Pokračování textu ze strany 17
A tak tedy dnes bezpečně cítím, že měl pravdu profesor Miloš Seifert i další členové předválečné Ligy lesní Moudrosti, když vedle indiánských prvků, jichž si vážili, radili využívat i vhodných prvků a vzorů vlastních slovanských tradic. I proto se snažili zavést do hnutí slovanský název “Junáci”, který snad dnes už zní trošku archaicky, ale který rádi přijali a udržují čeští skauti.
A pokud se etických zásad týče, najdeme v knize “Přírodou a životem k čistému lidství” (všimněme si už toho titulu!) bezpočet potvrzení, že mravní výchovu kladl Seifert jednoznačně na první místo – a že vedle jedinečného “Čtyřnásobného Ohně”, který v interpretaci Setonově (nemáme dokladu, že takto podrobně vykládali onen obrazec z písku už sami Indiáni!) dává 12 pravidel správného života, hledal Seifert vyšší mravní ideály a moudrost i jinde – včetně východoasijských filosofií a posvátných knih.
Uzavřu tuto nesnadnou kapitolu svým názorem, svou jistotou: ANO, Lesní Moudrost, tato česká modifikace Setonova Woodcraftu, má co dát dnešnímu člověku! Mladého člověka zaměstná ušlechtilými zájmy a činností a dá mu bohatství rad i myšlenek, které ho odvedou od nezdravých a nedobrých sugescí dnešní vskutku úpadkové civilizace a projevů pakultury. Ale i pro dospělého a staršího člověka je nevyčerpatelným programem a zdrojem poznávání, a co víc, zdrojem posílení a radosti, neboť je návratem k pramenům živé vody. Nemusí mu být jen pozdní “Univerzitou třetího věku” – Lesní Moudrost je zelenou univerzitou celoživotní.
Moje snaha, rehabilitovat co nejlépe nedoceněné učení Miloše Seiferta je motivováno přesvědčením, že v krátkém lidském životě není dost času, aby bylo možno řadu let ztrácet pochybenou ideou, neužitečnými praktikami nebo bezduchými rituály. Seifert zavčas rozeznal hodnotu vlastních tradic i jejich potřebnost – je nesmírná škoda, že nežil déle, by tyto pravdy ve své Lize Lesní Moudrosti i probojoval.
