandska, jež je Anglii nejblíž a s ní v nejužším styku: p. Schaap a baron v. Pallandt, vůdci holandského hnutí skautského, jsou Hargraveovi přátelé a spolupracovníci. „Wigwam“, středisko holandských Padvinderů je chýše vystrojená Hargravovým stylem. Časopis „L'éclaireur“ francouzských skautů je pln dobrodružných Hargraveových námětů. „Neuplfadfindři“ v Německu, kteří odmítli říšský skauting vedený generály a podřizující se duchu Vilémově, vydávají Hargraveovy ..text pokračuje
