… věků. Základy, povaha a smysl – růst a zhroucení „moderní doby“ – cíle a základ rodícího se zítřku. Knihu vydal anonymně, resp. pod zvláštním piktogramem (viz obrázek na straně 31), ale podle ohlasů v tisku bylo veřejným tajemstvím, kdo je autorem. Mimo jiné proto, že knihu vydal vlastním nákladem jeho syn Miloš Maixner ml..
Čteme-li jeho kritiku „modernismu, jeho rozvoje, vlády a úpadku“, překvapí nás, jak aktuální je to dílo i dnes. Protože i dnes si mnozí politikové pletou službu lidem s osobním byznysem a za smysl života se považují věci, které nečiní lidi šťastnými… „Dnes již pochopil kde kdo, že je nutno opustiti cesty a methody dosavadního tzv. moderního života, naprosto nesoustavného a neorganického, který místo, aby budoval, organizoval a tvořil, jenom boří, rozkládá a kupí. Nemá-li se ze života státi hromada štěrku, že je nutno nastoupiti cesty obnovy a záchovy – a ochrany. …pochopila veřejnost velmi rychle, že krise není toliko hospodářská, ale že se dotýká vpravdě všech oborů a způsobů lidské činnosti, ba všeho života vůbec. A pochopila i to, že její příčiny nejsou jenom důsledkem některých ohromivých událostí (války kupř.) nebo některých omylů a chyb hospodářských nebo snad jen nějakých omylů praktického vedení a taktiky, ale že příčiny vězí mnohem hlouběji. Že vězí v samém mravním základě dobových názorů a že je nutno přikročit k přeměně celého zaměření životního. Že chyba je v samých základech dnešních poměrů, v samém směru a smyslu dnešního snažení – nejen veřejného. …Zkrátka že základní a hlavní chyba vězí v chybném mravním základu doby.“[1].
Odkaz
Maixnerův odkaz lze nahlížet z mnoha rovin, korespondujících s jeho mnohostrannými aktivitami. Omezíme-li se na jeho vklad českému woodcraftu, můžeme za klíčové impulsy pro jeho počátky označit tyto:
- důraz na národní ráz hnutí a jeho mravní stránku,
- důraz na praktickou stránku („myslící ruku“), kterou nebyl schopen málo praktický Seifert plně realizovat,
- důležitý duchovní impuls hnutí.
Ne že by se Miloš Seifert před setkáním s Maixnerem o duchovní věci nezajímal, ale znalosti a rozhled staršího kolegy mu v tomto směru musely imponovat. Už proto, že zatímco Seifert zůstává po celý život věčným duchovním hledačem, Maixner učinil na své duchovní cestě značný pokrok. Překvapí nás některé společné rysy jejich osudu, dané silami Zvěrokruhu – oba tvrdohlaví kozorozi, kteří nesnášeli nespravedlnost, a veškeré konání se jim prolínalo s etikou, šli neúnavně za svým ideálem, což jednomu vyneslo předčasné penzionování ve dvaapadesáti letech, druhému dokonce již ve čtyřiceti šesti.
Dochovaly se nám (zřejmě) jen dvě fotografie Miloše Maixnera: jedna byla svatební nebo krátce po svatbě, druhá z žádosti o cestovní pas. Oběma se asi nemohl vyhnout, ale je o něm známo, že se nerad fotografoval, protože říkal, že lidé by druhého člověka měli mít v srdci, ne před očima. Dochoval se však jeho malířský autoportrét, může mu na něm být tak okolo čtyřiceti let čili byl malován více než 20 let před smrtí. Obraz je nicméně záměrně a symbolicky nedokončen, protože nám má připomínat, že ať se snažíme v životě sebevíce, když odcházíme z tohoto světa, nemáme nikdy hotovo… Miloš Maixner zemřel 5. května 1937 v Praze.
Děkuji paní Zdeňce Kavalové-Maixnerové za cenné vzpomínky na jejího dědečka.
Foto: archiv autora
Literatura
- Kožíšek F., 100 let týpí v českých zemích. Woodcraft, 2013, č.3, str.18–21.
- Seifert M., Maixner M., Kapesní knížka českých junáků. Nákladem vlastním, Beroun – Praha 1913.
- Müller B., Skaut československý. G. Voleský, Praha 20, str.14–17.
- Kožíšek F., Dějiny Psohlavců. Wampum Neskenonu, 1992, č.3, 4 a 5, vždy str. 9–11.
- Koláček L., Hledání kamene mudrců. Bollingenská věž, Brno 1991; str. 49–50.
- Sanitrák J., Dějiny české mystiky 3 (Kořeny aneb galerie osobností). Eminent, Praha 2010; str. 190–191.
- Nakonečný M., Novodobý český hermetismus. Vodnář, Praha 1995; str. 225.
- Na rozhraní věků. Základy, povaha a smysl – růst a zhroucení „moderní doby“ – cíle a základ rodícího se zítřku. Praha 3.
- Maixner M., Okkultismus. Sfinx, Praha 1922; str. 81.* Maixner M., Desatero československého člověka. Bratrství – List československé milice, 1919, roč. 1, č. 6, str. 3–4.
- Nakonečný M., Český fašismus. Vodnář, Praha 2006; str. 37.
- ↑ Na rozhraní věků. Základy, povaha a smysl – růst a zhroucení „moderní doby“ – cíle a základ rodícího se zítřku. Praha 3.
