… především ve svých překladech, které vycházely časopisecky i knižně již od roku 1907 (možná i dříve). Intenzivně se pak překládání věnoval od roku 1925 po propuštění ze státních služeb.
Jeho překlady okultní literatury byly již zmíněny výše. Vedle detektivek (Edgar Wallace) překládal především dobrodružné romány (Robinson Crusoe, Kiplingovy Knihy džunglí, díla J. Londona, B. Harta, životopis Buffalo Billa od Helene Wetmore ad.) – napočítal jsem jich 27, ale nemyslím, že se jedná o konečné číslo.
Zmíněna by měla být i jeho činnost redaktorská. U Sborníku pro filosofii, mystiku a okultismus nevíme, zda byl členem redakce nebo jen spolupracovníkem, protože redakční rada nebyla v tiráži uvedena. O deset let později, pravděpodobně v době, kdy už se jeho představy příliš rozcházely s ostatními vydavateli duchovně orientovaných časopisů, začíná sám vydávat i redigovat časopis Kosmické rozhledy, kterého ale vyšla jen tři čísla prvního ročníku mezi listopadem 1907 a únorem 1908. Časopis na celkem 144 stranách obsahuje dlouhé články – duchovně-filosofické úvahy, kde nepodepsaným autorem všech původních textů bude asi Maixner, pár článků je přejato ze zahraničí. Když se do textů začteme, objevuje se před námi řada spřízněných myšlenek. V druhém čísle je např. článek „Pěstujme krásu!“, apelující, že bychom měli mít krásné myšlenky, řeč i činy... (srovnej Setonovu zásadu „Malebnost ve všem!“). Nebo líčení ústřední myšlenky časopisu v č. 3: „…Kosmická Filosofie není Novou Myšlénkou, jako vůbec není ničím novým a zvláštním vůbec. Čtyři elementární hlediska, z nichž lidstvo na život hledělo: Bůh, Příroda, Jedinečný člověk a Absolutno jsou pro ducha hledajícího jako čtyři kouty uvnitř pyramidy, do nichž se v panující tam tmě střídavě zabíhá, aby žádným směrem nemohl dále. Pozorovateli zevnímu jsou to čtyři pilíře bytí i chápání. Emerson nalezl střed uprostřed kříže těmito rohy vytvořeného a ukončil lidské běhání v kruhu. Proud Trineův a Nová myšlénka představují obě úhlopříčky, ramena kříže, spojující pojmy Bůh, Příroda a Jedinec, a protínající se v Člověku. Pravá tradice člověčenstva, tj.: nepřetržitě se vyvíjející a vzrůstající poznání lidstva, představuje vzestupný vrchol pyramidy. A Kosmická Filosofie? Ta představuje celou pyramidu, obsahujíc za neodloučitelné součástky a složky všechny elementy zprvu uvedené. Vynechte kterýkoli díl, a budova se Vám sřítí…“. Srovnej se Setonovým zákonem čtyřnásobného ohně a jeho myšlenkou, že správný člověk musí stát jako židle na čtyřech nohách (čili rozvíjet se cestou krásy, pravdy, síly a lásky), jinak začne pokulhávat. Bylo to 5 let před tím, než se Maixner o Setonovi dozvěděl, ale není divu, že mu pak jeho myšlenky připadaly jako velmi blízké.
V prosinci 1918 se stal Miloš Maixner zodpovědným redaktorem a vydavatelem nového časopisu BRATRSTVÍ (List československé milice), který pro vojáky i veřejnost začalo vydávat ministerstvo národní obrany. Maixner nebyl jen redaktorem, ale i autorem řady článků. Tuto funkci vykonává do června 1919, pak z redakce odchází. Osobně se domnívám, že byl spíše „odejit“, protože jeho články i celé zaměření listu bylo příliš idealistické (viz např. „Desatero československého člověka“[1]) než byl záměr a potřeba armády.
Počátkem 20. let pak Maixner spolu s E. Haunerem také řídili známou edici Sfinx nakladatele Jandy, ve které vyšla řada významných děl duchovní literatury. Jedním z mnoha byly i Zázraky a mysticism v staré i nové době Frederika van Eedena v překladu Miloše Seiferta (1922), což svědčí o tom, že Maixnerovým odchodem z Dětí Svobody nebyl kontakt se Seifertem zcela přetržen.
Politika
Výše jsem se zmínil, že se Maixner postupně stahoval z okruhu různých duchovních společností. To ale neznamenalo, že by se stahoval ze společnosti jako takové a nejevil o ni zájem. Naopak. Vnímal její stav, který mu nebyl lhostejný, a proto se začal politicky angažovat. Pravděpodobně již před první světovou válkou vstoupil do České strany národně sociální (předsedou byl Václav Klofáč) a zřejmě se i podílel se na formulování jejího programu,
- ↑ Maixner M., Desatero československého člověka. Bratrství – List československé milice, 1919, roč. 1, č. 6, str. 3–4.
