Stránka:maixner woodcraft 1 2004.djvu/4

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 3

… českého hermetického časopisu Sborník pro filosofii, mystiku a okultismus, kolem kterého se na přelomu století soustřeďoval pražský hermetický život[1]. V tu dobu byl i aktivním členem Theosofické společnosti[2]. Maixner však nebyl jen organizátorem, ale i přednášejícím a především velmi ceněným překladatelem duchovní literatury, o čemž mimo jiné svědčí i to, že některé jeho staré překlady se nedávno dočkaly nového vydání – přeložil např. Papusovu Praktickou magii (Základy praktické magie, vydání 1907, 1920, 1996, 2001 a 2011!), dále díla Stanislase de Guaity, J. Péladana ad.

Titulní list Kapesní knížky českých junáků, první české woodcrafterské příručky.
Obálka Maixnerovy poslední knihy Na rozhraní věků.

Jeho články o filosofii kultury, náboženství a hermetismu byly uveřejňovány i v zahraničních časopisech a v roce 1910 byl dokonce poctěn čestným doktorátem na pařížské vysoké škole hermetických věd (École superieure libre des sciences hermétiques de Paris).

Později vyšlo i v češtině několik knih, jejichž byl sám autorem: Praktická telepathie (1921) , Okkultismus (1922), Psychický pokus. Automatismy (1922), Mantika. Hadačství (1923). Z nich i dalších děl pozdějšího období můžeme vidět, jaký prodělal Miloš Maixner duchovní vývoj. I když byl velkým znalcem hermetismu[3], nejednalo se o žádné kompiláty teoretických poznatků, ale o texty psané na základě vlastní zkušenosti, ve kterých se nebojí před některými naukami a praktikami varovat a vysvětlovat, v čem mohou být škodlivé, a označit je za černou magii, či odhalovat povrchnost některých okultních spolků. Tak můžeme např. z jeho pera číst i kritiku theosofie, „která přes to, že přijala celý tisíceronásobný indický Olymp duchů a dévů, přece pochopila všechnu náboženskou filosofii Indie, ano i sám ryze duchovní Budhismus(!) čistě mechanisticky… Celý tento názor je pouze mysticky natřeným a okkulticky vyšperkovaným materialismem zevního dění s výzdobou nepochopených tajemností“[4].

Není divu, že časem ze všech podobných společností vystoupil. Velký znalec historie českého hermetismu M. Nakonečný to charakterizuje následovně: „Četné spory s okultisty mu vyneslo jeho nekritické slavjanofilství, jeho vášnivý odpor ke svobodnému zednářství... Spory, které vedl zcela nekompromisně, ho nakonec vedly k tomu, že se zcela stáhl do soukromí.“[3].

Pokud bychom chtěli nějak charakterizovat duchovní nauku, u které ke konci života setrvával, mohli bychom ji zřejmě nazvat esoterním křesťanstvím („ Jak velmi lidé zapomněli na svrchované naučení Toho, jenž věčnost i časnost obsáhl a spojil a jenž lidem ustanovil jedinou modlitbu, Otčenáš! Ten „Otčenáš“, ve kterém voláme k Otci, jenž je na nebesích, nade všemi našimi představami, nikoli aby nás vzal k sobě pryč ze země, ale právě naopak, aby k nám sem dolů přišlo království jeho a aby vůle jeho byla konána a uskutečněna právě tak svrchovaně a dokonale zde na zemi jako na nebesích!“[4]), a jeho samotného jako pravého okultistu, neboť okultismus mu byl „prastarou, jako svět starou a věčně nezměnitelnou, v pravdě „katolickou“ – všeobecně platnou naukou vlastní všem velkým náboženstvím v jejich původní, vnitřní čistotě a všem opravdu velkým lidem: naukou o vznešenosti všehomíra, zjevném to uskutečnění nevyschlého Božského Zdroje, o svatosti přírody, zevního to uskutečňovacího dějiště tvůrčí činnosti boží, a o božskosti úkolu člověka…“[5].

Překladatelská a redaktorská činnost

Podle policejní zprávy (1919) hovořil M. Maixner česky, německy, anglicky a francouzsky, jeho vnučka si ale vzpomíná, že ovládal devět jazyků, včetně latiny a řečtiny. Tuto svoji jazykovou výbavu mohl uplatnit nejen při studiu zahraniční okultní literatury, ale

..text pokračuje


  1. Koláček L., Hledání kamene mudrců. Bollingenská věž, Brno 1991; str. 49–50.
  2. Sanitrák J., Dějiny české mystiky 3 (Kořeny aneb galerie osobností). Eminent, Praha 2010; str. 190–191.
  3. 3,0 3,1 Nakonečný M., Novodobý český hermetismus. Vodnář, Praha 1995; str. 225.
  4. 4,0 4,1 Na rozhraní věků. Základy, povaha a smysl – růst a zhroucení „moderní doby“ – cíle a základ rodícího se zítřku. Praha 3.
  5. Maixner M., Okkultismus. Sfinx, Praha 1922; str. 81.