Pokračování textu ze strany 2
ale již od 1. 12. 1918 má nejprve dovolenou „z důvodů literárních“ (viz dále) a 1. 4. 1919 opouští školu definitivně, protože je jmenován tajemníkem na ministerstvu národní obrany. Během působení na berounském gymnáziu byl údajně i jednatelem Ústřední matice školské.
Woodcraft
Během prvního roku působení na berounském gymnáziu se názorově sbližuje s mladším kolegou Milošem Seifertem – snaha o povznesení člověka i celé společnosti skrze sociální reformy, význam přírody pro výchovu člověka apod., to byla nepochybně hlavní diskutovaná témata. Seifert již má za sebou první pokusy s organizováním skupiny hochů jako junácké družiny a od září 1912 získává důležitou posilu, když se vedení této družiny ujímá i Maixner. Oba navazují kontakt s českým průkopníkem junáctví A. B. Svojsíkem, studují základní Baden-Powelův spis Scouting for Boys a počátkem roku 1913 si objednávají z ciziny knihy E. T. Setona. V květnu 1913 pak spolu vydávají Kapesní knížku českých junáků, praktickou stručnou příručku[1], ve které se vyznávají: „Co se nás týče, hledíme jako k pravému iniciátoru skautství k E. T. Setonovi, americkému zakladateli skautských čet… A můžeme i říci, že americký skaut jest svobodnější, ryzejší, přirozenější. Američtí „Woodcraft Indians“ … jsou přitažlivější nám svou láskou k přírodě…,“. Miloš Maixner je autorem především praktické části příručky.
O památném táboře o prázdninách 1913 a založení prvního kmene lesní moudrosti Děti Živěny jsem podrobněji psal v článku o prvním týpí, proto zde jen shrnuji: Maixnerův tehdejší vklad byl klíčový především v jeho praktickém přístupu a manuální zručnosti. Zatímco Seifert byl spíše teoretik, výroba týpí, luků, štítů a dalšího tábornického vybavení se tehdy uskutečnila asi jen díky Maixnerovi, který do všeho, díky svému kreslířskému umu, také vkládal specifickou malebnost a byl též autorem kmenového znaku (z kroniky Dětí Živěny: „…Nejvíc práce má prof. Maixner, který vše pěkně dovede zhotovit… Tu vznikla při malování štítů prof. Maixnerovi myšlenka, aby naším kmenovým znakem byla ohnivá země se zelenými paprsky – symbol moci a užitku. Kromě toho jsme si na něj namalovali svastiku, a totem každý svůj vlastní…,“).
V průběhu první světové války nemáme o Maixnerových aktivitách u Dětí Živěny žádné zprávy, snad se stáhl v tomto období do ústraní kvůli zmíněné nemoci. Jeho druhý vrchol zájmu a angažování se datuje do let 1918–1919: „Po převratu utvořeno péčí prof. Maixnera, Müllera, Seiferta a řady jiných pracovníků skautských středisko československého skautingu „Děti Svobody“, jež si vytklo za úkol uplatniti u nás výchovné cíle Setonovy na základě českého typu člověka přírodou kdysi odchovaného… Do Dětí Svobody vstoupily všecky tehdejší organisace na podkladě národním u nás vzniklé (Děti Živěny, Psohlavci, Děti Žižkovy aj.)…“[2]. Maixner zastával funkci stařešiny (starosty).
Děti Svobody měly být protiváhou spolku „Junák – český skaut“ vedeného Svojsíkem, nicméně v samostatné republice sílily hlasy volající po jednotné junácké organizaci. K sjednocení v červnu 1919 skutečně došlo, když byl založen „Svaz junáků – skautů RČS“ (Maixner byl členem výboru ve funkci náměstka pro obor výchovný), tato jednota ale měla jepičí život – již po prázdninách téhož roku Děti Svobody ze svazu vystupují a celá řada vůdců, včetně Maixnera, se přestává v junáctví angažovat, protože je znechucena řadou osobních sporů, bojem o vedoucí funkce a intrikařením. Podrobnosti viz[3].
Za zmínku ještě stojí, že když po skončení války mezinárodní YMCA nabídla své služby československé vládě a vláda tuto nabídka vděčně přijala, prostředníkem mezi ministerstvem národní obrany a dr. Irwingem D. Kimballem (ředitelem YMCA pro ČSR) byl jmenován právě Maixner.
Mystika
Devadesátá léta 19. století jsou obdobím, kdy poprvé začínají veřejně působit různé, do té doby ve skrytu působící esoterické (okultní) školy a společenství. Nejpozději od vídeňského pobytu u Diefenbacha se také Maixner intenzivně zajímá o různé duchovní nauky a po návratu do Čech se připojuje k okruhu první české martinistické lóže, která vznikla nedlouho předtím. Od roku 1897 se podílí na vydávání prvního
