Stránka:kz-69.djvu/8

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla zkontrolována


Chlapci mi vyhlásili válku. Rozhodli se, že mne vystrnadí. Rozbili mi plot, zabili mi zvířata, malovali sprosté obrázky na moje vrata.

Po celé léto jsem musel opravovat plot, nahrazovat zvěř a znovu natírat vrata. Myslel jsem, že trpělivou nevšímavostí zvítězím. Avšak nemělo to patrného účinku. Noční pustošení se opakovalo.

Jedné soboty pozdě v létě, když jsem právě byl zaměstnán malbou spousty obrazků, slyšel jsem, jak tlupa kluků se blíží. Šel jsem k nim a řekl jsem : "Nevím, noší, kdo pomaloval má vrata a nechci to ani věděti. Avšak víte-li to vy, řekněte mu, prosím vás, aby toho nechal. To mu nikterak neposlouží. Musím vrata stále znovu natírati a bylo toho už víc než dost."

Kluci se chechtali, vtipkovali, hvízdali a šli dále.

Druhý den ráno vrata, kůly a blízké stromy a skála byly pomalovány novými urážlivými a neslušnými malbami a nápisy zaměřenymi proti mně. Bylo zřejmo, že jsou výplodem jedné ruky. Takové obrazy a nápisy by ani noviny neotiskly.

Poznal jsem, že neodpírati by bylo chybou.

Měl jsem v městě řadu přátel, kteří také měli venkovská sídla. Jeden z nich, zkušený muž, mi radil: "To je docela jednoduché, co s kluky: schytejte je a pošlete nejhorší z nich do vězení."