… Stoupenec míru mezi národy, pacifista každým coulem, obrací se brzo k pravému zakladateli skautingu, Ernest Thompson Setonovi. Je to osudové setkání. od této chvíle Setonovi — jehož mu bylo dopřáno jen jednou v životě na pár hodin spatřit — jeho životnímu názoru a výchovné metodě zasvětil celý další život s bezpříkladnou oddaností. Stal se Setonovým “žákem”, překládaje, vkládá do Setonových vět své vlastní srdce, do jeho slov své vlastní ideály, rozšiřující a ovšem upravující woodcrafterskou předlohu ETS.
Avšak jak zkreslený bychom měli obraz, kdybychom chtěli hledět na Miloše Seiferta jen a jen woodcrafterskýma očima! Jeho zájem a jeho literární dílo stojí na širší základně. Co zbývá z jeho literární tvorby — co zůstává živé? Tak mnohé nese pečeť času, jenž odplynul! Věřím, že útlé svazečky “Vidoucí oči” a “Rok v přírodě” psané perem básníka, uchrání zapomínaného zapomenutí.
V díle o Johnu Ruskinovi — své poslední větší práci — vyznal sám sebe. Kdo Seiferta znali, sotva mohou čísti tuto knihu bez rozechvění. “člověk tu přece není proto, aby nenáviděl, vedl války, ničil život – nýbrž aby miloval, šířil dobro. Lásku všemu tvorstvu na světě, dobré srdce všem – ”
Poslední léta Miloše Seiferta spadají do doby politických zmatků a do začátků nejhroznější světové války. To vše nezbytně mělo vliv na citlivou duši člověka s ideály, jakými žil M. S. Již mnoho let byl mimo aktivní službu. Neoperovatelný mozkový nádor zavinil, že dne 3. prosince 1941 umírá. Bylo mu 54 let.
Kdo si dnes vzpomene? Máte-li doma “Vidoucí oči”, zalistujte si v té knížečce. Učí obracet oči ku hvězdám. Psal ji básník. Kladu kvítek vděčnosti na vzdálený zasněžený hrob v Bechyni. Číslo 628 a.
(výňatky z pojednání "Profesor Miloš Seifert — Woowotanna" z r. 1951 a z článku časopisu “Jednota Bratrská” z r. 1966)
