Stránka:vatra-22-3.djvu/3

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla zkontrolována


ROČNÍK I. VATRA ZÁLESÁCKÉHO JUNÁCTVÍ ČÍSLO 3.

VÁNOCE

„dny ztišení, které by měly býti dny soustředění myšlenek na hlavní věcí života, dny sebezpytu českého svědomí.“

Budeme my, junáci, oslavovat Vánoce?

Ano. Posíláme Vám vánoční číslo. Mnoho myšlenek táhne hlavami našimi v tyto dny. Bílé svátky, příroda zmlkla a kraj lehl pod sněhem, Mír v přírodě a mír v duších. Jsou to svátky lásky. Měkne nám srdce vzpomínkou na chvíle, když jsme byli dětmi a tolik se těšívali.

Ale dnes už nám nebývá tak veselo. Učili nás tehdy znáti Krista, s otevřenou duší a dětinskou důvěrou hleděli jsme do zářivé tváře Spasitele a bylo nám jasno: to je vzor, ideál dokonalého člověka a je tak krásný, že musí být radostno snažit se za ním. Ale jaké zklamání! Stal se jen firmou pro nekalé cíle tento Spasitel, duch civilisace, která se honosí svou povýšeností nad minulostí je docela jiný — ba hrůza, modly horší pohanských povstaly mezi lidmi, poněvadž jsou živé: Moloch se svými perversemi požitkářství a pohlavní lásky a Mamon se svými cetkami zlata a nepravým bohatstvím. A vše to pojí dohromady neopravdivost, faleš, neupřímnost.

Kristus a — Břicho! To spojili lidé dohromady o Štědrém Dnu! Pokání a — Alkohol, to snese se vedle sebe o oblíbeném Sylvestru.

A tak svátky lásky staly se vichřicí běsu proti živé přírodě.

Zajíci, krocani a ryby! Jaké to potoky krve ze všech těch nevinných obětí lidského břichopasnictví, jaké nesmírné bitevní pole až k těm ubohým mladým stromkům, které pozítří půjdou na oheň.

Junáci, uvažovali jste o tom všem? Je nejvyšší čas. Přijde nový rok a budete muset začít nový život. Vy — neboť vám musí jít o pravdu.

Lidé v tom žijí a neuvědomí si to. Pak se ohlížíme zoufale a hledáme křesťanství ve dvacátém století. Po generacích masožroutů a hekatombách pustošení lesa — lesa, té nejvyšší hudby boží v přírodě — může v lidech ještě zůstat trochu křesťanství?

Ale velká a tajuplná je příroda. Zrodilo se děťátko a nad ním vysvitla hvězda. Plula na nebi čisťounkém a pachole se usmívalo. Andělské rtíky jeho pravily, že je Synem Božím. —

Junáci, velké jsou to noci, kdy se mluví o Zrození Člověka. I Vy jste se zrodili, abyste byli Syny Božími.

Ale pak zvony těchto Velkých Nocí rozezvučte vaše nitro k odboji proti falši, kterou to nejsvětější bylo zastřeno a nedejte, aby Láska, kterou vaše duše se rozechvívá o vánocích, byla jen chimerou poetických nálad, po které mohou přijíti zas dny všední, dny křivd a neupřímnosti.

Svátkem měl by vám být každý den celého vašeho života — toť poselství, jež nám dávají Vánoce.

Redakce.