Stránka:seminar2010sbornik.djvu/15

Z thewoodcraft.org
Přejít na: navigace, hledání
Tato stránka byla ověřena


Odkaz Černého vlka (seminář ke 150. výročí narození E. T. Setona), Praha 17.11 .2010

Nemělo smysl stát Setonovi v cestě. Protože Julia, ač vdaná za jednoho ze Setonových woodcrafterů, zcela nepokrytě usilovala o jeho přízeň, Grace pozvolna vycouvala z veškerých aktivit v Lize a stejně jako kdysi její matka, začala cestovat.

Přestože Seton považoval jejich svazek od r. 1923, kdy se Ann vdala, za ukončený, stále byli formálně manželé. Důvodem bylo, že její manželství se začalo záhy rozpadat a Seton i Grace se ji snažili všemožně podporovat. Teprve v listopadu r. 1934, když už byla Ann několik let podruhé vdaná, se nechali oficiálně rozvést.

Seton již tou dobou definitivně pohřbil „The Woodcraft League“ a plně svou pozornost zaměřil na indianismus. Žil s Julií v Seton Village v Novém Mexiku, kde spolu provozovali „College of Indian Wisdom“ (Kolej indiánské moudrosti)

Stárnoucí Grace žila u Ann. Od své cesty do Indočíny ve třicátých letech trpěla artritidou, a tak každé zimní období trávila na Floridě. Tam také v Palm Beach r. 1959 zemřela na srdeční zástavu ve věku 87 let.

O tom, že Grace stála v pozadí woodcrafterského hnutí, svědčí, že od doby, kdy její vztah se Setonem skončil, byla „The Woodcraft League“ coby organizace v beznadějném úpadku. Během prosincové návštěvy r. 1936 již v podstatě neexistovala, což nikdo z nadšených československých woodcrafterů netušil. Lidé, kteří v minulosti udržovali kontakt se Setonem (Miloš Seifert a Míla Vavrda), totiž byli počátkem třicátých let z Ligy Československých Woodcrafterů vypuzeni.

Přerušení kontaktu druhou světovou válkou jenom zvýšilo informační vakuum a Setonův mýtus, vybudovaný Seifertem, začal žít vlastním životem.

Poznámka: Tento příspěvek je založen na informacích sebraných pro obsáhlejší, dosud nepublikovaný článek. Vzhledem k prezentačním možnostem z něj byly vypuštěny poznámky a vysvětlivky k textu, který jak doufám, bude v plné šíři publikován později.

Aleš Kapica – Keny