Stránka:kz-69.djvu/13

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla zkontrolována


sobota a mohli jsme se znovu zásobiti.

Tábor sa cpal jídlem od šesti do sedmi; poté unaveni, nasyceni a šťastni rozložili se kolem plápolajícího ohně, připraveni k nové klidnější zábavě. Věděl jsem něco o divoších a chlapci také něco. I zeptal jsem se: "Mám vám něco vyprávěti?"

V odpovědi bylo více žádostivosti než zdvořilosti, ale byla pochopitelně upřímná: "Řekl jste, tak vystupte a začněte."

Když mi to bylo milostivě dovoleno, postoupil jsem dopředu. Vyprávěl jsem jim o Indiánech a životě v prerii, stále crescendo, až se mi podařilo vzkřísit romantiku Cooperových románů a vystupňovat ji v glorifikací Rudocha. Mezi tím jsem pozoroval své hochy. Přál jsem si, aby všichni byli vyprávěním zaujati, sledovali vše a nebyli ospalí.

Asi v osm hodin přestalo hašteření a poznámky větších hochů; menší, kteří byli blízko mne, ani zdaleka nebyli ospalí. Skupina se tísnila více a více ke mně. Viděl jsem, jak v očích těch, kteří byli blízko, se zajiskřilo, když jsem vyprávěl dramatickou příhodu o vyzvědači v nepřátelském táboře, jak nabyl slávy pro své výzvědy. Když jsem povídku skončil, viděl jsem na jejich tvářích rozechvění silného zájmu; cítil jsem jejich lítost, že vznešený Rudoch odešel dříve, než se narodili. Ta tam byla jejich ostýchavost přede mnou jako cizincem.

Podle mého soudu dostavil se vhodný psychologický