jest organisací skautskou, která buduje na programu Ernesta Thompsona Setona, slavného amerického přírodopisce a vychovatele zakladatele skautingu. Jest první Zálesáckou Ligou na pevnině evropské a mezinárodně spojena jest s americkou „The Woodcraft League of America“. Chce razit cestu původnímu směru skautingu, který nebyl ve službách státu, ani církví, ani stran, ani ve vleku ideologie dospělých lidí, ale prostě ve službách zdravého, čistého lidství. Skauting tento je pro všechny věky a pro obě pohlaví.
Zálesácká Liga probouzí nadšení, zápal pro vše krásné, rozněcuje fantasii a představivost, a oduševňuje vše, i věci všedního života – učí umění žít. Takoví lidé jako Thoreau jsou průkopníky její myšlenky.
Skauting tento není sportem, zábavou, je poselstvím nového života, radostného života, jenž přináší úsměv a zdar do znavené civilisace.
Skauting má v sobě nesporně něco velkolepého, neboť stihl skoro všechnu mládež, takřka živelně, Žádné jiné soustavy výchovné toho nedovedly. Byl ovšem zkreslen, byl i zneužít a znehodnocen, jako všechna velká hnutí v lidstvu — ale poněvadž je opravdu demokratický ve své podstatě, není obavy, že neprobije se vždy k světlu.
Proč česká mládež více než v jiných zemích skautingu se chopila, takže šíří se u nás jako lavina v nejmladší generaci? Snad proto, že skauting přináší svobodu a zde bylo toho otročení za tři sta let poroby nejvíce. Svobodu nenosí na praporech a nevykřikuje ji hesly, ale dává ji mládeží žít. Když Seton zakládal skauty, měl na mysli svobodu Indiánů a krásný jejich život v přírodě. Chtěl chlapcům nahraditi, oč je připravuje škola, církve, domov v městech. Znal jejich touhu po tom „něco dělat, něco se dozvědět a něčím se těšiti“. Proto je uvedl do primitivního života lesních táborů, kde neděje se jim pražádného násilí ani prostředím, ani staršími lidmi, kde otevírá se jejich duše, jejich tělo, kde stávají se lidmi — s vidoucíma očima, slyšícíma ušima, myslící rukou. Zde se buduje charakter, staví se povahy. Zde mládež najde sama sebe, vytvoří si svou kulturu. To je ideál výchovy, jež není násilím. Mládí musí najít své vlastní cesty. Každý musí chtíti státi se junákem. A ti, kteří se organisuji, musí si toho býti vědomi, že mají býti božími bojovníky, strážci nejčistších ideálů. Půjdou-li lesní cestou, uvědomí si to, vrátí se z lesů čistí a nebudou se ohlížeti ani na levo ani na pravo, Půjdou cestou krásy a dobra — a to chce Zálesácká Liga! Dospělí lidé musí také v mnohém nastoupiti zpáteční cestu a lesními mysteriemi očistit se z plochosti, do které upadli, uvésti mládí do svého stáří a osvěžení postavit se do řad lidí revolučně si přejících lepší, radostnější budoucnosti.
Naše cesta jest cestou znovuzrození!
