všem isawanům, kteří trampují,
nám je věru obtížno udržeti sílu vůle k činnosti, odnikud se nám nedostává opravdové pomoci, mezi tisícem z nás není jednoho s nímž se stýkati by znamenalo vzestup životnosti. zdá se, že není nikoho na blízku, kdo by myslil, cítil, pracoval. není bytosti, která by měla zkušenosti velkého zápasu, nebo skutečného, opravdového života. všichni jedí a pijí, pracují ve svých dílnách a pracovnách kouří, spí a nesmyslně žvatlají. dotknousli se citu, jsou sentimentální, rozumísli, jsou dětínští. toužíme po plnokrevné, zdatné a schopné osobnosti. to však jsou jen stíny, které se míhají kolem a nemají styku se světem.
o slepé uličce slepého mládí píše antar tento dopis:
proti všem zvyklostem neoslovuji tě titulem bratře sestro, soudruhu, a nebudu tak dělat ani příště, jsou to tituly, které naškrobí má slova jako manžety a tvoje prsa jako náprsenku, já se cítím spoután těmi škrobenými ..text pokračuje
