Stránka:svitek 1925.djvu/36

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla zkontrolována


Continue from page 35

Byla to výchova činu, nebylo to prázdné povídání dnešních škol. Jak směšné učit se „občanské výchově” z knížek a udělat z ní předmět. Občanem se možno vychovávat jen v obci, tak jako člověkem jen v přírodě a stykem s lidmi. Vidět, poznat, překonat – to jest výchova. Ale musejí tu všichni, celý národ chtíti a snažiti se a nezaslepovat zraky dětí planým tlachem a falešnou hrou. Indiáni nehráli falešně!

Cesta Indiánova šla tak světlou stopou, protože od malička byl zasvěcován v krásu a taje přírody. Indiáni milovali přírodu velikou něhou a znali ji. Jejich moudrost byla především zkušeností o přírodě, o počasí, o léčivých a jedlých rostlinách, o zvycích zvířat[1]. Jejich věda splývala úzce s náboženstvím. Ale nebyla mlhavou teorií, nýbrž praktickým poznáním. Křesťané pohrdali přírodou ke vlastní škodě. Indián-pohan měl poměr k ní čistší a hlubší. Všímal si jí, studoval ji. Dítě vodili zkušení starci a stařeny lesem

a vykládali mu o zvířatech i rostlinách. Neučili se nikdy o přírodě z knih, jen to, co vlastníma očima viděli, považovali za poznání. Dítě vychováváno bylo zkušeností. Nedělalo zkoušek, ale prošlo ohněm zkušenosti. Studium přírody bylo tou nejjemnější zkušeností, která duši mladého ..text continues

  1. Je to vidět z jejich písma, jež mělo značky takřka jen pro přírodní úkazy.