Stránka:vatra-22-5.djvu/7

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena

KNIHA STOP.

Dovedeš čísti?

To se rozumí, že ano. Dovedeš čísti tištěné písmo. Ale dovedeš čísti písmena velké knihy, která se zove „Knihou Stop?” Nejstarší knihou na světě je „Kniha stop“. Stránky její jsou vždycky otevřeny. Všude v každé krajině. Jakkoli jest kniha stará, tisk její je vždycky nový, vždycky zajímavý pro toho, kdo ji dovede čísti. Jest psána písmem obrázkovým a slabikovati v ní vyžaduje obratnosti. Je v tom zajímavost hádanky, kterou máš rozluštiti.

Dovedeš ze škrábnutí v bahně a z peříčka, jež najdeš, usouditi celou tragedii, jež se odehrála v lese, kde teď stojíš?

Indián to dovede. Junák-hoch to také dovede, poněvadž chodí sám a sám lesy, hledaje, čekaje a naslouchaje.

Zvířata jsou mnohem chytřejší než my, pokud se týče čtení stop, protože my jsme to zanedbali. Sníh je nejlepší „papír”, do něhož jsou vtisknuta písmena Knihy Stop. Když sníh ulehl na krajinu, vezmi si svoji knihu záznamů a dobré oči, kresli si stopy a dělej poznámky o životě ssavců a ptáků. Musíš si dělati úsudky a zaznamenávati okolnosti tak jako črtati tužkou co vidíš. Musíš použíti svých vědomostí z přírody a lesní vědy a pomoci si svým uměním usuzovacím, abys rozluštil záhady na sněhu. Jest to věc rozumování, tážeme-li se sami sebe: Jak? Proč? Kdy a kým? Neboť nestačí jen viděti písmena, musíš je vysloviti ve větě, aby měly smysl. Tak jednáme (aniž o tom víme), když čteme tištěné knihy. Ale čísti značky stop jest mnohem těžší, poněvadž k tomu je třeba široké znalosti přírody, kterou možno získat jen stálou praksí.

Opravdovému stopaři (to jest hochu, který věc bere vážně, jak to hoši dovedou) stopování stane se zvykem. Oči vycvičeného stopaře pohlédnou na zem a všimnou si všeho, co lze viděti a vědomostí svých použije, aby četl lépe v Knize Stop, kterou mnozí čísti nedovedou.

Musíte si dáti pozor, abyste rozeznali, zda stopa nebo „znak“, který vidíte, jest starý nebo nový. Je li starý, jest setřen nebo přetisknut jinou stopou nebo úplně rozmazán některým chodcem nebo špatným počasím. Když přijdeš na starou stopu, „vzpomeň si na minulé“ a hleď se upamatovati, kdy naposledy pršelo, vypadá-li stopa jako rozmazaná deštěm.

Otisk palce každého člověka jest jiný.

Právě tak je tomu s otisky nohou; každý zanechává aspoň trochu jinou stopu. Podle šlápoty můžeš říci, je-li venkovským nebo městským člověkem, je-li velký nebo malý (dle délky kroku), je-li těžký nebo lehký (hloubkou otisku); je-li vojákem či ne (pravidelnou nebo nepravidelnou stopou); šel-li nebo běžel (jenom běžící člověk zanechává otisky prstu hluboko zaříznuté do půdy).

Měříme-li od pravé stopy k levé, můžeme odhadnouti šířku pasu a tím určiti jeho výšku, velikost a váhu.

..text pokračuje